Co ukrývá lidské srdce?

Začněme tím, že vysvětlíte,
jak toho o srdci víte tolik. Můžete mi o sobě něco říct? Ráda se považuji za odborníka,
protože dělám něco výjimečného. Denně se dotýkám lidského srdce. Stát se kardiochirurgem
trvá věčnost. V mém případě zabralo veškeré
studium a výcvik celkem 17 let. Jaký máte vztah k lidskému srdci?
Proč jste se rozhodla tohle dělat? Jednoho dne, když jsem byla ještě
stážistka, se mi změnil celý život.

Dělám si svoje
a přiběhne sestra a říká mi: "Panebože, musíš hned se mnou.
Pojď se mnou hned na sedmičku." Dovleče mě na operační sál,
kde je naprostý zmatek. Na operačním stole leží pacient
s otevřeným hrudníkem a tryská z něj krev. A chirurg mi říká:
"Chci, abyste to srdce pevně držela. Držte ho pevně, ať ho můžu zašít." Mám docela velké ruce.

V jedné ruce
udržím basketbalový míč. Mám rozsah přes jeden a půl oktávy. Tak sáhnu dovnitř a srdce
se mi akorát vejde do ruky, abych ho mohla v klidu
pěkně držet a mohli ho zašít. A to bylo ono.
Řekla jsem si: "Panebože! Držím srdce.
To je neuvěřitelný! A zachraňuju život! To je ono.


Tohle chci dělat po zbytek života." Když někomu vyndáte srdce, připomíná něčím svého majitele? Už jsem provedla
hodně transplantací. Tihle pacienti jsou ti nejstatečnější,
s jakými jsem kdy pracovala. Jen si představte, že vám vyjmou
srdce a dají vám srdce někoho jiného, úplně cizího člověka, který vám
bez zjevného důvodu daruje život. Pacienti mají často pochybnosti:
"Nezměním se, když mě otevře? Budu to pořád já?


Budu ještě člověk?" Lidi to trápí. Pamatujete si příběh
Barneyho Clarka? Byl první člověk,
kterému transplantovali umělé srdce. Doktoři s jeho ženou probírali,
co ta operace obnáší, veškerá rizika a různé komplikace,
které by mohly při zákroku nastat. Když s tím vším skončili, ona se chirurgů zeptala
na jedinou věc. Řekla: "Když ten zákrok provedete a nahradíte manželovo srdce strojem, dokáže mě pak milovat?"

Na to se zeptala. Ze všeho toho, na co se mohla zeptat
ohledně zákroku, chtěla vědět. jestli ji bude milovat. To je přesně to spojení, které lidé
vnímají mezi láskou a srdcem. Myslíte si, že emoce, jako je láska,
mají na srdce nějaký vliv? Jsem si tím naprosto jistá.

Mezi srdcem a mozkem
je neuvěřitelné spojení. Můžeme to pozorovat
u tzv. syndromu zlomeného srdce. Při něm mají pacienti téměř naprosto
stejné příznaky jako u infarktu, ale jsou způsobené emocemi. Rozchodem s někým milovaným,
ztrátou nebo smrtí milovaného, šokem nebo překvapením. Při syndromu zlomeného srdce
se horní část srdce prudce stahuje a spodní část se nestahuje vůbec.

Když je ale vyšetříme,
všechno je v pořádku, cévy jsou čisté,
žádné známky srdečního onemocnění. Jde jen o emocionální šok,
který srdce omráčí. Myslíte, že vaše práce se srdcem
změnila vaše srdce? Mám na mysli to,
jak nahlížíte na život a na lásku. Vybavuje se mi
jedno konkrétní období. Byla jsem emocionálně
i fyzicky nepřístupná. Moje srdce bylo uzavřené,
jako bych nosila olověnou vestu.

Každý den jsem si ji oblékla
a šla do práce. Půl roku jsem se na pediatrii starala
o děti s vrozenými srdečními vadami. Operovali jsme tam jedno dítě a já u jeho postýlky
strávila jedenáct dní v kuse. Nebyla žádná naděje,
že by mohlo přežít. Bylo to hrozné.
Těžko se mi o tom mluví. Když to dítě zemřelo,... sestry udělaly něco neskutečného.

Vyndaly to dítě z inkubátoru a poprvé mě nechaly si ho pochovat. Celých jedenáct dní jsem se o něj
starala a nikdy se ho ani nedotkla. Proč bych taky měla? Moje práce
byla udržet ho při životě. Ne, se ho dotýkat
a navázat s ním nějaký vztah. Moje srdce bylo uzavřené. A pak jsem udělala něco... co mě málem zlomilo.

Vzala jsem tu holčičku,
odnesla ji na chodbu k jejím rodičům a dala jsem ji matce,
která u ní nemohla být,... když zemřela. Takhle se s ní
mohla alespoň rozloučit. Když se mě ptáte,
jestli mě moje práce změnila, v té chvíli jsem si uvědomila, že si tu vestu můžu sundat. Že můžu s pacientem navázat vztah a že mě to nezlomí.

Pořád lidem říkám,
že čas je nesmírně vzácný. Dopředu nevíte,
kolik tepů srdce vám zbývá. Nevím to ani já. Proto si myslím,
že bychom měli pořád žít naplno. Myslíte, že má srdce i jinou funkci,
než jen pohánět naše tělo? Když vidím nějakého pacienta umírat a jeho srdce
naposledy několikrát zatepá, když vidíte, jak ho opouští život
a bere si ho smrt, s posledním tepem jeho tělo opustí
něco zcela znatelného.

Vytratí se z něj jeho podstata. Věřím tomu, že ta podstata,
o kterou přichází, je duše. Proto si myslím,
že duše je ukrytá v našem srdci. Jakmile srdce přestane bít,
duše je pryč. Nemám pro to žádný vědecký důkaz,
ale ze srdce tomu věřím. Co podle vás ukrývá lidské srdce? Překlad: Veru
www.videacesky.cz