Školní policie

Začneme rovnou hlavním tématem, které se týká toho, co se stalo před 12 dny v Uvalde, kdy 18letý mladík se dvěma puškami AR-15 zabil 19 dětí a 2 pedagogy v základní škole. Všichni víme, v čem je problém. Ve zbraních. Protože kdokoliv v této zemi, kdo chce mít zbraň, ji může mít, což už mělo tragické následky.



Valná většina masových střelců, včetně střelců v Uvalde a Parklandu, si zbraně zakoupila legálně. Takže víme i to, jaké má tento problém řešení. Regulaci zbraní. Smysluplné a efektivní zbraňové zákony. Ale to některé nezastavilo, aby zoufale nenavrhovali cokoliv jiného. Jediným řešením je Pán Ježíš Kristus a návrat duchovna a modlitby do našich škol. Pasti, série vzájemně blokovaných dveří u vstupu, které spustí nástražný drát.



Ráda bych to viděla po celé zemi. Místo toho, aby rodiče dětem kupovali hračky a hry, investujte do bezpečnějších tříd. Existují nádherné, barevné deky, které lze dát na zeď, ale jsou to balistické deky. O čem to meleš? Deka není strategie proti střelci ve škole, sotva to jako strategie stačí na to, když domů vletí pták.



A i když to jsou směšné nápady, zabezpečování škol je často navrhováno jako alternativa k regulaci zbraní. A na sjezdu Národní střelecké asociace, který se kupodivu stále konal v Texasu jen tři dny po střelbě, Wayne LaPierre navrhoval to samé řešení jako po střelbě v Sandy Hook a Parklandu. Potřebujeme plně financovat policejní oddělení naší země a programy školní pořádkové služby.



Ano, dát policisty neboli školní pořádkovou službu, známou pod zkratkou SRO, do škol. A asi není překvapivé, že řešení hlavy střelecké asociace je více lidí se zbraněmi. Je to, jako kdyby „Skládka je přeplněná, proto potřebujeme více hromad odpadu“ řekla hlava Národní mývalí asociace. Co jiného čekáte, že řekne? Ale myšlenka, že by ve školách mělo být více policistů, se vrací po každé větší střelbě.



A hlavně je to ta věc, co nakonec vždycky uděláme. Během šesti let po masakru v Columbine v roce 1999 federální vláda vyčlenila více než 750 milionů dolarů na zaměstnání přes 6 500 strážníků SRO. A od té doby to narostlo natolik, že podle posledních dostupných dat 58 % amerických škol má přísežného příslušníka donucovacích orgánů v prostorách školy alespoň jednou týdně.



A to se děje i přesto, že školy trpí nedostatkem nepostradatelných pracovníků. Nedávná zpráva zjistila, že 14 milionů studentů chodí do školy s policií, ale bez výchovného poradce, zdravotníka, psychologa nebo sociálního pracovníka. To je 14 milionů dětí, které jsou ve větší blízkosti k želízkům než k odborníkovi na fyzické či duševní zdraví. A někteří policisté vám řeknou, že to má i jinou výhodu než bezpečnost. Jsou tam také proto, aby v policii vytvářeli důvěru už od útlého věku. Měla by být policie v každé škole?



Bohužel ano, je to smutné, pokud o tom smýšlíte morbidně. Ale pokud o tom budete přemýšlet jako o budování vztahů pro naši budoucnost, tak proč ne, komu to uškodí? Že to neškodí? Jste si jistý? Něco vám prozradím. Pokud něco v této show ukážeme, určitě to může škodit. Nikdy jsme vám tu neukázali klip, kde policajt řekl, že to nikomu neškodí, a my na to: „Máte recht, strážníku Chlapáku.



To byla naše show, hezký víkend!“ Takže jelikož se po další školní střelbě zdá, že do škol chceme dostat další policisty, říkali jsme si, že bychom si o školní policii měli promluvit. O tom, jestli je řešením tohoto problému, jakéhokoliv jiného problému a jestli není problémem sama o sobě. A začněme tím, že tuhle myšlenku nepropaguje jen střelecká asociace.



Volají po tom i rodiče, třeba tento muž na únorové schůzi okresní rady. Alex Turner nám řekl, že plně podporuje navýšení počtu SRO. Prostě to znásobí sílu ve škole, čímž budou moct zastavit bezprostřední nebezpečí. Pan Turner má dvě děti ve školním věku a jeho žena v místní škole pracuje. Nejvíce mě děsí představa, že by se musela chránit batohem před někým, kdo drží zbraň.



Děti jsou ta nejdůležitější věc pro naši budoucnost. Jsou to budoucí daňoví poplatníci, občané, kteří budou investovat do naší komunity. Dobře. Samozřejmě že to, že děti popisuje jako budoucí daňové poplatníky je trochu divný, ale kdo z nás nepřišel ke svým spícím dětem, nedojal se klidem v jejich tvářích a neřekl si: „Páni, takový zázrak.



Jestlipak jednou bude vyplňovat daňové přiznání jako já?“ Rodičovství je doopravdy plné radostných záhad. Ale chápu, co se snaží říct. Představa, že by někdo přišel do školy a vašemu dítěti ublížil, je neskutečně děsivá. Nemyslím si, že všichni lidé, co si myslí, že díky policii jsou školy bezpečnější, mají zlé úmysly, ale myslím si, že se mýlí. Protože odpověď na otázku, zda školní policie zabraňuje školním střelbám, je v podstatě ne.



Odborníci, co to studovali, zjistili, že střelce neodradily detektory kovů, zamčené dveře, bezpečnostní kamery ani školní policie. Ale pokud si říkáte, co poté, co už střelba začala? Pak je může zastavit, ne? Nebuďte si tak jistí. Uvalde i Parkland měly školní policii, a i tak se stalo, co se stalo. Případy, kdy školní policie střelbu zastavila, jsou neskutečně vzácné.



Jeden takový případ se stal před čtyřmi lety. Washington Post se na to pak zaměřil a našel jen jeden další případ za posledních 19 let, kdy školní policista zastřelil aktivního střelce. Je jednodušší najít případy, kdy střelbu zastavil pedagog nebo výchovný poradce. Ale než se hádat na základě jednotlivých případů, podívejme se na obsáhlejší data. Analýza 179 střeleb v prostorách škol, což je hrozné vůbec vyslovit, neobjevila žádný důkaz pro to, že by přítomnost školní policie zmírnila vážnost školních střeleb.



Naopak to dokonce může zhoršit, jak říká tato výzkumnice. Podívali jsme se na školní střelby a pokusy o střelbu a je pozoruhodné, že když na scéně máte ozbrojené strážníky, počet obětí a raněných roste. Je to často proto, že pachatel má sebevražedné sklony, školu zná a ví, že tam policista je, a tak přijde těžce vyzbrojený.



Ano. A pokud školní policie může střelbu zhoršovat, proč je pořád navrhujeme jako řešení? Kdyby OFF! zjistil, že jejich repelenty přitahují komáry, přestal by je prodávat nebo by je přinejmenším začal prodávat jako kolínskou pro osamělé komáří mládence. Zkrátka a dobře, důkazy, že školní policie zabraňuje střelbám, prostě neexistují.



A důkazy, že způsobuje škody, jsou značné. Takže ve zbytku tohoto příspěvku se nebudeme bavit o střelbách, ale o skutečných dopadech, které policie může na děti mít každičký den, co ve škole stráví. Národní asociace školní pořádkové služby je takové jejich obchodní sdružení a tvrdí, že mají spoustu funkcí mimo školní bezpečnost. Vyvinula i triadický koncept školní policie, podle kterého by strážníci SRO měli být zároveň učiteli, neformálními poradci a policisty.



A nepochybně existují školy, kde některé děti policisty takto vnímají. Určitě jste viděli videa, jak v policejním autě s dětmi zpívají karaoke, jak v poločase předvádí vtipnou choreografii. Někteří se dokonce k dětem přidali v rámci mimoškolních aktivit. Nestává se každý den, že by se školní policistka zhostila role ve školním muzikálu.



Objevila se na naší první taneční zkoušce. A já si řekla: „Proč je tu strážnice Griffin? Provedl někdo něco?“ Ale ostatní říkali: „Ne, bude s námi hrát a tancovat.“ Byla jsem v šoku. V šoku, protože předtím se většina studentů strážnice, která má ve škole udržovat pořádek, bála. Je to pravda.



Policajtka ve školním muzikálu. Jen si představte, jak těžké rozhodnutí to pro učitelku dramaťáku muselo být. Hm, Suzie má úžasný rozsah, Hannah B. se skvěle naučila choreografii, Jillian letos maturuje, takže by asi měla dostat velkou roli, ale strážnice Griffin má pistoli, takže… tu roli dám asi strážnici Griffin. Ale stepující strážnice Griffin nejspíš nebude standard. V dobře situovaných školách má policie rozšířenou kompetenci, včetně vzdělávání a mentoringu, ale v chudších školách se spíše drží oblasti prosazování zákona.



A triadickému modelu navzdory, když se asociace svých členů zeptala, se kterou rolí se ztotožňují nejvíce, více než dvě třetiny řekly vymáhání zákona. Samozřejmě že ano, jsou to poldové. Většina policajtů se jimi nestane, protože vlastně chtějí být poradci, ale proto, že to ve filmech vypadá cool a nechce se jim stavět na červenou.



Proto to dělají. A problém je, že pedagogové a správci školy policisty někdy použijí, aby řešili základní kázeňské problémy, jak vysvětluje i tato učitelka. Učitelé se přestávají snažit vyřešit sami spoustu problémů, které dříve řešili. Dříve to byla zodpovědnost učitele, teď někam stačí zavolat. Kolik z vašich kolegů rovnou zavolá školní policii? Řekla bych, že to dělá většina učitelů.



Určitě 75 % z nás, pokud to má být aspoň hrubý odhad. Plán hodiny mají připravený a co udělají, když dítě neposlouchá? Pošlou ho pryč. Ano, ale to není dobré. A vím, že učitelství je vyčerpávají práce a z nějakého důvodu se společnost rozhodla, že odměnou jim bude nízký plat a děkovná jablka. A o to tady nejde, ale proč zrovna jablka? Proč jsme se rozhodli učitele odměňovat stejně jako průměrné koně?



Protože ti dobří koně dostávají kostky cukru. Říkám, že by učitelé měli dostávat cukr místo jablek? Neříkám, že to neříkám. Ale chci tím říct, že i když chápu, že frustrovaný přepracovaný učitel chce problémové dítě ze třídy pryč, je velmi nebezpečné do toho zatahovat policii, a to z mnoha důvodů. Jeden důvod je, že školní policie může studenty zatýkat, a taky se to děje. Poslední roční průzkum ukázal, že to udělali více než 54 000 studentů, což je obří číslo.



Pokud se mě zeptáte, co si myslím, že se ve školách děje 54 000krát, řekl bych: Nevím, počet ztracených třídních mazlíčků, protože student nedovřel víko od klece? Nebo počet případů, kdy se žáci učitelce vymkli z rukou, když se dozvěděli něco o jejím životě? Páni, měla do projektoru zapojený počítač a má tam pozvánku od nějakého Jima. Kdo je Jim? Jste zaláskovaní?



Budete s ním mít miminko? A jestli si říkáte, že žák musí udělat něco opravdu špatného, aby ho ve škole zatkli, není to úplně tak. Studenti byli obviněni z napadení za věci jako házení vlaštovky, baby karotek a bonbonů Skittles a z držení drog za držení javorového listu. A když pětileté dítě s ADHD dostalo záchvat vzteku, obvinili ho z násilí proti úřední osobě, ačkoliv se provinilo jenom tím, že se chovalo jako pětileté dítě, do prdele.



A nebo to, co se stalo Kieře Wilmot. Když chodila na střední, snažila se napodobit pokus z hodiny, ve kterém se pomocí chemické reakce snažíte z lahve ustřelit víčko. A nechám ji a pak její matku vysvětlit, co následovalo. Ředitel a zástupce ředitele stáli asi tři metry ode mě, a když víčko odletělo, zeptali se, co to má být. Já na to, že to byl vědecký projekt, a oni řekli fajn.



Na konci třetí hodiny mě vzali ze třídy a zavedli mě ke školnímu policistovi. A řekl: „Tohle je považováno za těžký zločin. Budu tě muset zatknout.“ Dali mi želízka a posadili mě do auta. Cvičený policejní strážník zatkl mou dceru, dal jí želízka, posadil ji do zadní části policejního auta a zavezl ji do diagnostického ústavu pro mladistvé a obvinil ji ze dvou těžkých zločinů.



To je tak nehorázně stupidní z tolika důvodů. Jedním z nich je, že pod „těžkým zločinem za vědecký pokus“ si představíte perník. Kdybyste mohli hádat 500krát, za který vědecký pokus budete obviněni z těžkého zločinu, prvních 499 tipů by byl pervitin a další by byl: Jseš si 100% jistý, že to není perník? Ani v těch nejšílenějších snech by vás nenapadlo vyprdlé víčko, tedy pokud by v té lahvi nebyl pervitin.



Měl bych říct, že obvinění proti Kieře byla později stažena, ale i tak musela v přihlášce na vejšku u otázky Byla jste zatčena? zaškrtnout ano. A i když to zní šíleně, měla vlastně kliku, protože její směšné zatčení sledovala média, ke kterým mohla vysokou školu nasměrovat, ale takové štěstí spousta dalších nemá. Děti se záznamem v trestním rejstříku můžou mít větší potíž při hledání práce, získávání stipendií a spousty dalších příležitostí.



A je sice pravda, že můžete požádat o zapečetění záznamů, zpravidla v 18 letech, ale neexistuje záruka, že se to stane. Takže i samotné zatčení může napáchat značnou škodu, jak přiznají i ti, co jsou součástí systému. Jsme svědky spousty případů, u kterých si říkáme: Vážně? Paní Garnette říká, že ve skoro 70 % případů probační úředník rozhodne, že daný delikt není tak závažný, aby byl postoupen státnímu zástupci.



Ale i v těchto případech je velká část škod už napáchaná. I tak dítěti může zůstat záznam v rejstříku? I tak budou mít v rejstříku záznam o zatčení. Ano, je to tak. Byli zatčeni. Pokud se případ dostane k nám, byli zatčeni. Ať už byli v želízkách a přivedeni, nebo nám jen policie dala papír. Je to fér? No…



Ne, podle mě to není fér. Teda, to byla dlouhá pauza. A není to dobrá známka, když vedoucí probační úřednice na otázku Je justice fér? reaguje jako účastník vědomostní soutěže, co musí zdržovat poté, co se omylem přihlásil o slovo. Ale alespoň přiznává, že náš systém má zásadní vadu. Ale je strašné pozorovat bývalého ředitele odboru studijních záležitostí okresu, kde ona pracuje, jak se to snaží omluvit.



Žádný náš student nedostal záznam kvůli něčemu, co jsme udělali. My se nesoustředíme na zatýkání a posílání dětí pryč. To jde proti smyslu práce vychovatele. - Ale přesně to se děje. - Ne v mém školském obvodu. Ale za jediný školní rok bylo 283 dětí z vašeho obvodu posláno na policii. - Dobře. - Takže se to děje. - Někdy jsou naši žáci předvoláni, ano.



- A víte, že z toho můžou mít záznam? Vím, co se děje, když zasahuju já, ne když zasahuje policie. Takže nevíte, že tito žáci dostávají záznamy? Nevěděl bych to tak či tak. - Ale nedohlížíte v obvodu na kázeň? - Ano, a o kázeň se v obvodu starám. Pokud vzniknou následky v oblasti zákona, to jde mimo nás, to se nás netýká. No ty krávo, to je dost selektivní. Že se vás to netýká?



I ne, ty hajzlíku, to se vás velmi týká. A rozumím, kde se levný Bill Murray snaží udělat dělicí čáru. Na jedné straně je školní kázeň, což spadá pod něj, ale pokud dítě poruší zákon, řeší to policie. Ale v praxi je to tak, že jakmile do školy vpustíte policii, ta hranice se začne stírat. A začnou stupidní zatýkání za věci jako vědecké pokusy, házení karotek nebo dojde k neobhajitelnému zatčení jako v obvodu tohoto chlápka, kde šlo o autistického chlapce.



Před dvěma lety byl Adrian ve své škole Bret Harte v San José a tehdy na chodník drobným kamenem vyryl písmena ADRX. Touto zkratkou se Adrian ve škole často podepisoval. Písmena měřila jen 15 centimetrů, ale škola měla za to, že to stačilo na zapojení školní policie. Adrian byl ve 13 letech zatčen. Myslel jsem si, že by si jich někdo všiml a řekl: „Hele, legenda.



Páni, legenda, to je hustý. Na téhle škole byla legenda.“ Aby bylo jasno, ten kluk byl a je legendou. Protože pro 13leté děti není nic hustějšího než kdekoliv napsané iniciály. Je jedno, kde jsou napsané nebo čím, ale někde jsou a to je cool. Na stole? Ano, prosím. Na lampě?



Zbožňuju. Vysoko na zdi? Jak se tam dostaly? Adrianovy iniciály jsme napsali i na výzdobu za mnou, aby všem bylo naprosto jasné, že tu doopravdy byla legenda. Ten příběh je už tak praštěný, ale to ani nevíte, že to, co vyryl, šlo okamžitě umýt vodou a mýdlem, k čemuž ho donutila máma. Ale svědčí to o větším problému. Studenti s handicapem mají skoro 3krát větší šanci na zatčení, i když děti s vývojovými poruchami mívají potíž chápat nebo dodržovat pravidla a potřebují podpůrný personál, který jejich specifické potřeby zná.



A nejsou v tom samy, protože policajti se ve školách často chovají stejně jako mimo školy, což vysvětluje, proč černoši tvoří skoro třetinu všech zatčených studentů, ačkoliv to je dvakrát tolik, co je jich ve školách zapsaných. To je jen jeden z důvodů, proč bělošské děti častěji mluví o přátelských strážnících SRO, zatímco je černošští studenti, klidně ze stejné školy, můžou vnímat odlišně.



Skoro jako by ten chlap byl soudce, porota i popravčí. A vypadal hrozivě. Chodil chodbami, jako by mu to tam patřilo. Každý rozhovor s ním byl napjatý. Šlo opravdu jen o nebělošské studenty. Dělal to dokonce i jeden černý strážník SRO.



Nikdy jsem neviděl, že by mluvil s bělošským studentem. Věděli, koho hledají, a studenty… v podstatě terorizovali. Tolik studentů si to mohlo užít, ale místo toho trpěli. A to kvůli policajtovi. Ano. Přítomnost policie může některým dětem školu velmi znepříjemnit. A upřímně nepotřebujeme školu dělat ještě děsivější.



Už tak je děsivá dost. Pod nejděsivějším místem si nepředstavím strašidelný dům nebo vnitřek mozku Toma Cruise. Je to střední škola, protože nezapomínejte, já byl tohle. A nejde jen o terorizování studentů. Možná jste viděli virální videa agresivních školních policistů. Videa, která někdy vedla k takto strašným titulkům. A jelikož školní policie těží ze stejné ochrany jako policie kdekoliv jinde, následky pro ně v mnoha těchto případech neexistují.



V okresu Osceola na Floridě policistu natočili, jak studentku hodil na zem, až upadla do bezvědomí, ale nebyl z ničeho obviněn a jeho vedoucí, okresní šerif, tento výsledek plně podpořil. Některé věci na kameře nevypadají dobře. Ale hádejte co. Tohle zafungovalo a pro vymáhání zákona je to dobrá věc. Šerif Lopez podpořil činy zástupce Fourniera navzdory kritikám a zájmu veřejnosti.



Je nešťastné, že si tímto ta slečna musela projít, ale je také nešťastné, že můj zástupce musel neustále čelit kritice a obtěžování, když se jen choval tak, jak byl vycvičen. Opravdu si myslím, že nikdo nemá lepší argumenty, proč nefinancovat policii, než samotná policie. Hodit s dítětem o zem a nechat si šéfa postěžovat, jak na vás všichni byli zlí, vystihuje váš výcvik?



Pak je jasným problémem ten výcvik, samotní policisté, celý systém a zcela určitě šerifovy falešné sluneční brýle Oakley. Ale šerif Flavortownu zmiňuje zajímavou věc. SRO podstupují stejný výcvik jako jiní policisté, ale možná taky už žádný jiný. Požadavky se totiž velmi liší v každém státě, pokud nějaké vůbec mají, a národní výcvikové požadavky pro policii ve školách zkrátka neexistují. A když máte ve škole policii, která obyčejné kázeňské situace vyhrocuje, následky můžou být opravdu strašné, jak už jste dnes viděli.



Když jsme tento díl chystali, našli jsme tolik případů dětí, pro které jejich zkušenosti i po tolika letech představují trauma a mají pocit, že jim to ovlivnilo budoucnost i způsob, jak interagují se světem. Pokud jste už dosáhli určitého věku, je to mnohem rozšířenější, než si možná myslíte.



Náš personál není tak početný, ale několik jeho členů za námi během příprav v tomto týdnu přišlo a vyprávěli nám o strašném chování školní policie, jehož byli přímými svědky nebo ho sami zažili. A to jsme se ani nedostali k tomu, že školy s SRO mají vyšší počty vyloučených a podmíněně vyloučených studentů než srovnatelné školy bez SRO, což se prokazatelně pojí s horšími studijními výsledky, zanecháním studia a behaviorálními problémy ve škole i mimo ni, takže když ten chlápek říkal, že je policie ve školách potřeba víc, protože to přece neuškodí, tak odpovědí na to je, že to může škodit a také to neustále škodí.



A zatímco se všichni hádají, že potřebujeme ve školách policie více, já bych na to řekl, že jí dost možná potřebujeme výrazně méně. A drobné reformy na to nebudou stačit. Někde zkoušeli to, že si policii ponechali, ale snažili se o to, aby byla méně děsivá.



Asi před pěti lety v Minnesotě, kam do školy chodil tenhle kluk, z uniforem školních policistů udělali světle modrá trička s límečkem. Což kupodivu studenty včetně něho vůbec nezmátlo. Každý den chodím do školy jakožto mladý černý teenager a musím se dívat na to, jak se náš SRO prochází chodbami. Je neustále u nás ve třídách, na chodbách. Váš kompromis je, že jim zmírníte outfit? To nedává smysl.



To ne… Ať je to, co je to, policajt je policajt. Ať už nosí červenou, žlutou, modrou, je to fuk. Ano, má pravdu, teenageři nejsou blbí. Nemůžete je tahat za nos. Vědí, co se děje. Policajt bude policajt, ať už si oblékne cokoliv. Fuchsiovou?



Pořád polda. Rumělkovou? Pořád polda. Šaty zpěvačky Cher z Oscarů z roku 1986? Pořád polda a teď navíc nosí něco, na co ani v těch nejšílenějších snech nemá. Mohli bychom ale podniknout větší opatření, třeba zařídit vyloučení policistů z běžných kázeňských záležitostí, požadovat, aby podstoupili výcvik, jehož součástí bude, jak uklidnit situaci a pracovat s handicapovanými. Nebo bychom je ze škol mohli dostat úplně. Některá města, jako kalifornský Oakland, to udělala, ale neříkám, že to je snadné.



Pořád tam probíhá rozsáhlá debata o tom, jak zvládat všechno od běžné kázně po nouzové situace. Protože tam vědí, že zbavit se školní policie neznamená zanevřít na školní bezpečnost. Znamená to se ptát na to, co doopravdy drží děti v bezpečí. A já bych řekl, že jeden dobrý způsob by bylo vzít peníze, které teď nevyhnutelně půjdou do školní policie, a místo toho je investovat do poradců, zdravotníků a dalších lidí, kteří studenty opravdu chrání.



Školní policie není řešení školních střeleb. Řešením střeleb je regulace zbraní. A když do škol sypeme více policistů, abychom se vyhnuli této těžké a nezbytné debatě, nejenom že děti nechráníme před násilím, ale odsuzujeme je k systému, který kriminalizuje podstatu dětství. Děti si zaslouží být otravné, aniž by je za to zavírali.



Být smutné i naštvané, aniž by je házeli na zem. Zaslouží si mít záchvaty vzteku, házet mrkve, dělat vědecké pokusy, říkat blbosti a vyrývat do věcí své jméno, aniž by jim hrozil odvoz policejním autem. Zaslouží si být zvědavé, chybovat, zacházet trochu moc daleko, být trochu moc hlasité, zkrátka být zatraceným dítětem. A rozhodně si zaslouží víc než jen tu lež, že to jediné, co může zastavit zloducha se zbraní, je dobrák, co může zatknout pětileté dítě.



Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz