Bill Cosby: Zubaři

Zubaři... vám říkají,
abyste se nešťourali v zubech žádným ostrým
kovovým předmětem. Pak se u nich posadíte do křesla... a oni vezmou do ruky
ze všeho nejdřív kovový hák. A začnou se vám šťourat v místě,
kvůli kterému jste k nim přišli. A když mi zubař tohle dělal,
zjistil jsem zajímavou věc. Zjistil jsem,
že kdybych jednou ochrnul...

od kolen dolů... mohl bych chodit po zadku. Protože celou dobu, co to dělal,
jsem takhle sjížděl. "Můžete se posadit?"
"Promiňte. Moc mě to mrzí." "Posaďte se."
"Promiňte, já jen..." Pak vytáhne zubař injekci. Ta prý utiší vaši bolest. Otevřete pusu.

Kdyby vám dával injekci
normální doktor, udělá... A hotovo. To zubaři nedělají.
Ti udělají... A vy tam sedíte... Pak si s vámi chtějí povídat. "Chodíte někdy rybařit?" "Kam chodíte nejradši?" "Ano, tam jsem taky
párkrát byl."

Pak vytáhne injekci. A strčí vám do pusy tamtu věc. Ta vám vysaje obličej. Zubař odejde za dveře,
aby se vám mohl smát. A vy tam sedíte, jakožto dospělá
lidská bytost, a zápasíte s tou věcí. Pak si všimnete... že vám pravá půlka obličeje... jakoby sjíždí...

dolů z lebky. A spodní ret
vám spadnul do klína. Pak se vrátí zubař
a vy mu o tom chcete říct. Takže řeknete: "Zajímalo by mě..." "Co prosím?" "Říkám, že by mě zajímalo..."

co to mám s obličejem." "Nerozumím vám." "Můj obličej." "Můj obličej." "Vidíte můj obličej?" "Co to?" "Ptám se, jestli vidíte... můj obličej."

"Váš obličej?" "Ano." "Copak s ním je?" "To myslíte vážně?" "Můj obličej... Můj obličej mi sjíždí..." "Vidíte tohle?" "To je můj spodní ret."

"Když jsem k vám přišel,
tak byl někde jinde." "Dám to do pořádku."
"To doufám... protože když jste
mi dal injekci, sjel mi dolů obličej a dolní ret mi
spadnul na podlahu." "Takhle přece fungovat nemůžu." "Dám to do pořádku."
"Tak jo." Pak začne vrtat.

A vy vidíte a cítíte kouř... vycházející z vašich úst. Tak řeknete:
"Počkat! Moment!" "Co se děje?" "Kouř." "Co to?"
"Kouř! Kouř! Kouř!" "Z pusy mi vychází nějaký kouř." "Nerozumím vám."

"Hoří!" "Rozumíte tomu, že hoří?" "V puse mi asi hoří
a vychází mi z ní kouř." "A obličej mi sjíždí na podlahu." "Hoří?"
"Ano." "Kde?" "To je fuk. To je fuk." Pak pokračuje ve vrtání
a vy slyšíte, že udělal chybu.

A aby to zamaskovali,
říkají vždycky to samé. "Dobrá, vypláchnout." "Vypláchnout?" "Vy chcete, abych si vypláchnul?" "Mám pusu na podlaze.
Jak si mám vypláchnout?" "Jen to zkuste." "Tak já to mám zkusit?" "Tak dobře."

Vezmete si kelímek,
nakloníte ho a máte to úplně všude... "Doufám, že jste spokojen." "Doufám, že jste spokojen." "Chtěl jsem si vypláchnout,
i když jsem vám říkal, že to nejde, protože mám pusu na zemi
a teď jsem celý mokrý." "Doufám, že jste spokojen." "Znovu vypláchnout." "To si snad děláte srandu."

Tak zvednete kelímek,
nakloníte ho a teď... to máte vyplivnout do toho miniaturního
umyvadýlka. Nemáte dolní ret,
takže vám ta voda vyteče z pusy. Díky bohu za gravitaci. Teď byste si rádi sedli,
ale nejde to... protože vám visí... z dolního rtu dlouhá slina.

A vy se jí nemůžete
za žádnou cenu zbavit. Jestli chcete být prasata,
můžete ji chytit a dát stranou. Ale vy to chcete
udělat trochu decentněji... Kousek spadne sem
a kousek zase tamhle. Snažíte se ji odfouknout. Jen se třese. Tak si říkáte, že možná
kdybyste se opřeli, rozdělila by se v půlce.

Tak se opřete a teď vám ta slina vede od umyvadla až k dolnímu rtu. Zubař si toho všimne a řekne:
"Podívejte!" "Duha!" A za tohle mu musíte platit. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz