Patová situace v Číně, bomby nad Finskem

Ne, u průsmyku byli o Vánocích. Ne, pana Rena nenašli. Netuším kde. Dobře. 9. února 1940. Co se stane,
když jdete do války a nadchnete váš lid příběhy o velkých
vítězstvích proti méněcennému nepříteli? Slabému nepříteli?

Ale ten nepřítel nepadne po dlouhé roky, a dokonce vrací údery,
ale vy s příběhy pokračujete a o neúspěších nemluvíte.
Co se pak stane? Stane se to, že jste v pěkné kaši. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Já jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden jsme se soustředili
na daleký sever Evropy. Rudá armáda obnovila své útoky na Finy a Němci se pevně rozhodli
zaútočit na Norsko.

Spojenci tento týden
přemýšlí o Norsku i Finsku. 5. února se spojenecký válečný kabinet
rozhodne zakročit v Norsku a pomoci Finům.
Kolem 20. března přistanou v Narviku. Spoléhají na to,
že Švédsko a Norsko tomu nezabrání, aby neohrozili svoji neutralitu. Spojenecké přípravy jsou ale všeobecné,
nerozhodné a amatérské. Záminka pomoci Finům je nepřesvědčivá a zájem o zastavení vývozu švédské
železné rudy do Německa je očividný.

Britský předseda vlády
Neville Chamberlain prohlásil, že Finsko by nemělo
být vymazáno z mapy, ale s předsedou francouzské vlády
Daladierem se shodli, že je nutné, aby Spojenci převzali kontrolu ložisek
rudy v Gällivare v severním Švédsku. A plánují se vylodit nejen v Narviku, ale i ve Stavangeru,
Bergenu a Trondheimu. Ale až 20.

března? Bude vůbec tou dobou
ještě nějaké Finsko? Sovětské útoky na Mannerheimovu linii
pokračují po celý týden s neustále se zvyšující intenzitou
dělostřelecké palby. Jen v sektoru u Summy
každou minutu dopadá 400 střel. Finové se stále drží. Beze spánku, hluší,
promrzlí a hladoví, ale stále se drží. Jejich bunkry jsou rozbíjeny na kusy, mnoho z nich se navzájem nemůže krýt,
takže jsou od sebe odříznuty.

A nemají v podstatě žádné
protitankové zbraně, mnoho z nich je vyzbrojených
pouze kulometem. Pár tanků s podporou pěchoty
se tak s nimi může jednoduše vypořádat. A odříznuté bunkry
jeden po druhém podléhají. "Vystaveni vlnám fanaticky
statečných sovětských vojáků, Finové palbou kosí stovky mužů
v první linii útoku, takže ti, kteří běží za nimi musí přelézat hromady svých
mrtvých a umírajících spolubojovníků.

Jak se každý útok
roztříštil o obrannou linii, hromady mrtvých byly
blíže a blíže k Finům. Pak začal hrůzný boj na blízko. Nakonec tyto útoky přemohly
všechny finské obranné pozice." Finská 5. divize v záloze
za frontou je odpočatá, ale finský velitel Mannerheim
ji zatím do boje nevysílá i přes prosby bojujících mužů. 5.

divize je jediná, která může
ubránit případný průlom na Viipuri. Je přesvědčen, že zprávy o blížící se
katastrofě jsou jen následkem paniky. A zatím nenastal takový průlom,
aby 5. divize musela být povolána. Koncem týdne se ukázalo, že měl pravdu.
Obranná linie zatím drží, i když je takový nedostatek
dělostřelecké munice, že byl vydán rozkaz
nevypálit jedinou střelu, pokud to není nutné k odražení útoku,
na který menší zbraně nestačí. Ale vzpomeňte si,
že všechny tyto útoky v tomto týdnu jsou pouze předehra 11.

únoru, kdy sovětský generál Timošenko
rozpoutá u Mannerheimovy linie peklo. Stalin je samozřejmě netrpělivý. Eloise Engel cituje Chruščevovy paměti,
kde zmiňuje, jak Stalinovi říká: "Bylo povoláno naše letectvo,
zničili jsme mnoho mostů, ochromili železnici."
Na což Stalin odpověděl: "Finům už zbyly jen lyže.
Ale jejich zásoby lyží jsou bezedné." Timošenko byl povolán,
aby změnil plány útoku, ale u Němců je někdo kvůli
měnění plánů odstraněn.

9. února je generál Erich von Manstein
jmenován velitelem 33. armádního sboru. Vypadá to jako pokus
ho dostat na méně vlivnou pozici, než byla jeho dosavadní,
velitel štábu skupiny armád A. Měl velký vliv dosahující až do politiky a zasazoval se o velké změny
v plánech útoku na západě. Jeho memoranda pokoušela trpělivost
armádního velitele Franze Haldera, a i když papírově se jedná o povýšení,
jeho nová armáda je ve východním Prusku, což Mansteina odstraní ze scény
a zabrání mu účastnit se plánování útoku.

A zmíníme i dalšího německého generála. Minulý týden v okupovaném Polsku
generál Wilhelm Ulex napsal svému nadřízenému,
Johannesi Blaskowitzovi, že nárůst násilí jednotek SS
vůči místním obyvatelům ukazuje nedostatek
lidskosti a morálky a jediné řešení této
šokující situace, která je poskvrnou
na cti německého lidu, je pro všechny policejní jednotky
a jejich vyšší velitele jejich propuštění a zrušení.

Blaskowitz sepíše seznam vražd
a znásilnění Poláků a židů příslušníky SS a rabování jejich majetku. 6. února si poznamená,
že postoj jeho důstojníků vůči SS je něco mezi opovržením a nenávistí. Každý voják je znechucen těmito zločiny, které v Polsku páchají
občané a představitelé Říše. Následující týden se guvernér
oblasti Hans Frank vydá do Berlína a žádá Hitlera
o propuštění Blaskowitze.

To se nestane. Zvěrstva ale denně pokračují
a Blaskowitz si opakovanými stížnostmi vysloužil nepřátelství
většiny velitelů SS. Ulex však přijde o pozici
velitele 10. armádního sboru, kterou od invaze do Polska zastával. Další právě probíhající invaze,
oproti polské zdaleka ne tak hladká, je japonská invaze Číny.

Pro Čínu je to čas
systematické evakuace. Nejen zbraní, ale i strojů
a kulturních artefaktů. Čankajšek dokonce zařídil,
aby popel Čingischána byl přesunut z Yan'anu u Velké zdi do dočasné svatyně daleko na západě,
kam se Japonci nemají šanci dostat. Uprostřed konfliktu s jedním dobyvatelem Čína zachraňuje ostatky jiného,
daleko staršího dobyvatele. V současnosti je čínská
zimní ofenziva proti dobyvatelům po těžkých prosincových bojích zastavena.

Jak jsme viděli,
na začátku byla poměrně úspěšná a jako první velký protiútok
Japonce překvapila, ale neslavila žádné trvalé úspěchy. Hans Van de Ven
v knize "Čína ve válce" píše, že podstatným důvodem pro to bylo,
že Japonci ofenzivě předešli útokem na provincii Kuang-si
a obsazením Nan-ningu. To mělo přerušit železnici
z Hanoje do Kchun-mingu, po které nacionalistická armáda
dovážela zásoby z ciziny.

I když koncem prosince
Čankajšek vyslal 19 divizí, včetně jediné čínské
mechanizované divize, a i přes jejich úspěchy u Kun-lunu
byl Nan-ning pevně v rukou Japonců. Zimní ofenziva byl
odvážným pokusem o útok, ponížením Japonců a získáním
strategické iniciativy. Po jeho neúspěchu se pokus
o další velký útok zdál nereálný. Všude se začínal projevovat nedostatek a dovoz zbraní a munice byl nemožný.

Nicméně je tu i tento fakt: "Obavy z nedostatku země a surovin dohnaly Japonsko k obsazení
Mandžuska a Severní Číny. Ale místo toho,
aby se tyto nedostatky vyřešily, obsazení dalších území
je pouze prohloubilo." Ano, je to pravda. Japonsko se stalo zodpovědným
za nasycení 100 milionů lidí v Číně, závislých na dovozu potravin.

Země, kterou drží čínští nacionalisté,
má potravin přebytek. Ale Japonsko, Mandžusko,
Wu-chan, Severní Čína, ty všechny potraviny dováží. Minulý rok bylo nutné
dovážet potraviny z Japonska, takže Japonsko muselo nakoupit
6 milionů pytlů australské rýže. Takže co teď? Vypadá to, že nacionalistická armáda
jen tak poražena nebude a Čína je pravým opakem řešení
japonského problému se surovinami.

Japonci sice mohou vyslat
velké množství dalších jednotek a minulý týden byl značně
navýšen armádní rozpočet, ale to by znamenalo stažení jednotek
od sovětských hranic v Mandžusku. A kdo ví, co by udělal Stalin? Navíc nacionalistická armáda není jediná, ještě je tu čínská
komunistická armáda, i kdyby se podařilo
s nacionalisty vyjednávat.

Japonci se mohou stáhnout, ale po nadšení veřejnosti příběhy
o velkých vítězstvích a zářivé budoucnosti expanze po východní Asii to není reálné. Situace pro obě strany vypadá bledě a na obzoru není žádné řešení. Tímto ponurým faktem
zakončím tento týden. Spojenci jsou nyní odhodláni
zasáhnout v Norsku a Finsku, Finsko čelí masivnímu útoku,
ale zatím se drží.

Německý generál je převelen
a ostatní protestují proti zločinům SS. A Čína a Japonsko
jsou v mrtvém bodě. Číňané přišli o důležitou
zásobovací cestu. Japonci mají daleko více
vojenského materiálu, ale Číňané mají zdánlivě
nekonečné území pro ústup a reorganizaci. A jak daleko je Japonci mohou
pronásledovat se svým nedostatkem jídla? Kolikrát jsme to v dějinách viděli? Moderní armáda zaútočí
na zastaralý kolos a je bezbranná proti nekonečným územím.


Lidé se prostě nepoučí. Jestli vás zajímá, jak byli důstojníci
wehrmachtu rozděleni na ty, kteří s masakry v Polsku souhlasili,
a ty, kteří nesouhlasili, podívejte se na náš díl
o druhém týdnu invaze do Polska. Patr(e)onem týdne je Matti Optiz, který nám díky svému členství v TimeGhost
armádě umožnil sérii dále vylepšovat. Buďte jako on a přidejte se k nám
na timeghost.tv nebo na Patreonu. Na viděnou příště.

Překlad: Dr.Don
www.videacesky.cz