Plán generála MansteinaDruhá světová válka

Ano, jsou to dělostřelecká kasárna. Ano, to s nimi plánují dělat. Dobře, na shledanou. 23. února 1940. Hitlerova armáda byla v poli od října neaktivní. Na jaro má ale Hitler velké plány, chce zaútočit ne na jeden, na dva, na tři nebo na čtyři, ale na pět různých národů. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Já jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden vplul britský torpédoborec do norských vod, posádka vstoupila na německou loď a osvobodila 299 zajatců. Všichni protestovali, že druhá strana porušuje mezinárodní zákony. A opravdu je všichni porušili. Hlavní zprávou bylo, že velký sovětský útok na Finy konečně prolomil Mannerheimovu linii, a koncem týdne se Finové začali stahovat na druhou obrannou linii. Síla druhé linie se po její délce značně lišila.

U Viipuri byla stejně silná jako Mannerheimova linie, na jiných místech to byla podle slov finského generála "jen čára na mapě". Obecně je ale tenká, slabě vyztužená betonem a obránci jsou úplně vyčerpaní. Střety po celé délce linie začaly až 17. února, což dalo Finům trochu času na kladení min, stavbu nových pozic a přesun těžkých děl k silnicím, po kterých zaútočí tanky.

18. února už Sověti útočí v plné síle. V jednom místě ale ještě drží Mannerheimova linie, na levé straně u Taipale. To je pro Sověty velmi lákavý cíl, z Taipale se stává výběžek, kolem kterého postupují jejich vojska. Pokud mají Finové ještě nějaké divize v rezervě, zde by mohly Sovětům znatelně ublížit. Proto se Sověti pokusí s výběžkem jednou provždy vypořádat.

18. únor je ve Finsku znám jako černý den u Taipale. Celá sovětská divize brutálně zaútočí na jednotku plnou nezkušených finských záloh. I když ale Sověti získají několik klíčových pozic a poškodí opevnění, zkušení veteráni koncem týdne pořád drží druhou obrannou linii. 19. února proběhnou personální změny ve vedení finské armády. Odstupuje generál Hugo Österman, velitel sil na Karelské šíji. Oficiálně ze zdravotních důvodů, poslední dobou se ale znelíbil maršálu Mannerheimovi a k tomu byla jeho žena vážně zraněna při náletu.

Mannerheim pak přeskočí generála Haralda Öhquista a jmenuje Erika Heinrichse. Proběhne také sloučení jednotek, první a druhá divize budou tvořit 1. armádní sbor, nacházející se mezi 2. a 3. sborem. Öhquistův 2.

sbor bude mít za úkol soustředit se na obranu Viipuri. Sověti brzy získají jinou trofej, koncem týdne je zjevné, že bude brzy odříznut ostrov Koivisto. Jeho pobřežní baterie způsobily velké škody veškerému sovětskému transportu po pobřežních silnicích. Sověti pošlou vše, co mají, do útoku a obránci chybějí jinde, proto se rozhodnou z ostrova stáhnout. Vystřílí zbytek munice a zničí vše, co nejde odnést pryč. Rudá armáda pak může použít pobřežní silnice a koncem dne je na pozicích severně od ostrova Koivisto.

Öhquist se ptá Mannerheima, jestli má pro všechny případy naplánovat stažení na třetí obrannou linii. To Mannerheim odmítá. William Trotter podotýká, že si mnoho důstojníků myslí, že je Mannerheim tvrdohlavý. Mannerheim si ale uvědomuje, že každá píď finské půdy, kterou se podaří ubránit, bude velkou výhodou u jednacího stolu.

Navíc poslední třetí linie prochází samotným městem Viipuri a každý den navíc je věnován vylepšování obranných pozic ve městě. Toto jsem neměl minulý týden čas zmínit, finský ministr zahraničí Väinö Tanner ve Stockholmu dostal zamítavou odpověď na žádost o švédskou vojenskou pomoc nebo povolení přesunu spojenců přes Švédsko. Švédská vláda to zdůvodnila obavami z německé intervence v případě souhlasu, což ale byla téměř stoprocentní lež.

Švédské motivy byly naprosto chladnokrevné. Pro zachování své nezávislosti museli Finové vyjednat s Ruskem mír, což by nechalo finský národ v pozici nárazníku mezi Švédskem a sovětským kolosem. Žádný ze zúčastněných švédských diplomatů toto nařízení nepřijímal nijak dobře, ale konečná pozice zněla, že Švédsko nebude podporovat finský odpor. Na přelomu týdne publikují švédské noviny článek o tomto požadavku a důvodu odmítnutí, což ve Švédsku i Finsku způsobí velké rozhořčení.

Dokonce se zapojí i švédský král Gustav V. Vyjádří své politování, že nemohou poslat pomoc, protože by mohli být zataženi do obou evropských konfliktů. Tím vzaly za své naděje, že by veřejné mínění mohlo vést ke švédské vojenské intervenci. Němci Tannerovi nabídnou, že by mohli v jednání působit jako prostředník.

Tato nabídka je později stažena kvůli Hitlerovu plánu na invazi do Norska. Hitlerovi nezáleží na tom, jak dlouho zimní válka trvá, hlavně aby zůstaly zachovány jeho dobré vztahy se SSSR. A jeho plány ohledně Norska tento týden nabírají na obrátkách. Německá rozvědka získala britskou námořní zprávu o anglo-francouzském plánu z 5. února na vyslání vojenských sil do Norska kolem 20.

března. Generál Niklaus von Falkenhorst je pověřen plánováním německé invaze a brzy se rozhodne, že je nutné obsadit i Dánsko pro zajištění dopravy a komunikace. A myslím opravdu brzy. Když mu Hitler tento úkol svěří, dá mu na vypracování kostry plánu necelý jeden den. Falkenhorst na plánování použije Baedekerova turistického průvodce Norskem, protože se mu dost rychle nepodaří sehnat žádnou jinou mapu. Plán zahrnuje přistání jednotek na sedmi různých místech včetně hlavního města Osla.

Co se spojeneckých plánů týče, britské jednotky připravující se na cestu do Francie jsou informovány o nové destinaci, která leží pod sněhem a ledem, na který se musí připravit. Vojenská expedice přes Norsko do Finska dostává název Force Stratford. Hitler tento týden řeší spoustu plánů. 17.

února se setkává s generálem Erichem von Mansteinem. A co se nestane. Mannsteinovi bylo svěřeno velení sboru, aby byl vyšachován z plánování německé ofenzivy na západ. Ale podle protokolu při jmenování do funkce musí velitel sboru vzdát hold hlavě státu, Adolfu Hitlerovi. Zní to jako formalita, ale Mansteinovi to hraje do karet. John Keegan píše, že Rudolf Schmundt, Hitlerův pobočník Wehrmachtu, se vyskytl u Mansteinova velitelství v Koblenzu a zaslechne o jeho nápadu na útok skrz Ardeny.

Je to velmi podobné Hitlerovu nápadu, ale daleko detailněji naplánováno. Z formálního setkání se stává diskuze mezi Hitlerem a Mansteinem na celé dopoledne. Hitler byl uchvácen a nedal se zastavit, dokud nepřesvědčil Brauchitsche a Haldera o Mansteinově plánu, který začal vydávat za vlastní. Mnoho lidí ale nevěřilo, že válka nabere na obrátkách. 20.

února si Jean-Paul Sartre zapsal do deníku: "Válečný stroj běží na volnoběh. Zrovna včera mi jeden seržant říkal, s bláznivou nadějí v očích, že si myslí, že se vše urovná a Anglie ustoupí." 1,5 milionu britských žen a dětí bylo na podzim evakuováno z velkých měst pro případ bombardování. Do Vánoc se většina vrátila domů, protože až doteď se nic takového nestalo. A i přes jejich nevědomost se plány pro pokračování aktivní války každým týdnem stávaly reálnější.

A tento týden, významný pro Hitlerovy plány, končí. Švédsko odmítá pomoci Finsku, sovětské útoky stále pokračují a pomalu, ale jistě Finy zatlačují zpět a Finové se přeskupují a zuby nehty se snaží udržet co nejdéle. Tento týden zakončím trochu jinak, novinkou namísto shrnutí. 21. února Richard Glücks řekne Heinrichu Himmlerovi, že našel dobré místo pro internační tábor, místo pro uvěznění Poláků a jejich nucené práce za neposlušnost.

Původně to byla rakousko-uherská jízdní kasárna, takže v areálu je několik pevných cihlových budov. Toto místo se jmenuje Osvětim. Překlad: Dr.Don www.videacesky.cz