Kultovní mrtvola Vladimira Lenina

V lednu roku 1924
zakladatel ruské bolševické strany a vůdce Sovětského svazu
Vladimir Iljič Lenin zemřel. Aby mu jeho následovníci
mohli vzdát poctu, bylo Leninovo tělo šest dní vystaveno
v Domě odborů v Moskvě. Tehdy ještě vláda neplánovala zachovat
Leninovo tělo pro příští generace, navíc Lenin si přál být pochován
vedle své matky, tudíž bylo jeho tělo nabalzamováno
zcela běžnou metodou a postoupeno jeho lidu.

Ale když jste zesnulým maskotem
celého politického hnutí, ne vždycky jde všechno... podle plánu. Lenina přesunuli na Rudé náměstí
do dočasného mauzolea. Rozhodlo se, že veřejnost bude moci
Lenina vidět ještě pár dalších týdnů. Po dvou měsících
a více než 750 000 návštěvnících Lenin vypadal pořád skvěle,
také díky chladné ruské zimě, až vláda rozhodla, že jeho tělo zůstane vystavené
ještě o chvililinku déle.

Třeba o nějakých 93 let. Asi tušíte,
že běžné nabalzamování není pro našeho kámoše Vlada
a jeho možná i věčnou štaci dost dobré. Můžu mu říkat Vlad? Shromáždili proto
elitní tým vědců, který měl za úkol najít způsob,
jak vytvořit sochu Leninova těla pomocí samotného Leninova těla, neboli živoucí sochu,
jak tomu říkají.

O necelých sto let později
je Lenin, nebo to, co z něj zbylo, stále modelován. A právě proto
je to kultovní mrtvola. Pro vědecký experiment,
kterým Leninovo tělo je, nestačí použít
termín "balzamování". Samozřejmě se používala
a používá balzamovací tekutina, co vše je však nutné udělat,
aby Leninovo tělo bylo ohebné a pružné, jak jej popisuje Alexej Jurčak,
expert na Lenina, to dalece přesahuje nabídku služeb
vašeho místního pohřebního ústavu.

Pokud tedy u vás nenabízejí, že budou babiččino tělo
pravidelně nořit do formaldehydu a nahrazovat kousky,
které se rozkládají, voskem. Jestli to tak máte,
tak se teď fakt červenám. Rozhodlo se, že se Leninovo tělo
zachová co nejdéle. Rozhodl tak Výbor pro organizaci
Leninova pohřbu a Výbor pro zachování
Leninova těla.

Sověti se ve výborech vyžívali. Poté museli zvolit postup. V té době neexistovala
vhodná technologie zachování těla, takže profesoru lékařství
Vladimiru Vorobjovovi a biochemiku Borisovi Zbarskému
bylo dovoleno vyzkoušet na Leninově tělě experimentální
balzamovací postup. Po čtyřech měsících experimentování
a vymýšlení postupů za chodu Vorobjov a Zbarský oznámili,
že se experiment zdařil.

Leninovo tělo bylo
dokonale zachováno! Tedy: Leninovo tělo
zůstane zachováno, pokud se budou pro tento účel
nadále používat jejich postupy. A neřekli dokonale zachováno.
Bylo to spíš nějak takhle. Když budeme používat vaše postupy,
jak dlouho Leninovo tělo vydrží? Na tuto otázku
si dovolím neodpovědět. S jistotou víme,
že Vorobjov a Zbarský vyvinuli kvazi-biologický postup, který spočívá v zachovávání
a nahrazování.

Ze všeho nejdříve
si vědci museli poradit s tím, že na Leninově těle byla provedena pitva
a bylo nabalzamováno, čímž se zpřetrhalo
velké množství tepen a cév. Aby se balzamovací roztok
řádně dostal do všech částí těla, oběhová soustava
musí zůstat neporušena. Bylo tedy nutné zvolit
náročnější postup.

Pomocí jednorázových mikrojehel se tekutina vpichuje
do různých částí Leninova těla. Většinou se aplikuje tam,
kde už jsou rány nebo jizvy, aby nedošlo k zohyzdění
Leninovy kůže. Byl rovněž vytvořen
dvouvrstvý gumový oblek, který na kůži udržuje
tenkou vrstvu balzamovací tekutiny v době, kdy Lenina vystavují. Oblek je schován
pod oblečením, proto z Lenina vidíme
jen hlavu a ruce.

To, že celého Lenina nevidíte vy,
neznamená, že jej nevidí nikdo jiný. Každých osmnáct měsíců
Lenin podstupuje tzv. velké procedury v Centru pro vědecké
výzkumné a výukové metody v biochemických technologiích. Neboli v Leninově laborce. Lenina vysvlečou, jeho oblečení
buď vymění, nebo vyčistí a vyžehlí, odvedou z jeho těla tekutiny
a naloží jej do vany.

Den v lázních
v Leninově laborce! No, spíše než den v lázních
je to přestěhování do lázní, protože procedury trvají dva měsíce
a Lenin v té době není vystavován. Na Leninově těle hledají známky
rozkladu, plísně nebo poškození. Tělo je poté ponořeno
do řady speciálních koupelí, do roztoku glycerolu, formaldehydu,
octanu draselného, alkoholu, peroxidu vodíku,
roztoku kyseliny octové, octanu sodného a dalších.

Každá koupel je navržena tak,
aby účinkovala na jinou část těla: na kůži, svaly, kosti... Nenechají však kámen na kameni
či tělní tekutinu na tělní tekutině. Tekutinu odvedenou z Leninova těla
zkoumají kvůli změnám, které by mohly být znamením
plísně nebo rozkladu. Podle toho pak upravují tekutinu,
kterou vpichují do Lenina, když jej znovu balzamují, než jej pošlou
zpátky do zákopů.

Aby Lenin vypadal jako Lenin, musí ho
balzamovat, koupat a dělat další věci. Jaké další věci máme na mysli? Nahrazování částí Leninova těla,
když začnou vypadat neživě. Když na Lenina začala působit
hydrolýza neboli proces, při kterém tuky zkapalňují
a proudí do částí těla, kde nemají co dělat, což způsobuje
vrásky a splaskliny, vědci začali do Leninovy kůže a tkání
vpichovat směs parafínu, glycerinu a karotenu.

Tento materiál vyhlazuje
a vyplňuje Leninovu kůži, přičemž zachovává
strukturu a barvu obličeje a těla. Je to jako botox pro mrtvoly! Tento umělý tuk postupem času
nahradil většinu tuků v Leninově těle. Ale holky, Leninova stárnoucí pleť
potřebuje všechnu dostupnou pomoc. Pomocí speciálního
tajného materiálu... Vážně jste si mysleli,
že se ve videu o kultovní mrtvole obejdeme bez tajných přísad?


Jste tu poprvé? Vědci z laborky vymodelovali
části Leninova obličeje a těla, které neodolaly zubu času. Vytvořili speciální tajný materiál,
když vtom, v roce 1945, vypukla krize:
Případ pohřešované kůže na noze! Dne 9. března ředitel budoucí KGB
a vedoucí Leninovy laborky Lavrentij Berija nahlásil, že se během želatinové kúry
ztratil kousíček kůže z Leninovy nohy.

Věc byla důkladně prošetřena,
ale zatoulaná kůže se nikdy nenašla. Díky této události
vědci z Leninovy laborky vytvořili umělou kůži prakticky
nerozeznatelnou od té pravé. Pravdou je, že z původního Leninova těla
se zachovalo velmi málo. Leninovi zcela nahradili kůži,
vyjmuli vnitřní orgány včetně mozku, a i řasy má falešné. Dnes zbývá z původního Lenina
méně než 23 procent. To, co nám předkládají
jako Leninovo tělo, je super, ale ne až tak z pohledu zachování těla,
spíše jako důkaz biochemické a biomedicínské inovace.

Leninova laborka
vyvinula inovace, které našly uplatnění
v medicíně. Například metoda umožňující oběh krve
během transplantace ledvin nebo první a jediný neinvazivní
kožní test hladiny cholesterolu. Ať už však vědci pracují
se samotným Leninem, nebo s tím, co bylo přetvořeno
v Leninovu živoucí sochu, oddaně zachovávají Leninův obraz
do všech nepatrných detailů.

Spolu s litry balzamovací tekutiny
ruská vláda do Leninova těla pumpuje čtyři miliony korun ročně. Kolik těl může říct,
že má k dispozici laborku a pěkných pár melounů? Tak to vidíte, smrťané. Vladimir Lenin: napůl člověk,
napůl experiment, na sto procent kultovní mrtvola.

Hádejte, komu se podíváme
na zoubek příště. Překlad: Snoopadoop
www.videacesky.cz