ÚpadekLast Week Tonight

Dnešní hlavní téma se týká úpadku. Znáte to jako nejhorší možný výsledek v Kolotoči kromě objetí Pata Sajaka nebo výhry Mitsubishi Mirage. Nebo to znáte díky reklamám insolvenčních právníků. Bylo nebylo hezké děvče jménem Mary. Mary si žila jako v pohádce, dokud nebyl její spanilý princ sražen ze svého oře. Poté byl její hrad obležen a hlomoz útoků ji soužil.

Její rek byl těžce zraněn a mor zachvátil její dům. Pomohl jsem tisícům klientů, jako je Mary, a nejspíš i vám pomůžu začít nový život. Páni, děje se tam toho hodně. Dodávka srazí manžu jak v Protivných sprostých holkách, ale přežije se zdánlivě lehkými zraněními a ten právník tvrdí, že pomohl tisícům klientů jako Mary. Takže v oblasti Chattanooga jsou tisíce žen, které viděly, jak jim dodávka zmasakrovala manžela, a pak jim kulomet vypálil nálož dopisů do ksichtu.

Pokud to tak je, mají na stole lukrativnější soudní spor než úpadek. Ta reklama slibuje fakt lákavé věci, nový začátek bez dluhů. A po tom sahá spousta lidí. Za poslední desetiletí se počet podaných insolvenčních návrhů pohyboval mezi 800 tisíci a 1,5 milionu.

A mnozí se obávají, že až aktuální pandemická podpora skončí, stále více lidí bude potřebovat pomoc, kterou úpadek nabízí. Protože úpadek je v zásadě proces, díky kterému se lidé těžce zatížení dluhy můžou z dluhů vymanit a začít od začátku. Což je super, ale má to své důsledky. Zůstane to ve vaší úvěrové zprávě a pojí se s tím určité společenské stigma, jak ilustruje toto video z pořadu Shark Tank. Jeffe, chápu, proč jste vyhlásil bankrot, začnete s čistým štítem.

Ale to s sebou nese důsledky. Nikdy banku mít nebudete, Jeffe. Nikdy. Pro mě jste radioaktivní. Milion lidí vás pochopí špatně. Ne, pochopí to správně. Nemají vyhlašovat bankrot. Tak to počkat, to je strašné ponaučení. A zrovna ty, Kevine O'Leary, máš o radioaktivitě co říkat, když jsi investoval do firem s podnikatelským záměrem „dej si na brambor svůj obličej“, „jezdi jako blb na jednokolce“ a Toygaroo, což je Netflix na hračky a jeho maskot se tváří, jako by hledal, kde se vysrat.

A taky mimochodem vyhlásil bankrot. Takže promiň, Kevine, ale pro mě jsi radioaktivní. Tak to je. Ale ta vágní stigmatizace je běžná a naprosto pomýlená. Protože za úpadek nemůžou jenom špatná rozhodnutí, ale často za něj může smůla.

Nevyhnutelné překážky jako ztráta zaměstnání, rozvod, nečekané zdravotní výdaje a občas i ojedinělá pandemie. A i když se o bankrotu často mluví jako o snadné cestě ven, tak jak je to momentálně nastavené, není někdy ani cesta ven, jak zjistil tento pár. Než se se vším vypořádáte, utratíte aspoň 1 000 dolarů, abyste vyhlásili bankrot. My 1 000 dolarů nemáme.

Takže vy si nemůžete dovolit… Nemůžeme si dovolit vyhlásit bankrot, ale přitom máme dluh 50 000 dolarů. Co s tím? Jo, spousta lidí si úpadek nemůže dovolit. To je pravdivá věta, která nedává smysl. Jako že má Sonic drive-thru tam, kde nemá žádné pobočky, nebo že se druhý díl Podfukářů nejmenuje Podvraťáci nebo že Elon Musk neprcá svoje auta.

No tak, takhle vypadá muž, který si minimálně změřil obvod dobíjecího místa. Vzhledem k tomu všemu se dnes podíváme na osobní bankrot. Náš současný zákon o úpadku byl uzákoněn roku 1978. Kupodivu se v tutéž dobu společnosti, co vydávají kreditní karty, dočkaly období stálých deregulací. Což jim velmi vyhovovalo, protože se masivně začaly nabízet a tehdy se dluh spotřebitelů začal strmě zvyšovat.

A ty firmy chtěly, aby se lidé zasekli v lukrativním kruhu minimálních plateb, poplatků z prodlení a zvyšování úroků. Zato nechtěly, aby si lidé zkrátili cestu tím, že vyhlásí bankrot. Na konci 90. let pak tvrdě vystupovali senátoři jako Chuck Grassley proti tomu, čemu říkali zneužívání úpadku. V podstatě tvrdili, že lidé, kteří mohli splácet, využívali úpadek k tomu, aby se vyhnuli účtům a převedli je na nás ostatní.

A Grassley zjevně rád opakoval některé argumenty těchto společností. V Americe neexistuje rodina, ať už s nízkými, či vysokými příjmy, která neplatí část výdajů za úpadky. Ekonomiku to stojí 40 miliard ročně. 400 dolarů pro čtyřčlennou rodinu. Teda. Průměrná rodina platí 400 dolarů ročně, protože flákači zneužívají systém. Tento šokující fakt Grassley vypustil se sebevědomím muže, co později tweetne: „Zmrzlinárna ve Windsor Heights je dobré místo na vy víte co.“ Jde ale o to, že těch 400 dolarů je holý nesmysl.

Nikdo neví jistě, odkud se ta cifra vzala, a i když se pak prokázalo, že je chybná, vydavatelé kreditních karet to velmi protežovali, aby kolem úpadku vytvořili dojem nezodpovědnosti a zneužívání. Ale je docela těžké nechat si kázat o morálce od společností, které tak rády lidem pomohly se výrazně zadlužit, i když zrovna vyhlásili bankrot. Sotva Joan Burnett přišla z úpadkového řízení, otevřela schránku a co nenašla: příležitost získat novou kreditku, první z mnohých.

Zdálo se to jako snadné tři tisíce a nechala jsem si to den projít hlavou a řekla jsem si: „Přece ses nepomátla.“ Banky dávají spotřebitelům úvěr bez ohledu na jejich schopnost splácet. Jo, ten imitátor Maxe Weinberga má pravdu. A měla ji i Joan, jejíž sebekontrolu fakt obdivuju. Kolik bych ušetřil, kdybych si prostě řekl: „Ne, Johne, přece ses nepomátl.

Polož si otázku: Opravdu tenhle produkt potřebuješ?“ Ale léta lobbování kreditních a bankovních společností dospělo k významné reformě zákona o úpadku z roku 2005, který velmi zkomplikoval podání insolvenčního návrhu, to pak způsobilo, že je to o dost dražší, a proto se pak lidé ocitají v situaci, že si úpadek nemůžou dovolit. A abyste náš současný systém pochopili, musíte vědět, že neexistuje jen jeden druh osobního bankrotu.

Jsou dva: díl 7 a díl 13. Díl 7 je to, co si běžně pod úpadkem představíte. Vaše dluhy jsou v podstatě smazány, můžete si do určité míry nechat nezbytný majetek, ale zbytek je prodán, abyste se vyrovnali s věřiteli. Proces trvá několik měsíců, ale pak máte šanci na nový začátek. Díl 13 je ale odlišný. Jde spíš o reorganizaci dluhu. Vaše finance jsou přezkoumány, aby se pro vás připravil splátkový kalendář na tři až pět let.

A pokud všechny platby v rámci kalendáře dodržíte, vaše dluhy jsou splaceny. To má své výhody. Nemusíte se vzdávat majetku, např. domu nebo auta. Ale, velké ale, pokud nedodržíte byť jedinou platbu, váš případ může být zamítnut a celá dohoda je v čudu. Vlastně začínáte znovu od nuly. A je nepříjemné, že tohle se stává u většiny případů dle dílu 13, protože jen třetina to dotáhne až k amortizaci.

A podat insolvenční návrh dle dílu 13 je navíc o dost dražší. Advokáti si v průměru účtují cca 1 300 dolarů za návrh dle dílu 7, ale za návrh dle dílu 13 zpravidla kolem 3 800 dolarů. Možná si říkáte, že pokud je díl 13 dražší, složitější a je menší pravděpodobnost, že se dočkáte nového začátku, proč by si ho někdo vybíral? Některým to může vyhovovat.

Můžete si tak nechat svůj dům, protože někde musíte žít, a auto, které potřebujete kvůli práci. Ale mnohým dalším se může díl 13, i když v dlouhodobém hledisku stojí třikrát tolik, zdát jako lepší finanční možnost, když podáváte návrh. Protože díl 7 zpravidla vyžaduje, abyste právníkům zaplatili dopředu. Ale díl 13 může vypadat jinak, na což vás advokátní kanceláře rády upozorní.

Trápí vás dluh? Toužíte finančně začít od nuly? Zavolejte právníkům Wootton & Wootton. Nabízíme díl 13 i bez zálohové platby. Zaprvé, vysmahni z mé nicoty, Woottone! Vím, že nevlastním koncept smutné bílé prázdnoty, Jared Leto už na ni má monopol, ale nenechám tohohle týpka, co vypadá, jako že zrovna vyslovil přání vyrůst, ukrást celý můj styl.

Ale pokud už jste na tom s financemi bledě, což asi jste, pokud zvažujete úpadek, „bez platby předem“ nezní jenom lákavě, je to dost možná vaše jediná možnost. Jde o to, že někteří právníci vedou své klienty k dražšímu dílu 13, i když by jim více vyhovoval díl 7. A pokud znáte Ameriku, nepřekvapí vás, že když vědci provedli experiment, zjistili, že právníci nabízeli díl 13 spíš hypotetickému černošskému páru, mimochodem se jmény Reggie a Latisha, než hypotetickému bělošskému páru, Toddovi a Allison.

Ponechme teď stranou otázku, zda vědci vytrhli Reggieho a Latishu z Velké knihy stereotypních, ale snad ne urážlivých černošských jmen, faktem zůstává, že závěry té studie vysvětlují, proč si v národním měřítku černošští dlužníci vyberou spíš díl 13 než díl 7 dvakrát častěji než bělošští dlužníci s podobným finančním profilem. Takže dokonce i úpadek znevýhodňuje černochy.

Což je shodou okolností hlavní téma nejnovějšího dílu časopisu Ty jo, nekecej. A když jsou lidé tlačeni do druhu úpadku, který je méně často úspěšný, znamená to, že dost možná budou muset podat insolvenční návrh znovu. A když tohle víte, je těžké sledovat finanční experty jako Suze Orman, jak všeobecně označují opakované úpadky za morální selhání. Většina lidí, kteří vyhlásí úpadek jednou, ho vyhlásí podruhé. Takže pokud vyhlašujete bankrot, musíte se poučit.

Protože pokud se do takové situace dostanete znovu, pokud znovu naženete dluh na kreditní kartě a musíte znovu vyhlašovat úpadek, pak říkám: Styďte se. Páni. Suze nabízí úpadkovým recidivistům „Styďte se“, což se většinou říká psům, co udělali loužičku, a vlezlým lékárníkům v Magnolii, kteří Julianne Moore položili moc otázek. Jsem v tom až po uši a vy se mě na něco ptáte?

Viděl jste už někoho umírat u sebe doma? To se nestydíte? A pak dostávám zatracený otázky. Co se děje? Polib mi prdel. To se děje. A ty mi budeš říkat dámo? Styďte se! Styďte se! Ale popořádku. Experti říkají, že tvrzení Ormanové, že většina vyhlásí bankrot podruhé, je prostě mylné, ale důležitější je, že ti, co skutečně vyhlásí bankrot podruhé, to často dělají kvůli věcem, které s lehkovážností nesouvisí.

Třeba například proto, že je dotlačí k úpadku dle dílu 13, který není pro ně. A ještě něco může významně omezit pomoc, kterou úpadek může poskytnout. Jde o celou řadu neumořitelných dluhů. Dluhů, kterých se ani úpadkem nezbavíte. Většinou se tak nezbavíte dluhů za trestní postihy, na daních a výživném a spadá do toho ještě něco, jak zjistila tato žena.

31letá Radmilla Suleymanova obdržela magisterský titul na Newyorské univerzitě roku 2008 během nejtěžších fází finanční krize. Jako nezaměstnaná brzy nestíhala splácet svou 80tisícovou studentskou půjčku. No tak jen vyhlásím bankrot jako všichni ostatní, lážo plážo. A pak si uvědomíte, že ne. Jediný způsob, jak se studentského dluhu zbavit, je umřít.

Jo. A abychom zprostředkovali, jak velké břemeno pro generaci mileniálů studentský dluh je, vám garantuju, že kdokoliv se studentskou půjčkou, co to viděl, slyšel 80 000 dolarů a pomyslel si: „Už jsem slyšel o horších případech.“ Jasně že si mohla koupit tento třípokojový dům se dvěma koupelnami v Indianapolisu, ale kdo potřebuje střechu nad hlavou, když máte zarámovaný papír A4 se svým jménem? To vás stejně jako dům uchrání před deštěm.

A jako by to už nebylo dost špatné, náš současný systém to zhoršuje povinnými hodinami úvěrového poradenství. A ty můžou být tak povýšenecké, jak to zní. Dokonce i insolvenční soudci je označili za hloupé a za procedurální překážku bez významu nebo výsledku. Jeden dokonce zmínil kurz, který poslal účastníky do knihovny pro publikace o úpadku a doporučil jim, aby si našli práci, která je lépe placená.

A určitě je to nikdy nenapadlo, dokud jim to někdo chytře neporadil. A když se může zdát, že význam těchto kurzů je omezený, jeden z nich, který jsme dohledali online, to dokonce neochotně přiznává. Váš právník s vámi vaši situaci už ve své kanceláři nejspíš probral. Možná vám řekl, proč pro vás poradenství nebude to pravé. Spousta dlužníků si pak myslí, že tyto kurzy poradenství jsou bezvýznamné. My ovšem doufáme, že se na tento povinný kurz budete dívat optimističtěji.

No jasně že doufáte. To je otevřené přiznání, že to celé je ztráta času. Ale mám dotaz. Proč ten právník vypadá jako kreslený já? Má mé brýle, mou ofinu a manipuluje s neochotným občanem, zatímco mává s nudnou kopou papírů. On je víc mnou než já. Přinejlepším je ten kreslený chlapák, co vás poučuje o financích, otravný, přinejhorším to může být přímo urážlivé, protože se na těch kurzech usuzuje, že jste v dluzích kvůli lehkovážnosti. Ale představte si, jaké to musí být pro ženu, která vyhlásila bankrot poté, co se musela vzdát práce kvůli péči o syna, který zemřel na cystickou fibrózu.

V září jsme se rozhodli podstoupit kurz úvěrového poradenství. Popravdě to bylo ponižující. Ještě jsme ten kurz nedokončili. Odhlásili jsme se, potřebovali jsme si dát chvilku pauzu. A budeme to muset podstoupit znovu, až návrh projde a setkáme se se soudcem. Je to povinné i po podání návrhu, nejspíš abyste se poučili a znovu tu samou chybu neopakovali.

Takže… To je neuvěřitelně bolestná představa, netěším se na to. Samozřejmě že ne. Protože pokud vám kurz radí, aby vám v budoucnu znovu neumřelo dítě, je to zasraná urážka. A je strašné, že si tím musela projít, ale pak to musela omílat v Senátu, aby tato podmínka byla změněna, což se nakonec nestalo.

A spousta problémů s naším aktuálním úpadkovým systémem pramení z toho zákona z roku 2005, který jsem zmiňoval. Aby studentský dluh nebyl umořitelný? To bylo v něm. Povinné kurzy úvěrového poradenství? To taky. Kvůli němu je těžší úpadek dokončit a zvýšil šanci, že uděláte technickou chybu a váš návrh nebude posouzen. Pro kreditní společnosti to byla výhra. Ačkoliv vás Grassley ujišťoval, že to zabrání lidem s vysokými příjmy zneužívat systém, aniž by to uškodilo těm chudším, poté, co zákon prošel, podané návrhy nepoměrně klesly v chudších čtvrtích, pokles tamních insolvenčních návrhů byl o 32 % vyšší než u bohatých.

Což jako vždy dokazuje, že když se to má ztížit pro všechny, pro bohaté to bude jen o trochu dražší, pro chudé prakticky nedosažitelné. Tak co s tím? Ideálně by měli lidé zodpovědní za zákon z roku 2005 uznat, že náš systém potřebuje reformu.

A shodou okolností jeden z prominentních zastánců toho zákona teď sakra vede tuhle zemi. Joe Biden je z Delawaru, sídla velkých kreditních společností. Jeho podpora byla klíčová, aby ten zákon v roce 2005 prošel. A ne že by nevěděl, že to může způsobit problémy. Když se zákon projednával, Elizabeth Warren, odbornice na úpadek, svědčila o tom, jak dluhy za lékařskou péči lidem ničí životy a jak tento zákon zbrzdí jejich poslední šanci, jak se z nich dostat.

A Joe Biden neustále stáčel pozornost na chudáky věřitele, kterým se dluhy nevrátí. Dokud nespravíme nefunkční finanční systém ve zdravotnictví… - Ano. - …tyto rodiny potřebují pomoc. A momentálně je pro ně poslední šancí na pomoc insolvenční soud. A to znamená, že žádají o pomoc lidi, od kterých si půjčili peníze, aby zaplatili jejich léčebné výlohy, je to tak?

Požádáme plynárenskou společnost, lékárnu, prodejce automobilů, aby platili za nefunkční systém? Dobře, ale takhle to úplně nefunguje, že jo? Nežijeme na maloměstě ve 20. letech, kde sbíráme dluhy v sámošce za potraviny, u řezníka za maso a v lékárně za kapky na kašel říznuté prvotřídním kokainem. Žijeme ve světě, kde jsou léčebné výlohy utržené ze řetězu a kde se k lidem denně tlačí dopisy, že mají nárok na novou kreditku. Hele, tahle má na sobě Snoopyho!

Dobrá zpráva je, že Elizabeth Warren v prosinci navrhla úpadkovou reformu, která by kompletně překopala náš úpadkový systém. Odstranila by nadbytečné papírování, tedy snížila náklady na právníka. Studentský dluh by byl umořitelný, úvěrové poradenství by nebylo povinné a díly 7 a 13 by se spojily v nový, flexibilnější díl 10. Tato kombinace přinese zlepšení jako kuřecí hranolky od Burger Kingu. Trocha kuřete, trocha hranolků, s mým portrétem, který po paměti kreslily mé děti.

A i když Biden reformu Warrenové podpořil, ten návrh zákona nejspíš celý neprojde, protože by potřeboval podporu deseti republikánů v Senátu, protože demokrati jako Manchin a Sinema jsou z nějakého důvodu pořád ve filibusterské sektě. Ale něco se fakt musí výrazně změnit. Protože potřebujeme, aby náš nefunkční systém fungoval kvůli lidem, kteří zoufale potřebují pomoc.

A zatímco čekáme na to, aby Kongres jednal, můžeme aspoň nabízet poradenský kurz, který není tak urážlivý. Zdravíčko. Jsem ten nejžhavější šprt v kresleném vesmíru. Pokud tohle sledujete, možná se nacházíte v těžké situaci. Možná vašeho manžu rozmáčkla neoznačená dodávka. Nebo jste přišli o práci kvůli covidu a tomu osudnému dni, kdy jeden netopýr oprcal jiného netopýra. V každém případě jste zavaleni dluhy a chcete začít od začátku.

Naštěstí jste objevili úpadek. Tedy pokud nejde o studentský dluh, v tom případě nafingujte vlastní smrt, protože jste v prdeli asi jako tenhle netopýr. V rámci současného zákona o úpadku musíte podstoupit tento poradenský kurz. A klíčové je, že existují dva druhy osobního bankrotu. Díl 7 je to, co si pod bankrotem představíte: většina vašich dluhů je splacena. Možná si myslíte, že díl 13 funguje podobně, ale kdokoliv si jím prošel, ví, že to tak není.

A pokud se vám to zdá matoucí, je to proto, že to matoucí je. Ten systém je momentálně nastaven tak, že si nakonec řeknete „Seru na to“ a vzdáte se. Auvajs. Jsi v pořádku? Takže co kdybychom místo sledování ponižujících videí o plánování rozpočtu využili ten čas lépe a užili si sledování tohoto videa, ve kterém muž krmí mývaly párky?

Jo! Jo! Jo! Podávat insolvenční návrh nikdy nebude takové jako sledovat mývala, jak jí párek. Ale přinejmenším by to mělo být tak snadné. Na shledanou. To byla naše show, uvidíme se za 14 dní. Dobrou noc. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz