Farmaceutické firmy

Léky na předpis. Jediná oválná věc, která ještě
lidem v okolí Seattlu přináší radost. Mírně řečeno,
Američané jich berou hromadu. 70 % Američanů bere
alespoň jeden lék na předpis. Polovina jich bere nejméně dva. Výzkumníci tvrdí, že v roce 2011 byly
vydány rekordní 4 miliardy předpisů. Výdaje za léky loni stouply
o 3 % na skoro 330 miliard dolarů. To vychází téměř
na 1 000 dolarů na osobu.

Mám pocit, že Walter White by více peněz
vydělal vařením léku na revmatoidní artritidu. Ale je to vůbec překvapivé? Reklamám na léky prostě neuniknete. Nemůžete zapnout televizi, aniž byste
byli vystaveni proudu uspávajících molů, muži, který dostane erekci
při natírání židle, nebo tomuto... Pokud musíte každou chvilku na záchod,
můžete trpět přecitlivělostí měchýře. Zase? Vždyť jsme byli před chvilkou... Dobře, poslyšte...

Ta žena ve skutečnosti
potřebuje něco proti halucinacím. Jsi vězněm ve vlastní hlavě! Vypadni, ty zatracený měchýři! Vypadni! Toto je jen malá
oblast propagace léků. Léky nejsou jako jiné zboží. K jejich nákupu musíte mít povolení. Proto všechny reklamy
na léky končí stejnou frází. Zeptejte se svého lékaře,
zda je pro vás Lunesta to pravé.

Zeptejte se svého lékaře na Myrbetriq. Zeptejte se svého lékaře. Zeptejte se svého lékaře. Tři slova, která slyšíte v reklamách nebo kterými odpovíte kolegovi na otázku, zda znaménko na zádech
vypadá jako rakovina. Nevím, Gene!
Zeptej se svého lékaře. Já se ptal na to, jak sis užil víkend.

Nejspíš to bude v pohodě. Farmaceutické firmy vědí,
že skutečnou moc zde mají lékaři. Proto za přímou reklamu
k zákazníkům ročně utratí asi 4 miliardy, ale za propagaci svých produktů
lékařům ročně utratí 24 miliard dolarů. Podle jedné analýzy z roku 2013 utratilo 9 z 10 největších výrobců léků
za marketing více než za výzkum. Farmaceutické firmy jsou
jak přítel ze střední. Více je zajímá, aby se dostaly do vás,
než aby tam pak byly efektivní.

Moc nad tím nepřemýšlejte. Mysleli jsme, že se podíváme... Mysleli jsme, že se podíváme
na to, kam tyto peníze jdou. Ukázalo se, že je to překvapivě těžké. Bývají to tajné informace. Většinou do těchto
praktik můžete nahlédnout až během soudních sporů,
roky po té dané události. Roku 2012 vláda dohnala výrobce
léku proti astmatu Advair k soudu, kvůli údajně nezodpovědným
marketingovým praktikám.

Poprvé jsme měli možnost vidět
toto video ze setkání prodejců v roce 2001. Dámy a pánové,
přivítejte Darryla Bakera, Simona Jonese, Roba Jagta a Kima Tyba! Co to k*rva je? Týkalo se to léku na astma, ale vypadalo
to jak vystoupení před zápasem NBA.

Přivítejte ho! Je mu 59, běloch,
má rád krocaní sendviče, manželka se jmenuje Karen, dámy a pánové,
přivítejte Darryla Bum-Bum Bakera! Publikem v té místnosti
byli obchodní zástupci. Pěšáci každého marketingového
oddělení farmaceutických firem. Společnosti vám budou tvrdit,
že zástupci mají lékaře vzdělávat. Ale za zavřenými dveřmi může
být řeč o něčem trochu jiném. V této místnosti jsou lidé, kteří prodejem
Advairu vydělají nekřesťanské peníze. Vy víte, o kom mluvím.

Nekřesťanské... To by nebylo vhodné, ani kdyby
do lidí chtěli dostat cereálie, natož léky. Nemusíte lidi v té místnosti vidět,
abyste věděli, jak vypadají. Farmaceutičtí zástupci jsou
vždy mladí atraktivní lidé. Je to tak profláklé,
že o tom v sitcomech vznikají vtipy. Dnes přijde farmaceutický obchodní
zástupce s nabídkou nových léků. A to znamená jedinou věc.

Přijde Julie. Pokud se něco objeví ve Scrubs: Doktůrci,
tak víte, že je to všeobecně známo. Ten seriál si nezakládá na náznacích. Co se to s tou flebotomií
a francouzskou kuchyní děje? - Mám pravdu?
- Máš pravdu, Turku. Jsme skvělí kamarádi. Problémy nastávají, když zástupci
nechápou účinky léků, které prodávají. Poslechněte si bývalého zástupce,
jak mluví o prvním školení.

Byl jsem v místnosti
s 21 studenty a dvěma školiteli. Byl jsem jediný,
kdo měl vědecké vzdělání. Prvního dne školení jsem musel
vysvětlovat spolužákům i školitelům základy komunikace
dvou mozkových buněk. Obchodní zástupci jsou
jako herci v Chirurzích. Jsou mladí, sexy
a nemají žádné lékařské vzdělání. Abych byl fér, většina lékařů
si toho je nejspíše vědoma. Problémem je, že někteří
si toho vědomi nejsou.

Měla jsem jednoho lékaře, který mnohdy přinesl složku pacienta, často to byl závažný případ,
přinesl dokumentaci a řekl: "Kathleen, zkusil jsem tohle i tohle.
Co byste mi doporučila vy?" Já tam seděla a říkala si:
"Já mám diplom z politologie." "A vy po mně chcete vědět,
co tomu pacientovi předepsat?" Přesně. Jediná otázka, na kterou je absolvent
politologie kvalifikovaný odpovědět, je: "Bylo to divné, když jsem se po vysoké
musel nastěhovat zpět k rodičům?"

Pokud teď přemýšlíte... Možná přemýšlíte, proč lékaři
zástupce vůbec pouštějí do ordinací? Oni totiž nechodí s prázdnou. Často s sebou mají vzorky zdarma
nebo kuřecí stehýnka. Pokud někdo někdy tvrdil, že oběd zadarmo
neexistuje, nepracoval v lékařské ordinaci. Existují zástupci, kteří své léky propagují
tak, že každý den přinesou oběd zadarmo. Lékaři za něj neplatí,
zástupci mu ho nosí zdarma.

Oběd zdarma každý den.
To nezní tak hrozně. Ale oběd je přece skvělý. Kdyby mi Charlie Manson
každý den přinesl oběd, tak bych si jeho prodejní argumenty
o svastikách na čele poslechl. "To asi není nic pro mě,
Charlie, ale pokračuj, je to vynikající." Farmaceutické firmy to nedělají z dobroty
srdce, dělají to, protože to funguje. O každém předpisu vycházejícím
z ordinace vědí až děsivě mnoho. Pokaždé, když si jde
pacient do lékárny pro léky...

Lékárny tyto informace prodají firmám,
které je pak zašlou zástupcům. Víme o všem, co lékař dělá. Víme, kolikrát předepsal náš lék
a kolikrát konkurenční. Pokud počítač ukáže, že lékař
lék nepředepisuje tak, jak slíbil... Stačí pak říct: "Vypisujete spoustu
receptů pro konkurenční lék a ne pro náš." "Co se děje?" "Jo, co se děje, Carle?" "Zřejmě děláš lékařská rozhodnutí
na základě svého úsudku."

"Přinesl jsem ti hranolky a bagetu
s masovými koulemi, tak mě ne*er!" "Ne*er mě, Carle!" Když vezmete v úvahu tento nátlak, není divu, že společnosti
v minulosti několikrát překročily hranice. Nutily lékaře předepisovat léky
pro neschválenou léčbu. Lék pro toto použití nebyl schválen. Existuje otřesný případ,
ve kterém vystupuje AstraZeneca. Vláda ji žalovala kvůli
neschválené léčbě Seraqelem, antipsychotikem s nebezpečnými
vedlejšími účinky.

Tato znepokojivá obvinění vznikla, když lék, který byl schválen
jen pro specifické případy, třeba pro bipolární poruchy a schizofrenii, propagovali jako lék
na nespavost, depresi a demenci. Nemůžete lidem dát potenciálně
nebezpečný lék a sledovat, co se stane. Jste společnost v žebříčku Fortune 500,
a ne běloch s dredy na Burning man. AstroZeneca odmítla jakoukoliv vinu.

Ale zaplatila půl miliardy dolarů,
aby ten spor urovnala. Pokud si myslíte, že je to jen
jedna společnost s jedním lékem, tak vězte, že všechny podobné
společnosti musely vyplácet peníze, aby podobné spory urovnaly. Johnson & Johnson zaplatil 2,2 miliardy,
Eli Lily 1,4 miliardy, Pfizer a dceřiné společnosti 2,3 miliardy a GlaxoSmithKline zaplatil
rekordní 3 miliardy dolarů za to, aby byla stažena obvinění,
mezi kterými bylo to, že propagovali antidepresivum Wellbutrin
jako lék na hubnutí a sexuální dysfunkce.

A nebo jak to jeden
bývalý zástupce popsal... Mělo to fungovat jako takový vtípek,
při kterém byste lékaři řekl: "Doktore, pamatujete si Wellbutrin,
ten veselý nadržený prášek na hubnutí." Dobře... Nejenže je to nezodpovědné,
ale porušuje to copyright. Existuje jen jeden veselý nadržený
prášek na hubnutí a to je pervitin. To je fakt!

To je prostě fakt. Zvyšuje se množství lékařů, kteří se
s obchodními zástupci vůbec odmítají sejít, firmy proto přišly s novým trikem. Platí lékařům, aby při obědě mluvili
s jinými lékaři o jejich produktech. Zní to šíleně. Ale ne tak šíleně, jako jejich
ego masírující titul, který využívají. Lékaři jsem prostě řekla: "Naše společnost vidí,
že jste myšlenkovým vůdcem."

"Chcete být myšlenkovým
vůdcem naší společnosti?" Lékaři téměř vždy odpověděli, že ano. Jistě, že souhlasili.
Je to lákavý titul. Doktoři si rádi nechávají
říkat myšlenkoví vůdci, stejně jako si Brendan Fraser nechává říkat
dvojnásobný nositel Oscara Brendan Fraser. Očividně to není pravda, ale zní
to krásně a podívejte, jak je šťastný. Dejte mu to, koukněte, jak je šťastný. Problémem je, že na pozici myšlenkového vůdce
není třeba moc myšlenek produkovat.

Ve většině případů připravují
prezentace, obsah i scénář přímo farmaceutické společnosti. Publikum ale neví, že to vše vytvořila
farmaceutická společnost a lékaři zaplatila,
aby to jen přednesl. Pokud jste lékař,
který jede podle scénáře, tak nejste myšlenkový vůdce,
ale spíš myšlenkový kecálista.

Abraham Lincoln byl myšlenkový vůdce. Vy jste spíš jako jeho
mluvící figurína v Disneylandu. Abychom byli fér, GlaxoSmithKline
už myšlenkové vůdce neplatí. Průmysl o sobě prohlašuje,
že prochází reformami. Mluvčí společnosti PhRMA,
obchodní skupiny ve farmaceutickém průmyslu, dokonce požadovala
přijetí přísných omezení. V našem firemním kodexu se píše, že zástupci smějí příležitostně
přinést skromné pohoštění.

Krocaní sendviče,
pizzu, já nevím co dál... Pokud jde o krocana,
mohou přinést i šunkové sendviče. Skromná jídla, ne steaky v restauraci. Ne, ne, ne... Restaurace ne. I když bychom asi dovolili
steak v Outback Steakhouse, protože tam nemají dobré steaky. Jsou to kusy koně s pruhy
namalovanými lihovkou.

Tím chceme říct,
že proti tomu nikdo protestovat nebude. Hádám, že tento dobrovolný kodex
je krokem správným směrem. Podívejme se,
jak se jím jeden z členů řídil. Ministerstvo spravedlnosti zahájilo soudní
spor se švýcarským výrobcem léků Novartis, protože vyplácel provize
a utrácel mnoho peněz za akce pro lékaře. Některé z lékařů brali výměnou
za předepisování jejich léků do Hooters. Nebojte se, výzkumy ukazují, že nejlepší lékařská rozhodnutí se dělají
s arizonským vysokoškolským rugby na pozadí.

Ale Hooters se dá ještě
považovat za skromné jídlo. Údajně zvou lékaře
i do restaurace L2O v Chicagu, v jejíž recenzi na Zagat se píše, cituji: "Při placení vám mohou
do očí vhrknout slzy." "Proto se říká, že je to místo
jen pro zvláštní příležitosti." "Tedy pokud neplatí někdo jiný." Hádám, že na konci večeře
přišel číšník a zeptal se: "Platíte každý zvlášť,
nebo si jedna osoba kupuje váš vliv?"

"Dohromady? To je od něj ale milé." Ale v tomto případě tam aspoň byli. Podle spisů mnoho lékařů přijalo
platby za proslovy, které nikdy neměli. Novatis vše odmítl, řekl, že všechno bylo
legální obchodní praktikou a že podobné proslovy jsou přijímanou
a obvyklou obchodní praktikou. Ale o to tak trochu jde! I ve své nejlepší podobě se
najímání lékařů jako mluvčí dá přirovnat ke střetu zájmů.

Mnoho průzkumů ukázalo, že lékaři,
kteří daný lék nejvíce předepisují, často dostávají peníze od jeho výrobce. Je to znepokojivé,
protože lékařům věříme. Když vás Rihanna bude přesvědčovat,
abyste pili kokosovou vodu, je vám jasné, že za to dostala zaplaceno. Budete to mít na paměti. Řeknete si: "Jsem rád,
že jsi dostala zaplaceno.

Ale pít to nebudu, protože oba víme, že to chutná jak náhražka
mléka smíchaná s býčím semenem." "Oba to víme, takže to budu mít na paměti, když budu dělat toto rozhodnutí." Vím, že to doteď bylo skličující. Ale naštěstí mám i dobré zprávy. Nové zákony ohledně
dostupné zdravotní péče běžnému Američanovi umožní
přístup na federální stránky, kde bude vypsáno, co všechno
farmaceutické společnosti lékařům vyplácejí.

Vím, na co myslíte. Federální stránka se seznamem lékařů? Nechte mě na nové
záložce otevřít Command-T. Tato stránka je tak trochu fascinující. První údaje na stránce pokrývají
posledních 5 měsíců roku 2013 a vy můžete,
a měli byste, jít na internet a najít si na této adrese svého lékaře.

Možná zjistíte, že váš lékař pro společnost
dělal výzkum, což je nejspíš v pořádku. A nebo jak ProPublica najdete lékaře, který za reklamní proslovy
a konzultace dostal milion dolarů. Nebo jako my najdete lékaře, který jeden
den dostal nápoj a jídlo v hodnotě 4 centů. 4 centy... Musím vědět,
co to bylo za jídlo. Jídlo v ceně 4 centů by dávalo smysl, kdyby lékařem byla myš. To by jako jediné dávalo smysl.

Utřete si sýr z fousků a pak až něco předepisujte! Jde o to, že v té databázi
jsou informace, které byste měli vidět. To by však měl být jen začátek. Pokud farmaceutické firmy
chtějí, abychom jim důvěřovali, měly by nám jejich vliv na lékaře
sdělit jediným způsobem, který znají. Všimli jste si na svém
lékaři něčeho divného? Zdá se šťastnější než obvykle?

Předepisuje vám léky,
které podle vás nepotřebujete? Moment, ještě jeden. Má často v čekárně atraktivní lidi,
kteří zřejmě nejsou nemocní? Může to být způsobeno tím,
že váš lékař bere farmaceutické peníze. Farmaceutické peníze
mohou mít mnoho podob, od obědů zdarma
až po placené přednášky. Funguje to takto. Reakce peněz s receptory
v lékařově peněžence způsobí rychlou finanční úlevu.

Váš lékař může klidně
spát a užívat si života. Vedlejší účinky u lékařů
beroucích peníze mohou být následující: Chronické nadměrné psaní předpisů,
neobvykle silný peněžní tok, závislost na vzorcích zdarma,
zánět sebevědomí, affluenzi a zvýšenou četnost
předepisování neschválené léčby, která může způsobit infarkt, mrtvici,
ztrátu citlivosti v rukou a nohou, záchvaty, rozmazané vidění,
úbytek zubní hmoty, dočasnou hluchotu, naprostou slepotu, ztuhlost, náhlé výbuchy hněvu, nedůvěru, agresivní erekci
trvající přes 17 hodin a smrt.

Ještě dnes se zeptejte lékaře,
zda bere farmaceutické peníze. Pak se ho zeptejte, k čemu jsou. Zeptejte se lékaře, zda bere peníze
od firmy, jejíž léky vám právě předepsal. Pak se zeptejte sami sebe,
zda jste s odpovědí spokojeni. Farmaceutické peníze.

Zeptejte se svého lékaře, zda to,
že je bere, je pro vás dobré. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz