Plán generála Mansteina

Ano, jsou to dělostřelecká kasárna.
Ano, to s nimi plánují dělat. Dobře, na shledanou. 23. února 1940. Hitlerova armáda byla
v poli od října neaktivní. Na jaro má ale Hitler velké plány,
chce zaútočit ne na jeden, na dva, na tři nebo na čtyři,
ale na pět různých národů. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Já jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Minulý týden vplul britský
torpédoborec do norských vod, posádka vstoupila na německou loď
a osvobodila 299 zajatců. Všichni protestovali, že druhá strana
porušuje mezinárodní zákony. A opravdu je všichni porušili. Hlavní zprávou bylo,
že velký sovětský útok na Finy konečně prolomil Mannerheimovu linii, a koncem týdne se Finové
začali stahovat na druhou obrannou linii. Síla druhé linie
se po její délce značně lišila.

U Viipuri byla stejně silná
jako Mannerheimova linie, na jiných místech to byla podle slov
finského generála "jen čára na mapě". Obecně je ale tenká,
slabě vyztužená betonem a obránci jsou úplně vyčerpaní. Střety po celé délce linie
začaly až 17. února, což dalo Finům
trochu času na kladení min, stavbu nových pozic
a přesun těžkých děl k silnicím, po kterých zaútočí tanky.

18. února už Sověti útočí v plné síle. V jednom místě ale ještě drží
Mannerheimova linie, na levé straně u Taipale. To je pro Sověty velmi lákavý cíl, z Taipale se stává výběžek,
kolem kterého postupují jejich vojska. Pokud mají Finové
ještě nějaké divize v rezervě, zde by mohly Sovětům znatelně ublížit. Proto se Sověti pokusí s výběžkem
jednou provždy vypořádat.

18. únor je ve Finsku znám
jako černý den u Taipale. Celá sovětská divize brutálně zaútočí na jednotku plnou
nezkušených finských záloh. I když ale Sověti získají několik
klíčových pozic a poškodí opevnění, zkušení veteráni koncem týdne
pořád drží druhou obrannou linii. 19. února proběhnou personální změny
ve vedení finské armády. Odstupuje generál Hugo Österman,
velitel sil na Karelské šíji. Oficiálně ze zdravotních důvodů, poslední dobou se ale znelíbil
maršálu Mannerheimovi a k tomu byla jeho
žena vážně zraněna při náletu.

Mannerheim pak přeskočí
generála Haralda Öhquista a jmenuje Erika Heinrichse. Proběhne také sloučení jednotek, první a druhá divize budou tvořit
1. armádní sbor, nacházející se mezi
2. a 3. sborem. Öhquistův 2.

sbor bude mít za úkol
soustředit se na obranu Viipuri. Sověti brzy získají jinou trofej, koncem týdne je zjevné,
že bude brzy odříznut ostrov Koivisto. Jeho pobřežní baterie
způsobily velké škody veškerému sovětskému transportu
po pobřežních silnicích. Sověti pošlou vše,
co mají, do útoku a obránci chybějí jinde,
proto se rozhodnou z ostrova stáhnout. Vystřílí zbytek munice
a zničí vše, co nejde odnést pryč. Rudá armáda pak může
použít pobřežní silnice a koncem dne je na pozicích
severně od ostrova Koivisto.

Öhquist se ptá Mannerheima,
jestli má pro všechny případy naplánovat stažení na třetí obrannou linii. To Mannerheim odmítá. William Trotter podotýká, že si mnoho důstojníků myslí,
že je Mannerheim tvrdohlavý. Mannerheim si ale uvědomuje,
že každá píď finské půdy, kterou se podaří ubránit,
bude velkou výhodou u jednacího stolu.

Navíc poslední třetí linie prochází samotným městem Viipuri a každý den navíc je věnován
vylepšování obranných pozic ve městě. Toto jsem neměl minulý týden čas zmínit, finský ministr zahraničí
Väinö Tanner ve Stockholmu dostal zamítavou odpověď na žádost
o švédskou vojenskou pomoc nebo povolení přesunu
spojenců přes Švédsko. Švédská vláda to zdůvodnila obavami
z německé intervence v případě souhlasu, což ale byla téměř stoprocentní lež.

Švédské motivy byly
naprosto chladnokrevné. Pro zachování své nezávislosti
museli Finové vyjednat s Ruskem mír, což by nechalo finský národ v pozici nárazníku mezi Švédskem
a sovětským kolosem. Žádný ze zúčastněných švédských diplomatů
toto nařízení nepřijímal nijak dobře, ale konečná pozice zněla,
že Švédsko nebude podporovat finský odpor. Na přelomu týdne
publikují švédské noviny článek o tomto požadavku
a důvodu odmítnutí, což ve Švédsku i Finsku
způsobí velké rozhořčení.

Dokonce se zapojí
i švédský král Gustav V. Vyjádří své politování,
že nemohou poslat pomoc, protože by mohli být
zataženi do obou evropských konfliktů. Tím vzaly za své naděje, že by veřejné mínění
mohlo vést ke švédské vojenské intervenci. Němci Tannerovi nabídnou, že by mohli v jednání
působit jako prostředník.

Tato nabídka je později stažena
kvůli Hitlerovu plánu na invazi do Norska. Hitlerovi nezáleží na tom,
jak dlouho zimní válka trvá, hlavně aby zůstaly zachovány
jeho dobré vztahy se SSSR. A jeho plány ohledně Norska
tento týden nabírají na obrátkách. Německá rozvědka získala
britskou námořní zprávu o anglo-francouzském
plánu z 5. února na vyslání vojenských sil
do Norska kolem 20.

března. Generál Niklaus von Falkenhorst
je pověřen plánováním německé invaze a brzy se rozhodne,
že je nutné obsadit i Dánsko pro zajištění dopravy a komunikace. A myslím opravdu brzy.
Když mu Hitler tento úkol svěří, dá mu na vypracování kostry
plánu necelý jeden den. Falkenhorst na plánování použije
Baedekerova turistického průvodce Norskem, protože se mu dost rychle
nepodaří sehnat žádnou jinou mapu. Plán zahrnuje přistání jednotek
na sedmi různých místech včetně hlavního města Osla.

Co se spojeneckých plánů týče, britské jednotky
připravující se na cestu do Francie jsou informovány o nové destinaci,
která leží pod sněhem a ledem, na který se musí připravit. Vojenská expedice přes Norsko do Finska
dostává název Force Stratford. Hitler tento týden řeší spoustu plánů. 17.

února se setkává
s generálem Erichem von Mansteinem. A co se nestane. Mannsteinovi bylo svěřeno velení sboru, aby byl vyšachován z plánování
německé ofenzivy na západ. Ale podle protokolu
při jmenování do funkce musí velitel sboru
vzdát hold hlavě státu, Adolfu Hitlerovi. Zní to jako formalita,
ale Mansteinovi to hraje do karet. John Keegan píše, že Rudolf Schmundt,
Hitlerův pobočník Wehrmachtu, se vyskytl u Mansteinova
velitelství v Koblenzu a zaslechne o jeho nápadu
na útok skrz Ardeny.

Je to velmi podobné Hitlerovu nápadu,
ale daleko detailněji naplánováno. Z formálního setkání se stává diskuze mezi Hitlerem
a Mansteinem na celé dopoledne. Hitler byl uchvácen a nedal se zastavit,
dokud nepřesvědčil Brauchitsche a Haldera o Mansteinově plánu,
který začal vydávat za vlastní. Mnoho lidí ale nevěřilo,
že válka nabere na obrátkách. 20.

února si Jean-Paul Sartre
zapsal do deníku: "Válečný stroj běží na volnoběh.
Zrovna včera mi jeden seržant říkal, s bláznivou nadějí v očích, že si myslí, že se vše urovná a Anglie ustoupí." 1,5 milionu britských žen a dětí
bylo na podzim evakuováno z velkých měst pro případ bombardování.
Do Vánoc se většina vrátila domů, protože až doteď se nic takového nestalo. A i přes jejich nevědomost
se plány pro pokračování aktivní války každým týdnem stávaly reálnější.

A tento týden,
významný pro Hitlerovy plány, končí. Švédsko odmítá pomoci Finsku,
sovětské útoky stále pokračují a pomalu, ale jistě Finy zatlačují zpět a Finové se přeskupují a zuby nehty se snaží udržet co nejdéle. Tento týden zakončím trochu jinak,
novinkou namísto shrnutí. 21. února Richard Glücks
řekne Heinrichu Himmlerovi, že našel dobré místo
pro internační tábor, místo pro uvěznění Poláků
a jejich nucené práce za neposlušnost.

Původně to byla
rakousko-uherská jízdní kasárna, takže v areálu je několik
pevných cihlových budov. Toto místo se jmenuje Osvětim. Překlad: Dr.Don
www.videacesky.cz