Robert De NiroBiografie hvězd

Robert De Niro, narozený roku 1943, je hollywoodskou legendou. Slavný student Stelly Adlerové a zastánce metodického přístupu k hraní, o jehož precizní přípravě na role koluje mnoho historek. Aby přesně vystihl chůzi Al Capona, nosil ve filmu Neúplatní hedvábné spodní prádlo, pro Zuřícího býka přibral skoro 30 kilo a pro roli v Mysu hrůzy si nechal obrousit zuby.

De Niro má rád úzkou spolupráci s režiséry, ale všeho moc prý škodí. Vždycky ocením zapojení režiséra v praktických otázkách, jako jsou třeba kostýmy. Rád znám režisérův názor, ale v konečném důsledku to musí nechat na vás. Ale to je v podstatě skoro až selský rozum, oni to vědí a řeknou, že teď je to na vás.

Když točíte scénu, tak nechcete, aby vám režisér říkal, jak to zahrát, uvidí, co zahrajete. Rád jde do hloubky a nevadí mu věci zkoušet pořád znovu. Snaží se dosáhnout určitého efektu pomocí jemných nuancí. Robert vykazuje neuvěřitelnou intenzitu, talent a inteligenci...

Intenzita jeho přítomnosti na plátně se těžko s něčím srovnává. Sledujete to, co dokáže, a nevycházíte z úžasu nad jeho schopnostmi. Čirý talent. Výjimečný muž. De Nirova schopnost vžít se do postavy a zůstat v její kůži mu získala obdiv novinářů i hereckých kolegů. Při natáčení je rozhodně mocnou postavou. Můžete mít skvělé vztahy s lidmi, které moc často nevidíte, ale když je vidíte, jste rádi.

A pak jsou lidé, s nimiž si vytvoříte vztahy, které trvají i po konci natáčení. Takže není nezbytně pravda to, co se o lidech od filmu říká, že jsme si všichni blízcí jen při natáčení, pak se rozejdeme a zapomeneme na sebe, ale často to tak je. V recenzích zůstává Robertem, ale přátelé a kolegové mu říkají Bob nebo Bobby.

Obdiv a respekt okolí získal díky svému talentu a tvrdé práci, pomáhá i to, že se nebere k smrti vážně. Vždycky mám problém se mírnit, protože si práci s Bobem užívám a vždycky když spolu hrajeme mám skvělý pocit, jako: "No ne, támhle je." Život je krátký a je těžké točit filmy, takže musíte podporovat ostatní, všichni na place se vzájemně podporujeme od režiséra, herců a tak dál.

Všichni jsme v tom společně. Alespoň tak to vidím. De Niro byl šestkrát nominován na Oscara a z toho dvakrát vyhrál. Poprvé to bylo za vedlejší roli ve filmu Kmotr II a podruhé za hlavní roli ve filmu Zuřící býk. Není ale jen hercem, režisérem a producentem, vlastní i řetězec hotelů a restaurací.

Začalo to jako koníček, chtěl jsem v tomhle filmovém centru mít nějaké místo, restauraci, která by byla... oázou sama pro sebe. Chtěl jsem tohle alespoň jednou v životě dokázat, chtěl jsem vytvořit místo, které by nebylo jen nejnovější senzací a bylo by populární jen pár měsíců, ale něco, co má podstatu a určitou kvalitu. A s časem neupadá, ale...

zraje jako víno. Něco s tradicí. Za základ hraní považuje pozorování a jeho dětství na Manhattanu mu dalo příležitost na vlastní oči vidět některé typy postav, které později tak skvěle ztvárnil. Pořád tam byl ten element, který vidíte na ulici i dneska, děti mají za vzor drogové dealery, protože ti jsou těmi nejmocnějšími a nejúspěšnějšími lidmi v sousedství. Takže se to zdá být jako nejsnazší, nejschůdnější cesta jak získat peníze, moc, pozoronost...

Tenkrát byla situace stejná, vzhlíželi jsme k těm samým typům. Ale našly se i jiné vzory, jiné profese... na které jste mohli aspirovat, třeba kněz. To by asi řekl Marty. Nebo doktor, právník, kdokoliv... Aby se mohl plně ponořit do postavy, musí při natáčení vždy na čas pozastavit svůj soukromý život.

Pracuju tvrdě a dlouho a musím se proto občas vzdát jiných věcí. Ale dávám si záležet, abych měl dost času mezi jednotlivými rolemi, abych mohl dělat další věci, co potřebuji. A neřeším věci, které nejsou tak podstatné, ale se kterými bych si před deseti lety lámal hlavu. De Niro ke svým postavám často přistupuje skrze jejich fyzičnost. Ať už jde o tik, chůzi nebo tělesnou stavbu, tyhle věci mu pomáhají vžít se do role.

Ve filmu Frankenstein si ale nebyl jistý finálním vzhledem, na němž trvala produkce. Netušil jsem a vlastně pořád netuším, jak ten make-up a protézy ovlivní diváky. Občas je nutné udělat kompromis. Měl jsem pochyby, ale nebyl jsem neoblomně proti tomu make-upu, říkal jsem si, že si diváci po pár minutách na ten vzhled zvyknou a budou se soustředit na děj. Pokud bych si myslel, že se na to diváci budou moc soustředit a bude jim to vadit, to by byl problém, pak bych s tím nesouhlasil.

Poté co si vybudoval reputaci jako představitel dramatických a prchlivých postav, v roce 1999 zcela změnil kurz, když si po boku Billyho Crystala zahrál v gangsterské komedii Přeber si to. Užili jsme si při tom hodně zábavy. Hodně se bavíme, natáčíme při tom, tak proč si to neužít? Kolik lidí se v práci během dne ani jednou nezasměje?

Je na naše práce a hrajeme, smějeme se a zkrátka si to užíváme. Je vážně... vážně skvělý, naprosto neuvěřitelný v dramatech, ale jednou z mých oblíbených komedií je jeho Půlnoční běh. Je úžasně vtipný a má perfektní komediální načasování. Rád bych ho viděl ve více komediích. Záhy přišlo pokračování Přeber si to znovu, o němž někteří kritici tvrdili, že De Nira víc než výsledné dílo zajímala výplatní páska.

Nechtěli jsme se zaprodat, chtěli jsme, aby to bylo dobré. Chtěli jsme se vyrovnat prvnímu filmu a respektovat ho, doufali jsem, že to bude ještě lepší a vtipnější a zatím to tak vypadá. Možná to vypadalo až moc dobře. Jak se při natáčení řešily problémy? Všichni byli na antidepresivech. Volně jsme si je rozdávali na place. - Všichni se cítili skvěle. - Přesně tak, panovala dobrá nálada. Robert De Niro je žijící legendou.

Ostatní herci k němu vzhlížejí a váží si jeho názorů. Rád se k něčemu vyjádřím a většinou lidi chtějí vědět, co si myslím. Pokud třeba hraju ve filmu, který stojí na interakcích mezi postavami, nikdy to nemám ve smlouvě, ale přece jen je důležité, aby to mezi těmi postavami fungovalo. Pokud je hraje někdo nevhodný, nebude to klapat. Takže každý režisér, každý chytrý režisér se bez říkání snaží o to, aby to fungovalo, nechá nás spolu číst a ujistí se, že to mezi námi funguje, a taky že jsem s výběrem spokojený.

Jako režisér bych postupoval stejně. A jako režisér je velmi úspěšný. Úspěchu doznal Příběh z Bronxu i Kauza CIA, ve které si kromě režie i zahrál. Je těžké režírovat sám sebe.

Není to sranda, ale bylo to potřeba, takže... Lepší je jedno nebo druhé. Mít ho na place, kde vás režíruje, víte, že jste v dobrých rukách. Rád radím lidem a zároveň rád přijímám rady od lidí, kteří došli někam, kam jsem se já zatím nedostal. Šetří to čas a uděláte tak míň chyb. Ačkoliv je Robert De Niro zkušeným hercem, filmový průmysl je ošemetnou branží.

De Niro se dostal daleko, ale to mu nezaručuje automatickou podporu studií. Ne, že by se to jinde nedělo, ale vždycky jsou tu pochyby o tom, jak to dopadne, jestli s vámi mají točit další film, jestli máte potřebné herce, občas to celé visí na jednom herci... V téhle pozici jsem byl často, kdy se čekalo, až se já rozhodnu, jestli do toho půjdu, nebo ne.

Pravda. Moje zkušenost s režírováním v Kauze CIA a Příběhu z Bronxu mi pomohla připravit se na tenhle film, protože je tu hodně aspektů vyvolávajících obavy, které máte jako režisér a producent. Některé věci bolí, je těžké je dělat. Máte partnera, s kterým na nich můžete pracovat, ale stejně jako v životě, musíte se s tím poprat.

Nemáte z toho žádný požitek, až když vidíte hotové dílo promítané a vidíte, jak na něj reaguje publikum, to je uspokojivé. Nedávno si zahrál piráta ve fantasy příběhu Hvězdný prach a hlavní roli ve filmu Co se vlastně stalo, komedii, která je parodií na filmový průmysl a jejíž scénář má rytmus typický pro divadlo. Bylo v tom tolik mých vlastním zkušeností, které ta postava odrážela.

Ale jednou z mých velkých obav byl rytmus, v němž Art ten scénář napsal, protože to plně odpovídá jeho skvělému smyslu pro načasování, zejména u vtipů. Problém byl v tom, že jsem si nebyl jistý, nakolik budu schopný tohle načasování dodržet. Přirovnal bych to k Davidu Mametovi, který má taky hodně specifický styl psaní.

Musíte pracovat s tím rytmem, jinak... Nemůžete jen tak... Musíte si být jistí tím, co děláte a co říkáte. Musíte si to zažít. Jeho schopnost zahrát násilnické, psychicky narušené postavy mu přinesla příležitost zahrát si mnoho legendárních drsňáků. Vystřídal širokou paletu žánrů a zkusil si i režijní a producentský post. O čem toho mnoho nevíme, je jeho soukromý život, který si pečlivě hlídá.

Co ale víme, je to, že jeho práce na filmovém plátně mluví sama za sebe. Sledujte nás a dozvíte se víc o vašich oblíbených filmech a hercích. Překlad: SolamBee www.videacesky.cz