Patová situace v Číně, bomby nad FinskemDruhá světová válka

Ne, u průsmyku byli o Vánocích. Ne, pana Rena nenašli. Netuším kde. Dobře. 9. února 1940. Co se stane, když jdete do války a nadchnete váš lid příběhy o velkých vítězstvích proti méněcennému nepříteli? Slabému nepříteli?

Ale ten nepřítel nepadne po dlouhé roky, a dokonce vrací údery, ale vy s příběhy pokračujete a o neúspěších nemluvíte. Co se pak stane? Stane se to, že jste v pěkné kaši. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Já jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden jsme se soustředili na daleký sever Evropy. Rudá armáda obnovila své útoky na Finy a Němci se pevně rozhodli zaútočit na Norsko.

Spojenci tento týden přemýšlí o Norsku i Finsku. 5. února se spojenecký válečný kabinet rozhodne zakročit v Norsku a pomoci Finům. Kolem 20. března přistanou v Narviku. Spoléhají na to, že Švédsko a Norsko tomu nezabrání, aby neohrozili svoji neutralitu. Spojenecké přípravy jsou ale všeobecné, nerozhodné a amatérské. Záminka pomoci Finům je nepřesvědčivá a zájem o zastavení vývozu švédské železné rudy do Německa je očividný.

Britský předseda vlády Neville Chamberlain prohlásil, že Finsko by nemělo být vymazáno z mapy, ale s předsedou francouzské vlády Daladierem se shodli, že je nutné, aby Spojenci převzali kontrolu ložisek rudy v Gällivare v severním Švédsku. A plánují se vylodit nejen v Narviku, ale i ve Stavangeru, Bergenu a Trondheimu. Ale až 20.

března? Bude vůbec tou dobou ještě nějaké Finsko? Sovětské útoky na Mannerheimovu linii pokračují po celý týden s neustále se zvyšující intenzitou dělostřelecké palby. Jen v sektoru u Summy každou minutu dopadá 400 střel. Finové se stále drží. Beze spánku, hluší, promrzlí a hladoví, ale stále se drží. Jejich bunkry jsou rozbíjeny na kusy, mnoho z nich se navzájem nemůže krýt, takže jsou od sebe odříznuty.

A nemají v podstatě žádné protitankové zbraně, mnoho z nich je vyzbrojených pouze kulometem. Pár tanků s podporou pěchoty se tak s nimi může jednoduše vypořádat. A odříznuté bunkry jeden po druhém podléhají. "Vystaveni vlnám fanaticky statečných sovětských vojáků, Finové palbou kosí stovky mužů v první linii útoku, takže ti, kteří běží za nimi musí přelézat hromady svých mrtvých a umírajících spolubojovníků.

Jak se každý útok roztříštil o obrannou linii, hromady mrtvých byly blíže a blíže k Finům. Pak začal hrůzný boj na blízko. Nakonec tyto útoky přemohly všechny finské obranné pozice." Finská 5. divize v záloze za frontou je odpočatá, ale finský velitel Mannerheim ji zatím do boje nevysílá i přes prosby bojujících mužů. 5.

divize je jediná, která může ubránit případný průlom na Viipuri. Je přesvědčen, že zprávy o blížící se katastrofě jsou jen následkem paniky. A zatím nenastal takový průlom, aby 5. divize musela být povolána. Koncem týdne se ukázalo, že měl pravdu. Obranná linie zatím drží, i když je takový nedostatek dělostřelecké munice, že byl vydán rozkaz nevypálit jedinou střelu, pokud to není nutné k odražení útoku, na který menší zbraně nestačí. Ale vzpomeňte si, že všechny tyto útoky v tomto týdnu jsou pouze předehra 11.

únoru, kdy sovětský generál Timošenko rozpoutá u Mannerheimovy linie peklo. Stalin je samozřejmě netrpělivý. Eloise Engel cituje Chruščevovy paměti, kde zmiňuje, jak Stalinovi říká: "Bylo povoláno naše letectvo, zničili jsme mnoho mostů, ochromili železnici." Na což Stalin odpověděl: "Finům už zbyly jen lyže. Ale jejich zásoby lyží jsou bezedné." Timošenko byl povolán, aby změnil plány útoku, ale u Němců je někdo kvůli měnění plánů odstraněn.

9. února je generál Erich von Manstein jmenován velitelem 33. armádního sboru. Vypadá to jako pokus ho dostat na méně vlivnou pozici, než byla jeho dosavadní, velitel štábu skupiny armád A. Měl velký vliv dosahující až do politiky a zasazoval se o velké změny v plánech útoku na západě. Jeho memoranda pokoušela trpělivost armádního velitele Franze Haldera, a i když papírově se jedná o povýšení, jeho nová armáda je ve východním Prusku, což Mansteina odstraní ze scény a zabrání mu účastnit se plánování útoku.

A zmíníme i dalšího německého generála. Minulý týden v okupovaném Polsku generál Wilhelm Ulex napsal svému nadřízenému, Johannesi Blaskowitzovi, že nárůst násilí jednotek SS vůči místním obyvatelům ukazuje nedostatek lidskosti a morálky a jediné řešení této šokující situace, která je poskvrnou na cti německého lidu, je pro všechny policejní jednotky a jejich vyšší velitele jejich propuštění a zrušení.

Blaskowitz sepíše seznam vražd a znásilnění Poláků a židů příslušníky SS a rabování jejich majetku. 6. února si poznamená, že postoj jeho důstojníků vůči SS je něco mezi opovržením a nenávistí. Každý voják je znechucen těmito zločiny, které v Polsku páchají občané a představitelé Říše. Následující týden se guvernér oblasti Hans Frank vydá do Berlína a žádá Hitlera o propuštění Blaskowitze.

To se nestane. Zvěrstva ale denně pokračují a Blaskowitz si opakovanými stížnostmi vysloužil nepřátelství většiny velitelů SS. Ulex však přijde o pozici velitele 10. armádního sboru, kterou od invaze do Polska zastával. Další právě probíhající invaze, oproti polské zdaleka ne tak hladká, je japonská invaze Číny.

Pro Čínu je to čas systematické evakuace. Nejen zbraní, ale i strojů a kulturních artefaktů. Čankajšek dokonce zařídil, aby popel Čingischána byl přesunut z Yan'anu u Velké zdi do dočasné svatyně daleko na západě, kam se Japonci nemají šanci dostat. Uprostřed konfliktu s jedním dobyvatelem Čína zachraňuje ostatky jiného, daleko staršího dobyvatele. V současnosti je čínská zimní ofenziva proti dobyvatelům po těžkých prosincových bojích zastavena.

Jak jsme viděli, na začátku byla poměrně úspěšná a jako první velký protiútok Japonce překvapila, ale neslavila žádné trvalé úspěchy. Hans Van de Ven v knize "Čína ve válce" píše, že podstatným důvodem pro to bylo, že Japonci ofenzivě předešli útokem na provincii Kuang-si a obsazením Nan-ningu. To mělo přerušit železnici z Hanoje do Kchun-mingu, po které nacionalistická armáda dovážela zásoby z ciziny.

I když koncem prosince Čankajšek vyslal 19 divizí, včetně jediné čínské mechanizované divize, a i přes jejich úspěchy u Kun-lunu byl Nan-ning pevně v rukou Japonců. Zimní ofenziva byl odvážným pokusem o útok, ponížením Japonců a získáním strategické iniciativy. Po jeho neúspěchu se pokus o další velký útok zdál nereálný. Všude se začínal projevovat nedostatek a dovoz zbraní a munice byl nemožný.

Nicméně je tu i tento fakt: "Obavy z nedostatku země a surovin dohnaly Japonsko k obsazení Mandžuska a Severní Číny. Ale místo toho, aby se tyto nedostatky vyřešily, obsazení dalších území je pouze prohloubilo." Ano, je to pravda. Japonsko se stalo zodpovědným za nasycení 100 milionů lidí v Číně, závislých na dovozu potravin.

Země, kterou drží čínští nacionalisté, má potravin přebytek. Ale Japonsko, Mandžusko, Wu-chan, Severní Čína, ty všechny potraviny dováží. Minulý rok bylo nutné dovážet potraviny z Japonska, takže Japonsko muselo nakoupit 6 milionů pytlů australské rýže. Takže co teď? Vypadá to, že nacionalistická armáda jen tak poražena nebude a Čína je pravým opakem řešení japonského problému se surovinami.

Japonci sice mohou vyslat velké množství dalších jednotek a minulý týden byl značně navýšen armádní rozpočet, ale to by znamenalo stažení jednotek od sovětských hranic v Mandžusku. A kdo ví, co by udělal Stalin? Navíc nacionalistická armáda není jediná, ještě je tu čínská komunistická armáda, i kdyby se podařilo s nacionalisty vyjednávat.

Japonci se mohou stáhnout, ale po nadšení veřejnosti příběhy o velkých vítězstvích a zářivé budoucnosti expanze po východní Asii to není reálné. Situace pro obě strany vypadá bledě a na obzoru není žádné řešení. Tímto ponurým faktem zakončím tento týden. Spojenci jsou nyní odhodláni zasáhnout v Norsku a Finsku, Finsko čelí masivnímu útoku, ale zatím se drží.

Německý generál je převelen a ostatní protestují proti zločinům SS. A Čína a Japonsko jsou v mrtvém bodě. Číňané přišli o důležitou zásobovací cestu. Japonci mají daleko více vojenského materiálu, ale Číňané mají zdánlivě nekonečné území pro ústup a reorganizaci. A jak daleko je Japonci mohou pronásledovat se svým nedostatkem jídla? Kolikrát jsme to v dějinách viděli? Moderní armáda zaútočí na zastaralý kolos a je bezbranná proti nekonečným územím.

Lidé se prostě nepoučí. Jestli vás zajímá, jak byli důstojníci wehrmachtu rozděleni na ty, kteří s masakry v Polsku souhlasili, a ty, kteří nesouhlasili, podívejte se na náš díl o druhém týdnu invaze do Polska. Patr(e)onem týdne je Matti Optiz, který nám díky svému členství v TimeGhost armádě umožnil sérii dále vylepšovat. Buďte jako on a přidejte se k nám na timeghost.tv nebo na Patreonu. Na viděnou příště.

Překlad: Dr.Don www.videacesky.cz