Východní fronta #1 – 1941

Evropa.
Léto roku 1941. Německo získalo
většinu střední a západní Evropy, kde jen Velká Británie
vzdoruje na svých ostrovech. Jediným potencionálním
nepřítelem pro Německo v Evropě byl jeho bývalý
spojenec Sovětský svaz. Aby zlomil patovou situaci s Británií
a zajistil Německu strategickou pozici, rozhodl se Hitler ochromit
vojenské schopnosti Sovětského svazu a přivlastnit si jeho nerostné zdroje.

Německo toho chtělo docílit obsazením
většiny evropského území Sovětského svazu před příchodem zimy v roce 1941. Hlavní útok povede středem
a bude mířit na Moskvu a bude doplněn podpůrnými útoky
na severu a na jihu. V polovině června 1941
Němci skoro dokončili přípravy a invaze byla na spadnutí. Sovětské síly mezitím netušily,
co se chystá, a nebyly připraveny
vzdorovat německé invazi.

Nejprve se podíváme na jižní sektor. Sověti rozmístili
nejsilnější jednotky na jihu, kde měli 1 200 000 mužů
mezi Pinskými močály a Černým mořem. Budou čelit německé skupině armád Jih,
která byla zhruba stejné síly. Prvním cílem jednotek Osy
bude zabezpečit západní Ukrajinu. 22. června invaze začala. Sověti ihned shromáždili své obrněné
síly a střetli se s německými jednotkami v obřím protiútoku
mezi vesnicemi Dubno a Brody.

Ale kvůli nepřipravenosti
jednotek protiútok selhal a Sověti ztratili většinu tanků. Německý postup pokračoval
a vyvstala tak hrozba obklíčení pro sovětské jednotky na jihu,
které musely být z obnažených pozic staženy. Poté, co na sebe německý
hlavní útok navázal sovětské zálohy, jednotky Osy v Rumunsku
se připojily k ofenzívě. Hlavní směr útoku směřoval na východ, díky čemuž si sovětské velení myslelo,
že hlavním německým cílem je Kyjev.

Avšak Němci se drželi
původního plánu a stočili se na jih. Když Sovětům došel německý záměr,
bylo už pozdě stáhnout své jednotky a Němci obklíčili a zničili mnoho
sovětských formací u města Umaň. Sověti nyní opouští západní Ukrajinu
a stahují se na východní břeh řeky Dněpr. Nasadili první vlnu čerstvě mobilizovaných
vojáků pro zformování obrany na řece, zatímco bránili Oděsu. Ve stejný čas
byly zahájeny operace na severu, kde 1 500 000 německých vojáků
ze skupin armád Sever a Střed čelilo 1 000 000 sovětských vojáků.

Na začátku invaze měla skupina Střed
obklíčit sovětské jednotky na hranici a poté postoupit na Smolensk a Moskvu. Mezitím skupina armád Sever
měla postoupit přímo na Leningrad a uvěznit sovětské síly
mezi sebou a mořem. 22. června Němci zaútočili. Sovětský západní front
byl nasazen na frontovou linii a během prvních dnů války
Němci obklíčili většinu jeho formací poblíž měst Białystok a Minsk.

V Pobaltí byly sovětské protiútoky
odraženy v bitvě u Panevėžys, načež se Sověti snažili ustoupit
a vztyčit obrannou linii na řece Duagava, ale Němci k řece dorazili
jako první a zatlačili vpřed, čímž Sověty na západě
ohrozili obklíčením. Mezitím skupina armád Střed
dokončila obklíčení sovětského západní frontu a její pěší jednotky začaly čistit kapsy, zatímco obrněné síly postupovaly
na východ prakticky bez odporu.

Sověti se snažili zacelit mezeru
nasazením většiny předválečných záloh, ale to nestačilo,
a jak německá ofenzíva pokračovala, její tanky se provalily sovětskými liniemi
a uvěznily ony jednotky poblíž Smolensku. V této chvíli byla první vlna
sovětské mobilizace dokončena a Sověti použili tyto formace
k zablokování dalšího německého postupu a pokusili se osvobodit
obklíčené jednotky. Avšak efektivita
těchto nových jednotek nebyla vysoká a nepodařilo se jim osvobodit kapsu.

Němcům se podařilo
kapsu uzavřít a eliminovat. Němci získali
výhodu ve střední části fronty a nyní měli dvě možnosti: Mohli ihned pokračovat v útoku na Moskvu, nebo zabezpečit křídla skupiny armád Střed
a poté pokračovat v ofenzívě na východ. Zvolili druhou možnost
a obrněné formace skupiny Střed byly poslány na pomoc
ostatním skupinám armád. V tuto chvíli zuřily bitvy na severu, kde skupina armád Sever
nezvládla uskutečnit velká obklíčení a její postup byl zpomalen sovětskými
protiútoky a špatnou infrastrukturou.

Nicméně pomalu,
ale jistě postupovali a po zabezpečení levého křídla
došli k cestám do Leningradu. Když dorazila pomoc
ze skupiny armád Střed, provedli finální útok a přeťali
pozemní spojení do města. Dále na severu vstoupilo Finsko
do války proti SSSR 25. června a finské jednotky využily
sovětských porážek dobytím země ztracené v Zimní válce.

Poté vztyčili předsunuté
obranné pozice mezi jezery. I dále na severu se finské a německé
jednotky snažily obsadit přístav Murmansk a odříznout murmanskou železnici,
aby znemožnily spojeneckou pomoc SSSR. Avšak jejich útoky
byly zastaveny krátce před cílem. Fronta znehybněla. Mezitím další obrněné jednotky
skupiny armád Střed byly poslány na jih. Sověti očekávali, že Němci budou
pokračovat v útoku směrem na Moskvu, a soustředili své jednotky v tomto směru, ale německé jednotky zatlačily zpět
slabší sovětské jednotky na jižním křídle.

Německý postup na jih přinutil Sověty
opustit předsunuté pozice u Pinských močálů s cílem zkrátit frontu. Na Ukrajině byli Sověti dobře zakopaní
s křídly chráněnými řekou Dněpr na západě a na jihu
a Pinskými močály na severu. Avšak tanky ze skupiny armád Střed
objížděly močály z východu a postupovaly do sovětského týlu.

Sověti si mysleli, že německý útok
byl příliš roztažený a může být zastaven, avšak nevěděli, že obrněná uskupení
skupiny armád Jih potají překročila Dněpr z německého předmostí a nyní mířila na sever,
aby se setkala s německými jednotkami. Jakmile se skupiny setkaly, většina sovětských jednotek
ve střední Ukrajině byla obklíčena. 750 000 mužů bylo uvězněno v kapse. Po likvidaci kapsy byly sovětské
jednotky na Ukrajině vážně oslabeny. Po těchto operacích byla křídla
skupiny armád Střed zabezpečena, ale teď neměli Němci čas dosáhnout
cíle stanoveného na počátku kampaně, takže se rozhodli
pro posunutí svého cíle.

Aby jej dosáhli,
započali útok na celé frontě. Na jihu byl sovětský odpor
nedávným obklíčením ochromen a to dovolilo Němcům
provést další obklíčení, kde uvěznili část sovětských sil
na pobřeží Černého moře. Poté zatlačili vpřed a dobyli oblasti
východní Ukrajiny bohaté na suroviny a dobyli Krymský poloostrov.

Sověti opustili Oděsu,
ale stále bránili Sevastopol. Ve stejný čas Němci
uháněli za svým cílem na severu. Jejich cílem bylo přeříznout
poslední zásobovací trastu do Leningradu a spojit se s finskými jednotkami. První útok byl úspěšný a dosáhl svého
cíle přetnutím železnice zásobující město. Hlavní německé úsilí bylo ve středu. Po veškerý čas Sověti
očekávali útok na Moskvu a rozmístili do sektoru
1 250 000 mobilizovaných vojáků.

Během německých operací na křídlech se jim nějak podařilo zatlačit skupinu Střed
zpět a vylepšit tam obranný perimetr, ale do konce září se německé
tanky konečně vrátily do středu a chystaly se započít nový útok. Opět poblíž měst Vjazma a Brjansk
byly sovětské jednotky obklíčeny, čímž Sověti ztratili celou
polovinu své síly v tomto sektoru. Po zredukování kapes
se Němci přiblížili k Moskvě. Poté se pokusili
obklíčit Moskvu dvěma útoky, ale v tuto chvíli dlouhý postup
vyčerpal jejich ofenzivní možnosti a počasí se značně ochladilo.

Sověti zvládli zadržet německý postup,
a i když neměli velkou výhodu v číslech, sovětská zdatnost v zimním počasí
jim dovolila provést protiútok. Němci byli donuceni opustit
své předsunuté zranitelné pozice na křídlech a stáhnout se s cílem
zkrátit frontovou linii. Během ústupu museli
opustit některé těžké vybavení. Ve stejný čas německý pokus
odříznout Leningrad rovněž selhal a Němci museli ustoupit
do svých výchozích pozic, zatímco zásobování
Leningradu bylo obnoveno.

Na jihu byl německý postup
Sověty rovněž zadržen a Němci museli opustit
předsunuté pozice v Rostově. První rok války skončil. Sověti zastavili Němce
daleko před jejich původním cílem, ale za cenu těžkých ztrát
v řadách vlastní armády. Rudá armáda byla zdecimována
a bude trvat rok nebo déle plně znovu postavit
a dovybavit jejich armádu.

Němci chtěli využít této příležitosti
a posílali většinu svých sil na východní frontu, aby se další rok
pokusili uštědřit zdrcující úder. 1942 bude rozhodujícím rokem války.