Zdravotnické záchranné službyLast Week Tonight

Dnešní hlavní téma se týká sanitek. Víte čeho, velkých bebí autíček, co jedou brm, brm. Sanitky s ječícími sirénami můžou být pro obyvatele otravné, tedy pokud nežijete v Bruselu, kde sirény znějí o dost jinak. To je objektivně prostě lepší siréna. Zní, jako když Mickeyho Mouse šukají na pračce, v dobrém slova smyslu. A vím, že se to těžko představuje, tak vám pomůžu. Panečku.

To je prostě paráda. Byl bych radši, kdyby mě budilo, jak si to rozdává americká krysa, protože bych se ihned rozesmál, ale pak bych se zastyděl, protože jde někomu o život, pak bych uslyšel sirénu a se smíchem usnul. Parádní siréna! Posádky sanitek hrají neskutečně důležitou roli po celé zemi. Není překvapením, že během vrcholu loňské pandemie patřily mezi ty, kterým se dostávalo vděku a nočních potlesků.

Starosta New Yorku dokonce učinil tento slib. Chci vám jednu věc zaručit. Až nastane ten den, kdy budeme moci znovu rozproudit nádherný, energický život tohoto města, jako první uspořádáme oslavný průvod po Kaňonu hrdinů pro naše zdravotníky a záchranáře. Uctíme ty, kteří nás zachránili. Zaprvé: Nemyslím si, že je průvod tak lákavá věc, jak si de Blasio asi myslí.

Protože průvody jsou na houby. Jsou hlučné, přelidněné a trvají asi o čtyři hodiny déle, než by měly. Na průvodu o díkůvzdání je dobrý jen country zpěvák, co zpívá na playback vedle Jolly Greenova ptáka. Ale zadruhé: Loňský hlasitě zaznívající vděk byl v něčem trochu ironický, na což upozornil tento záchranář. Právě teď tohle všechno dělám bez zdravotního pojištění.

Práce to nenabízí a cenově dostupné nabídky nejsou úplně cenově dostupné. Pokud onemocním a vyjde mi pozitivní výsledek, nemůžu jít do nemocnice. Víte, lidé nám otevřeně vyjadřují podporu a toho si cením, za poslední dva týdny jsem snědl tolik pizzy, byla to paráda, ale pizzu nepotřebuju, potřebuju splácet účty. Správně. Potlesk a pizza, kterou lidé s vděkem darovali, jsou hezké gesto, ale není to náhrada za věci, co opravdu potřebují, jako životní minimum a pojištění.

Představte si, že byste dostali infarkt a záchranka se objevila s pizzou. Byli byste vděční, jasně, ale také byste měli právo poznamenat, že situace vyžadovala více. A příběh toho muže není výjimečný. Pracovníci v záchranných službách jsou skandálně nedostatečně placení, což je udivující, když zvážíte, jak extrémně drahé přivolání záchranky může být.

Tak drahé, že často vídáme zprávy jako tyto. Na stanici Mass Avenue byla dopravní špička, když tato pasažérka vystoupila z přecpaného vlaku. Bezpečnostní kamery ukazují, jak její noha zapadla do mezery, čímž se zasekla mezi vlakem a nástupištěm. Když ostatní cestující rozhoupávali vlak, aby její nohu uvolnili, novinářka z Boston Globe z místa tweetovala: Žadonila, aby nikdo nevolal záchranku.

„Stojí 3 000 USD, to si nemůžu dovolit.“ Páni. Jde o silné svědectví o stavu našeho zdravotnictví, když se tato žena bojí, že bude zlikvidována finančně, když jí hrozila likvidace fyzická. Takže jelikož máme zraněné, co prosí přihlížející, aby nevolali záchranku, a záchranáře, kteří v nich pracují, co vyžívají z darované pizzy, rozhodli jsme se dnes podívat na zdravotnické záchranné služby. Konkrétně na to, jak fungují, proč můžou být tak drahé a co můžeme udělat, abychom to napravili.

A zaprvé bychom měli vědět, že ZZS v této zemi nejsou konzistentní. Když mluvíte o zdravotnických záchranných službách, mluvíte o 19 000 lokálně řízených poskytovatelích ZZS s velmi rozdílným fungováním. Zkusím vám přiblížit, jak moc se liší: v Houstonu jsou ZZS poskytovány hasiči s tréninkem paramediků či záchranářů, v New Yorku spadají pod hasiče, ale jde o oddělenou divizi, kterou financují soukromé firmy.

