Východní fronta #2 – Zimní protiútok

Je rok 1941 a německá armáda napadla Sovětský svaz. Nadřazenost Wehrmachtu byla jasná. Obklíčení následovalo obklíčení a více než milion Sovětů padlo do zajetí. Předválečné sovětské jednotky byly zdecimovány a s příchodem podzimu byla Rudá armáda tvořena většinou nově mobilizovanými muži, kteří neměli čas projít řádným výcvikem. Ve stejný čas se Němci připravovali na rozhodující úder namířený na Moskvu. Obrněné jednotky se hrnuly vpřed, ale před moskevskými branami vyčerpaly své ofenzivní možnosti.

Zdálo se, že válka byla rozhodnuta a skončí v roce 1942 vítězstvím Sovětského svazu. Vítejte k brilantním plánům, jak vyhrát druhou světovou válku. V této sérii prozkoumáme čtyři brilantní plány pro výhru druhé světové a uvidíme, proč selhaly. Tato epizoda je o sovětském plánu na zničení skupiny armád Střed během zimy 1941.

Proč by navzdory německým úspěchům Rudá armáda zvítězila? Na podzim 1941 Němci spočítali, že Rudá armáda byla na pokraji zhroucení, a zariskovali útokem na Moskvu. Avšak kvůli nedostatečnému zásobování, stálému proudění posil do Rudé armády a příchodu ruské zimy byl jejich postup zastaven na cestě k Moskvě. Nyní byla německá skupina armád Střed blízko sovětského logistického a průmyslového centra, ale na konci vlastních zásobovacích tras.

Byla vyčerpána měsíci bojů a frontou příliš dlouhou na to, aby ji udržely nynější jednotky. Německé zimní vybavení bylo stále v týlu kvůli nedostatečnému zásobování. A pamatujte: zima již přišla. Německé jednotky nemohly postoupit a zůstat na nynějších pozicích bylo příliš nebezpečné. Nejrozumnějším řešením se zdálo být stáhnout se a zmenšit délku fronty a zásobovacích tras. Avšak Němci neměli prostředky ke stažení veškerého vybavení a mnoho těžkých zbraní by muselo být ponecháno na místě, což by drasticky zredukovalo jejich budoucí schopnosti.

K tomu všemu vojáci neměli zimní oblečení a dlouhé vystavení zimě během ústupu mohlo způsobit vysoké ztráty a mít katastrofální vliv na morálku. Před 130 lety Napoleona opustilo štěstí během ústupu od Moskvy a německé armádě hrozilo totéž. Ale co kdyby Němci zůstali a bojovali?

Mohli obejít nedostatek vojáků a zimního oblečení koncentrováním obrany do vesnic, čímž by vytvořili síť opěrných bodů. Aby úspěšně zaútočila, potřebovala Rudá armáda těžké zbraně, taktické dovednosti a vzdušnou převahu. Avšak mnoho zbraní ztracených v létě ještě nebylo nahrazeno, většina důstojníků a vojáků byla nedávno nasazena a postrádali nezbytné dovednosti a bojové zkušenosti, a Němci stále měli oblohu pevně v rukou.

Útok na opevněná místa by byl za těchto podmínek sebevraždou, ještě k tomu v hlubokém sněhu a mrazu. Ale Rudá armáda mohla zaujmout jiný postoj. Na začátku bitvy neměli Sověti velkou početní převahu, ale jak čas postupoval, více a více vojáků dokončovalo trénink. Délka fronty ponechala velké mezery mezi německými opěrnými body a Rudá armáda mohla přesunout jednotky do německého týlu, zatímco jiné jednotky obklíčí a přikovají Němce na frontovou linii.

Až postupující jednotky dosáhnou klíčové německé logistické infrastruktury, velké části německé fronty budou muset ustoupit, aby nebyly zničeny. Většina skupiny armád Střed může být takto zničena, a potom by Němci neměli dostatek jednotek pro rozhodující ofenzívu v létě 1942. Pokud nevyhrají válku v roce 1942, potom ji nevyhrají nikdy, protože později se Rudá armáda stane mnohem silnější a německá situace se zásobováním ještě vážnější. V první polovině prosince Sověti svoji teorii otestovali.

Zaútočili přesunutím jednotek do mezer mezi postupujícími německými formacemi. Na jihu to vyústilo v obklíčení několika německých divizí. Pod hrozbou odříznutí se Němci stáhli. Neměli čas stáhnout veškeré vybavení a mnoho ho muselo být opuštěno. Sovětský plán fungoval a zdálo se, že Rudá armáda má šanci zničit skupinu armád Střed a rozhodnout výsledek války. Další krok proto bude klíčový.

Sověti měli několik možností. Mohli se zastavit a zásobit své armády, nebo mohli své síly soustředit na jedno místo pro koncentrovaný úder. Tyto kroky vyžadovaly čas, ale Stalin rozhodl, že je důležitější nedovolit Němcům vydechnout a přeskupit se, proto útoky mají pokračovat bez zásob a divize se posouvaly kupředu bez dostatku munice nebo jídla. Aby mohly vyčerpané armády postoupit, všem armádám ve středu sovětsko-německé fronty bylo nařízeno zaútočit.

Němci nebyli silní všude a jednotky Rudé armády nevyhnutelně našly slabá místa a prošly skrz. Když se Němci stáhli zpět, aby zabránili obklíčení, neustálý tlak jim nedovolí zastavit ústup a naváže na sebe zálohy v méně ohrožených sektorech. Koncentrace německých sil byla nejsilnější ve směru na Moskvu. Němci se rozhodli stáhnout se na kratší frontu.

Během ústupu se předsunuté sovětské jednotky přesunuly do německého týlu a mohly teď přetnout hlavní cestu zásobující část německé 4. armády. Sověti se rozhodli přejít tuto příležitost pro větší obklíčení. Přesunuly předsunuté jednotky k Vjazmě, aby přeťaly zásoby pro německou 9. a 4. armádu. Německá 4. armáda zvládla ustoupit a střed fronty se tak ustálil. Fronta byla stále tvořena z opěrných míst a bylo jich dostatek pro pokrytí většiny cest.

Větší sovětské formace je tedy nebyly schopné obejít a jediná cesta vpřed byla přes německá opěrná místa. Šance sovětského úspěchu nebyly velké. S ustálením fronty ve středu se Němci rozhodli držet svých pozic a ústup nadále nebyl jednou z možností. Tato strategie mohla dobře fungovat ve střední části fronty, kde byly zálohy pro odražení sovětských průlomů, ale na křídlech, kde německé jednotky byly roztažené, by tato strategie pravděpodobně skončila obejitím a snadným obklíčením jednotek.

Sovětský postup na Vjazmu pokračoval, když předsunuté jednotky překročily dálnici z Moskvy do Varšavy. Němci opevnili vesnice kolem cesty a využili mobilitu poskytnutou dálnicí pro odříznutí zásobování sovětských jednotek. Bez zásob sovětské jednotky v německém týlu neměly prostředky k obsazení klíčového železničního uzlu. Mezitím na severu zvládla Rudá armáda najít mezeru v německých liniích a provalila se do jejich týlu.

Němci se nestáhli z frontové linie, což oslabilo proudění zásob sovětským jednotkám v týlu, ale zároveň to Sovětům dovolilo obklíčit jednotky na frontové linii. Mohli si vybrat mezi zničením 23. sboru, nebo přetnutím železnice zásobující část německé 9. armády. Rozhodli se jít po větší ceně, ale nepodařilo se jim přetnout železnici kvůli nedostatku zásob a německým posilám.

Dále na severu byly německé formace roztažené a snažily se držet pozici, jak to Vůdce nařídil. Rudá armáda postoupila a obklíčila a zničila většinu Němců. V Andreanopoli a Toropci získali velké množství německého jídla a vojenských zásob, které rozdali vlastním jednotkám a poté pokračovali v postupu, než byly jednotky příliš roztažené, aby pokračovaly v postupu. Poté co pominulo okamžité nebezpečí, se Němci přeskupili a zaplnili mezeru, čímž oslabili sovětské zásobování do bodu, kdy sovětské jednotky v německém týlu nebyly velkou hrozbou pro německé zásobování.

Jižně od jezera Ilmeň se německé jednotky zvládly vyhnout zničení a vztyčily efektivní kruhovou obranu. Nicméně Rudá armáda přeťala pozemní komunikace pro 100 000 Němců. Luftwaffe bylo schopno zásobovat tyto jednotky ze vzduchu, čímž je udrželo v boji a předešlo kapitulaci. I když se Rudá armáda pokoušela o další útoky v dalších měsících, do února se síly Rudé armády a Wehrmachtu vyrovnaly.

Německá středová obrana se ukázala být pro Rudou armádu příliš odolnou a na křídlech, kde se Sověti probili do německého týlu, bylo jejich zásobování učiněno nedostačujícím německými opěrnými body, a nebyli tedy schopni vážně ohrozit německé zásobování. Obě strany utrpěly těžké ztráty. Od začátku ledna do příchodu jarních povodní v dubnu ztratili Němci více než 300 000 mužů, mnoho z nich kvůli počasí.

Sověti, kteří útočili, a byli počasí tedy více vystaveni, utrpěli více než dvojnásobné ztráty. S příchodem jara Němci znovu nabyli možnosti manévrovat, znovu spojili obklíčené jednotky s hlavní frontovou linií a zničili nezásobené sovětské formace ve svém týlu, čímž upevnili svoji obranu. Během následujícího roku se Sověti několikrát pokusili výběžek zničit, ale jejich snažení se nevyplatilo.

Až po porážce u Stalingradu byli Němci nuceni výběžek opustit. Proč sovětský plán selhal? 1. Německé velení zvládlo dobře odhadnout situaci a rozhodlo se nenařídit ústup, ale přistoupilo k riskantnějšímu kroku zůstat a bojovat. Díky tomu nebyly způsobeny těžké ztráty německým jednotkám během ústupu. 2. Sověti si mysleli, že se Němci zhroutí, a než aby zvolili menší úspěch obklíčením menšího počtu mužů, odhodlali se k riskantnějšímu kroku a snažili se zničit všechny v jednom velkém obklíčení, což nakonec selhalo.

Toto omezilo počet ztrát způsobených skupině armád Střed. 3. I když cesty byly zasypané sněhem a pohyb jednotek a zásob byl zpomalen, cestování vzduchem bylo možné jako kdykoliv jindy a německá vzdušná převaha jim dala rozhodující výhodu. Luftwaffe bylo schopné zavírat sovětské průlomy, držet obklíčené jednotky v boji skrze zásobovací mise a zabránilo Sovětům nasadit výsadkáře do německého týlu.

Další zimu se historie opakovala. Němci si opět připsali znatelné zisky, ale s příchodem zimy stále stáli před svými cíli. Ale v tuto chvíli se Sověti poučili a namísto pokusu odříznout celou obnaženou armádu soustředili své jednotky proti malému úseku. Po pečlivých přípravách zaútočili a obklíčili německou 6.

armádu. Němci se pokusili užít svoji taktiku předstíraného ústupu a pokusili se armádu zásobovat vzduchem, avšak tentokrát bylo v kapse mnoho jednotek a o vzdušnou převahu se bojovalo. Pokusy o zásobování selhaly a německé jednotky byly nuceny kapitulovat. Zimní kampaň roku 1942 rozhodla výsledek války. Takže technicky sovětský plán fungoval, ale o rok později. Jestli vás zajímají další plány, jak vyhrát druhou světovou válku, klikněte sem. Pokud chcete vědět více o kontextu sovětského plánu, klikněte sem.

JIŽ BRZY