Potlačování odborůLast Week Tonight

Dnešní hlavní téma se týká odborů. Institucí, které nám přinesly víkend, střední třídu a v případě mezinárodních odborů výrobců dámských oděvů naprostou hudební pecku. A než to pustíme, mám tam svého oblíbence. Schválně jestli bude i váš. Hledejte odborovou značku, když si kupujete kabát, šaty nebo halenku. Nezapomeňte, že někde šijí naše odbory, naše mzdy nakrmí naše děti.

A zaopatří dům! Pracujeme tvrdě, ale stěžuje si snad někdo? Díky odborům se nám peníze za práci vrací. Tak hledejte odborovou značku, stojí na ní, že to dokážeme vyrobit v USA! Vypadají tak šťastně! To je tak povznášející video, že si málem zapomenete říkat, kolik z nich už je mrtvých.

A ano, má oblíbená zpěvačka je ta, co zpívá: A zaopatří dům! Jako jediná má dramatický vstup a navíc má báječný houbový sestřih, široké klopy a andělský hlas. Každý z těch zpěváků je hvězda, ale ona je tou nejzářivější v galaxii. Tato reklama, pokud to nebylo jasné z každého jejího aspektu, pochází z počátku 80. let. A bohužel od té doby počet členů v odborech značně klesá. Dnes do odborů patří jen něco málo přes 10 % Američanů.

To je polovina oproti roku 1983, což znamená, že žijeme v jednom z nejhorších období pro odbory v americké historii. A ne že by nebyla poptávka. Skoro polovina pracovníků mimo odbory řekla, že by ráda byla v odborech. A spousta pracovišť by odbory užila. Třeba Amazon. Nejspíš jste slyšeli nechvalně známé příběhy o řidičích, kteří musí močit do lahve, aby splnili kvóty.

To Amazon nejdříve popřel, pak se za popření omluvil, nakonec přiznal, že ano, někdy jejich řidiči musí čurat do lahve. Jak říká staré pořekadlo: „Lepší hledat odpuštění než povolení, tedy pokud to není o čuracích lahvích, v tom případě se zamysli, co to děláš?“ Mahátma Gándhí. A i navzdory tomuto a dalším zprávám o hrozivých pracovních podmínkách byla na začátku roku v Alabamě odborová iniciativa pro dělníky Amazonu výrazně přehlasována.

Může se tedy zdát, že dělníci sami si jasně rozhodli, že odbory nechtějí, ale ve skutečnosti je to složitější. Pokud jste zakládání odborů nikdy nezažili, mohli byste se domnívat, že jde o naprosto svobodné a férové hlasování. To je iluze přikrmovaná lidmi jako Jeff Bezos, nejméně inspirující astronaut USA, takovýmito výroky. Podle nás nepotřebujeme odbory jako prostředníky mezi námi a našimi zaměstnanci.

Ale samozřejmě je to nakonec rozhodnutí zaměstnanců. A tak by to mělo být. Nevím, jak vy, ale mě neuklidňuje, když mi nejbohatší muž světa říká: „Můžete se rozhodnout.“ Bez ohledu na kontext slyším: „Oštěp, nebo šíp, čím chcete být uloven? Můžete se rozhodnout.“ Ale měli byste vědět, jakými způsoby Amazon a další firmy zkouší rozhodnutí svých zaměstnanců ovlivnit.

Dokážou na ně vyvinout neskutečný nátlak. Tak se dnes podívejme na potlačování odborů. Co to je, jak funguje a jak málo následkům firmy čelí za to, že to dělají. A začněme se shrnutím toho, jak funguje odborová kampaň. Zaprvé zaměstnavatel může odbory uznat jen na základě většinové podpory, takže můžou zaměstnance nechat vytvořit odbory okamžitě. Ale nejsou povinni odbory uznat, pokud hlasování neproběhlo tajně, takže takhle je nakonec uznána většina odborů.

A prvním krokem v potlačování odborů je zastavit vše tak brzy, aby k tomuto nikdy nedošlo. Aby hlasování vůbec proběhlo, 30 % pracovníků musí podepsat odborovou kartu, kdy projeví prvotní zájem o odborové zastoupení. Ale Amazon svým manažerům řekl, aby si velmi dobře všímali náznaků, že by se to mohlo stát, jak ukazuje jejich uniklé interní video. Pokud si všimnete náznaků možné organizace odborů, okamžitě to oznamte svému HR oddělení a vedoucímu.

Mezi očividné znaky patří užívání slov spojených s odbory a odborovými hnutími jako existenční minimum nebo zástupce odborů. Páni. Pominu to, jak neskrývavě používají spojení existenční minimum jako první varovný signál mrtvice. Předpokládali byste, že by dvoubilionová společnost jako Amazon mohla zacálovat lepší animaci než JibJab. Ale pokud zaměstnanci podepíšou kartu, hlasovací proces začíná.

A během toho procesu mají společnosti výrazné výhody. Protože když jste v jejich prostorách, mají k vám neomezený přístup, zatímco zástupcům odborů můžou zabránit vstupu. A mnoho společností této výhody využívá. Například Amazon své zaměstnance v práci zaplavil protiodborovými nápisy. Dokonce je dali i do záchodových kabinek. Využili i jejich kontaktních informací a několikrát denně jim posílali textovky.

A pořádali povinné schůze, které vypadají, že mají šířit strach. Měli někoho, kdo vypadal jako kapitán potlačování odborů, - a ten přišel a učil nás věci jako… - Jak se ten kurz jmenoval? Říkali tomu „odborový trénink“, toť vše. Je to sranda, nebyl to odborový trénink. Byl proti. Byl to spíš úvod do potlačování odborů. Přesně tak, není to odborový trénink, pokud je jeho cílem odbory zničit. To můžete rovnou chodit na cvičák s Cruellou de Vil.

Nemyslím tu nepochopenou bohémku či co. Mluvím o opravdové Cruelle. Ano, to je ona, původní, zlovolná psovražedkyně. Těmto povinným propagandistickým sezením se říká setkání s nedobrovolným publikem a většina pracovníků Amazonu v Bessemeru musela navštívit alespoň dvě týdně. A to není výjimečné. Téměř 90 % zaměstnavatelů kvůli odborovým kampaním uspořádala taková setkání. V této chvíli Starbucks čelí odborové kampani v 6 pobočkách v Buffalu a zkoušeli vše, co jste doteď viděli: posílali textovky, vylepovali letáky a pořádali nedobrovolná setkání.

A nejspíš není náhodou, že to Amazon a Starbucks řeší podobně. Obě společnosti totiž najaly právnické firmy a poradce na potlačování odborů, kteří jim s kampaní pomáhají. To není neobvyklé. Potlačování odborů je byznys. Momentálně existuje na 2 000 takových firem, některé mají eufemistická jména, třeba Institut pracovních vztahů. A 75 % společností, které čelí odborovým kampaním, si takovou najmou, přičemž na nich utratí skoro 340 milionů dolarů ročně.

A tyto firmy nabízí různé úrovně služeb. Společnostem s omezeným rozpočtem nabízejí univerzální protiodborová videa. Můžete si třeba koupit toto s komicky panovačným odborářem před zeleným plátnem, abyste si to mohli přizpůsobit svému pracovišti. Vytvořili i vzorky toho, jak by to mohlo vypadat. Prostě to podepiš. Až se odbory vytvoří, budeš chtít být na správné straně. Prostě to podepiš.

Až se odbory vytvoří, budeš chtít být na správné straně. Prostě to podepiš. Až se odbory vytvoří, budeš chtít být na správné straně. Řeknu k tomu toto: aspoň vybrali outfity, které se hodí kamkoliv. Protože víme, že se zaměstnanci v kanceláři i skladech oblékají jako vysokoškolský trenér v procesu rozvodu a účastnice modelingové show před tím, než jí upraví vzhled. Ale to pozadí mohlo být zajímavější, však máte zelené plátno! Svět vám leží u nohou. Proč nemít zlého odboráře na horské dráze nebo v tropickém ráji nebo na pouštní planetě Arrakis?

Pokud budete své zaměstnance nutit dívat se na tyhle sračky, aspoň je vezměte na kosmickou cestu s písečným vesmírným Ježíšem k nakousnutí. Ale ať už to vychází přímo z firmy, nebo z externího zdroje, protiodborové kampaně se drží stejného receptu. Jejich osvědčenou taktikou je zdůrazňovat, že odbory vybírají členské poplatky. Tohoto argumentu jednou využila Delta Air Lines, a to docela nestoudným způsobem. Delta Air Lines způsobila turbulence na zemi, když zaměstnancům řekla, ať si místo zakládání odborů koupí videohry.

Na jednom plakátu stojí: „Členské poplatky stojí 700 $ ročně.“ A pak říká, ať si koupí videoherní systém s nejnovějšími hity. Páni, nejnovější hity? Říkat zaměstnancům, aby hráli hry místo zakládání odborů, je hrozně povýšené. O to víc, když si uvědomíte, že herní postavy jsou příkladem vykořisťování. Zamyslete se nad tím. Celý den přijímají rozkazy, jsou placeny v mincích a za 36 let hraní Maria jsem nikdy neviděl, že by měl pauzu na záchod.

Ani jednou! Houbové království v tuhle chvíli musí být plné lahví na močení. A možná si říkáte: „No jasně že odbory vybírají poplatky, kde jinde brát na to, aby mohli za své členy bojovat?“ Ale tyto firmy trvají na tom, že odbory jen sbírají peníze a nedávají nic nazpět. Takhle to v jednom ze svých videí podává Institut pracovních vztahů. Odbory jsou v nebezpečí. Počet jejich členů se snižuje. To znamená, že jim hrozí krach.

Vysílají vysoce nátlakové zástupce, kteří nabízí falešné služby, které většina lidí považuje za bezcenné nebo velmi přeceněné. Takže abychom si to ujasnili. Toto je komerční konzultační firma, kterou platí komerční firma, a tvrdí, že odbory to dělají jen pro peníze. To je boží. To se ani neozvala potrefená husa, to se husa sama potrefila. Je to, jako by první rande s vámi zkritizoval Ted Bundy.

Konzultanti Institutu zaměstnancům také řekli, že by jim odbory mohly vyjednat menší mzdy a výhody, než mají teď. Ale zamyslete se nad tím, jak směšný takový argument je. Kdyby si firmy opravdu myslely, že odbory pro zaměstnance vyjednají horší podmínky, vítaly by je s otevřenýma rukama. Bezos by na interview přišel v tričku s Che Guevarou, kdyby to znamenalo nižší mzdy. Pravdou je, že pracovníci s odbory v soukromém sektoru mají mzdy o 25 % vyšší než protějšky bez odborů.

Proto firmy odbory nechtějí. Proto jsou ochotny platit Institutu 3 000 dolarů za poradce denně. Ale protiodborový argument není jen to, že jsou zbytečné, ale že zničí tu nádhernou kulturu na pracovišti, kterou firmy vytvořily. Takhle to pojal Target v jednom ze svých protiodborových videích. Kdyby se odbory snažily zorganizovat členy z Targetu, mohly by se snažit zavést svůj způsob podnikání.

Zastaralý a zkostnatělý. Nikdo neví přesně, co by se mohlo stát, ale existuje spousta příkladů, jak by zkostnatělé kolektivní smlouvy - mohly uškodit obsluze zákazníků. - Máme na mysli toto. Řekněme, že pracujete v papírnickém oddělení, ale zrovna procházíte domácími potřebami. Zákazník vás zastaví a chce pomoci. Co byste udělali? Aniž byste o tom přemýšleli, zastavili byste se a poskytli mu pomoc. Ale co když vám odbory řeknou, že nesmíte pracovat mimo své oddělení?

Co řeknete zákazníkovi? Pardon, nemůžu vám pomoct? Působíte hrubě, ale především se našemu zákazníkovi nedostane okamžité pomoci. Pak se možná nevrátí. Takže na to doplatí všichni. Všichni kromě odborů. Téda. Líbí se mi, jak poslední část dali do černobíla, aspoň víme, že to je špatně. Je to na úrovni: „Nemůžu otevřít zavařovačku. Musí existovat lepší způsob!“ Ale rád bych pro vedení Targetu něco okomentoval. Dělali jste někdy v maloobchodě?

Protože kdyby ano, věděli byste, že kdybyste svým zaměstnancům řekli, že můžou zákazníkovi říct „Běž do hajzlu, tohle není mé oddělení“, měli by záminku, proč se k odborům přidat. Už jen za to by to v podstatě stálo. A vtipná poznámka na okraj: tohle nejsou jen herci, ale herci v odborech. Jsou členy Screen Actors Guild. Ten muž dokonce později v rozhovoru zdůraznil, že je velký zastánce odborů, a obhajoval své účinkování ve videu slovy: „Když hraju sexuálního násilníka, jsem snad násilník?“ Na což musím říct: Cože?

A taky: No, asi ne, ale… Cože? Ale nejděsivějším a nejúčinnějším argumentem firem proti odborům není jen to, že vám zabrání obsluhovat zákazníky, ale že kvůli nim přijdete o práci. Naštěstí je protizákonné vyhrožovat zaměstnancům, že pokud vytvoří odbory, jejich pracoviště bude muset zavřít.

Nicméně je vtipné, že je v pořádku předpovědět, že se zavře. V tom samozřejmě není skutečný rozdíl. Když vám vymahač hrozí, že vám zpřeráží hnáty, neliší se to od toho, když vám předpoví, že vám budou zpřeráženy v důsledku tržních sil týkajících se nesplácení dluhu. A tato skulina do sebe pobere kdeco. Například firma Columbia Sportswear si na nedobrovolné setkání přivedla konzultantku, aby jim řekla, co se stane, když si založí odbory.

Viděla jsem nejhorší případy. Ne vždy to dopadne tak špatně, ale byla jsem svědkem toho, že lidé skončili v úpadku, manželství v čudu, domov v čudu. - Firma skončila. - Ano, to se občas také stává. Jen se podívejte na Detroit. Všichni autodělníci. Desítky tisíc lidí přišly přes noc o práci.

Taková úroveň vyvolávání strachu se nevidí často mimo hodiny sexuální výchovy o abstinenci. Odbory jsou zlo, tedy pokud nechcete skončit těhotná, rozvedená, bez domova a Detroitem. A nejde jen o Columbia Sportswear. Když odbory před pár lety chtěli lidé z pneumatikářské firmy Kumho, dvanáct různých manažerů hrozilo, že závod zavřou, pokud by vyhrály odbory. To je děsivé. A fungovalo to. Protože i když 80 % zaměstnanců Kumho původně podepsalo podporu odborů, když se hlasovalo o měsíc později, jen 43 % hlasovalo pro.

A o to jde. Hrozby, že se závod zavře, jsou účinné, i když jsou to hrozné kecy. Jedna studie zjistila, že 51 % firem hrozilo, že závody zavře, pokud vyhrají odbory, přičemž jen 1 % z nich opravdu zavřelo po vítězství odborů. Je to pořád to samé dokola a dokola a může to být opravdu skličující pro ty, co ví, kolik dobrého by mohly odbory pro kolegy zařídit. Poslechněte si tuto ženu, která se o odbory snažila u nich v Nissanu a jak se to celé rozpadlo.

Když jsme s tím začali, celá má linka říkala: Jo! Ale když Nissan začal s těmi protiodborovými videy, mým kolegům se začal měnit výraz ve tváři a říkali: „Betty, my nemůžeme.“ Jo, a to je srdcervoucí. A je k vzteku, že i když se zaměstnancům podaří vše překonat a vyhrát hlasování, boj nemusí být u konce. Jak zjistila jedna studie, čtvrtině úspěšných hlasování trvá tři roky nebo déle, než dostanou kolektivní smlouvu.

A i když firmy mají vyjednávat v dobré víře, můžou věci vyhrocovat do absurdních výšin. V roce 2009 se zaměstnanci stanice Dish v Texasu rozhodli založit odbory, ale ani po deseti letech nemají smlouvu. A víte, jak dávno byl rok 2009? V té době děti z Takové moderní rodinky vypadaly opravdu jako děti a žádné z nich nebylo zasnoubené s barmanem z Vem si mě.

V roce 2009 se každý ptal: Fakt ten týpek ze Střední školy Degrassi teď rapuje? Opravdu to dělá? Mám vás přenést do té doby? Mám pro vás dvě slova. Susan Boyle. Nikdo tehdy nečekal, že někdo normální může dobře zpívat. Jde o to, že rok 2009 byl už hrozně dávno a takovou směšnou dobu už čekají zaměstnanci Dish na spravedlivou kolektivní smlouvu.

A to nás přivádí k závěrečnému problému. Protože až příliš často firmy za protiodborové kampaně čelí minimálním nebo žádným důsledkům. Firmy například nemají na zaměstnance, co chtějí odbory, útočit, ale stává se to pořád. Příkladem budiž Cynthia Harper, pracovala v továrně na čelní skla. Poté, co se zasadila o odbory, náhle a podezřele se jí změnila práce. Od začátku to byla práce pro dva lidi.

Když mě sem poslali, rozhodli se, že je to práce pro jednoho. Když jsem mluvila s HR, řekla jsem jim, že se na mě zaměřili. Dali mi takovou práci, abych ji nevykonávala řádně a mohli mě vyhodit. To je docela nestydaté, ne? Dali jí práci pro dva lidi a přinutili ji to dělat samotnou. A pokud ji předurčujete k selhání, proč končit tam? Proč jí nedat práci všech? Proč celé továrně neposlat vzkaz: „Klídek, Cynthia to zvládne.“ A měla pravdu.

Brzy poté ji vyhodili a s ní dva další proodborové pracovníky. Ale následky pro firmu, která tohle dělá, jsou ubohé. Firma, která nespravedlivě ukončí pracovní poměr, může být nucena doplatit mzdu. Ale to je nízká cena, pokud jim to pomůže zničit odbory. A jiné tresty jsou ještě slabší, třeba to, a nekecám, že firma může být donucena na nástěnku umístit oznámení, že přiznává, že porušila zákon, ale také to, že slibuje, že to nezopakuje.

A no tak! Firma by měla čelit tvrdším následkům za potlačování odborů než tenhle pes, který evidentně rád hupká na této kočce. V obou případech se domnívám, že ten nápis nepomůže vyřešit to centrální nevhodné chování. Není tedy divu, že američtí zaměstnavatelé jsou ve více než 40 % odborových kampaní obviněni z porušování zákona. Protože proč by to nedělali? I když je jim to dokázáno, následky jsou směšné.

Jeden protiodborový poradce na féra řekl: „Co se stane, když porušíte zákon? Je pravděpodobné, že na to nepřijdou, a když už se na to přijde, přinejhorším proběhne druhé hlasování a zaměstnanec vyhrává v 96 % druhých hlasování.“ A není dobrý, že protiodborové firmy tohle klientům říkají. Ale horší je, že je to pravda. Takže co s tím můžeme dělat? Mohl by zasáhnout Kongres a nastavit rovné podmínky.

Zákon o ochraně práva na odbory by zakázal setkání s nedobrovolným publikem a zajistil úspěšně vytvořeným odborům řízení na sepsání první smlouvy. Pak by už Dish nemohl odborům nastavovat fakáče. A hlavně by zavedl opravdové finanční pokuty, které by firmám zabránily porušovat zákon bez následků. Ale než tento zákon projde, a že by projít měl, jedna z nejdůležitějších věcí, co by pracovníci měli dělat, je si během kampaně nenechat vzít odvahu, což není lehké.

Ale potlačování odborů je založeno na tlumení elánu, tříštění jednoty a vyčerpávání ducha zaměstnanců. Takže pokud to pomůže, pokud se zrovna snažíte o odbory a cítíte se pod tlakem nebo útokem, myslete na to, že firma se nejspíš drží zajetého postupu. A vy se ho nemusíte držet. A pokud jste náhodou korporátní ředitel, který to dokoukal až sem, zaprvé na mě skoro dělá dojem, že jste pořád tu, a zadruhé prosím přestaňte plýtvat penězi na protiodborových firmách.

Místo toho použijte toto video. Je mnohem levnější a je v něm řečeno přesně to, co máte na mysli. ODBORY: ANI NA TO KURVA NEMYSLETE Dobrý den, děkujeme, že se s námi díváte na toto povinné firemní video. Jste tu, protože vás někdo oslovil ohledně odborů. Nebo vás požádal o podpis odborové karty. Nebo řekl slova existenční minimum kdekoliv na pracovišti. Odbory můžou fungovat na mnoha místech, ale tady jsme rodina.

A vy zaměstnanci jste děti. Tak si pojďme poslechnout konverzace zaměstnanců. Což ve skutečnosti určitě neděláme. Věděl jsi, Bobe, že když založíme odbory, bylo by pro nás nelegální mluvit se šéfem? Fakt? Dvě věci mám na světě úplně nejradši. Mluvit se svým šéfem přímo a obsluhovat zákazníky v oddělení, kde nepracuju. Špatné zprávy, Bobe, s odbory bys tohle dělat nemohl.

Pokud se tě zákazník mimo tvé oddělení na něco zeptá, jsi mu ze zákona povinen říct, ať jde do prdele. A pokud se tě zeptají na další otázku, musíš jim dát facku. Takže na to doplatí všichni. Všichni kromě odborů. Ale jak by mohly odbory profitovat… Podle nás nejsou odbory pro naši firmu to pravé. Ale finální rozhodnutí je vždy na našich zaměstnancích. Slibujeme, že nikoho nevyhodíme, když bude chtít založit odbory.

- Ale je možné, že budete vyhozeni za chabou docházku. - Dost možné. Ale nebude to otevřeně kvůli odborům. Tak to děláme. V příštích pár týdnech na pracovišti uvidíte plakáty. V kuchyňce, na skladě, na záchodech. Nebo na zádech kolegy. Už jsi na záchodě byl, Tede. Mají vám za úkol říct takové věci, jako jak drahé jsou členské poplatky. 700 dolarů?

Jen si představte, co si za to můžete koupit. Třeba Nintendo Wii s těmi nejnovějšími hity. Nebo… Nevím. Co dalšího mají chudí lidé rádi? Chudí lidé, chudí lidé… Určitě už jsem chudé lidi viděl. No jo, drogy! Kupujte a berte drogy. Věděl jsi, že po vyjednávání s odbory by se nám mohly zvýšit mzdy? - Nebo by se mohly snížit. - Mohly by se zvýšit? - Mohly by se snížit.

- Ale taky zvýšit. - Ale mohly by se snížit. - Ale snižovat se můžou i teď. - Ale mohly by se snížit. - No jo, ale technicky vzato… Čau, chci si s tebou promluvit o tvé docházce. Když jde o odbory, nezapomeňte, že rozhodnutí je na vás. Když jde o videa o odborech, jako je toto, rozhodnutí je jenom na nás. Řekl jsem snad, ať přestanete mávat? HLASUJTE NE Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz