Thumbnail play icon

Východní fronta #1 – 1941

94 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:93
Počet zobrazení:3 769

Je červen roku 1941 a Němci zahajují operaci Barbarossa. Sledování teček a čárek ještě nikdy nebylo poutavější než v tomto videu. Příjemnou zábavu. 

Pozmánky k videu: 

Zkratky POW, které ve videu vyskakují, znamenají počet zajatých vojáků.
Front je sovětským ekvivalentem ke skupině armád. 
Bitva mezi vesnicemi Dubno a Brody je novodobými historiky považována za největší tankovou bitvu celé druhé světové války. Ano, i větší, než byla Prochorovka.
Sovětská uskupení byla nejsilnější na jihu, protože tam byl očekáván německý útok. A Hitler tam zaútočit skutečně chtěl, aby získal veškeré zdroje Ukrajiny a co nejrychleji postoupil na Kavkaz k ropě, ale vrchní velení jej přesvědčilo k útoku na Moskvu. 

Přepis titulků

Evropa. Léto roku 1941. Německo získalo většinu střední a západní Evropy, kde jen Velká Británie vzdoruje na svých ostrovech. Jediným potencionálním nepřítelem pro Německo v Evropě byl jeho bývalý spojenec Sovětský svaz. Aby zlomil patovou situaci s Británií a zajistil Německu strategickou pozici, rozhodl se Hitler ochromit vojenské schopnosti Sovětského svazu a přivlastnit si jeho nerostné zdroje.

Německo toho chtělo docílit obsazením většiny evropského území Sovětského svazu před příchodem zimy v roce 1941. Hlavní útok povede středem a bude mířit na Moskvu a bude doplněn podpůrnými útoky na severu a na jihu. V polovině června 1941 Němci skoro dokončili přípravy a invaze byla na spadnutí. Sovětské síly mezitím netušily, co se chystá, a nebyly připraveny vzdorovat německé invazi.

Nejprve se podíváme na jižní sektor. Sověti rozmístili nejsilnější jednotky na jihu, kde měli 1 200 000 mužů mezi Pinskými močály a Černým mořem. Budou čelit německé skupině armád Jih, která byla zhruba stejné síly. Prvním cílem jednotek Osy bude zabezpečit západní Ukrajinu. 22. června invaze začala. Sověti ihned shromáždili své obrněné síly a střetli se s německými jednotkami v obřím protiútoku mezi vesnicemi Dubno a Brody.

Ale kvůli nepřipravenosti jednotek protiútok selhal a Sověti ztratili většinu tanků. Německý postup pokračoval a vyvstala tak hrozba obklíčení pro sovětské jednotky na jihu, které musely být z obnažených pozic staženy. Poté, co na sebe německý hlavní útok navázal sovětské zálohy, jednotky Osy v Rumunsku se připojily k ofenzívě. Hlavní směr útoku směřoval na východ, díky čemuž si sovětské velení myslelo, že hlavním německým cílem je Kyjev.

Avšak Němci se drželi původního plánu a stočili se na jih. Když Sovětům došel německý záměr, bylo už pozdě stáhnout své jednotky a Němci obklíčili a zničili mnoho sovětských formací u města Umaň. Sověti nyní opouští západní Ukrajinu a stahují se na východní břeh řeky Dněpr. Nasadili první vlnu čerstvě mobilizovaných vojáků pro zformování obrany na řece, zatímco bránili Oděsu. Ve stejný čas byly zahájeny operace na severu, kde 1 500 000 německých vojáků ze skupin armád Sever a Střed čelilo 1 000 000 sovětských vojáků.

Na začátku invaze měla skupina Střed obklíčit sovětské jednotky na hranici a poté postoupit na Smolensk a Moskvu. Mezitím skupina armád Sever měla postoupit přímo na Leningrad a uvěznit sovětské síly mezi sebou a mořem. 22. června Němci zaútočili. Sovětský západní front byl nasazen na frontovou linii a během prvních dnů války Němci obklíčili většinu jeho formací poblíž měst Białystok a Minsk.

V Pobaltí byly sovětské protiútoky odraženy v bitvě u Panevėžys, načež se Sověti snažili ustoupit a vztyčit obrannou linii na řece Duagava, ale Němci k řece dorazili jako první a zatlačili vpřed, čímž Sověty na západě ohrozili obklíčením. Mezitím skupina armád Střed dokončila obklíčení sovětského západní frontu a její pěší jednotky začaly čistit kapsy, zatímco obrněné síly postupovaly na východ prakticky bez odporu.

Sověti se snažili zacelit mezeru nasazením většiny předválečných záloh, ale to nestačilo, a jak německá ofenzíva pokračovala, její tanky se provalily sovětskými liniemi a uvěznily ony jednotky poblíž Smolensku. V této chvíli byla první vlna sovětské mobilizace dokončena a Sověti použili tyto formace k zablokování dalšího německého postupu a pokusili se osvobodit obklíčené jednotky. Avšak efektivita těchto nových jednotek nebyla vysoká a nepodařilo se jim osvobodit kapsu.

Němcům se podařilo kapsu uzavřít a eliminovat. Němci získali výhodu ve střední části fronty a nyní měli dvě možnosti: Mohli ihned pokračovat v útoku na Moskvu, nebo zabezpečit křídla skupiny armád Střed a poté pokračovat v ofenzívě na východ. Zvolili druhou možnost a obrněné formace skupiny Střed byly poslány na pomoc ostatním skupinám armád. V tuto chvíli zuřily bitvy na severu, kde skupina armád Sever nezvládla uskutečnit velká obklíčení a její postup byl zpomalen sovětskými protiútoky a špatnou infrastrukturou.

Nicméně pomalu, ale jistě postupovali a po zabezpečení levého křídla došli k cestám do Leningradu. Když dorazila pomoc ze skupiny armád Střed, provedli finální útok a přeťali pozemní spojení do města. Dále na severu vstoupilo Finsko do války proti SSSR 25. června a finské jednotky využily sovětských porážek dobytím země ztracené v Zimní válce.

Poté vztyčili předsunuté obranné pozice mezi jezery. I dále na severu se finské a německé jednotky snažily obsadit přístav Murmansk a odříznout murmanskou železnici, aby znemožnily spojeneckou pomoc SSSR. Avšak jejich útoky byly zastaveny krátce před cílem. Fronta znehybněla. Mezitím další obrněné jednotky skupiny armád Střed byly poslány na jih. Sověti očekávali, že Němci budou pokračovat v útoku směrem na Moskvu, a soustředili své jednotky v tomto směru, ale německé jednotky zatlačily zpět slabší sovětské jednotky na jižním křídle.

Německý postup na jih přinutil Sověty opustit předsunuté pozice u Pinských močálů s cílem zkrátit frontu. Na Ukrajině byli Sověti dobře zakopaní s křídly chráněnými řekou Dněpr na západě a na jihu a Pinskými močály na severu. Avšak tanky ze skupiny armád Střed objížděly močály z východu a postupovaly do sovětského týlu.

Sověti si mysleli, že německý útok byl příliš roztažený a může být zastaven, avšak nevěděli, že obrněná uskupení skupiny armád Jih potají překročila Dněpr z německého předmostí a nyní mířila na sever, aby se setkala s německými jednotkami. Jakmile se skupiny setkaly, většina sovětských jednotek ve střední Ukrajině byla obklíčena. 750 000 mužů bylo uvězněno v kapse. Po likvidaci kapsy byly sovětské jednotky na Ukrajině vážně oslabeny. Po těchto operacích byla křídla skupiny armád Střed zabezpečena, ale teď neměli Němci čas dosáhnout cíle stanoveného na počátku kampaně, takže se rozhodli pro posunutí svého cíle.

Aby jej dosáhli, započali útok na celé frontě. Na jihu byl sovětský odpor nedávným obklíčením ochromen a to dovolilo Němcům provést další obklíčení, kde uvěznili část sovětských sil na pobřeží Černého moře. Poté zatlačili vpřed a dobyli oblasti východní Ukrajiny bohaté na suroviny a dobyli Krymský poloostrov.

Sověti opustili Oděsu, ale stále bránili Sevastopol. Ve stejný čas Němci uháněli za svým cílem na severu. Jejich cílem bylo přeříznout poslední zásobovací trastu do Leningradu a spojit se s finskými jednotkami. První útok byl úspěšný a dosáhl svého cíle přetnutím železnice zásobující město. Hlavní německé úsilí bylo ve středu. Po veškerý čas Sověti očekávali útok na Moskvu a rozmístili do sektoru 1 250 000 mobilizovaných vojáků.

Během německých operací na křídlech se jim nějak podařilo zatlačit skupinu Střed zpět a vylepšit tam obranný perimetr, ale do konce září se německé tanky konečně vrátily do středu a chystaly se započít nový útok. Opět poblíž měst Vjazma a Brjansk byly sovětské jednotky obklíčeny, čímž Sověti ztratili celou polovinu své síly v tomto sektoru. Po zredukování kapes se Němci přiblížili k Moskvě. Poté se pokusili obklíčit Moskvu dvěma útoky, ale v tuto chvíli dlouhý postup vyčerpal jejich ofenzivní možnosti a počasí se značně ochladilo.

Sověti zvládli zadržet německý postup, a i když neměli velkou výhodu v číslech, sovětská zdatnost v zimním počasí jim dovolila provést protiútok. Němci byli donuceni opustit své předsunuté zranitelné pozice na křídlech a stáhnout se s cílem zkrátit frontovou linii. Během ústupu museli opustit některé těžké vybavení. Ve stejný čas německý pokus odříznout Leningrad rovněž selhal a Němci museli ustoupit do svých výchozích pozic, zatímco zásobování Leningradu bylo obnoveno.

Na jihu byl německý postup Sověty rovněž zadržen a Němci museli opustit předsunuté pozice v Rostově. První rok války skončil. Sověti zastavili Němce daleko před jejich původním cílem, ale za cenu těžkých ztrát v řadách vlastní armády. Rudá armáda byla zdecimována a bude trvat rok nebo déle plně znovu postavit a dovybavit jejich armádu.

Němci chtěli využít této příležitosti a posílali většinu svých sil na východní frontu, aby se další rok pokusili uštědřit zdrcující úder. 1942 bude rozhodujícím rokem války.

Komentáře (6)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

V 0:12 chyba v překladu. Německo zajistilo většinu střední a ZÁPADNÍ Evropy, nikoliv východní.

10

Odpovědět

Opraveno, díky :)

00

Odpovědět

Mně by zajímalo jen jedno. Zajal jsi 650 000 lidí, a…co s nima? Jak je přepravit někam jinam, jak je udržet v zajatí, jak s nima jakkoliv pracovat?

40

Odpovědět

Takové množství zajatců Němce značně zatížilo, ale bylo to přesně to, co chtěli. Obklíčit jednotky a nedovolit jim ustoupit, přeskupit se a pokračovat v boji druhý den.

Avšak kromě toho, že zajatce museli krmit, s nimi zase tolik práce neměli. Zajatí vojáci se vydali na cestu do zajateckého tábora. Většinou po svých, protože na frontu musely být přiváženy zásoby a z fronty zase odváženi ranění, takže pochybuji, že by měli pohodlí v autech (kterých měli Němci žalostně málo a do konce roku 1941 ztratili celou pětinu nákladních aut), nebo ve vlacích. V zajateckém táboře, nebo hned po zajetí, byli vězni vyslechnuti. V táboře se potom režim podobal klasickému vězení. Tábor byl obehnán ostnatým drátem a střežen ozbrojenou stráží. Přes den práce, buď v táboře nebo v blízké továrně, potom chození po placu, možná nějaký ten fotbal a s kusem chleba do postele. A druhý den znovu.

50

Odpovědět

Velká část válečných zajatců přecházela dobrovolně do různých pomocných oddílů – hilfswillige (HIWI). Svým způsobem se ti lidé stali svobodnějšími než před válkou. Doporučuji dohledat informace o Bronisławu Kaminskim a jím spravovaném území okolo Lokotě. Podobných samozvaných vládců byla celá řada a byli okupační správou velmi ceněni. Politicky si byli velmi blízcí – stejně jako Němci chtěli budovat „spravedlivý socialistický režim“ (mezi internacionálním a nacionálním socialismem je pro prostého člověka patrných velmi málo rozdílů – obě režimy bohatým brali a rozdávali chudým). Na nejvyšších místech Říše však Rusové nezapadali do zvrhlých škatulek pavědy jménem rasové teorie. Proto zasáhli do bojů na straně Říše až koncem války.

Problémem soužití však bylo, že nacisté podporovali místní národnostní spory. Takže na bývalém území SSSR se jednotlivé národnostní skupiny mydlily navzájem (viz film Wołyń/Hatred – z jeho sledování může být některým fyzicky nevolno). Ke konci války se to čím dál více vymykalo kontrole. Kaminski byl nacisty popraven za bestiální řádění jeho jednotek při potlačování Varšavského povstání. V důsledku národnostních sporů musela na konci války nezanedbatelná část rudoarmějců, slovy oficiální propagandy, „čistit týl od banditů“.

10

Odpovědět

co ho volado drzi za vajca? komentatora

511

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK