Masný průmyslLast Week Tonight

Jdeme dál. Dnes se pobavíme o produktu, který je v této zemi velmi populární, ale neřeknu vám, co to je, radši vám o tom ukážu reklamu. A slibuju, pokud jste ji nikdy předtím neviděli, neuhádnete, co propaguje. Mami, myslím, že Tribby vypil moc mlíka. Někdy se vám prostě nechce vařit. Proto jsem vymyslel nové Purduovy hotovky. Čerstvá jídla hotová do tří minut. To byl tedy obrat! A co si Jim Purdue myslí, že tam dělá?

Ta rodina nepotřebuje tvůj blbej polotovar. Potřebují, aby někdo dostal ďábla z jejich vyšinutého morčete. Začni vymítat, Jime, nebo kurva vypadni z jejich domu. Jde o to, že dnešní hlavní příběh je o mase. To jsem já pro zvířata na špici potravního řetězce. Třeba pro medvěda nebo tygra nebo, popravdě, středně agresivního holuba. A určitě si říkáte, že to bude zase ponuré povídání o životě zvířat ve velkochovech. Ale pletete se.

Žijí v hrozných podmínkách, ale o těch se mluví dost. Budeme mluvit o hrozných podmínkách, v jakých pracují lidé v závodech masného průmyslu. Pokud jste dnes měli maso, nejspíš prošlo jedním z nich. Masný průmysl je velmi konsolidované odvětví. Zhruba 85 % produkce hovězího masa v USA mají pod palcem tyto čtyři firmy. A více než polovinu kuřecího průmyslu kontroluje tato čtyřka. Jejich zaměstnanci jsou nesmírně důležití pro zásobování této země a můžete od firem jako Tyson slyšet, že jsou pro ně důležití i osobně.

Všichni máme společný cíl: chránit členy našeho týmu. Jsou naší nejcennější složkou, naší rodinou. Nejsme jen potravinářská společnost, ale jsme rodina. A tak to doopravdy cítím a podle toho to tu vedeme. Dobrá. Pokud jsou dělníci v Tysonu jejich nejcennější složkou, nejsou už z podstaty rodinou, protože pro nikoho není rodina nejcennější. Pokud vše seřadíte podle toho, jak si toho ceníte, na 1.

místě je mobil, na 2. jídlo, voda, přístřeší, na 3. Judi Dench, je to kurva poklad, a až pak, a ne dřív, vaše rodina. To je prostě empirický fakt. Ale také je těžké uvěřit tomu, že „dělníci jsou naše rodina“, vzhledem k tomuto: Ohromující obvinění vůči manažerům tohoto závodu Tyson na zpracování vepřového v Iowě.

Byl jedním z prvních, co musel zavřít, když tu na jaře řádil koronavirus. Tamní vedoucí údajně vsázel na to, kolik pracovníků virus chytí. Podle obvinění manažer závodu ve Waterloo zorganizoval sázky se vstupním vkladem v hotovosti a typu „vítěz bere vše“ pro vedoucí a manažery ohledně toho, kolik zaměstnanců bude mít pozitivní test na covid-19. Ty kráso! Tyhle sázky jsou možná to nejnechutnější, co kdy vzniklo v závodu Tyson, a to je co říct, protože Tyson vyrábí kuřecí čipsy s příchutí dresinku ranch, o kterém jeden zákazník napsal: „NECHUTNÝ!

Navalilo se mi před mým dítětem.“ Tato recenze je přímo na stránkách Tysonu. Tyson po tomto incidentu vyhodil sedm manažerů, ale svědčí to o rozsáhlejším problému tohoto průmyslu. I když firmy vydávaly nekonečné tiskové zprávy o nákladech na ochranu zaměstnanců během pandemie, sami zaměstnanci tato tvrzení zpochybňují.

A zasáhlo je to těžce. Do 18. února se aspoň 57 000 zaměstnanců masného průmyslu virem nakazilo a aspoň 280 zemřelo. Ale pravdou je, že zacházení se zaměstnanci v tomto průmyslu je velmi špatné už velmi dlouho. Tak se na ně dnes zaměříme. A začněme s tím, jak tyto závody fungují. Většina z nich obsahuje výrobní pás, kolem kterého jsou u sebe namačkaní dělníci.

Krájí, odkosťují, odřezávají tuk často při nebezpečné rychlosti. Maximální povolené rychlosti pásů na drůbež se od roku 1979 zdvojnásobily a zaměstnanci hlásí „v průměru 35 až 45 ptáků za minutu“. To je méně než dvě sekundy na ptáka. To je rychlé! Za dobu, co jsem vám vysvětloval rychlosti pásů, by závod zpracoval celých 5 ptáků. A něco by mělo trvat jen 2 vteřiny: podívat se na hodinky, odkašlat si, stanovit hodnotu člověka podle toho, jak moc ho chcete šukat.

Hele! No… Chápu to. Ale bezpečná porážka kuřete by mezi ně patřit neměla. A kvůli tomuto neúprosnému tempu zaměstnanci masného průmyslu hlásí, že je těžké si i jen odskočit, což možná vysvětluje toto: Toto je záznam z bezpečnostní kamery, který se k nám dostal ze závodu Smithfield ve Virginii. Na videu vidíte zaměstnance vepředu, jak si sundává rukavice.

Představitelé společnosti potvrdili, že si muž pod pásem uleví, potom si nasadí rukavice a pokračuje v práci. Dotyčný zaměstnanec byl suspendován, dokud nebude znám výsledek šetření. To je nechutné. No jo, je. Kombinace moči a vepřového je trochu zneklidňující. Je to jeden z mnoha důvodů, proč mě neláká porno s Miss Piggy. Ale nejde jen o to, že se ten muž vymočil pod výrobní pás. Jde o to, že ho postavili do pozice, kdy měl pocit, že musel.

To je problém celého masného průmyslu. Oxfam zveřejnil zprávu, která popisuje podmínky, v jakých drůbežáři pracují, přičemž jeden detail tvrdě zasáhl tuto lokální michiganskou talk show. Zaměstnanci v drůbežářském průmyslu jsou vystavovaní takovým extrémům, že nemají povolené pauzy na záchod a mnozí nosí pleny během… Panebože! Vím, že lidé potřebují práci, potřebují být zaměstnaní, ale stát ve své vlastní…

hmotě při práci… Tolik se mi toho honí hlavou. Říkám si, že tohle přece není naše země. Dobře, chápu váš šok, fakt jo. Ale tohle je přesně naše země. Žijeme v zemi, kde statisíce bezdomovců spí na ulicích, lidé musí na náklady na léčbu zakládat kampaně a George Zimmerman může vydražit zbraň, se kterou zabil Trayvona Martina. Je to strašný příběh, o kterém vaše show mimochodem referovala hned předtím. Takže vlastně odvádíte dost dobrou práci v ukazování, jak zkurvená tahle země může být.

A nejde jen o pauzu na záchod. Masný průmysl má jednu z nejvyšších frekvencí pracovních úrazů v zemi. Během posledních třech let zaměstnanec v masném a drůbežářském průmyslu přišel o část těla nebo byl poslán do nemocnice na hospitalizaci zhruba obden. A velká část z toho je kvůli nebezpečným podmínkám. Závody jsou tak přecpané, že běžné zranění je, že vás pořeže kolegův nůž. A tyto překotně rychlé pásy mohou přivodit další problémy, třeba syndrom karpálního tunelu.

A z toho všeho můžou mít pracovníci pocit, že jsou na jedno použití. - Pod rukama vám projde 900 kg za hodinu… - Máte na sobě krev, výkaly, moč… Snadno se zraníte. Když děláte ten samý pohyb na tom samém kusu prasete, bez přestávky, v podstatě s vámi zachází jako se strojem. Hele, to je očividně strašné. S nikým by se nemělo zacházet jako se strojem.

Pokud to tedy není super stroj jako tyčový mixér. Jen ať tak se mnou zachází. Většinu dne odpočívat v pohodlném šuplíku a občas vyjít ven, abych roboticky ojel polévku? Ano, prosím! Možná si říkáte, jak firmám takové zacházení se zaměstnanci prochází. Spousta strategicky zakládá své závody v oblastech, kde je práce nedostatek, a pracovní nabídky míří na zranitelné skupiny: bývalé vězně, uprchlíky a zvlášť imigranty.

Zhruba 175 000 imigrantů pracuje v USA v masném průmyslu. A ti si pochopitelně jen tak úřadům o špatném zacházení stěžovat nebudou. Mnozí pracovníci tedy už tak dělají ve velmi nevýhodném postavení, a navíc byly firmy schopné minimalizovat svou odpovědnost obcházením systému. Např. jsou povinny hlásit vážná zranění vládnímu úřadu na ochranu zaměstnanců, OSHA. Ale tomu se dá snadno vyhnout, protože zranění nemusíte hlásit, pokud jejich ošetření zůstane na úrovni první pomoci.

Tak copak se asi děje? Dle zprávy kontrolního úřadu závody prostě poskytnou první pomoc na místě místo toho, aby zaměstnance poslaly k doktorovi. Dle té zprávy i pracovníci s těžkými zraněními nebyli posláni k doktorovi a jeden zaměstnanec onemocněl muskuloskeletální poruchou, přičemž více než 90krát navštívil firemní sestru, než byl poslán k lékaři. A pracovníci si jsou moc dobře vědomí, co se děje. Máme tam sestru, která pro vás ale nic nedělá.

Například když nás bolí ruce, jenom nás namaže Voltarenem a pošle nás pryč. Ani se tam nevyplatí jít. Potřeboval jsem lékaře, ale odmítli mě. A zeptal jsem se jich, jestli můžu zajít za svým ortopedem. K vlastnímu specialistovi. Řekli mi, že jestli to udělám, vyhodí mě. Existuje spousta dobrých důvodů, proč někoho vyhodit: časté absence, nekvalitní práce, trocha rasismu na prášcích na spaní, ale to, že někdo chce jít doktorovi, by neměl být jeden z nich.

A nutno říct, že pokud jste těžce zranění, jen těžko vám to někdo proplatí. Teoreticky se můžete přihlásit do kompenzačních programů, přičemž přijdete o možnost podat žalobu, ale nahradí vám to mzdu a uhradí léčbu. Jde o to, že tyto programy fungují na státní úrovni a financují je firmy, které lobbovaly za to, aby tyto příspěvky byly nízké a těžko dosažitelné. Těsně před tím, než Texas předělal svůj kompenzační systém roku 1989, se výkonný ředitel jedné drůbežárny, Bo Pilgrim, snažil řízení ovlivnit docela nehorázným způsobem.

Senátor Bob Glasgow ze Stephenvillu říká, že nikdy nedostal bianco šek na 10 000 dolarů, dokud se kuřecí král východního Texasu Bo Pilgrim nevypravil ve středu do Senátu. Senátor Hugh Palmer z Fort Worth říká, že mu Pilgrim buď podsunul úplatek, nebo nelegální příspěvek na kampaň. No určitě jsem si nemyslel, že to byl dárek k Vánocům. Samozřejmě že nebyl, protože vánoční dárky se většinou nevyužívají jako úplatky.

Až na případ dítěte z rozvedené rodiny. Tady je, Billy, plnohodnotná motorka, přesně jak sis přál. Podle mě si ji zasloužíš, ale pokud tvá matka nesouhlasí, její vina. Je náročná, Billy. A v rychlosti o Bo Bilgrimovi. Spoluzaložil firmu Pilgrimova pýcha a podsouvání šeků zákonodárcům není ani to nejhanebnější, za co v životě utratil peníze.

Mimo jiné si před jedno ze svých distribučních středisek nechal postavit svou 11metrovou bustu a pod ni přidal druhou sochu, která zobrazuje, jak předčítá Bibli své slepičce Henriettě. Také postavil toto monstrózní panství, kterému místní říkají Kvokinghamský palác a ve kterém se kromě jiných zvěrstev nachází tahle strašná koupelna, která má příhodně barvu syrových kuřecích prsou, a tato odporná vstupní hala s malbou, na které jsou nejspíš dva pávi, jak si to rozdávají nad slepicemi, zatímco se zvrhlá sova…

jen dívá. A nejenom Bo Pilgrim vystupoval proti kompenzačním zákonům. Tyson usiloval o změny v kompenzačních programech v jednom státě po druhém, což pracovníkům, zraněným v práci, ztížilo získávání náhrad. V Texasu je teď dokonce možné, aby firmy na kompenzační programy ani nepřispívaly, a v podstatě samy určují, kolik zaměstnanci za zranění dostanou. Tyson tohle přesně dělá.

A když se jejich pracovníci v jejich závodu zraní, musí zraněná osoba, aby od firmy obdržela zdravotní péči, nejdřív podepsat, že se dobrovolně vzdává všech nároků, které jejím zraněním vznikají. Můžete to nepodepsat? Jistě, ale aby vám pak byly uhrazeny zdravotní výlohy, musíte firmu zažalovat – a to může trvat roky. A i když má teď Texas zákon, který pracovníkům dává na zřeknutí se 10 dní, do té doby je ale můžou přinutit.

V jiné firmě byl zaměstnanec s rozdrcenýma rukama přesvědčen, aby dokument o zřeknutí se podepsal perem drženým v ústech. Hele, já vím, že tohle všechno zní hrozně špatně, a plyne z toho, že se firmy jako Tyson nezajímají o zdraví svých zaměstnanců, ale to vlastně není pravda, protože to vypadá, že se velmi zajímají o zdraví některých svých zaměstnanců.

Zaměstnanci v kancelářích firmy Tyson v Dakota Dunes vstávají od svých stolů… Tak jo, dobrá práce. …a kráčí ke zdravému režimu. V úterý a čtvrtky na místě nabízíme kurzy fitness pro všechny zaměstnance. Zaměřili jsme se na protahování u stolu. Spousta z nás pořád sedí u stolu, tak nám i trocha protažení a pohybu během dne pomáhá. Minulý týden jsme měli kurz meditace a bylo to fajn, vyčistili jsme si hlavu, odpočinuli, můžeme to dělat i v práci.

Víte co? Je to pravda. Meditace je na vyčištění hlavy skvělá, stačí se usadit, zaměřit se na svůj dech a snažit se nemyslet na štáb, který natáčí vaše kanceláře, což jednou bude konfrontováno s tím, jak strašně vaše firma zachází s dělníky. Budou se vám tyto myšlenky vtírat na mysl? Jistě, jen si je uvědomte a navraťte se ke svému dechu.

Namaste. Kontrast mezi kancelářemi a závody firmy Tyson je drsný, skoro jako nepoměr mezi zaměstnanci se stálým platem, z nichž 73 % jsou běloši, a pracovníky na dohodu, z nichž 68 % jsou černoši, Asiaté nebo hispánci. To je zajímavost, kterou jen bezdůvodně zmiňuju. V ideálním případě byste chtěli, aby zakročila vláda a dala to do pořádku. Bohužel je OSHA v žalostném podstavu. Loni v dubnu počet jejich kontrolorů klesl na 45leté minimum.

S aktuálním počtem zaměstnanců by jim trvalo 165 let, než by zkontrolovali každé pracoviště, co pod ně spadá. A i v těch vzácných případech, kdy se kontroloři do závodů dostanou, množství toho, co je jim tam dovoleno dělat, může být skutečně směšné. Na jihovýchodě, kde se nachází velká část drůbežářského průmyslu, probíhá soudní spor, který kontrolorům úspěšně zabránil, aby mohli v drůbežářských závodech provádět větší průzkumy, i když ví, že tam mezi pracovníky dochází k těžkým zraněním.

V jednom případě bylo kontrolorce řečeno, aby si na hlavu nasadila krabici, aby v závodě neviděla žádná bezpečnostní rizika, pokud chtěla závodem procházet kvůli inspekci požáru. Dobře. Asi je to očividné, ale „nasaď si na hlavu krabici“ není příkaz, který se dává, když je všechno tipťop. Je to z podstaty podezřelé. Tudy prosím, pane inspektore. Pokud si zacpete nos a třikrát se otočíte, můžeme začít s prohlídkou.

A i když OSHA na pochybení přijde, jejich moc něco udělat je hrozně omezená. Roku 2019 byla průměrná pokuta za hrubé porušení bezpečnosti, riziko, kdy se smrt nebo vážná fyzická újma jeví jako velmi pravděpodobné, jen něco přes 3 700 dolarů, což znamená, že může být pro firmy levnější vést nebezpečný závod a občas zaplatit pokutu než poskytnout bezpečné pracovní prostředí. A to vše vyeskalovalo, když loni udeřila pandemie.

Korporátní zaměstnanci začali pracovat z domova, kanceláře nebyly bezpečné, ale závody byly stále otevřené, i když, jak jste viděli, je takřka nemožné udržovat u pásu rozestupy. A když pracovníci začali dle očekávání umírat, reakce na federální úrovni byla příznačně chabá. Poté, co v závodě JBS v Coloradu zemřelo na covid 6 dělníků, firma obdržela pokutu jen ve výši 15 000 dolarů. A rodině Saula Sancheze, jednoho ze zemřelých, to pochopitelně nesedlo.

Saul Sanchez pro firmu pracoval skoro 30 let a nikdy nevynechal kvůli nemoci. Byl prvním pracovníkem JBS, který na covid zemřel, a jeho rodina říká, že jeho pohřeb stál více než pokuta, kterou firma dostala. Je to rána pod pás, oni vydělávají přes 50 miliard dolarů ročně a jim naúčtují 15 000 dolarů. To této firmě umožňuje nestarat se o své zaměstnance. Jo, přesně tak. Ta pokuta odpovídá 0,00003 procentům loňského zisku JBS.

A pokud dáte firmě pokutu ve výši zlomku procenta jejich zisku, nebuďte překvapení, když nadále nevěnují svým zaměstnancům ani zlomek péče. Z legálního hlediska vám musím říct, že JBS tvrdí, že pokuta a vládní stanovisko, že selhali v ochraně zaměstnanců před covidem, jsou zcela neopodstatněné. A navíc brojí i proti nárokům na odškodnění pro pozůstalé, které klade vdova po Saulu Sanchezovi a další pozůstalí.

Argumentují tím, že nákaza covidem nesouvisí s prací. Ale upřímně řečeno, tenhle argument jim nehraje do karet, protože se tam epidemie tak rozjela, že v jednu chvíli museli závod zavřít. Takže co můžeme udělat? Alespoň po dobu trvání pandemie by OSHA měla zavést federální nouzové pracovní normy, aby pracovníci v masném průmyslu měli nárok na rozestupy a další ochranu. V dlouhodobém hledisku by ten úřad měl být překopán a posílen. A dál se ministerstvo zemědělství musí postavit za bezpečnou rychlost pásů a kompenzační programy by měly mít stanoveno minimum toho, co státy musí nabízet, protože jinak se to bude stále snižovat.

A to všechno se musí provést rychle, protože jsme v kritickém bodě. Vzpomínáte si na závod Tysonu se sázkami vítěz bere vše? Do poloviny prosince se přes 1 500 pracovníků virem nakazilo a 8 jich zemřelo. Takže pokud je Tyson doopravdy rodina, jak rádi tvrdí, zdá se, že je zatraceně dysfunkční.

A když si to všechno pospojujete, pleny, nekonečné návštěvy ošetřovny, zranění a úmrtí, stačí vám jenom nahlédnout pod pokličku toho, jak tento průmysl zrovna funguje, abyste došli k prostému závěru: To je nechutné. Jo, je, opravdu jo. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz