Bill Burr: Zvrácené myšlenky

Dneska mám celej den blbou náladu. Tuhle jsem se pohádal s jednou holkou. Znáte takový ty lidi, co si myslej,
že vás maj hned přečtený? "Víš, co je tvůj problém?" A vy máte chuť vymáčet jim ksicht v jídle, co maj zrovna na talíři. Taky vás to občas napadne? Neříkejte, že jste nikdy
necítili podobný nutkání.

Určitě jste někdy jeli po silnici,
viděli na chodníku lidi a napadlo vás... Že jo? Neuděláte to, ale přemýšlíte o tom. Tím se lišej psychopati
od rozumnejch psychopatů. Psychopati to prostě udělaj.
"Jo, je to dobrej nápad." Zapnou stěrače
a pořádně si to vychutnaj. Racionální člověk to ale promyslí. "Když nechám tu ruku tady,
budu dál žít v anonymitě, ale stačí udělat tohle
a budu na titulní stránce novin."

"Instantní sláva!" Takhle o vás nikdo neví.
"Bille, přijdeš na tu párty? Mohl bys zase přinést ten bramborový salát,
co jsi dělal loni. Všem moc chutnal." "Nejděsivější pohled, který jsme
viděli za posledních několik let! Záplava zohavených těl na chodníku!" "Má přijít i Amy, pořád se na tebe ptá.
Nechceš ji pozvat na rande?" "Nic nenasvědčovalo tomu,
že by chtěl zastavit."

"Měl bys, mladší už nebudeš."
"Ruce na palubovku!" "Dejte ruce na palubovku!" Určitě to znáte. Já to mívám neustále. Vážně. Přítelkyně mě tuhle vzala
na pouliční jarmark. Znáte to? Prostě se uzavře celá ulice,
všichni prodávaj kebab a blbosti z knoflíků. Bezzubý lidi tam prodávaj klíčenky.

Typickej holčičí nápad. Je to hrozný
a zabere to celou sobotu. Byla z toho na větvi,
houpala mi takhle s rukou. "To bude žůžo!"
A já doufal, že do mě uhodí blesk nebo na mě spadne nějaký lešení. Přišli jsme na místo a ona se hned zasekla
u stolku s ručně vyráběnejma šperkama. Ručně vyráběnejma! Samý klacíky a těstoviny...


Prostě stůl plnej tretek. Tretka vedle tretky! Ale ona z toho byla paf.
"To jsou krásný náušnice!" "Líbí se ti?" "Nejsou krásné?" Měl jsem chuť říct ne. Kdyby byly krásný,
prodávaly by je v obchodě. Ten obchod by měl střechu
a čtyři stěny. Tohle je tretka.


Stůl plnej tretek! Ten chlápek nemá ani boty,
jasná známka toho, že prodává tretky. Ale nechtěl jsem jí to kazit.
"Jo, zkus si je." "Já půjdu zatím na vzduch."
I když jsme byli venku, musel jsem si... poodejít. A o pár metrů dál stála jedna paní
a měla před sebou stolek plnej muffinů. Venku bylo třicet ve stínu,
a ona tam prodává muffiny s výrazem: "Dívejte, jaký mám nádherný muffiny!" V momentě, kdy jsem je viděl,
si můj vnitřní psychopat začal říkat: "Co kdybys k ní přišel a zeptal se:
'Milá paní, ty muffiny jsou vaše?' a pak bys začal dělat..."

Kolik bych jich asi
stihnul rozmačkat, než by mě někdo zastavil? Věřil jsem si,
že bych zdevastoval všechny. I kdybyste mě to viděli dělat, nějakejch
pět až sedm vteřin byste to vstřebávali. "To se jako může?" "Není to nějaká soutěž,
kdy jíš muffiny z pěsti?"

"Takové plýtvání těstem!" Na pouličním jarmarku není ochranka. Představte si tam vyhazovače:
"Ničí muffiny!" "Jdu na to.
Pane, budu vás muset vyvést." Trošku by mě přiškrtil... Začal jsem si představovat
vyděšenej výraz tý paničky, kdyby viděla,
jak jí devastuju muffiny. A najednou jsem se
začal tlemit jak retard.

Popadal jsem se za břicho a umíral smíchy. Přítelkyně hned přiběhla:
"Čemu se tak směješ?" A já se jí to jak idiot pokusil vysvětlit... Všechny ty svý zvrácený myšlenky. Říkal jsem jí:
"Jen mě tak napadlo, co kdybych začal ty muffiny
rozmačkávat pěstí..." "Dokážeš si představit,
jak bych je rozmačkal na kaši..." V tu chvíli přemýšlela,
proč se mnou ztrácí čas.

Ale věřím, že kdybych se přitom
tý paní díval neustále do očí, nezmohla by se
ani zavolat o pomoc. Dostal bych se jí do hlavy. "Není to bývalý spolužák ze střední?
Proč to sakra dělá?" "Ty muffiny přece nikomu
nic neudělaly. Nechápu to." Ne, musím se naučit ovládat. Mám s tím problémy. Vážně.

Sousedka nechala
vykastrovat jejich psa. Bylo to úplně nový malinkatý štěně. A ona ho poslala na kastraci.
Ptal jsem se jí proč a ona na to: "Kdybych to neudělala,
obšťastnil by nějakou fenu, pak by se jim narodila štěňata
a co bychom se všemi těmi psy dělali?" "Prostě bys je nechala jít." "Jsou to zvířata, ty si poraděj" Představte si, že by každý město
mělo svou vlastní smečku divokejch psů.

Víte, jak by to snížilo obezitu?
Proháněli by tlouštíky, co jdou z Mekáče. Taková smečka
divokejch rotvajlerů na ulici... Už musím končit.
Byli jste skvělý. Díky! Dobrou noc. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz