Lukašenko

Dnešní hlavní téma se týká Běloruska. A asi čekáte, že s vámi budu hrát hru, že tohle není Bělorusko, ale jiná země, ale ta hra vás měla naučit základům zeměpisu, ale začínám si myslet, že někteří z vás si prostě ponížení začali užívat. A právě tito lidé se rádi dozví, že toto není Bělorusko, tohle je Bělorusko. Jste spokojení, exoti? Konkrétně chceme mluvit o autokratickém vládci Běloruska Alexandru Lukašenkovi, který zažil pořádný rok.



Možná jste si všimli stále častějších zpráv z Běloruska, a to zvlášť od loňského srpna, kdy tam proběhly sporné volby, které se dostaly do mezinárodního tisku. Tisíce lidí vyjadřují svůj vztek v hlavním městě Minsku a také na dalších místech v zemi. Pan Lukašenko, který vládne takřka tři dekády, čelí vlně hněvu kvůli svému počínání s pandemií koronaviru i s hospodářstvím.



I přesto mu oficiální volební průzkumy schválené státem dávají drtivou většinu 80 %. Je to pravda, tvrdí, že Lukašenko vyhrál s 80 % hlasů. To bylo hned podezřelé z několika důvodů. Zaprvé kvůli následným masovým protestům, zadruhé kvůli pomyšlení na to, že by někdo mohl být i po třech dekádách oblíbený. Tuhle show moderuju teprve 8 let a už ani já sám sebe skoro nemůžu vystát. A Bělorusové nejsou na Lukašenka naštvaní jen kvůli koronaviru.



Ačkoliv od začátku pandemie bylo jeho špatné vedení neuvěřitelně lehkovážné. Nejdřív virus nazýval psychózou a říkal, že se dá léčit vodkou a saunou. A v našlapané hokejové hale popřel jeho existenci. Nerozumím tomu. Tady žádné viry nejsou. Viděla jste nějaké poletovat kolem? No jasně, to dává smysl, ne? Jen se podívejte kolem, nevidíte žádné koronaviry, co?



Slyšíte nějakou ebolu, cítíte nějaké spalničky, chutnáte nějaký aids? Jistěže ne. Tak víte, že tu nejsou. Zato je tu váš vůdce, který jde střelit hattrick za tým Krize středního věku. Ale Lukašenkovo špatné zvládání koronaviru je jen začátek. Nazývá se posledním a jediným diktátorem v Evropě. Což je samo o sobě úžasné o sobě říct. Chlubit se, že jste poslední diktátor, je jako chlubit se, že jste poslední RadioShack nebo poslední osoba, co točila s Weinsteinem.



Není to záviděníhodný titul. A bohužel pro některé Bělorusy je to jediný vůdce, kterého poznali. - Kolik vám je? - Je mi 22. - 22? - Jo. Takže celý život žijete pod jedním prezidentem? - Jaké to je?



- Je to na hovno. Jo. Jo, to určitě. Zvláště proto, že člověk, který celý jeho život vládl, je vajíčko natvrdo s knírem, který si říká diktátor a myslí si, že covid existuje, jen když ho můžete vidět poletovat kolem v malém tryskáči. Tento protest se konal loni v září a věci se od té doby jen vyhrotily. Možná si vzpomínáte, jak se běloruská olympionička odmítla vrátit domů, a v květnu se stalo toto.



Dnes Bělorusko zažívá vzrůstající mezinárodní protesty a odsouzení. Poté, co prezident Alexandr Lukašenko poslal stíhačku, aby donutila přistát komerční let mezi dvěma evropskými hlavními městy. A s ním i 26letého disidenta a novináře Ramana Prataseviče a jeho přítelkyni. Jeden pasažér řekl, že Raman prosil: Nedělejte to, prosím, zabijí mě. Posádka Ryanair odpověděla, že nemají na výběr. Ano, novinář kritický k vládě krátce přeletěl přes běloruský vzdušný prostor na komerčním letu, takže Lukašenko osobně nařídil, aby ho zadržela stíhačka a donutila přistát.



Běloruské úřady původně tvrdily, že to udělaly kvůli e-mailu o bombě, ale záznamy ukazují, že e-mail přišel 24 minut poté, co informovali pilota o bombové hrozbě. Navíc hrozba přišla e-mailem od [email protected] s předmětem „Alláhu akbar“, což je prostě hrozně chabý. Je to jen o trochu lepší, než kdybyste psali ze ZlíHoš[email protected] s předmětem „Něco teroristickýho (jako 11.



září)“. Vzhledem k tomu, jak se věci v Bělorusku vyhrocují, rozhodli jsme se vám dát do kontextu, co se tam děje a kdo přesně Alexandr Lukašenko je. A začněme tím, že je to největší prezident v dějinách Běloruska, a to konkrétně proto, že je jediným prezidentem v jeho dějinách. Vyhrál první svobodné a spravedlivé volby v zemi v roce 1994, tři roky po rozpadu Sovětského svazu, když se on, bývalý ředitel státní farmy, zavázal, že zvýší daně bohatým a zatočí s korupcí.



To znělo skvěle a v té době skutečně byl oblíbený. Jen si poslechněte bývalého pobočníka a nyní kritika, jak na něj lidé reagovali. Tři tisíce lidí, kteří ho poslouchali, místo toho, aby opustily stadion, se k němu hrnuly jako lavina.



Jako by to bylo včera. Natahovaly se k němu jako věřící po relikvii, modlící se za Boží milost. Ženy zvedaly své děti, aby se jich Lukašenko dotkl. Ostatní se natahovali s knihami, novinami nebo bankovkami, aby se jim podepsal. Lukašenko možná nebyl žádný Michael Jackson, ale tohle se stalo. No, zadržte. Fakt to nebyl Jackson? Zamyslete se. Byl nesmírně populární v 90. letech, jeho fanoušci naplňovali stadiony a nakonec zničil svou reputaci, protože se ukázalo, že je to stvůra.



Popravdě si to přirovnání Lukašenko zaslouží. A stále zdůrazňuje své skromné zemědělské začátky s fotkami, jako je tato, kde sbírá brambory jako šéfkuchař Boyardee na orgii. Jednou dal čtyři pytle brambor a škopek sádla Vladimiru Putinovi jako vánoční dar, a když Bělorusko navštívil Steven Seagal, Lukašenko ho také obdaroval, o čemž The Washington Post tehdy poeticky psal: „Steven Seagal neváhal a převzal syrovou, čerstvě oloupanou mrkev z rukou běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a zakousl se do ní s uspokojivým chroupnutím.“ To je prostě elegantní mozaika slov.



Ani nepotřebujete video, abyste si dokázali představit, jak Steven Seagal svými ústními kostmi odlamuje špičku králičího hot dogu. Ale…



Víte co, stejně vám ho ukážeme. Jezte, jsou zdravé. Skvostné. Bez urážky vůči Seagalovým klasikám jako Přepadení v Pacifiku, Těžko ho zabít, Nico a nejspíš něco s názvem Lovec ohně nebo tak něco, ale tohle je ten nejlepší film, jaký Seagal kdy natočil. I přes snahy tvářit se jako obyčejný člověk se jeho slib bojovat s korupcí brzy sesypal.



Jen po pěti měsících v úřadu poslanec sestavil zprávu o korupci v parlamentu, co měla obsahovat obvinění vůči několika vysoce postaveným úředníkům. Ale vláda zakázala jakékoliv mediální pokrytí tohoto šetření do té míry, že místní noviny, které měly publikovat jeho závěry, nakonec musely publikovat prázdné stránky. A to byl pouze začátek desetiletí trvajícího útoku na média. Krátce poté Lukašenko nahradil šéfredaktory čtyř předních novin a národní rozhlas a televizi podřídil přísné kontrole, čímž vytvořil tak nepřátelské prostředí pro nezávislou novinařinu, že je dnes Bělorusko považováno za nejnebezpečnější zemi v Evropě pro členy médií.



Ti jsou neustále vystavováni násilí, nahodilým vazbám, výslechům, raziím a dalšímu. A dozor, který Lukašenko uplatňuje i vůči malým, malicherným detailům, je neuvěřitelný.



Je pravda, že nemůžete natáčet zadní část Lukašenkovy hlavy? Ano, to je pravda. - Kvůli tomu, že tam má holé místo? - Ano, má podivný účes. Roste jen z jedné strany. Počkat, počkat chvilku. Chcete mi říct, že tenhle týpek je plešoun? Tenhle chlap? Tenhleten? Tento muž?



Chcete mi říct, že tenhle chlap je plešatý? Plešatý? Myslím, že nejspíš máte pravdu. Vypadá to, že si levou kotletu nechal vyrůst do culíku a pak ho přehodil přes svou holou hlavu. Odpověď na otázku, zda je Lukašenko plešatý, je nyní halasné: No to doufám! Ale Lukašenkovo podivné chování nekončí u cenzury médií a nuceného krmení Stevena Seagala zeleninou.



