Němci jsou ve třetině cesty k Moskvě

Počkej, pět? Pět? Ne, to nemůže být pravda. Počkej… Tak nakonec máš pravdu. Někdo je na Stalina pěkně naštvaný. Ahoj. 4. července 1941. Minulý týden začala operace Barbarossa, invaze do SSSR, německé tanky uháněly vpřed a obsadily mnoho území, ale už tento týden se objevují zádrhely. Když jsou tak moc vepředu, jak je zásobíte?



DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Německo napadlo Sovětský svaz, během pár dnů dobylo mnoho území a způsobilo těžké ztráty. Damašek obsadili Spojenci a Claude Auchinlek nahradil Archieho Wavella ve velení britského blízkovýchodního válčiště. Rana Mitter píše, že léto 1941 značí výraznou změnu v geopolitice války.



Tím samozřejmě nepřehání. Konflikty na východě a na západě byly dosud většinou oddělené. Avšak Barbarossa dává Japoncům příležitost napadnout Sovětský svaz. Lidé jako ministr zahraničí Yosuke Matsuoka jsou pro, ale armáda a námořnictvo váhají Německu s pomocí do doby, než bude dostatek sovětských vojáků převelen ze Sibiře do Evropy. 2. července drží Japonsko císařskou konferenci. „Setkání japonské vlády a vojenských představitelů s císařem, kde mu vysvětlí další kroky a zdánlivě přijmou důležitá rozhodnutí.



Ve skutečnosti již byla přijata na jednání zástupců politiků a armády.“ Dojdou k rozhodnutí, že se budou rozpínat na jih, nejdříve vybudují vojenské základny v Indočíně, a to i navzdory riziku války s Británií nebo Spojenými státy. USA se to dověděly rychle, protože, jak víme, prolomily japonskou diplomatickou šifru a některé operační šifry.



Indočína je teoreticky pod kontrolou Vichistické Francie, která ale tento týden dostává na frak jinde. 1. července zvítězí Habforce v bitvě o Palmýru. Britská mechanizovaná kavalérie vedla tuhou bitvu s Francouzi, kteří ustoupili, ale poté byli obklíčeni v údolí, kde se vzdali, což bylo natolik skličující pro 3. lehkou pouštní četu, která drží Palmýru, že se taky vzdala.



Habforce poté vyrazilo na Homs, aby ohrozilo vichistické komunikace podél pobřeží. 1. července zasáhnou do syrské kampaně jednotky 10. indické divize generála Slima, které překročí hranici z Iráku a 3. července vyhrají bitvu o Dajr az-Zaur. Minulý týden jsem řekl, že se Claude Auchinlek chopí velení britského blízkovýchodního válčiště, a 1.



července se tak stalo. A protože v minulosti toto válčiště zatěžovaly mnohé politické záležitosti, je 28. června Oliver Lyttelton jmenován blízkovýchodním tajemníkem, který si politiku vezme na starost. A ve Středomoří se toho děje víc. Australané přišli o první válečnou loď v tomto konfliktu, když německé štuky potopily u Sidi Barrani loď Waterhen, která vezla zásoby do obleženého Tobruku. Australané se pomstili celkem rychle, když Sydney potopila italský křižník Bartolomeo Colleoni.



A tady jsou červnová čísla z bitvy o Atlantik. Německé ponorky potopily 61 lodí a 310 000 tun nákladu. Letadla potopila méně lodí, protože je Německo převelelo k invazi do SSSR. Celkem Spojenci ztratili 109 lodí a 432 000 tun materiálu. Do britské služby vstoupila první eskortní letadlová loď Audacity. Spojenci působení ponorkám ztěžují. Pomalu se do služby dostává radar operující na 10cm vlnové délce.



Při dobrých podmínkách zachytí periskop na jeden kilometr. A pracuje se na dalších vynálezech. Tento měsíc komise MAUD oznámí, že je podle ní možné sestrojit atomovou bombu z uranu-235. Zvažují také jeho využití coby zdroj energie. Britové rozjíždějí trvalejší výzkumný jaderný program Tube Alloys. Ředitelem je Wallace Akers, který přišel s tímto zavádějícím krycím názvem, který používají všichni, kteří o projektu vědí.



Ale podívejme se na velký krycí název Barbarossa a jak tento týden postupuje. 28. června, 6 dní po začátku invaze, jsou německé předsunuté jednotky ve třetině cesty k Moskvě. Němci si však všímají sovětské houževnatosti. Náčelník štábu Franz Halder si zapsal do deníku, že vzdorují do posledního muže, a nacistický stranický deník Volksicher Beobachter 29.



června napsal: „Ruští vojáci v touze po smrti překonávají naše nepřátele na západě. Bojují s výdrží a oddaností, dokud nejsou odstřeleni se zákopem nebo nepadnou v boji muže proti muži.“ Toho dne přišel z Moskvy dekret pro armádu: Pokud se stahujete z města, nenechte tam nic použitelného, určitě ne železniční vagóny nebo hospodářská zvířata, ale ani kousek jídla, „ani krajíc chleba, ani kapku benzínu.“ Pokud to nemůžete odnést, tak to zničte.



Politika totální spálené země. Dekret rovněž přikazuje partyzánům za frontou „odstřelovat mosty, železniční tratě, ničit nepřátelskou telefonní a telegrafní komunikaci a vyhazovat do vzduchu sklady munice.“ Letáky s německým dezertérem Alfredem Liskofem, který, jak jsme viděli, varoval Sověty den před blížícím se útokem, jsou vyvěšeny v Leningradu s textem: „Mezi německými vojáky se šíří vlna deprese.“ V poli Němci uzavírají bělostocko-minský kotel, ve kterém obklíčili přes 300 000 rudoarmějců, avšak čísla se liší v závislosti na zdroji.



Ze severu a jihu postupují se svými tanky Hermann Hoth a Heinz Guderian. Hoth napsal veliteli skupiny armád Střed Fedoru von Bockovi, že tato bitva byla pro 20. tankovou divizi zatím nejtěžší a že jeho 7.



divize ztratila v prvním týdnu tolik tanků, že musí být posílena z 20. divize. A Guderian musí převelet mechanizovanou divizi Klugeho 4. armádě, která postupuje za ním, aby uzavřela kotel a zabezpečila týl, a vůbec se mu to nelíbí. Guderian a Kluge k sobě chovají silné osobní antipatie, ale mimo to je vzdálenost Guderianovy 2. tankové skupiny a Klugeho 4. armády taková, že bude pro Klugeho pořádná fuška zabezpečit Guderianovy zásobovací linie táhnoucí se před ním bezpočet kilometrů, a tady vidíme problémy vytvořené postupem dvou odlišných armád – jedné motorizované a druhé pěší s koňmi.



Bock rovněž obviňuje Klugeho ze zdržování. Když musí Klugemu poslat 10. tankovou divizi i Guderian, má ještě menší radost, ale to není nic proti pocitu z možnosti, že budou obě tankové skupiny převeleny pod Klugeho kontrolu. David Stahel píše, že tyto problémy nejsou o prestiži, ale o elementárním rozdílu ve strategii a operacích.



Kluge chce kapsu uzavřít co nejtěsněji a zajmout co nejvíce vojáků. Guderian chce zachovat rychlý postup a pohnout se k dalšímu cíli, aby nepřítele udržel z rovnováhy. Obojí udělat nelze. Halder neoblomně trvá na tom, že cílem skupiny armád Střed je Minsk, ale už chce poslat tanky k řekám Dvina a Dněpr. 29.



června si poprvé zapsal do deníku, co prosazoval už měsíce, tedy že jeho cílem pro skupinu armád Střed je Moskva. 30. června však Hitler hovoří o tom, že chce postoupit na Leningrad a do Pobaltí a že útok na Moskvu chce začít, až dobude leningradský průmysl. Hitler se rovněž obává, že jsou u Babrujsku přepjatí, takže přikáže armádnímu velení, aby nenařizovalo tankům postup na východ. Halder to považuje za velkou chybu, ale do deníku si napíše, že doufá, že polní velitelé udělají správnou věc i bez rozkazů.



29. června uzavřeli minskou kapsu, ale nedokázali ji uzavřít těsně a mezerami v německých liniích proklouzly mraky rudoarmějců. Tolik ke skupině armád Střed. Minulý týden jsme viděli, že na severu se tanky Ericha von Mansteina zastavily, aby je dohnala pěchota, a na jihu je postup proti dobře organizovaným obráncům pomalý. „Aktivita v severní a jižní skupině armád ukazuje vzájemný vliv sektorů na průběh války jako celku.



Už v těchto úvodních fázích války vypovídá neschopnost armád udržovat neustálý kontakt se sousedními jednotkami, zabezpečit týlové oblasti a poskytnout pěchotní podporu uhánějícím tankům o silném přetížení armády, které se teď stává zřejmým.“ Stahel má o tomto týdnu ofenzívy několik dobrých postřehů a líbí se mi jeho závěr o minské operaci: „I když není pochyb, že obklíčení Pavlovovy západní fronty znamenalo pro Rudou armádu katastrofu, nebylo to ani zdaleka jednostranné vítězství.



Jižní křídlo kapsy krvácelo jako otevřená německá rána. Pouhé vytvoření kapsy stálo Němce spousty sil.“ Toto byla jen první fáze a fungovala, protože mobilní tanky měly alespoň nějakou podporu pěchoty, ale to hlavně proto, že měly obě složky stejné výchozí pozice. Tanky zanedlouho vyrazí kupředu, ale pěchota, která se vypořádává s uvězněnými Sověty, je daleko za nimi.



Halder samozřejmě potřebuje tanky zorganizovat, takže jim do 5. července nařizuje stát, i když později to změní na 3. července. Toho dne je skupině armád Střed posláno memorandum, ve kterém stojí, že brzy zůstanou stovky kilometrů ujetých tanky nepokryty pěchotou. Němci doslova pošlou velkou část armády do nepřátelského území bez podpory nebo ochrany pěchoty. Nejohroženější budou náklaďáky, které povezou tankům potřebné zásoby. Finové a Němci zahajují operaci Ledová liška.



Ta je součástí Stříbrné lišky na obsazení Murmansku. Minulý týden zabezpečila operace Sob petsamské niklové doly. 29. června je na obsazení Rybářského poloostrova zahájena operace Platinová liška a 1. července startuje frontálními útoky na sovětské pozice v Salle Ledová liška. Německé jednotky nejsou cvičené na boj v arktických lesích, takže si moc dobře nevedou. Zahajují také operaci Lososová past proti železnici Kandalakša–Bělomorsk. V Karélii začínají německé a finské útoky, zatímco začíná evakuace 200 000 dětí z Leningradu.



To je pět finských operací. Německo má jednu – Barbarossu – ve které útočí 3 000 000 vojáků podél 1 500kilometrové fronty. Finové mají tento týden operací pět. Nevím proč, ale pobavilo mě to. Každopádně… 30. června nařídil generál Michail Kirponos stažení z Lvovského výběžku na linii Korosten–Novgorod– Šepetovka–Starokonstantinov–Proskurov.



Německá skupina armád Jih dobyla Lvov a další jednotky postupují na Kyjev. 1. července Němci obsadili Rigu. Další jednotky jsou daleko za Dvinou a míří na Ostrov. Toho dne vyrazil z Leningradu na východ vlak s 2 cestovními a 22 nákladními vagóny. Nachází se v něm mnoho pokladů Ermitáže – Rembrandtové, Raphaelové, Rubensové, El Greco a další.



Neveze jen obrazy a sochy, ale také zlato, diamanty a klenoty. Německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop vyzval Japonce, aby zaútočili na Sověty z východu, ale ti kvůli dřívějšímu rozhodnutí odmítli. Sovětský špeh Richard Sorge to příští týden odvysílá do Moskvy, výsledkem čehož bude Rudá armáda pokračovat v přísunu posil z východu, aniž by se tam musela bát útoku. 2. července zahajují rozsáhlé útoky rumunská 3. a 4. a německá 11. armáda. Tyto útoky vyvíjejí tlak na převezení továren ze západních částí SSSR a 3.



července schválí státní obranný výbor přesun dalších 26 zbrojovek na východ. 3. července se vzdává bělostocká kapsa a skupina armád Střed obnovuje postup k řekám Dvina a Dněpr směrem na Smolensk. Více o tomto příští týden. Halder si 3. července zapsal do deníku: „Nepřeháním, když řeknu, že ruské tažení bylo vyhráno za 14 dní.“ A nyní přichází reorganizace SA Střed, o které jsem říkal, že k ní může dojít. 2.



a 3. tanková skupina Hotha a Guderiana, které razily cestu a vytvořily minský kotel, jsou převeleny pod Klugeho 4. armádu, která je pěchotou podporovala. Kluge a Guderian se nemůžou vystát, takže to bude celkem sranda. Kluge si nechal jen dva pěší sbory, zbytek dal 2. armádě von Weiche, a toto uskupení je nyní Klugeho 4. tanková armáda. Kluge je opatrnější než Guderian, co se týče úprku vpřed. Stalin tento den veřejně ohlásí politiku spálené země. Učinil tak v prvním projevu od začátku invaze.



Vyzývá k totálnímu válečnému nasazení a partyzánskému boji na ztracených územích. I když zvěrstva a válečné zločiny pokrýváme v sérii Válka proti lidskosti, měl bych zdůraznit, že od počátku Barbarossy dosahovala krutost za frontou nové úrovně brutality. 4. července na konci týdne zavraždí jedno z Himmlerových zvláštních uskupení 463 židů v Kovnu. Dalších 2 500 zemře během následujících dní.



V Ternopilu, Zborovu, Vilniusu a dalších městech jsou desítky a poté stovky židů vražděny každý den. Na konci týdne vzniká vilniuské ghetto a lvovští profesoři jsou zmasakrováni. Týden končí 4. července na americký Den nezávislosti. Prezident Franklin Roosevelt řekne, že „USA nikdy nepřežijí jako šťastná a úrodná oáza svobody obklíčená krutou pouští diktátorství.“ Od 1. července se všichni Američané nad 21 let musí zaregistrovat k odvodu. A jsme na konci týdne.



Rozhodnutí o nových operacích v Japonsku, nesourodá akce v Sýrii a na moři a nepolevující postup německé armády Sovětským svazem. Martin Gilbert píše: „Němečtí sympatizanti a kolaboranti také vraždili. Nebyli to jen Ukrajinci a Litevci, kteří začali vraždit židy. V Norsku Josef Terboven nařídil shromáždit židy v Tromsö a severních krajích.



Byli deportováni do Německa. Další židé zatčeni v Trondheimu byli zastřeleni. Z Holandska bylo 30. června do kamenných dolů v Mauthausenu deportováno 300 mladých židů.“ Ale v Sovětském svazu nebyli zajatci chráněni stanovami Haagských úmluv. Část dekretu o komisařích, kterou jsem minule nečetl, říká: „Německým vojákům bude porušení mezinárodního práva prominuto. Rusko Haagské úmluvy nepodepsalo, proto jimi není chráněno.“ Nebýt toho, tak by k zajatcům byli moc hodní.



Už teď vidíme, že nejen komisaři šířili ideologii, neboť mnoho mladíků wehrmachtu vyrostlo indoktrinováno anti-bolševismem národního socialismu, a toto je vražda. To je to správné slovo. V tuto chvíli jsou jen Němci zasvěceni do tajů, jak zle se bude zacházet se sovětskými zajatci. V tuto chvíli.



Pokud chcete vidět epizody Války proti lidskosti, které jsem zmínil, zhlédněte tento seznam videí. Členem TimeGhost armády týdne je Niall O’Shea. Díky lidem jako Niall můžeme v této nelehké době pokračovat v práci, takže nás prosím podpořte na patreon.com a timeghost.tv. Nezapomeňte nás odebírat, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ pro www.videacesky.cz