Nové rozhodnutí o potratechLast Week Tonight

Naše první dnešní téma se týká toho, že tento týden unikl návrh stanoviska soudce Samuela Alita, které by mělo odvolat rozhodnutí Roe vs. Wade. A i když to, jak případ Roe dopadl, není překvapivé, ten samotný návrh byl pořád děsivý. 67stránkový návrh stanoviska je jasný, břitký a opovržlivý. V úvodních odstavcích prohlašuje, že Roe vs. Wade „musí být anulován“ a že toto rozhodnutí z roku 1972 bylo „nehorázné už tehdy“.

Alito odmítá argument z rozhodnutí, že právo na potrat je součástí ústavního práva na svobodu a soukromí. Trvá na „neodvratném faktu, že právo na potrat není pevnou součástí národní historie a tradic“. I kdyby to byla pravda, v tom případě – táhni do prdele – zákonodárci nejspíš vynechali právo na potrat, protože je nenapadlo, že by to mohl být takový problém. Nevím, proč pro tyto konkrétní lidi potrat nebyl prioritní záležitost.

Určitě pro to existuje vysvětlení, jen mě to teď zrovna nenapadá, ale mám to… na penisu. A Alito se neodvolával jen na Ústavu, opakovaně citoval i další zdroje. Třeba právníka ze 17. století Matthewa Hala, který potrat jednou označil za „velký zločin“, ale Hale měl i další názory. Rovněž tvrdil, že manžel nemůže být vinen ze znásilnění manželky, dvě ženy odsoudil k smrti za čarodějnictví a tvrdil, že mladé ženy ničí rodiny, protože „jsou troufalé a mluví hlasitě“.

A i když díky tomu můžete dostat netflixovský stand-up „Zkus mě triggnout“, neměli byste se díky tomu stát odborným zdrojem v oblasti reprodukčních práv. A v této show nemluvíme o potratu poprvé. Když jsme o tom mluvili do hloubky poprvé, odměnili jsme všechny, co se dodívali do konce, videem lenochodů v kbelíku, které bylo až trestuhodně miloučké.

A pokud čekáte i tentokrát něco podobného, mám špatné zprávy: ti lenochodi jsou mrtví. Všichni. Dva se předávkovali. Je čas dospět. Protože musíme být schopní mluvit o potratu jako dospělí. Až bude toto rozhodnutí oficiální, což se zdá nevyhnutelné, bude to mít okamžité a drtivé důsledky. Měli bychom si tedy dnes večer o pár věcech promluvit. Co toto rozhodnutí znamená, jak jsme se do této situace dostali a co bude dál.

A co se týče toho, co to znamená, znamená to katastrofu. Rychle to povede k zákazům potratů v těchto 22 státech. A pokud pořád nevíte, jak všudypřítomný zákrok to je, odhaduje se, že 25 % žen podstoupí potrat a 6 z 10 z nich už matkami jsou. Některé z nich jsou přeživší znásilnění nebo incestu. Jiné ženy potrat potřebují ze zdravotních důvodů, ale některé z nich jdou na potrat, protože ho do prdele chtějí, a i o nich tohle je.

Tohle je boj lidí za právo na kontrolu nad vlastními těly. Je to o tělesné nedotknutelnosti a jediný případ, kdy se o to můžete přít, je v případě těla, které patří Elmovi. V tom případě je to v pohodě. Nedokáže fungovat, aniž by ho někdo zespoda nešukal rukou, ale ve všech ostatních případech to není v pohodě. A někteří konzervativci přišli s tím, že reakce na to byly hysterické.

Že se to jen přesune do gesce států a lidé pořád budou mít na výběr. Není to rozhodnutí, které v této zemi zruší potraty. Státy je můžou přísněji omezit, ale lidé mají právo odejít. Můžou se odstěhovat někam, kde je to větší anarchie. Dobře, zaprvé: Kde je to větší anarchie? Ujasněme si to. Pokud se přestěhujete do Delawaru, nedostanete se do potratového ráje, kde dostanete dva za cenu jednoho, ale do Wilmingtonu.

Jen chci předejít zklamání, až se tam přijedete podívat. Ale taky chci říct, že to není jen o právu odjet někam jinam, ale také o tom, jestli máte tu možnost a můžete si to dovolit. A spousta lidí nebude moct. Nepoměrně víc se to týká hendikepovaných, transgender lidí a dalších menšin. I jen kvůli již existujícím, nedávno přijatým zákonům je stále těžší se k potratu dostat. Jen se podívejte na ženu v Texasu, když se dozvídá, co potrat obnáší poté, co její stát loni přijal tzv.

zákon o tlukotu srdce plodu. Máte za sebou 6 týdnů a den těhotenství, ale na ultrazvuku vidíme srdeční činnost. Od 1. září to v Texasu znamená, že v tomto státě nemáte nárok na potrat. Vaší další možností je vydat se za tímto zákrokem do jiného státu. Ani jsem nevěděla, že jsem těhotná. Jen jsem si udělala test. Jsem těhotná šest týdnů a jeden den. Nejsem připravená mít další dítě.

Doma mám už dvě malé děti. Starám se o ně sama. Tohle pro mě tedy bylo velmi neočekávané. Jiné antikoncepční metody mě zklamaly. Teď to vypadá… že se nám do života staví další překážky. Šest týdnů a jeden den a nemá nárok na potrat. Pro většinu lidí to znamená dvoutýdenní zpoždění. A menstruace se vám může zpozdit z různých důvodů.

Třeba jste unavená, cestujete nebo se vám změnil jídelníček nebo se potýkáte se stresem ze života v mizogynní teokracii, kterou vede pět největších místních podivínů včetně soudce beer ponga a soudce „má žena spoluorganizovala puč a já se za to nedočkal žádných následků“. Tato žena nakonec byla schopná vzít si půjčku a jet až do Oklahomy, aby mohla na potrat. A i když to zní hrozně, měla vlastně kliku, protože teď už by to nebylo možné.

Tento týden oklahomský guvernér přijal zákon o potratech podobný tomu texaskému, což je nyní oficiálně jedna z nejhorších věcí, co v Oklahomě vznikla, a připomínám, že tam vznikl i zatracenej Dr. Phil. A jelikož polovina těch, co chodí na potrat, jsou pod hranicí chudoby a další čtvrtina se jí blíží, spousta z nich bude mít omezené možnosti. Jeden odhad říká, že v roce po rozhodnutí bude 75 tisíc lidí, kteří budou chtít, ale nebudou moct jít na potrat a místo toho porodí.

A je nevyhnutelné, že někteří z nich zemřou, protože těhotenství je zásadní zdravotní příhoda. Už teď lidem ze států s nejpřísnějšími potratovými zákony, tedy s nejhorším přístupem k nim, hrozí větší riziko úmrtí v těhotenství nebo brzy po něm. Vím, že to všechno je hrozné, ale je dobré se podívat na to, jak jsme se do tohoto bodu dostali. Zvlášť proto, že někteří tento týden nevykládali úplnou pravdu.

Poslechněte si Chucka Schumera, jak ukazuje prstem jedním směrem. Tohle není republikánská strana vašich dědečků, ale Donalda Trumpa. Zadržte chvilku. Jak jako, že to není republikánská strana našich dědečků? O tohle se snažila už celé dekády. Klidně bych se vsadil, že kdyby váš děda zemřel v 70. letech, dnes se vrátil a prošel si zprávy, ze všeho nejdříve by řekl, že republikáni jsou přesně takoví, jak si je pamatuje.

Ne, beru to zpátky. Nejdřív by se zeptal, kdo je Elon Musk. Na to byste řekli: „Bohatý zmrd, co chce vlastnit Twitter.“ A on: „Co je Twitter?“ A vy: „Takový obrovský veřejný záchod, do kterého lidi celý den serou svý názory. Ale aspoň je na něm i Cher.“ A on: „Sonnyho žena?“ A vy: „Jo.“ Páč nemáte čas říct mu o tom rozvodu, natož o té nehodě. A on: „Jak se Sonnymu daří?“ A vy: „Ale dobře.

Zdraví se ho drží.“ A on: „Má pořád ten knír?“ A vy: „No jasně.“ Protože v tu dobu lžete už tak dlouho, že nemůžete dědovi přiznat, že Sonny Bono zemřel, když na lyžích najel do stromu. Ale po tomhle by se na vás určitě podíval a řekl, že současná republikánská strana je přesně taková, jak si pamatuje. Protože taková je. Není to totiž nic nového. Ano, Trump sice vybral třetinu soudců, včetně Gorsucha, pro kterého post ukradl.

Ale to byl výsledek desítek let práce protipotratových sil. Dávno před tím, než Trumpa kandidatura vůbec napadla, konzervativci otevřeně mluvili o záměru Roe anulovat. V den, kdy bylo rozhodnutí v případu Roe vydáno, strategie proti němu už začala. Jen se podívejte na reportáž z toho dne, ve kterém vystupuje právník, co mluví o případu, který mohl Roe anulovat.

A co práva dítěte? Když je řeč o právech ženy, je řeč o třetině dotčených práv. Práva matky, otce a dítěte. Něčí morálka či její nedostatek má navrch nad nenarozenými dětmi, které jsou zabíjeny. Panečku. Ženy mají třetinu dotčených práv. Je to vlastně dokonalé. Pokud v USA máme něco rádi, tak je to umenšit kohokoliv, kdo není hetero běloch, na pouhý zlomek.

To je něco, co je doopravdy „pevnou součástí národní historie a tradic“. Ale takové argumenty vysvětlují, proč někteří demokraté, např. Bella Abzug, po rozhodnutí v případu Roe trvali na tom, že Kongres potřebuje přijmout zákony, které by kodifikovaly právo na potrat. Měla naprostou pravdu. Ale samozřejmě že to neudělali. Neudělali to ani v 70.

letech, kdy protipotratové hnutí nabíralo na síle díky podpoře evangelikálů jako Jerry Falwell, který z potratu pomohl udělat téma, aby konzervativce donutili jít k volbám. Neudělali to ani ve chvíli, kdy se protipotratovým zákonodárcům povedlo uzákonit tisíc omezení na státní úrovni. Příliš mnoho demokratických vůdců se pokaždé zdráhalo do toho boje zapojit nebo potraty bránilo jen opatrně. Například Bill Clinton o potratu řekl, že by měl být bezpečný, legální a vzácný.

To z potratu udělalo nutné zlo, ne základní kámen komplexní zdravotnické péče. Poté Barack Obama v kampani podporoval návrh zákona o svobodě volby, který měl uzákonit právo na potrat. Ale když mu byl po 100 dnech v úřadu tento slib připomenut, neváhal se od něj distancovat. Zákon o svobodě volby není má legislativní priorita. Myslím si, že by ženy měly mít právo volby, ale myslím si, že…

nejlepší způsob, jak uklidnit ten… vztek, který toto téma vyvolává… je zaměřit se na oblasti, na kterých se shodneme. Až na to, že to je směšné. Zčásti proto, že tohle je záležitost, na které se většina Američanů shoduje. Průzkumy ukazují, že asi ⅔ Američanů rozhodnutí Roe vs. Wade podporují. Dvě třetiny!

Ani prezidenti nemají tak vysokou podporu, tedy pokud se nestanou dvě 11. září. Tomu se říká 22. zazáří, a pokud máme být upřímní, možná se to opravdu stane. A to je bohužel pro demokraty typické. Podporují to jen vágními prohlášeními, zatímco je potrat pod přímým útokem. Na druhé straně republikáni tomuto tématu vytrvale věnovali pozornost. Podívejte se na Jerryho Falwella poté, co byl Alito jmenován, jak se raduje po výnosu, který potvrdil zákaz specifického potratového zákroku.

Pro mě to je vyvrcholení asi 35 let práce. Nemyslím si, že k Roe vs. Wade máme pět hlasů. Chybí nám asi dva nebo tři hlasy. Když jsme s Falwellem mluvili v posledním týdnu jeho života, vypadalo to, že uznává, že jeho boj za zákaz všech potratů bude muset vyhrát další generace božích bojovníků. Tohoto vítězství se dočkají spíš mé děti než já sám. Myslím, že to dokážeme za 50 let.

Jen se musíme snažit dál a dál a nikdy se nevzdat. Pane jo, i ten skvostný pohled na Jerryho Falwella v rakvi mi to nepomáhá strávit o nic lépe. Falwell byl totiž ve své předpovědi pesimistický. To vítězství totiž dokázali vybojovat o 35 let dříve z jeho 50leté lhůty. A zmýlil se i v další věci. Řekl totiž, že se bude modlit za dalších 20 let života, i když mu v té době zbýval týden života, takže alespoň nyní víme, že Bůh jeho kecy už taky nechtěl poslouchat.

A nutno říct, že konzervativci ani zdaleka neskončili. Vydali se do další bitvy už tento týden v Louisianě, kde pracují na přijetí zákonů, které by prokurátorům umožnily obvinit lidi, co šli na potrat nebo jej poskytli, z vraždy. Tento zákon a protipotratové zákony v několika dalších státech považují za počátek osobnosti moment oplodnění. To by zřejmě postavilo mimo zákon i oplodnění in vitro a antikoncepční metody.

A to vše se děje, zatímco jiné země rozšiřují reprodukční práva. Dokonce i Irsko je nyní v otázce potratů pokrokovější než některé americké státy. A pokud se nevyznáte v irské historii, vždycky to tam tak nebylo. A víc se k irské historii vyjadřovat nebudu, protože mám tenhle přízvuk. A nejde jen o Irsko. I další převážně katolické země jako Argentina, Mexiko a Kolumbie výrazně rozšířily právo na potrat. Jen před dvěma měsíci se v Kolumbii podařilo vyhrát případ, po kterém následovaly velké oslavy.

Tohle je historický moment. Jsme tak šťastné, protože kousek po kousku přepisujeme dějiny. Konečně se nám povedlo dostat právo rozhodovat nad vlastními těly. Bojovaly jsme za to spoustu let a utajované potraty vzaly životy tolika ženám. Vidět to je opravdová inspirace. A také bych chtěl vyzdvihnout člověka, co si uháčkoval lyžařskou kuklu s písmeny ACAB.

Budiž vám to ponaučením, že si nemáte zahrávat s někým, kdo má takovou trpělivost, pečlivost a setrvalý vztek, že své rozhořčení dokáže vyháčkovat do ručně dělaného oděvu. Tomu říkám vytrvalost. Nebojí se běhu na dlouhou trať. V USA teď tedy opravdu máme co dělat. V krátkodobém i dlouhodobém měřítku.

A začněme s těmi nejohroženějšími. Lidmi, kteří potřebují potrat, ve státech, kde zákazy jsou nebo budou účinné. Pořád máte nějaké možnosti. Dozvědět se o nich můžete například na stránkách ineedana.com. Je tam spousta informací včetně toho, co je dovoleno v místě vašeho bydliště a kde najít ordinace a finance. S tím vám pomůže třeba potratový fond, který pomáhá s pokrytím výloh. Pokud se na některý z nich chcete obrátit, je jich spousta, třeba Brigid Alliance, který pomáhá pacientkám dostat se k lékaři, pokud cestují daleko, nebo fondy Lilith či Yellowhammer, které pomáhají ženám v zasažených státech.

Ale to jsou očividně jen nouzová řešení pro bezprostřední krizi. Dlouhodobě potřebujeme volené zástupce, kteří kolem potratů nebudou jen tiše našlapovat, ale budou je aktivně bránit. Snová verze tohoto by byl ústavní dodatek, který by podporoval základní právo na svobodné rozhodování o antikoncepci, těhotenství, manželství a rodinném životě. Ale do té doby budeme potřebovat jinou státní i federální legislativu.

A u toho bychom mohli připomenout i další práva, která Nejvyšší soud údajně zaručuje, od hlasovacích práv po stejnopohlavní sňatky. Protože s aktuálním složením Nejvyššího soudu se z vašich dnešních práv můžou zítra stát zločiny. A vypadá to, že je na obzoru pár možností. Alespoň v těchto čtyřech státech se o potratech bude hlasovat ve volbách. A vím, že byste radši spolykali skleněné střepy než si znovu vyslechnout, ať jdete k volbám.

Zvláště pokud jste řádně chodili k volbám a s odporem hlasovali pro kandidáta, který se vám ani nelíbil, a museli protrpět tisíce urputných SMS: „Jsou to nejdůležitější volby vašeho života, darujte 20 dolarů DNC!“ A neodepsali jste „STOP“, aby vám je přestali posílat, i když jste fakt chtěli, ale chtěli jste mobil zahodit do řeky. A chápu, proč „Prostě běžte volit“ je nesnesitelně nedostačující slogan, když jsou v ohrožení i hlasovací práva.

Nedokážu bránit náš současný systém, ale bohužel je to systém, který zrovna máme. Takže vítězství ve volbách budou zásadní. Ale po nich musí následovat i konkrétní kroky těch, které si zvolíme. Pokud nic jiného, republikáni nám ukázali, čeho se dá soustředěným úsilím dosáhnout. Roe vs. Wade nikdy nepovažovali za finální. Ve svém boji byli trpěliví, a i když vždy nehráli fér, jednali podle zájmů strany a své vůdce hnali k odpovědnosti. Ať už jim byli po chuti, nebo ne.

A důležité je, že ti vůdci splnili, co měli, protože pochopili, že volby mají smysl jen tehdy, když zvolení kandidáti plní, co slíbili. Odpůrci potratů pracovali tvrdě a velmi dlouho na tom, aby Roe vs. Wade nebylo trvalé. Ale jeho anulování taky nemusí být trvalé. Tento týden nám všem připomněl, co ti nejpřehlíženější lidé ví už léta: svobody nejsou jisté.

Musí se za ně tvrdě bojovat a snadno se o ně přichází. Pokrok vyžaduje důsledné, trvalé úsilí, vůli narušit každodenní život a opravdovou kuráž ze strany lidí, které si volíme do vedení. Řečeno stručně, všichni nutně budeme potřebovat cítit stejný vztek a mít stejnou vůli vést dlouhodobý boj jako ten největší tvrďák mezi pletaři. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz