Mrtvá těla na Mount Everestu

Již skoro sto let je zdolání Mount Everestu jedním ze snů, který si lidé chtějí splnit, než umřou. Přečíst si Vojnu a mír. Osedlat si pštrosa. Zdolat Mount Everest. A to natolik, že mnoho horolezců považuje Everest za dobrodružnou turistiku pro ty nejbohatší. No nevím, mně se to furt zdá těžké.



Jeden horolezec napsal: "Zdolat Mount Everest je výzva, ale větší výzvou je ho zdolat a nikomu o tom neříct." Stěr. Nejsme ve výšce 8000 metrů. Jsme v Los Angeles, kde je vedro jak v ďáblově prdeli. Kdo má dost odvahy či pošetilosti, aby se pokusil zdolat 8848 metrů vysoký vrchol Everestu, na toho čekají týdny lezení strmých svahů od tábora k táboru, řídký vzduch, zrádný terén a mrazivé podmínky.



Dojdete-li do nejvýše položeného základního tábora, tábora IV ve výšce 8000 metrů, vstupujete do "zóny smrti". Možná se ptáte: "Má to děsivé jméno pouze za úkol odradit flákačské horolezce?" Ne.



Zóna smrti se tomu říká, protože každým okamžikem, který strávíte nad výškou 8000 metrů, vaše tělo umírá. Když je horolezec v zóně smrti, zdolat vrchol a vrátit se dolů je závod s časem. V podstatě se dva až tři dny pomalu dusí k smrti. Každý pohyb stojí spoustu úsilí. Ujít kilometr může trvat třeba 8 hodin.



Většina z téměř 300 obětí, které si Everest od roku 1922 vyžádal, zahynula v zóně smrti nebo v její blízkosti. Ale má to háček. Pokud na Everestu umřete, nejspíš tam zůstanete. Co umře na Everestu, zůstane na Everestu. Mrtvé tělo na Everestu velmi rychle přimrzá k podkladu a také jej pokryje sníh a led. Jen vykopat ze stěny Everestu obal od žvýkačky je nesmírně obtížné. Je to tak, Everest se kromě mrtvol topí i v odpadcích.



Jen tak dál, dobrodruzi! Vykopat zmrzlé tělo z úbočí hory ale není jen obtížné, je to krajně nebezpečné. Na jedno tělo je tak potřeba až týmu osmi lidí. Mnoho obětí Everestu zahynulo ve snaze snést těla jiných horolezců. Nejenže se sběrači těl musejí potýkat se stejně extrémními podmínkami jako horolezci, pro jejichž těla jdou, ale musejí se starat o zmrzlou mrtvolu, která může vážit dvojnásobek původní váhy.



Pokud na Everestu zemře osmdesátikilový člověk, jeho tělo vysekané z ledu může vážit 150 kg. Na to se vás u maturity neptali, co? Mrtví proto na Everestu zůstávají. Je-li to možné, těla se zakrývají kameny nebo vlajkou jejich domoviny. Někdy se také spouštějí ze srázu, aby nepřekážela. Cokoliv, co jim dá aspoň zdání důstojnosti.



Některá těla jsou však těžce dosažitelná nebo zmrzlá v příliš divné poloze. Oběti Everestu jsou často zanechány přesně tam, kde zemřely, mumifikovány větrem, sluncem a chladem. Hannelore Schmatzová se stala jedním z těchto těl. Zemřela v roce 1979 při cestě dolů z vrcholu jen sto metrů od tábora IV. Během následujících let horolezci potkávali její tělo opřené o batoh. Pořád měla otevřené oči a vlasy jí vlály ve větru.



Nebudu vám z úcty k ní ukazovat žádné názorné fotky, ale co si vygooglíte, to je vaše věc, já vás nesoudím. V r. 1984 se šerpa a nepálský policista pokoušeli tělo Schmatzové vyzvednout, ale sami při tomto pokusu zahynuli. Její tělo bylo nakonec silným větrem zaváto dolů z úbočí. George Mallory byl v roce 1924 jeden z prvních, kteří se horu snažili zdolat. Zda se mu to podařilo, dodnes nevíme.



Jeho desítky let ztracené tělo se našlo až v roce 1999. Našla jej Malloryho a Irvinova výzkumná expedice a televizní pořad NOVA. NOVU zbožňuju. Malloryho tělo objevili na SV hřebenu ve výšce 8230 metrů. Podle NOVY byla Malloryho holá kůže "vybledlá doběla" přičemž "v tkáních jeho zmrzlého těla zbylo ještě trochu pružnosti". "Tkáně byly zřetelně zmrzlé." Přestože byl Mallory mrtvý přes 60 let, jeho omrzlé ruce byly zcela nepoškozené a měl na sobě oblečení a boty.



Byly vidět i jeho blonďaté vlasy. Expedice jej pohřbila do mělkého hrobu na severovýchodním hřebenu. Není divu, že se Everestu říká "nejvyšší otevřený hrob na světě". Při zdolávání Everestu se nemáte jak smrti vyhnout. Určité části hory jsou posety desítkami viditelných těl. Někdy horolezcům nezbývá, než mrtvoly překračovat, chtějí-li pokračovat ve výstupu.



Některá těla se stala ukazateli cesty. Možná nejslavnější z mrtvých na Everestu byl indický horolezec Tsewang Paljor. V roce 1996 Paljora zabila lavina. Jeho tělo odpočívalo v jeskyni na severní cestě, a to na místě, kterému se říká Duhové údolí. Duhové údolí! To zní krásně!



To je za odměnu! Pokud odměnou máte na mysli vidět úsek Everestu posypaný zmrzlými těly v barevných kombinézách, pak ano, Duhové údolí je za odměnu. Skoro 20 let byl Paljor známý jako "Zelené boty" kvůli zářivě zeleným botám, ve kterých umřel. Jeskyni s jeho zachovalým tělem se začalo říkat Jeskyně zelených bot. Stala se ponurým orientačním bodem. Paljorův bratr se roky pokoušel zařídit pohřeb nebo odstranění Paljorova těla, ale neúspěšně.



A pak v roce 2014 někdo udělal jejich rodině laskavost. Spolu se sedmi či osmi dalšími proslulými těly z Duhového údolí Paljorovo tělo prostě zmizelo. Pořád je to trochu záhada, ale nejspíš za to mohou Čínsko-tibetská horolezecká asociace a Čínská horolezecká asociace, které těla v tichosti odstranily.



Nejspíš je pohřbili nebo shodili dolů. To je jen zlomek z těl, pro které je Everest místem posledního odpočinku. Některá těla se nikdy nenašla, jiná se stala součástí koloritu hory. Zdolat vrchol Everestu je nezapomenutelným zážitkem, ale chcete-li si splnit tento sen, smrt vás bude provázet na každém kroku. Možná si jen osedlejte pštrosa a vykašlete se na to. Pamatujte, smrťané, jednou umřete.



Jen to doufám nebude v zóně smrti. Já osobně mám příběhy o dobrodruzích a jejich smrti velmi ráda. Objevování Arktidy a deštných pralesů, horolezectví. Četla jsem o tom spousty knih a viděla kupu dokumentů, ale pokud víte o dalších, podělte se o tom s námi v komentářích. Letní čtecí sezóna se blíží a já jsem připravena. Jen tak dál, dobrodruzi!



Překlad: Snoopadoop www.videacesky.cz