Bill Burr je rád, že je Stephen Hawking po smrti

Bojím se robotů. Jo. S jedním byl rozhovor v pořadu 60 Minutes, nejkvalitnějším žurnalistickém pořadu v USA. Seděl si tam, odpovídal, nebyl nervózní. V pohodě si odpovídal. Nekouřilo se z něj, nevytékal z něj olej, prostě nic, co by se dělo nervóznímu robotovi. A reportér se ho vyptával a zakončil to otázkou: „Povězte nám, jaké jsou vaše cíle.“ A já byl sám v hotelovém pokoji.



Naklonil jsem se k televizi a povídám: „Ty svině mají cíle?“ A ten robot odpověděl. „Jaké jsou vaše cíle?“ A robot na to: „Chci být chytřejší než lidské bytosti.“ Jo!



A reportér na to nereagoval. „Fajn a jaká je vaše oblíbená barva?“ Já mezitím stojím na posteli a řvu na telku: „Ty vole, odpojte to! Vyndejte tomu baterky! Vyrvěte tomu dráty! Udělejte něco!“ Kolik sci-fi filmů musíte vidět, než vám dojde, kam to směřuje? Každý chytrý člověk na světě říká, že nás ty svině zabijou. I ten týpek, co nedávno umřel.



Jak se jmenoval? Pořád jen seděl. Jo, Stephen Hawking. Byl moc nóbl na to, aby vstal a vyjádřil se, takže furt jen seděl jak hruška. „Hrozně se starám, tak jsem na sebe vylil led. A ukázal jsem přitom svoje břišáky. Na instáč!“ Dělám si prdel, ale jsem rád, že už je po něm. Hele, lidi, jak dlouho chcete, aby ještě trpěl? Nevěříte na posmrtný život?



Možná je teď tam nahoře, nohy mu fungují a nějaký anděl mu ho kouří. Jak dlouho měl ještě sedět, abyste ze sebe měli lepší pocit? „Aspoň nejsem pokroucený a neříkám chytrý věci.“ Nemohl jsem ho vystát. Byl příšerně negativní, nikdy neřekl nic pozitivního. „Steve, co pro nás máš dnes?“ „V roce 2035 už nebudou existovat jablka.“ „Díky, Steve, díky moc.



Nad tím jsem nepřemýšlel, ale teď už přemýšlím. A co s tím můžeme dělat?“ „Na to je pozdě, měli jsme to zkusit před 40 lety.“ „Díky, kámo, jdu plakat se svým dítětem.“ Byl bych s ním tak možná tři minuty, než bych mu odbrzdil křeslo a odpálkoval ho do vedlejší místnosti. „Steve, vrať se, až pro nás budeš mít nějakou pozitivní blbinu.“ Překlad: Xardass www.videacesky.cz