V Pittsburghu jde o samostatné městské oddělení a ve venkovském Wyomingu ZZS poskytují hlavně dobrovolnické organizace. A je frustrující, že v žádné části země nemáme sanitky, které znějí takhle. To, že by naše sirény mohly znít jako árie od Pucciniho, kterou zpívá vynervovaná andulka, ale my to tak nemáme, z nás dělá bandu zasraných idiotů. Ale tím vším chci říct, že pokud znáte fungování jedné ZZS, znáte fungování přesně jedné ZZS.

A jedním z důvodů je, že neexistuje žádný federální úřad, který by měl ZZS v gesci, třeba jako mají hasičská oddělení úřad U.S. Fire Administration. A frustrující na tom je to, že to tak být nemuselo. V roce 1973 Kongres uzákonil zákon o systémech ZZS, který vytvořil nový program na pomoc rozvoji regionálních ZZS, a to bylo sakra potřeba. Předtím byly jako sanitky často používány pohřební vozy proto, že byly dost dlouhé na transport lidského těla.

Bohužel za Reaganova úřadu škrty v rozpočtu vyřadily přímé federální financování a dohled, čímž odpovědnost získaly státy. Spousta z nich se ale rozhodla investovat do jiných veřejných zdravotních služeb. Což nás dovádí k naprosto neuvěřitelnému faktu: na rozdíl od jiných záchranných složek, jako jsou policie a hasiči, nejsou v tuto chvíli v těchto 39 státech ZZS považovány za základní službu, což znamená, že místní úřady je nemusí obyvatelům poskytovat.

V praxi to znamená, že ZZS dostávají zpravidla méně peněz z vládního rozpočtu. Tohle je zásadní. A pokud to je pro vás překvapivé, nejste sami. Poslechněte si poslance z Utahu. Uvědomil jsem si, že tento problém existuje, když jsem se zeptal velitele Brada Hanniga: Co pro vás můžu udělat? A on mi začal tento problém vysvětlovat a já na to: Opravdu?

Protože já si myslel, že je to taky základní služba. Byl jsem naivní. Jasně že byl překvapený! Zjistit, že ZZS nejsou hodnoceny jako základní služby, je jako zjistit, že většina států husy nepovažuje za ptáky. To je, čím jsou. Mají zobáky, křídla, peří, shazují na vás z nebe bobky, Sully Sullenberger je jejich Jeffrey Dahmer, jsou to zatracení ptáci! Netušil jsem, že o tom vůbec někdo pochybuje. Poskytovatelé ZZS můžou trpět takovým nedostatkem financí, zvlášť na venkově, že pro sebe musí pořádat sbírky. Udělejte si průzkum na GoFundMe a najdete vícero kampaní, co vybírají na vybavení, výstroj a nové sanitky.

A je jasné, že je naše zdravotnictví v prdeli, když se pacienti i zdravotníci spoléhají na tutéž platformu. Někteří i vystupují, aby vybrali peníze pro svou ZZS, třeba tento muž, který skáče do ledové vody za 1 000 USD, nebo tento DJ s 3hodinovým livestreamem, kterým vybral peníze pro ZZS v New Yorku. A musím říct, že můj obdiv pro jeho štědrost takřka stačí na to, abych překonal tu hrůzu z pomyšlení na 3hodinový DJ set.

Jako kdybyste darovali milion dolarů na výzkum rakoviny a šek napsali želví krví. Zbožňuju účel, nesnáším prostředky. A tyto deficity ve financování vysvětlují, proč jsou záchranáři jako tento muž tak hrozně placení. Medián roční mzdy je něco přes 36 000 dolarů, což je o dost méně, než co vydělávají policisté a hasiči, a to za nebezpečnou a stresující práci. Záchranáři mají míru zranění třikrát vyšší než národní průměr a jsou 10krát náchylnější k sebevražedným myšlenkám nebo chování.

Takže není překvapivé, že záchranné služby mají problém najít nebo si udržet pracovníky a dobrovolníky, zvláště na venkově. Experti nyní varují, že takřka třetině zdravotnických služeb na venkově hrozí bezprostřední zrušení. Ve venkovském Marmarthu si nikdo nepamatuje, kdy tam naposledy žil doktor. Sanitka je tamní záchranná síť.

Stačí jeden člověk a musíme zavřít. Pokud přijdeme o jediného záchranáře, budeme muset zavřít. To je strašné. Žádnému pracovišti by nemělo hrozit, že zavřou, pokud přijdou o jednu osobu. Pokud tedy nejde o reboot Sexu ve městě. Co vás to napadlo? Bez Kim Cattrall to nikdy nebude fungovat. Ne že vy byste byly špatné, ale funguje to jen, když jste spolu. Nedocením puritánku Charlotte, když tam není zlobivá Samantha.

A zbožňuju Mirandu Hobbes, ale pokud se pohoršeně nedívá, když Samantha s penne popisuje ptáka svého italského milence, k čemu to vůbec je? A aby bylo jasno, nejde jen o problém na venkově. Některé služby ve velkých městech jsou na bodu zlomu též. Třeba Chicago, kde jsou ZZS řízeny požárním sborem. Pracovníci i zastupitelé si roky stěžují, že ZZS neobdržují dostatek financí, což vede k nedostatku sanitek.

A ačkoliv hasiči tvrdí, že jejich jednotka potřebám obyvatel dostačuje, tamní reportáž objevila několik docela hrůzných příběhů. Jedna analýza 700 000 tísňových volání odhalila, že v 19 % případů sanitce trvalo přes sedm minut, než se dostala na místo. Občas prostě nějaká chybí. Došly nám sanitky, dáme vědět. Páni. „Došly nám sanitky.“ To prostě nechcete slyšet. Všichni víme, že když voláte sanitku, chcete ji u sebe mít lusknutím prstu.

- Co s tebou sakra je? - To ne, promiň, Georgi. - Udělal jsem to zas. Promiň. - Jak těžké je neluskat? Víš ty co? Ukázalo se, že je to překvapivě těžké. Hele, já mám tu moc kdykoliv přivolat žabáka Kermita tlesknutím rukou. Myslíš, že ji používám? Ne, protože si Kermita vážím. Jasný, to chápu, ale Georgi? Udělej to. Udělej to teď. Prosím.

- Ať to stojí za to, Georgi. - Nestojí. Tak to podle mě šlo hodně dobře. Kde že jsme to byli? Ano, už vím. ZZS v USA jsou podfinancované, protože na většině míst nejsou podporovány federálními programy a komunálními financemi, jako to má policie či hasiči. A fakt, že jsou podfinancovány, pomalu vysvětluje, proč stojí takové peníze. V mnohých případech si vydělávají na náklady platbami pacientů.

Ačkoliv kupodivu, pokud nepřevezou pacienty do nemocnice fyzicky, můžou mít smůlu. Jste propláceni na základě počtu pacientů, které dovezete do nemocnice. Přivolají vás tisíckrát ročně, ale převezete jen 750 pacientů. Za těch 250 přivolání nedostanete žádné peníze. To je pravda. A tyto předpisy poskytovatele ZZS jen nedostávají do větších finančních potíží, ale můžou je i pobízet k tomu, aby vozili pacienty do nemocnic, i když to není potřeba.

Což nedává smysl. Tato praktika je v prostředí ZZS známá jako „vy voláte, my přepravujeme“, což je super fráze, ačkoliv zdaleka ne tak super jako motto hasičů: „Jste zraněný? Postříkáme vás!“ A struktura financování ZZS není špatná jen pro poskytovatele, ale i pro pacienty, protože právě teď pacienti a hrazení výloh skrze pojištění jsou primární finanční zdroje pro většinu ZZS, což není dobré ani pro jednu stranu.

Někteří pacienty mají Medicare a Medicaid a ze zákona jsou poskytovatelé ZZS povinni přijímat jejich sazby, ačkoliv mnozí říkají, že jsou příliš nízké. Ale pro klienty soukromých pojišťoven jde o to, že ZZS nejsou povinny jejich pojištění přijímat vůbec. Ve skutečnosti si mnohé vybírají zůstávat mimo síť většiny pojišťovatelů, aby si mohly sazby nastavovat, jak se jim zachce.

Kvůli tomu se můžou pacienti často setkávat s tzv. „překvapivými účty“. A některé z nich můžou být naprosto směšné. Malý Sawyer se nemohl dočkat příchodu na svět. Voda Katie Moraidě praskla týden před termínem. S manželem Danielem pospíchali do Sutter Roseville. Jakmile spatřila pohotovost, křičela na něj, ať zastaví. Řekl: Netlač. A já: Musím! - Udělala tohle.

- A já zatlačila. - A pak prd! - A byl venku. Policie v Roseville zavolala paramediky, kteří přestřihli pupeční šňůru a převezli Katie a Sawyera pár stovek metrů k nemocnici. Čas strávený s paramediky? Deset minut. - Mám to takové rozmlžené. - Ale později se jí vyjasnilo, když jí přišly dva stejné účty od AMR za sanitku, jeden pro Katie, jeden pro Sawyera, celkem za více než 3 500 babek. Nevezli je ani celou minutu.

To těžké už jsme zvládli, porodili jsme dítě v autě. No, zadrž chvíli. Opravdu jsme to těžké zvládli, Dane? Z toho, co jsem slyšel, jsi ty něco odřídil a pak sis dal oraz, zatímco tvá žena, tvými slovy, vyprdla člověka, takže si nejsem jistý, že jsi zvládl tu těžkou část, spíš jsi u ní tak nějak byl. No tak, Dane, buď ally, mrkni na Twitter. A překvapivé účty můžou být šílené, i když jsou ZZS řízeny městem.

V Houstonu jsou úplně všechny městské záchranky mimo síť všech pojišťovatelů. A studie jednoho velkého národního pojistného plánu zjistila, že ze 71 % jízd sanitkou můžou vzejít překvapivé účty. A když tohle víte, jde se vůbec divit, že ta žena žadonila, ať jí nevolají sanitku? Nebo že se objevil tento neveselý trend? Sanitku, nebo Uber? To je nyní otázkou, protože stále více Američanů volí Uber či jiné služby, aby se dostali na pohotovost.

Udělala to 42letá novinářka Chandra Steele. - Co vám bylo? - Vnitřní krvácení. S vnitřním krvácením jste do nemocnice jela Uberem? Lékař na pohotovosti Robert Glatter z nemocnice Lenox Hill říká, že Uber ER, jak se mu nyní přezdívá, není v krizi dobrý nápad. Nemají žádný kyslík, nemají infuze, nemají paramediky. V tom je hlavní rozdíl.

Mají řidiče. Správně. Také nemusí vědět, která nemocnice má traumatologii, kardiologii nebo pediatrii, protože řídí Uber. Pokud něco mají, tak mini láhve s vodou, z kterých se bojíte pít, a nabíječku na Samsung, který nemáte. Shrňme si to. Místo toho, abychom všichni za sanitky platili něco málo pořád, máme systém, kde někteří z nás platí hrozně moc najednou, když jsou ve stavu nouze. A jestli si říkáte, že to už nemůže být horší, jen vydržte, může.

Protože ziskové podniky v tom taky mají prsty, v současnosti soukromé společnosti představují 25 % poskytovatelů sanitek. A spoustu z nich vlastní společnosti soukromého kapitálu, které získávají strádající lokální záchranky už desítky let. Vzpomínáte si na mimčo, co dostalo účet za narození? Ten přišel od soukromé ziskové firmy, American Medical Response. Jde o momentálně největší takovou společnost v USA a vlastní ji jedna z našich největších společností soukromého kapitálu.

A když se do toho zaplete taková společnost, aby vyždímala zisky ze ZZS udržováním nákladů nízko a výnosů vysoko, většinou se věci nemění k lepšímu. Příkladem budiž ZZS Transcare, kterou po bankrotu získala společnost soukromého kapitálu, řízená Lynn Tilton. A o ní si řekneme pár věcí. Mimo to, že se její styl dá popsat jen jako „mé vzory jsou Wayne Newton a bonbon Ferrero Rocher“, je Lynn Tilton samozvaná básnířka, což je výrazný varovný signál.

Jediná věc podobná poezii, co jsme mohli najít, byl tento post na Instagramu: „Jsem silná žena, nic mě nezlomí, jsem nespoutaná a svobodná, jsem bojovnicí světla, já jsem já.“ Nezní to jako poezie, ale jako když se po otřesu mozku snažíte vzpomenout na Keshiny texty. Lynn Tilton byla rovněž hvězdou bohužel zrušené reality show Diva of Distressed, kde ztvárnila samu sebe jako spasitelku firem v potížích v takovýchto inspirativních momentech.

Mimo jiné děláme to, že se zavážeme. Takže vás požádám, ať se společně zavážeme, že nepřestaneme, dokud nedosáhneme našeho cíle. Já se zavazuji. - Zavazujeme se. - Děkuji. Zavažte se! Zavažte se! V mý továrně žádný posery nechci.

Zdá se skvělá. A Lynn Tilton evidentně ví, jak v lidech kolem sebe vyvolat pocit odvahy. Připomíná mi to slavný Rooseveltův citát: „Jediná věc, které se musíme obávat, jsou poserové v mý továrně.“ A Tilton slíbila, že toto povznášející vedení vnese i do Transcare. Ale mnozí z těch, co tam pracovali, popsali drsné podmínky pod jejím dohledem, jeden bývalý zaměstnanec tvrdil, že museli jezdit vozem s pokaženými brzdami a během hrozby eboly roku 2014 neměli dost hygienických ubrousků na dezinfekci sanitek.

Bývalí zaměstnanci dokonce tvrdili, že je vedení nutilo „nakupovat na pohotovosti“, což znamenalo, že kradli zdravotnické potřeby z pohotovosti, aby zásobili sanitky. A když Transcare musela nevyhnutelně požádat o vyhlášení konkurzu roku 2016, její zaměstnanci zjistili, že přišli o práci, takhle. Zaměstnancům bylo řečeno, že jim zbývá 30 dní práce. Dnes přišli a našli tohle.

Transcare za roletami. Byla jsem v šoku. Všichni jsme byli. Bylo to strašné, naprosto strašné. Pracovní stav nouze pro desítky paramediků. Musím si najít jinou práci. Momentálně mám vedlejšák, abych se uživil, ale to mi nezaplatí účty. Včera nám řekli: „Nashle zítra. Dobrou noc.“ To je dost v prdeli.

U určitých podniků nepřekvapí, že zmizí přes noc. Třeba dětský stánek s limonádou nebo Circuit City na konci nultých let. Mimochodem, z nich se stala království optických kabelů a uvolněných baterií, kterým vládnou krysy, což je v pořádku, ale není v pořádku, když mizí životy zachraňující zdravotnická služba. A nejde jen o ztrátu Transcare. Při loňském úpadkovém soudu soudce navrhl shledat Tilton odpovědnou za takřka 42 milionů za zbavení společnosti hodnoty.

Což není tak překvapivé u ženy, jejíž zaměstnanci byli pobízeni ke zbavování pohotovostí hodnoty. Musím ale říct, že Tilton jakékoliv pochybení odmítá a tento návrh napadla u federálního soudu. Ale nejsem naštvaný jen na Lynn Tilton. Jsem naštvaný, že v našem systému jsou životně důležité služby vydány napospas Tiltonovým tohoto světa.

Co s tím můžeme dělat? Jak už jsem řekl, ideálně bychom měli přejít na systém pojištění pro všechny, ale to se brzy asi nestane. Mezitím jsou ale menší věci, co můžeme a měli bychom dělat. Kvůli pacientům musíme zastavit překvapivé účty. Dobrá zpráva je, že Kongres loni schválil zákon „No Suprises Act“, který činí nelegálním posílat pacientům horentní účty, když je pojišťovatel mimo síť nečekaně zapojen do jejich péče.

Špatná zpráva je, že se to týká leteckých záchranek, ale zákon z nějakého důvodu výslovně vyřadil pozemní záchranky, tedy většinu zatracených záchranek. Co se týče poskytovatelů ZZS, měli bychom založit federální úřad pro ně určený. A zcela jistě by měly být označeny za základní službu. Zvláště proto, že o nich tak každý smýšlí. Ale aby to něco znamenalo, musí přijít i financování na lokální, státní i federální úrovni.

A nejlepší doba na takové velké změny je právě teď, když si stále pamatujeme to peklo, kterým si tito lidé loni prošli. Pamatujete si ten průvod, který de Blasio slíbil? Uskutečnil se před měsícem. Ale víte, kdo se pozoruhodně nezúčastnil? Záchranáři. Mnozí z nich ho bojkotovali kvůli stagnujícím mzdám a faktu, že během pandemie pracovali bez rizikového příplatku. Hele, loni všichni dychtivě ukazovali, jak moc záchranáře podporují.

No, tak teď je čas to do prdele dokázat a udělat pro ně velké změny. A pokud to uděláme, možná budeme kolektivně hodni sirény, která zní takto. Jen si dopřej, Mickey, ty špinavej myšáku. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz