Logistické problémy na východní frontěDruhá světová válka

Jo, začíná tento týden, ale nic se tím nemění. Proč? Protože to není součást druhé světové války. Tak jo, dobře, zmíním to. 11. července 1941. Spustili jste kolosální ofenzívu proti svému nepříteli, poslali jste proti němu miliony vojáků a dosáhli bleskového úspěchu, zajali stovky tisíc jeho bojovníků, ale jak je shromáždíte, přesunete a ohlídáte?

Měli byste na to rychle přijít. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden úspěšně pokračovala spojenecká ofenzíva v Sýrii a Claude Auchinlek se chopil velení britského blízkovýchodního válčiště. Hlavní zprávou samozřejmě byla akce podél celé fronty v Sovětském svazu táhnoucí se od Baltského k Černému moři. Němci postupovali na všech frontách, ale i když uzavření minské kapsy připravilo Sověty o nesmírný počet vojáků, jinde se setkávali s těžším odporem, než očekávali.

„Německo očividně drželo strategickou iniciativu. Nestačilo však jen určovat směr probíhajících bitev, výhody musely být přeměněny do vítězství schopného ukončit válku. Pro to neměl Halder dostatečné zálohy mužů ani vybavení a nezpochybnitelný vliv času byl také nenahraditelný. Sovětský svaz rychle mobilizuje každé zrnko vojenského potenciálu, a skupina armád Střed tak musí dostát nadějím svých velitelů a rozdrtit zbývající sovětský odpor v druhé fázi svých operací.“ Skupina armád Střed zastavila kvůli reorganizaci, ale obnovený postup tankových uskupení začíná 3.

července. 4. července vybojovali Hermann Hoth a Heinz Guderian předmostí na Dvině, ale intenzivní protiútoky donutily Hotha zastavit a Guderian 5. července ohlásil veliteli armády Waltheru Brauchitschovi: „Kvůli ztrátám mužů a vybavení byla setrvačnost útoku 3.

a 18. tankové divize ztracena.“ Hoth hlásí, že jen polovina tanků je akceschopná. Po pouhých dvou týdnech tažení. 6. července je 18. tanková divize v deníku tankového sboru popsána kvůli ztrátám vojáků a vybavení jako „ne zcela schopná bojové akce.“ Generálmajor Walther Nehring, velitel divize, se vyjádřil slovy: „Nynější situace a její následky budou v budoucnu neudržitelné, pokud nechceme být zničeni vítězením.“ Halder informuje Brauchitsche o potížích, které má pěchota na okupovaných územích za frontou.

Jen počet zajatců vytváří celou řadu problémů a civilní populace zaplavuje cesty. Fedor von Bock, velitel skupiny armád Střed, říká, že jeho důstojník viděl tisíce sovětských zajatců na cestě jižně od Minska neozbrojených, ale také nehlídaných. Musel stáhnout další dvě divize z fronty na zabezpečení týlu.

Ale problém s ruskými cestami není jen v dopravě. Špatné počasí ještě více ublížilo jejich už tak otřesnému stavu. Hans von Luck ze sedmé tankové píše: „Po krátkých lijácích se cesty proměnily v blátivé koleje, které se v některých úsecích daly přejít až poté, co ženisté nebo granátníci pokáceli stromy a vyskládali jimi cestu. Náš postup nezadržoval ani tak protivník, jako spíš katastrofální cesty.“ Ale i protivník se připravuje napáchat nějakou škodu.

6. července přikáže Stavka, vrchní velení Rudé armády, Semjonu Timošenkovi, který od 1. července velí Západnímu frontu, zahájit ofenzívu směrem na Lepel. Útok selhal, ale překvapil německé velení, které si nemyslelo, že má Timošenko sílu pro takový útok. Jeho síly jsou však přetížené a 7. července se jimi na křídle provalí Hoth a 9.

července dobude Vitebsk. Tím prakticky rozbil sovětská postavení soustředěná kolem Dviny a zdá se, že může opět vyrazit hluboko za sovětské linie. Tímto také začíná bitva o Smolensk. Guderianovi trvalo déle připravit se na překročení Dněpru, ale 9. července shromáždil síly na západním břehu a je připravený vyrazit. Ale poté se ukázal Gunther von Kluge, od minulého týdne Guderianův nadřízený, a řekl, že jakékoliv překročení řeky musí být podpořeno pěchotou, takže Guderian musí počkat, až přijde Weichsova 2.

armáda. Guderian v zásadě odmítne, a protože je Kluge jen nominálním nadřízeným, nemá jinou možnost než Guderiana nechat udělat, co chce. Ale Kluge není sám, někteří Guderianovi velitelé také chtějí počkat na pěchotu. Guderianovy útoky severně a jižně od Mogilevu byly úspěšné, avšak přímý útok na něj byl drahým selháním. Na severu Němci dosáhli Tartu asi 300 kilometrů od Leningradu, ale vrchní velení je znepokojeno tamními sovětskými protiútoky.

Halder si zapsal do deníku: „Všichni se předhánějí o čest vyprávět ten nejpoutavější příběh o síle ruských jednotek.“ V minulých epizodách jsem moc nemluvil o skupině armád Jih, která postupovala pomaleji než další dvě skupiny. Velí jí Gerd von Rundstedt. Velel také skupině A při loňském útoku do západní Evropy a byla to jeho skupina, která se provalila Ardenami.

Zde má dvě rozdílná uskupení – početné severní s německou pěchotou a pěti tankovými divizemi a jižní s rumunskými a maďarskými divizemi. Jižní síly mají dobýt Oděsu a černomořské přístavy, zatímco Němci postupují ukrajinskou stepí na Kyjev. Ale i když neměli problémy s obránci na hranicích, byli Němci zpomaleni koncentrovanou silou Rudé armády. Stojí proti nim Jihozápadní front ve schopných rukou Michaila Kirponose a ještě schopnějšího tankového velitele Rokossovského.

Tento front má mnoho sovětských tanků. Má šest mechanizovaných sborů a dost nových T-34. Jejich plán pro boj s blitzkriegem je zaútočit 5. a 6. armádou na křídla Kleistovy uhánějící tankové skupiny. Obklíčit se je však nepodařilo a Kleist na konci června dobyl Lvov. 5. armáda operuje z Pinských močálů a to je skvělá pozice, Němci se tam nemohou dostat.

6. armáda však sedí na otevřené stepi, nemá kde jinde být. Takže tyto dvě armády udržovaly tlak a vázaly na sebe útočníky, ale německé tanky za podpory Luftwaffe postupovaly a čím dál užší pruh, který bude znám jako žitomirský koridor, se čím dál víc přibližuje ke Kyjevu. 5. července se německá 6. armáda provalí Sověty západně od Žitomiru. Kleistova skupina vstupuje do mezery a do konce týdne bude 25 km od Kyjeva. 11.

července diskutuje situaci na jednání se svými veliteli Kirponos. „Kirponos si byl vědom nebezpečí, kterému svojí neschopností zastavit Kleistův průnik vystavil Kyjev a rovněž své velitelství. 1. tanková skupina nyní vedla jednosměrný obchvatný manévr. Pokud Němci přesunou tanky za severu z Bockovy skupiny armád Střed, bude zahájen další obchvatný manévr, který obklíčí jeho, jeho muže a celou Ukrajinu.“ Adolf Hitler obdrží zprávu, že uzavření minské kapsy přineslo 287 704 sovětských vojáků a zničení 2 585 sovětských tanků.

Tamní operace tento týden končí. 8. července se setkal s Halderem a Brauchitschem a všichni mají vítěznou náladu. Halder píše o opozici, kterou v poli teprve potkají, jako o neorganizované a bez velení: „Za těchto okolností je jasné, že se fronta, která také nemá žádné zálohy, již dlouho neudrží.“ Ostatní tak optimističtí nejsou.

Japonský námořní vyslanec v Římě je k německé perspektivě skeptický. Pro něj to vypadá jako další japonská invaze do Číny, která trvá už čtvrtým rokem a konec je v nedohlednu. Němečtí diplomaté jsou také celkem pesimističtí. A v Sovětském svazu to na kolaps určitě nevypadá. Stalin 10. července reorganizuje vrchní velení Rudé armády. GKO, sovětský obranný výbor, byl vytvořen už 30.

června. V něm byl Stalin, Vorošilov, Beria, Molotov a Malenkov. Výboru je podřízená Stavka, která po reorganizaci zahrnuje Stalina, Molotova a Vorošilova ze strany a Žukova, Buďonnyje a Sapošnikova z armády. Vytvořili také nové oblasti velení. Kliment Vorošilov velí Severozápadnímu frontu na severu, Timošenko Středozápadnímu frontu a Buďonnyj Jihozápadnímu frontu. Británie a SSSR podepíší tento týden pakt o vzájemné obraně a 7.

července britský premiér Churchill napsal Stalinovi, že britské nálety na Německo budou pokračovat s větší intenzitou a že využije britské letectvo na zničení německých měst a odlákání německých letadel z ruské fronty. Německo však protivzdušnou obranu posílilo. 4. července při útoku na Brémy sestřelili 5 z 12 útočících letadel. Churchill má na starost i jiné věci, například spojeneckou invazi do Sýrie. V 18:00 11.

července obdrží Claude Auchinlek zprávu od vichistického generála Dentze, který od půlnoci nabízí příměří. Dentz jasně řekne, že bude vyjednávat s Brity, ne se Svobodnými Francouzi. To kvůli rozkazům vichistické vlády, která Svobodné Francouze považuje za zrádce a nepřátele státu. Britové nabídku odmítnou a pošlou protinabídku: Dentzovi velící důstojníci se musí dostavit na britské stanoviště na haifské cestě do 9:00 hodin.

Nesplnění požadavku povede k dalším bojům. Dentz nemá na výběr než souhlasit. Poslal tento požadavek vichistické vládě. Ta je celkem překvapená, a tak se ptá Německa, co dělat. Německé politické oddělení odpoví, že Britové jsou neupřímní a varuje před uzavíráním dohod. Jak se to vyvine uvidíme příští týden. Tady je pár poznámek na konec tohoto týdne.

5. července začíná ekvádorsko-peruánská válka. Uvědomuji si, že není součástí světové války, ale mluvím o ní, abych se vyhnul komentářům, proč jsem ji nezmínil. Ten samý den partyzánský vůdce Tito apeluje na Jugoslávce: „Nastal čas. Povstaňte jako jeden muž proti útočníkům a posluhovačům.“ 7. července v srbské vesnici Bela Crkva došlo k prvnímu ozbrojenému střetu mezi partyzány a německou policií. Dva policisté byli zabiti.

Rovněž 7. července nahradili američtí vojáci na Islandu britské a kanadské. 11. července jmenuje Roosevelt Billa Donovana do čela nové zpravodajské služby OSS – Úřadu strategických služeb. Minule jsem neměl čas to zmínit, ale 1. července byla založena nová britská organizace SAS – Speciální vzdušné síly pod velením Davida Stirlinga. Název je záměrně zavádějící, aby nepřítel nevěděl, jaké aktivity bude vykonávat.

Jako komando bude v týlu shromažďovat informace a působit spoušť. I Osa tento týden zakládá novou organizaci. 10. července vzniká CSIR – Italský expediční sbor v Rusku. Je to uskupení italské armády, které bude s Němci bojovat na východě. Vojáci se zapojí do bojů během následujících týdnů a zprvu budou pod velením 11. armády Eugena Schoberta. A jsme na konci nejen týdne, ale možná také války v Sýrii, ale konec války v SSSR je v nedohlednu, neboť Němci postupují na severu, ve středu a na jihu i přes rostoucí logistické problémy a narůstající sovětský odpor.

Zajali stovky tisíc vojáků, a pokud obklíčí Kyjev a Smolensk a tyto kapsy utěsní, zajmou stovky tisíc dalších. Což zní skvěle ve smyslu oslabení nepřítele, ale jak se o ně postaráte?

Jak je přesunete? Jak jim zabráníte v boji? K tomu musíte z fronty převelet mnoho vojáků, ale pokud to uděláte, jak budete pokračovat v postupu? Pokud nebudete pokračovat, přijdete o iniciativu. A co když zajetí všech těch vojáků nepřítele ani neoslabí? Někteří nabývají dojmu, že tomu tak je. Německé vrchní velení by mělo doufat, že se pletou. Jestli chcete vědět, jak si Josef Stalin a Rudá armáda vedla proti jinému západnímu protivníkovi, podívejte se na tuto epizodu MDV o polsko-sovětské válce.

Členem TimeGhost armády týdne je Derek Batts. Díky Derekovi pokračujeme v natáčení a týden od týdne pořad zlepšujeme a zacházíme více do hloubky a do větších podrobností, takže nás podpořte na timeghost.tv a patreon.com. Jako vždy nezapomeňte odebírat, zazvoňte na zvoneček a uvidíme se za týden.

Přeložil Viktor Horký aka InkCZ pro www.videacesky.cz