Za ta léta prohlásil věci jako „radši být diktátor než gay“ a „ne vše v Německu, co se pojí se slavným Hitlerem, bylo špatné“, kde větu „hrát si na ďáblova advokáta“ bere trochu moc doslova. A pokud si říkáte, kdo v 90. letech nechválil Hitlera… Zaprvé, proč si říkáte tohle? A zadruhé, letos v létě řekl, že celý svět „líže paty Židům“. Což je samozřejmě hrozné. Lukašenko se k antisemitismu chová jako móda ke zvonáčům s nízkým pasem.



Vrací se k tomu, ačkoliv to nikdy v dějinách nebylo přijatelné. Celkově se zdá, že Lukašenko hraje podle standardního autoritářského scénáře a opakovaně se snažil uzákonit svou moc s kontroverzním referendem v roce 1996, které prodloužilo jeho první období, rozšířilo jeho moc a omezilo moc zákonodárců, a pak druhým referendem v roce 2004 zcela odstranil hranice funkčních období. Nyní zahraniční pozorovatelské skupiny hlásí, že žádné z jeho pěti posledních volebních vítězství nebylo legitimní.



A za celé své působení si Lukašenko tvrdě došlápl na i ty nejmenší projevy nesouhlasu. V roce 2012 dva muži uspořádali hračkové protesty, na kterých plyšáci drželi slogany proti Lukašenkovi, což je objektivně nejroztomilejší projev občanské neposlušnosti vůbec, ale nakonec dostal tyto muže na 10 dní do vězení a tento trest povzbudil následující protest.



V červenci se na Bělorusko snesly stovky plyšových medvídků. Měly na sobě padáky a prodemokratická poselství. Za žertem stojí marketér ze švédské firmy. Z Litvy odletěl tímto malým letadlem. Plyšáky vypouštěl 90 minut. Dokonalé. Zbožňuju to. Deset z deseti. Medvídky bychom měli z nebe pouštět padákem neustále. A to ani ne na protest.



Měla by to být prostě zvyklost. Hele, lidi, je jedna hodina. Čas na každodenní padající medvídky. Proč jsme vůbec vymýšleli letadla, pokud z nich nenecháme padat medvídky, aby všem okamžitě zlepšovali den? Nechápu, jakou společnost jsme pro sebe vybudovali. Jsme zatracení idioti! Nepřekvapí vás, že se to Lukašenko snažil ututlat, což ale bylo nemožné kvůli, víte čemu, internetu. Místo toho si tedy snažil zachovat tvář vyhozením dvou generálů – z pohraniční služby a letectva.



Ale věc se má tak, že i když jsou takovéto protesty zábavné, to, co se děje disidentům v Bělorusku, je naprosto strašné. Někteří představitelé opozice za ta léta zmizeli a někteří byli možná státem zavražděni. A existují mnohá tvrzení o tom, že političtí vězni jsou mučeni, což se jednou snažil demonstrovat novinář BBC, řekl bych, odvážným způsobem.



Opozice v Bělorusku tvrdí, že byli mučeni tak, že byli přinuceni svléknout se donaha v mrazivých podmínkách. Vydáváme se proto do chladírny na severu Londýna, kde je –24 °C. Stráže vězně donutili svléknout se donaha a zůstat stát v této pozici s roztaženýma rukama i nohama. Při teplotě –20 °C byl venku sníh. V žargonu mučení je toto stresová pozice.



Rychlý dotaz, který nemá nic společného s mučením vězňů. Proč jste to udělal? Stačilo nám říct, že vězni byli nuceni stát v zimě nazí. Věřili bychom vám. A dokázali bychom si představit, jak to vypadá. Fakt jsme nepotřebovali vidět, jak tam stojíte s půlkama ven, abychom to pochopili. A věc se má tak, že tato brutalita se jen stupňuje.



Nedávno Lukašenko zvýšil počet zadržených aktivistů a novinářů a policie vtrhla do jejich kanceláří a domovů. Tento týden byl opoziční vůdce státem odsouzen k 11 letům vězení. A i když se disidentům podaří z Běloruska uprchnout, nemusí být v bezpečí. Před pár týdny aktivistu, který utekl na Ukrajinu, našli oběšeného v parku. Zatím to oficiálně nebylo potvrzeno jako vražda, ale no tak! Nejsem si jistý, které druhy stromů jsou na Ukrajině původní, ale myslím si, že ze žádného přirozeně nevisí běloruští disidenti.



Jde o to, že už skoro tři dekády Bělorusko zažívá brutální cyklus útlaku, ve kterém Lukašenko vyhraje volby, které nejsou svobodné ani spravedlivé, uvězní své oponenty, lidé se vydají do ulic a on ostře zakročí. Není divu, že se zdá, že toho mají Bělorusové dost. Uniklý průzkum ukázal, že pouze asi třetina obyvatelstva Lukašenkovi věří. Což je působivě nízké číslo vzhledem k tomu, že ovládá národní média.



Ale i tam se zdá, že jeho vliv mu uniká. Loni moderátoři ranní show státní televize odešli a dali výpověď a diváky nechali sledovat toto. Páni. To je odvážný protest běloruských moderátorů a zároveň vysnění hosté do diskuze v pořadu The View. A zdá se, že Lukašenko začíná cítit tlak. Když ho demonstranti přirovnali ke švábovi a online průzkumy ukázaly, že má jen 3% podporu národa, místo toho, aby to prostě ignoroval, odpověděl takto.



Opravdu si myslíte, že má prezident ve funkci jen 3% podporu? Přestaňte nás obtěžovat a urážet, nazývat mě kníratým švábem a podobně. Pořád jsem prezidentem této země. V žádné zemi na světě není dovoleno urážet lidi. Ale ano, je. Určitě je to dovoleno. Dokážu ti to: oblek ti je moc velký, hokej ti nejde, a ať už si s vlasama děláš cokoliv, nevypadá to dobře.



Vidíš? Nejsem v lochu. Nejsem v lochu. Situace v Bělorusku je očividně neradostná a Světlana Cichanouská, žena, která je dle mnohých pravým vítězem loňských voleb a která kandidovala až poté, co její muž, Lukašenkův původní oponent, byl uvězněn, utekla ze země, ale z exilu stále vede národní prodemokratické hnutí. Světové lídry požádala, aby vyžadovali propuštění více než 650 politických vězňů. A EU, USA, Spojené království a Kanada na Bělorusko uvalily sankce, mířící na blízké Lukašenkovy spolupracovníky i běloruskou ekonomiku.



A Bidenova administrativa nedávno zavedla sankcí víc, ale pravdou je, že sankce nesvedou vše. A nezdá se, že by Lukašenko chtěl svou vládu ukončit. Ve skutečnosti si mnozí myslí, že ze svého syna vychovává svého nástupce, protože od jeho mládí ho tahá na všechny státní cesty. Tady je. Tady je taky. Tady taky. Je na všech těchto fotkách.



Nevím, kdy přesně mají v Evropě den, kdy vodíte své děti do práce, ale nemůže to být pořád. V tuto chvíli se zdá, že to jediné, co zlepší situaci v Bělorusku, je to, pokud se lidem podaří reformovat ústavu a zajistit svobodné a férové volby. A jak jsme dnes viděli, bojovat za tyto změny bude neskutečně riskantní. Ale možná existuje způsob, jakým můžeme maličko pomoct. Nebo pokud ne pomoct, alespoň Lukašenka pěkně nasrat. Pokud víme, že něco nesnáší, kromě gayů, Židů a vlastní plešaté hlavy a kohokoliv, kdo s ním nesouhlasí, jsou to plyšoví medvídci a upřímně, proč by je měl rád?



Podívejte na ně. Jsou vším, čím on není. Jsou roztomilí, rozkošní a po celém těle pokrytí hustou přirozenou kšticí. Takže jsme se rozhodli na jeho počest vyrobit vlastního medvídka. Jak můžete vidět, má na sobě tričko s oblíbenou zeleninou farmáře Lukašenka, která je naprosto náhodně uspořádaná. Pokud vám to připomíná něco jiného, co to vypovídá o vás?



A místo toho, abychom je shazovali z letadla nad Běloruskem, nabízíme vám je na této stránce, BelarusBearForce.com, za cenu 19,99 dolarů. Spojili jsme se s GlobalGiving a darujeme 100 % výdělku z prodeje organizacím bojujícím za svobodu tisku a lidská práva v Bělorusku. Takže prosím, kupte si medvídka. A nejenom pro běloruský lid, ale i pro mě. Koupili jsme jich 10 000, a pokud se jich všech nezbavíme, jsem v opravdové bryndě.



Běžte na BelarusBearForce.com, kupte si jednoho pro sebe, pro své rodiče, nejvíce apolitického kolegu nebo pro dítě svého kámoše, kterému nevíte, co koupit, páč ho vidíte prvně. Takže si ještě dnes kupte medvídka a podpořte běloruský lid. Slibuju, že jsou připraveni na let. To byla naše show, děkuji vám za zhlédnutí, je skvělé být zpátky, dobrou noc! Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz