Zpět na seznamDruhá světová válka5.0 (9 hodnocení)
Dr. InkPublikováno: 5 let
Načítám přehrávač...
Invaze do Sýrie a plány pro operaci Battleaxe
13:45
4.7K zhlédnutí
Spojenci zaútočili na Sýrii a připravují útok do severní Afriky, zatímco se nezadržitelně blíží německý útok na Sovětský svaz, ke kterému se připojí Finsko a Rumunsko.
A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová.
Rusko? A Blízký východ?
I Pyrenejský poloostrov? Páni, někdo má pořádný bucket list. Co je bucket list? No… To je jedno. 13. června 1941. Během několika let napadli
Němci i Italové několik zemí, ale tento týden neútočí oni.
Tento týden Spojenci napadnou Sýrii. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden skončila britským vítězstvím
měsíční anglo-irácká válka. Britové však opouštěli Krétu,
kterou obsadili Němci. A rovněž na konci minulého týdne
vydal Adolf Hitler dekret o komisařích. Mluvili jsme o něm na konci března. Jsou to pokyny pro zacházení s nepřítelem
během operace Barbarossa – invaze do SSSR. Ale útočit nebude jen Německo.
8. června dorazila do Finska
první německá pěší jednotka. Finsko, i když není zemí Osy,
se bude účastnit útoku na SSSR, který před rokem a půl Finsko napadl
a obsadil hromadu finského území. 10. června Němci
zahajují operaci Würzburg, desetidenní operaci
pokládání min v Baltském moři, která má za cíl zabránit úniku
sovětských lodí do Severního moře. 12. června Hitler hovoří
s rumunským vládcem Antonescem. Hitler nežádá
o rumunskou asistenci, řekne jen, že „je v rumunském zájmu učinit vše pro to,
aby konflikt skončil vítězstvím.“ Rumunsko na rozdíl
od Maďarska, Itálie a Bulharska nezískalo nic z řeckého
a jugoslávského tažení před dvěma měsíci, takže Antonescu vítá příležitost
získat od Sovětů zpět Besarábii.
Ve stejný den
vydává Hitler dekret č. 32. Ten se věnuje operaci Orient, ke které má dojít po porážce
a zničení vojenských sil SSSR. Orient spojí Německo
a Japonsko přes Střední východ.
Je to celkem ambiciózní dekret,
který zahrnuje také operaci Isabella, která má zabezpečit pobřeží
Španělska a Portugalska, se španělskou pomocí
nebo bez ní vyhnat Brity z Gibraltaru a tlačit Turecko a Írán
k přímé nebo nepřímé válce proti Británii. Orient počítá s vyhnáním Britů
ze Suezského průplavu a Palestiny současným útokem ze severní Afriky
a z Bulharska přes Turecko. Nyní obléhaný Tobruk
v severní Africe musí být dobyt. Pokud budou po Barbarosse
podmínky příznivé, zaútočí Německo
na Irák ze Zakavkazska a samozřejmě po konci východního tažení
bude pokračovat obléhání Británie.
To nejsou malé plány. Vše samozřejmě záleží
na vítězství v tažení proti SSSR. Který možná bude mít spojence. Anebo taky ne. „13. června, v seriózní snaze ukázat SSSR,
že v boji proti Hitlerovi nebude sám, nabídl Churchill Stalinovi vyslat v případě
německého útoku britskou vojenskou misi.
Zdá se však, že Stalin
považoval nabídku za provokaci, za součást britské snahy
vtáhnout ho do boje proti Německu. Jeho reakce byla podobně podezřívavá, když mu Churchill poslal podrobnosti
o německých divizích na sovětské hranici. Tyto podrobnosti byly získány
prolomením tajných zpráv Enigmy. Rovněž 13. července admirál Kuznetsov, sovětský námořní komisař,
navštívil Stalina v Kremlu, avšak nezvládl jej přesvědčit
o hrozbě německých námořních pohybů ani od něj nezískal povolení
připravit sovětské námořnictvo k akci.“ Němci jsou extrémně optimističtí
ohledně svých plánů, a to nejen díky nedávným vítězstvím
a stavu jejich ozbrojených sil, ale také kvůli
jejich pohledu na protivníka.
Loni jsme během Zimní války viděli, jak maličké Finsko
ponížilo Rudou armádu, a Německo to vidělo taky. Zajisté jsou stěžejním důvodem
chabého sovětského výkonu Stalinovy armádní čistky
v letech 1937 a 1938, které odstranily nebo zabily
více vysokých důstojníků Rudé armády, než o kolik by ji připravila
válka s nepřítelem.
Pokryli jsme to v sérii
Mezi dvěma válkami, takže v rychlosti: Jako první byl odejit
Michail Tuchačevskij, náčelník štábu Rudé armády
a významný hrdina. Byl jedním z carských důstojníků, kteří se během
ruské občanské války vyznamenali.
Byl profesionální, praktický velitel. Velel v sovětsko-polské válce,
potlačil Kronštadtské povstání, prosazoval obrněné
a mechanizované sbory v armádě a 15 let pracoval na její modernizaci. Spolu se sedmi generály
byl popraven 11. června 1937. Do konce příštího roku byli zabiti
tři z pěti sovětských maršálů, 80 % armádních velitelů,
polovina velitelů divize a skoro polovina velitelů brigád.
To byla jen čísla polní armády. Bylo to horší ve vojenské správě
a politicko-vojenských úřadech. Z 11 náměstků komisařů obrany
jich bylo zabito 11. Všichni. 75 z 80 členů vojenského sovětu,
všichni velitelé vojenských okruhů a většina stranických komisařů byla pryč. Pokud vás zajímá, co komisaři dělají, tak se ujišťují, že vojáci nečiní
rozhodnutí, která by se straně nelíbila.
Pokud chcete vědět více o tom,
proč a jak k čistkám došlo, podívejte se na tuto epizodu
Mezi dvěma válkami. Odkaz bude na konci. Pěti muži, které čistky
vynesly do vysokého armádního velení, byli Semjon Buďonnyj,
Klement Vorošilov, Semjon Timošenko, Lev Mechils a Grigory Kulik. Tady je citace Johna Keegana
shrnující jejich kvality: „Jejich povýšení ruské armádě nepomohlo. Buďonnyj měl parádní vous,
ale ne vojenský mozek.
Šéfkomisaře Mechilse
profesor John Ericksson popsal jako ‚kombinaci monumentální neschopnosti
a zarytého odporu k důstojnickému sboru.‘ Timošenko byl sice kompetentní,
ale více politik než vojenský velitel. Kulik, náčelník výzbroje,
byl technologický reakcionář, který oponoval distribuci
automatických zbraní vojákům se slovy, že je nedokážou používat, a pozastavil produkci
protitankových a protileteckých děl. Vorošilov byl tím nejhorším.
V roce 1934, jen kvůli nesouhlasu s Tukačevského
touhou po nezávislém tankovém uskupení, řekl: ‚Je jasné, že tak silné uskupení
jako tankový sbor je pouhá fantazie, a proto bychom se o něj neměli snažit.‘ Ihned po odstranění Tukačevského rozpustil všechny
tankové formace větší než brigáda.“ Od loňského debaklu s Finskem
pracoval Timošenko jako komisař obrany na nápravě škod, kterou armádě
způsobily čistky a neschopnost.
Obnovil a přestavěl obrněný program, vybudoval obranná postavení
v dobytém Polsku a povýšil důstojníky na základě kvality,
například Georgije Žukova. Rovněž degradoval politické komisaře. To je velký krok. Po revoluci byli dosazeni
na svá místa, aby bránili vzpouře, a měli právo vetovat vojenské rozkazy. Tato pravomoc skončila v roce 1934,
ale po čistkách jim byla vrácena, avšak nyní mají jen poradní roli a jsou zodpovědní
za politické vzdělávání vojáků.
To vojenským velitelům nesmírně ulevilo. Německo to vidí tak,
že německá armáda převálcovala Francii, kterou každý považoval
za nejlepší zemi na světě, během šesti týdnů, zatímco Rudé armádě trvalo 4 měsíce
převálcovat malou armádu malého Finska, takže Němci jsou celkem sebevědomí.
A 13. července sovětská
tisková agentura TASS oficiálně popře, že mezi Sovětským svazem
a Německem panuje napětí. Píše, že mezi zeměmi
neexistují žádné neshody. Tato ofenzíva Osy
však není jedinou brzkou ofenzívou. Minule jsem řekl, že dnes proberu
taktické plány pro operaci Battleaxe, nadcházející britskou
ofenzívu v severní Africe. Polní velitel Noel Beresford-Peirse
zamýšlí vyslat dvě pěší brigády a 4.
obrněnou brigádu 7. obrněné divize,
dočasně pod velením Franka Messervyho, probít se oblastí Halfaje,
Sollúmu, Bardie a Capuzza, zatímco zbytek tanků –
podpůrná skupina a dva pluky tanků Cruiser
ze 7. obrněné brigády – pohlídá levé křídlo. Tyto tanky postoupí do oblasti
Hafídského hřebenu ve chvíli, kdy bude Messervyho uskupení
dobývat Halfajský průsmyk. Beresford-Peirse doufá, že postup
7. obrněné vynutí tankovou bitvu, do které se poté připojí 4.
obrněná. Archie Wavell,
velitel celého válčiště, má ohledně operace obavy. Své tanky považuje
za příliš nespolehlivé a Matildy jsou podle něj
pro boj v poušti příliš pomalé. Již před dvěma týdny ohlásil
své obavy generálnímu štábu a napsal,
že i když zprvu věřil v úspěch, nemyslí si, že budou po první
fázi bitvy schopni postoupit dál, například přiblížit se k Tobruku
a podpořit obleženou posádku.
Ofenzíva má začít za dva dny. Wavell toho má na starosti víc, protože tento týden začíná
spojenecká ofenzíva do Sýrie. „Pokud někdo pochyboval o kolaboraci
vichistických Francouzů s Říší, 10. června 1941
se pochyby staly realitou. Toho dne vyzýval Darlan,
který zastupoval Pétaina, Francouze ke kolaboraci s Němci jako
k jediné alternativě k národní sebevraždě. Darlanův veřejný proslov
ukázal USA a zejména Británii, jak moc byla vichistická vláda
ochotná podlézat Německu.
Aby se svým lidem jevila čestná.“ Americký ministr vnitra Cordel Hull
považuje za skandální si myslet, že k nim Hitler bude shovívavější, „pokud jako dobytí lidé pokleknou a bezpodmínečně mu vydají na milost
své životy, svobody a blahobyt.“ Proč vám to říkám? Protože vichističtí Francouzi
ovládají Sýrii a její obsazení Němci
by ohrozilo celý Blízký východ.
8. června Svobodní Francouzi
a různorodé britské uskupení, o kterém jsem mluvil minule,
překročili syrskou hranici. Operace Exporter začala. Útočníky znepokojovala
německá přítomnost v Sýrii, i když Němci na žádost
vichistických Francouzů odešli. Spojenci, postupující z Palestiny, brzy
dobyli Tyre, Marjayoun a Al Qunaitru. 9.
června útočníci dosáhli řeky Litani,
za kterou zatlačili vichistické Francouze. Poznámka: Při vedení australské jednotky
přišel toho dne o oko Moshe Dayan, což ho zítra
po zveřejnění příběhu proslaví. Britské vylodění z Kypru utrpělo
při pomoci Australanům těžké ztráty. 10. června začínají
Australané překračovat řeku. 13. června začíná
21. australská brigáda útočit na Sidon. Po odražení silného protiútoku
Sidon 15. června dobude. Rovněž 13. července
Australané zvítězili v bitvě o Jezzine. Tam bojuje jednotka ze 7.
divize,
stejné divize jako u Sidonu. Jezzine je napůl cesty
mezi hranicí a Bejrútem. Svobodní Francouzi,
postupující ve středu jižního útoku, se 12. června přiblížili
na pouhých 20 kilometrů k Damašku. A těmito dvaceti kilometry
od Damašku ukončím tento týden. Invaze do Sýrie, plány, plány a plány
pro spojeneckou ofenzívu do severní Afriky a pro německá dobrodružství
na třech kontinentech. Takže v Sýrii bojují Francouzi
proti Francouzům s cílem porazit Hitlera.
Je úžasné, kam jsme se
v ne tak dlouhé válce dostali. Ale víte co? Tato akce ustoupí do pozadí,
protože je naprosto jasné, že Adolf Hitler velice brzo
zahájí největší ofenzívu v historii. Bezpochyby. Pokud chcete vědět více
o Stalinových čistkách, klikněte na tuto epizodu
Mezi dvěma válkami. Členem TimeGhost armády týdne
je Bird Dog.
Členové armády
financují náš veškerý obsah, takže narukujte
na patreon.com a timeghost.tv. Uvidíme se za týden. Přeložil Viktor Horký aka InkCZ
pro www.videacesky.cz
I Pyrenejský poloostrov? Páni, někdo má pořádný bucket list. Co je bucket list? No… To je jedno. 13. června 1941. Během několika let napadli
Němci i Italové několik zemí, ale tento týden neútočí oni.
Tento týden Spojenci napadnou Sýrii. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden skončila britským vítězstvím
měsíční anglo-irácká válka. Britové však opouštěli Krétu,
kterou obsadili Němci. A rovněž na konci minulého týdne
vydal Adolf Hitler dekret o komisařích. Mluvili jsme o něm na konci března. Jsou to pokyny pro zacházení s nepřítelem
během operace Barbarossa – invaze do SSSR. Ale útočit nebude jen Německo.
8. června dorazila do Finska
první německá pěší jednotka. Finsko, i když není zemí Osy,
se bude účastnit útoku na SSSR, který před rokem a půl Finsko napadl
a obsadil hromadu finského území. 10. června Němci
zahajují operaci Würzburg, desetidenní operaci
pokládání min v Baltském moři, která má za cíl zabránit úniku
sovětských lodí do Severního moře. 12. června Hitler hovoří
s rumunským vládcem Antonescem. Hitler nežádá
o rumunskou asistenci, řekne jen, že „je v rumunském zájmu učinit vše pro to,
aby konflikt skončil vítězstvím.“ Rumunsko na rozdíl
od Maďarska, Itálie a Bulharska nezískalo nic z řeckého
a jugoslávského tažení před dvěma měsíci, takže Antonescu vítá příležitost
získat od Sovětů zpět Besarábii.
Ve stejný den
vydává Hitler dekret č. 32. Ten se věnuje operaci Orient, ke které má dojít po porážce
a zničení vojenských sil SSSR. Orient spojí Německo
a Japonsko přes Střední východ.
Je to celkem ambiciózní dekret,
který zahrnuje také operaci Isabella, která má zabezpečit pobřeží
Španělska a Portugalska, se španělskou pomocí
nebo bez ní vyhnat Brity z Gibraltaru a tlačit Turecko a Írán
k přímé nebo nepřímé válce proti Británii. Orient počítá s vyhnáním Britů
ze Suezského průplavu a Palestiny současným útokem ze severní Afriky
a z Bulharska přes Turecko. Nyní obléhaný Tobruk
v severní Africe musí být dobyt. Pokud budou po Barbarosse
podmínky příznivé, zaútočí Německo
na Irák ze Zakavkazska a samozřejmě po konci východního tažení
bude pokračovat obléhání Británie.
To nejsou malé plány. Vše samozřejmě záleží
na vítězství v tažení proti SSSR. Který možná bude mít spojence. Anebo taky ne. „13. června, v seriózní snaze ukázat SSSR,
že v boji proti Hitlerovi nebude sám, nabídl Churchill Stalinovi vyslat v případě
německého útoku britskou vojenskou misi.
Zdá se však, že Stalin
považoval nabídku za provokaci, za součást britské snahy
vtáhnout ho do boje proti Německu. Jeho reakce byla podobně podezřívavá, když mu Churchill poslal podrobnosti
o německých divizích na sovětské hranici. Tyto podrobnosti byly získány
prolomením tajných zpráv Enigmy. Rovněž 13. července admirál Kuznetsov, sovětský námořní komisař,
navštívil Stalina v Kremlu, avšak nezvládl jej přesvědčit
o hrozbě německých námořních pohybů ani od něj nezískal povolení
připravit sovětské námořnictvo k akci.“ Němci jsou extrémně optimističtí
ohledně svých plánů, a to nejen díky nedávným vítězstvím
a stavu jejich ozbrojených sil, ale také kvůli
jejich pohledu na protivníka.
Loni jsme během Zimní války viděli, jak maličké Finsko
ponížilo Rudou armádu, a Německo to vidělo taky. Zajisté jsou stěžejním důvodem
chabého sovětského výkonu Stalinovy armádní čistky
v letech 1937 a 1938, které odstranily nebo zabily
více vysokých důstojníků Rudé armády, než o kolik by ji připravila
válka s nepřítelem.
Pokryli jsme to v sérii
Mezi dvěma válkami, takže v rychlosti: Jako první byl odejit
Michail Tuchačevskij, náčelník štábu Rudé armády
a významný hrdina. Byl jedním z carských důstojníků, kteří se během
ruské občanské války vyznamenali.
Byl profesionální, praktický velitel. Velel v sovětsko-polské válce,
potlačil Kronštadtské povstání, prosazoval obrněné
a mechanizované sbory v armádě a 15 let pracoval na její modernizaci. Spolu se sedmi generály
byl popraven 11. června 1937. Do konce příštího roku byli zabiti
tři z pěti sovětských maršálů, 80 % armádních velitelů,
polovina velitelů divize a skoro polovina velitelů brigád.
To byla jen čísla polní armády. Bylo to horší ve vojenské správě
a politicko-vojenských úřadech. Z 11 náměstků komisařů obrany
jich bylo zabito 11. Všichni. 75 z 80 členů vojenského sovětu,
všichni velitelé vojenských okruhů a většina stranických komisařů byla pryč. Pokud vás zajímá, co komisaři dělají, tak se ujišťují, že vojáci nečiní
rozhodnutí, která by se straně nelíbila.
Pokud chcete vědět více o tom,
proč a jak k čistkám došlo, podívejte se na tuto epizodu
Mezi dvěma válkami. Odkaz bude na konci. Pěti muži, které čistky
vynesly do vysokého armádního velení, byli Semjon Buďonnyj,
Klement Vorošilov, Semjon Timošenko, Lev Mechils a Grigory Kulik. Tady je citace Johna Keegana
shrnující jejich kvality: „Jejich povýšení ruské armádě nepomohlo. Buďonnyj měl parádní vous,
ale ne vojenský mozek.
Šéfkomisaře Mechilse
profesor John Ericksson popsal jako ‚kombinaci monumentální neschopnosti
a zarytého odporu k důstojnickému sboru.‘ Timošenko byl sice kompetentní,
ale více politik než vojenský velitel. Kulik, náčelník výzbroje,
byl technologický reakcionář, který oponoval distribuci
automatických zbraní vojákům se slovy, že je nedokážou používat, a pozastavil produkci
protitankových a protileteckých děl. Vorošilov byl tím nejhorším.
V roce 1934, jen kvůli nesouhlasu s Tukačevského
touhou po nezávislém tankovém uskupení, řekl: ‚Je jasné, že tak silné uskupení
jako tankový sbor je pouhá fantazie, a proto bychom se o něj neměli snažit.‘ Ihned po odstranění Tukačevského rozpustil všechny
tankové formace větší než brigáda.“ Od loňského debaklu s Finskem
pracoval Timošenko jako komisař obrany na nápravě škod, kterou armádě
způsobily čistky a neschopnost.
Obnovil a přestavěl obrněný program, vybudoval obranná postavení
v dobytém Polsku a povýšil důstojníky na základě kvality,
například Georgije Žukova. Rovněž degradoval politické komisaře. To je velký krok. Po revoluci byli dosazeni
na svá místa, aby bránili vzpouře, a měli právo vetovat vojenské rozkazy. Tato pravomoc skončila v roce 1934,
ale po čistkách jim byla vrácena, avšak nyní mají jen poradní roli a jsou zodpovědní
za politické vzdělávání vojáků.
To vojenským velitelům nesmírně ulevilo. Německo to vidí tak,
že německá armáda převálcovala Francii, kterou každý považoval
za nejlepší zemi na světě, během šesti týdnů, zatímco Rudé armádě trvalo 4 měsíce
převálcovat malou armádu malého Finska, takže Němci jsou celkem sebevědomí.
A 13. července sovětská
tisková agentura TASS oficiálně popře, že mezi Sovětským svazem
a Německem panuje napětí. Píše, že mezi zeměmi
neexistují žádné neshody. Tato ofenzíva Osy
však není jedinou brzkou ofenzívou. Minule jsem řekl, že dnes proberu
taktické plány pro operaci Battleaxe, nadcházející britskou
ofenzívu v severní Africe. Polní velitel Noel Beresford-Peirse
zamýšlí vyslat dvě pěší brigády a 4.
obrněnou brigádu 7. obrněné divize,
dočasně pod velením Franka Messervyho, probít se oblastí Halfaje,
Sollúmu, Bardie a Capuzza, zatímco zbytek tanků –
podpůrná skupina a dva pluky tanků Cruiser
ze 7. obrněné brigády – pohlídá levé křídlo. Tyto tanky postoupí do oblasti
Hafídského hřebenu ve chvíli, kdy bude Messervyho uskupení
dobývat Halfajský průsmyk. Beresford-Peirse doufá, že postup
7. obrněné vynutí tankovou bitvu, do které se poté připojí 4.
obrněná. Archie Wavell,
velitel celého válčiště, má ohledně operace obavy. Své tanky považuje
za příliš nespolehlivé a Matildy jsou podle něj
pro boj v poušti příliš pomalé. Již před dvěma týdny ohlásil
své obavy generálnímu štábu a napsal,
že i když zprvu věřil v úspěch, nemyslí si, že budou po první
fázi bitvy schopni postoupit dál, například přiblížit se k Tobruku
a podpořit obleženou posádku.
Ofenzíva má začít za dva dny. Wavell toho má na starosti víc, protože tento týden začíná
spojenecká ofenzíva do Sýrie. „Pokud někdo pochyboval o kolaboraci
vichistických Francouzů s Říší, 10. června 1941
se pochyby staly realitou. Toho dne vyzýval Darlan,
který zastupoval Pétaina, Francouze ke kolaboraci s Němci jako
k jediné alternativě k národní sebevraždě. Darlanův veřejný proslov
ukázal USA a zejména Británii, jak moc byla vichistická vláda
ochotná podlézat Německu.
Aby se svým lidem jevila čestná.“ Americký ministr vnitra Cordel Hull
považuje za skandální si myslet, že k nim Hitler bude shovívavější, „pokud jako dobytí lidé pokleknou a bezpodmínečně mu vydají na milost
své životy, svobody a blahobyt.“ Proč vám to říkám? Protože vichističtí Francouzi
ovládají Sýrii a její obsazení Němci
by ohrozilo celý Blízký východ.
8. června Svobodní Francouzi
a různorodé britské uskupení, o kterém jsem mluvil minule,
překročili syrskou hranici. Operace Exporter začala. Útočníky znepokojovala
německá přítomnost v Sýrii, i když Němci na žádost
vichistických Francouzů odešli. Spojenci, postupující z Palestiny, brzy
dobyli Tyre, Marjayoun a Al Qunaitru. 9.
června útočníci dosáhli řeky Litani,
za kterou zatlačili vichistické Francouze. Poznámka: Při vedení australské jednotky
přišel toho dne o oko Moshe Dayan, což ho zítra
po zveřejnění příběhu proslaví. Britské vylodění z Kypru utrpělo
při pomoci Australanům těžké ztráty. 10. června začínají
Australané překračovat řeku. 13. června začíná
21. australská brigáda útočit na Sidon. Po odražení silného protiútoku
Sidon 15. června dobude. Rovněž 13. července
Australané zvítězili v bitvě o Jezzine. Tam bojuje jednotka ze 7.
divize,
stejné divize jako u Sidonu. Jezzine je napůl cesty
mezi hranicí a Bejrútem. Svobodní Francouzi,
postupující ve středu jižního útoku, se 12. června přiblížili
na pouhých 20 kilometrů k Damašku. A těmito dvaceti kilometry
od Damašku ukončím tento týden. Invaze do Sýrie, plány, plány a plány
pro spojeneckou ofenzívu do severní Afriky a pro německá dobrodružství
na třech kontinentech. Takže v Sýrii bojují Francouzi
proti Francouzům s cílem porazit Hitlera.
Je úžasné, kam jsme se
v ne tak dlouhé válce dostali. Ale víte co? Tato akce ustoupí do pozadí,
protože je naprosto jasné, že Adolf Hitler velice brzo
zahájí největší ofenzívu v historii. Bezpochyby. Pokud chcete vědět více
o Stalinových čistkách, klikněte na tuto epizodu
Mezi dvěma válkami. Členem TimeGhost armády týdne
je Bird Dog.
Členové armády
financují náš veškerý obsah, takže narukujte
na patreon.com a timeghost.tv. Uvidíme se za týden. Přeložil Viktor Horký aka InkCZ
pro www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





