Bill Burr o zbraních a zombících

Chci si pořídit bouchačku. Vážně. Dřív jsem tu potřebu necítil, ale teď žiju v Los Angeles. Tohle město změní vaše myšlení. Je přelidněný, v podstatě nemá žádnej
vlastní vodní zdroj. Dolar jde do kytek.

Všechno se sere
a člověku to vrtá hlavou. "Co si počnu,
až přijdou zombíci?" Že jo? Začal jsem si o tom číst.
"Nakupte si instantní jídlo, zasaďte cukety... pořiďte si mlýn." Že jo? To je sice všechno hezký,
ale když se neumíte bránit, jen tím ulehčujete práci
největšímu drsňákovi z vaší čtvrti.

K čemu mi to bude,
když mě nějakej týpek chytne za kotníky a začne ze mě na chodník
sypat všechny zlaťáky? Potřebuju bouchačku. Tuhle jsem byl v Renu, kde má bouchačku každej. Tak jsem se tam stavil
v obchodě se zbraněma. Narazil jsem na nějakýho vidláka,
tak říkám: "Sháním bouchačku."

"Jasný. A jakou bys rád? Mossberg, brokovou kozlici,
357 Magnum?" Nerozuměl jsem mu ani slovo. Vím hovno, tak jsem se
to snažil zahrát do autu. Připadal jsem si jak nějaká fňukna. Co mám dělat? No co, prostě budu upřímnej. "Hele, kámo,
o zbraních vím hovno.

Mám z nich hrůzu,
ale bojím se zombíků. Jasný?" A ten týpek hned říká:
"To chce brokovnici." "Brokovnice má dobrej rozptyl. Snadno se nabíjí,
žádný blbosti okolo. Má dobrej rozptyl." Furt dokola.
"Má dobrej rozptyl." "Co to jako znamená?"


"Že můžeš mít oko z kašparovy krávy." "Má dobrej rozptyl.
Čím dál stojíš, tím víc toho odkrágluješ." "Má dobrej rozptyl.
Jakmile tě tady někdo sere, nemusíš se na něj ani podívat.
Zmáčkneš spoušť a šlus. Už tě nikdo srát nebude. Cokoliv, co tě na týhle
straně aspoň trochu sralo, tě okamžitě srát přestane.
Věř mi. A ti, co stojej před tebou,
tu paseku viděli, takže si taky daj pohov.

V podstatě máš jednou ranou
vyřešenejch 90 stupňů. Jestli začnou ti nalevo
chytračit, otočíš se a šlus. Má dobrej rozptyl." Hrozně jsem se smál a pak říkám:
"Hele, mně stačí oddělat útočníka. Nechci hned
rekonstruovat celej byt. Nechávat si znova
zarámovat diplom z vejšky. Shánět svýmu
papouškovi novýho kámoše." Stačí mi oddělat jednoho člověka.


Co tyhle pistole?" Hned začal jako správnej
vidlák mluvit doztracena. "Jasně, chceš pistoli,
tak si vem pistoli... Co já o tom vím.
Dělám tu teprv dvacet let. Nějakou nablejskanou, že jo?" "Co je na pistoli špatnýho?" "Něco ti řeknu, kámo.
V životě to nechodí jako ve filmech. Chápeš?" "Ne, můžeš prosím
přestat mluvit v hádankách?"

"Můžeš mi to polopatě vysvětlit?
Říkal jsem ti, že vím o zbraních hovno." "Víš, jak to chodí ve filmech.
Chlápek třikrát střelí a zabije tři lidi. Ve skutečnosti netrefíš ani hovno. A jakmile ti dojdou náboje,
stojíš před ním a jseš na ráně." "Co budeš dělat pak?" "Seru na to, dej mi brokovnici." Tak mi ji začal balit
a já se najednou zastavil. Bydlím s přítelkyní.


Nemůžu domů jen tak přitáhnout brokovnici. To přece není jen tak. Když zahlídnu takovouhle
stoličku, klidně si ji vezmu. "Podívej,
můžeme ji přelakovat, vyryjeme do ní naše iniciály,
užijeme si spoustu srandy." Ale s brokovnicí nemůžu jen tak přijít:
"Něco jsem nám koupil! Jedna hlaveň pro mě,
druhá pro tebe." Takže mi pěkně zhatila plány. Až tuhle se nám někdo
vloupal do auta, co stálo před domem.

Najednou začala přemejšlet. Vrhla se na čtení
článků o zbraních. Ale přehnala to,
najednou by nějakou chtěla, ale neustále mě poučuje:
"Náboje musíme dát do sejfu, pažbu do garáže..." "A co pak? Budu běhat
jak magor po baráku a skládat ji s týpkem se sekerou
v ruce za zádama? Zkus to trochu
líp promyslet, zlato."

"Kde je optika?" "V obýváku."
"To není jediná!" Ne. Jestli si pořídíme kvér,
chci ho pověsit pěkně nabitej přímo na zeď v ložnici. Dám si ho do rukávu
u pyžama a nazdar. Jinak to nemá smysl. Ale zkuste si někdy
začít mluvit o pořízení zbraně. Každej je buď všema deseti pro,
nebo jednoznačně proti.

Jedni začnou jásat a druhý vás zahltěj statistikama. "Když si pořídíš zbraň, pravděpodobnost
tvého úmrtí se zvýší o 80 %." Proč? Protože se budu
s nabitou bouchačkou sprchovat? Do prdele,
vím, že je to nebezpečný. Když si necháte udělat bazén, taky se
zvýší pravděpodobnost, že se utopíte. Najednou stačí blbě
šlápnout na hrábě a končíte. Ne, fakticky...

tohle jim nežeru. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz