Policejní razieLast Week Tonight
235
Policejní razie jsou v USA dlouhodobě diskutované téma, ale v minulém roce diskuze ještě posílily s úmrtím Breonny Taylor, která při jedné z razií přišla o život. Omyly při této policejní praktice, která se většinou využívá v drogových případech, ovšem vůbec nejsou vzácné, a tak se nabízí otázka, jestli tak nebezpečnou metodu v některých případech vůbec využívat.
Poznámky:
- Týmy SWAT jsou speciální jednotky amerických policejních oddělení, které se zaměřují především na boj s gangstery a teroristy.
- Quibi byla americká streamovací platforma, která fungovala pouze od dubna do prosince minulého roku. Chrissy's Court (Chrissyn soud) byl jedním z pořadů, který platforma uvedla, a svou formou připomínal např. Soudkyni Barbaru.
- Edible Arrangements, ve videu přeloženo jako Jedlé pugéty, je skutečný podnik v USA, který se zabývá aranžováním ovoce.
- Práva typu Miranda je poučení, které musí obdržet osoba obviněná z trestného činu, jinak se na její výpověď nelze dívat jako na důkaz. Jistě výčet těchto práv znáte z amerických filmů a seriálů: „Máte právo nevypovídat. Cokoliv, co řeknete, může být u soudu použito proti vám. Máte právo na advokáta. Pokud si advokáta nemůžete dovolit, bude vám přidělen.“
Přepis titulků
Jdeme dál. Dnešní hlavní příběh se týká policie, oblíbeného televizního tématu od Poldů z Hill Street přes Zákon a pořádek až po tohle. Myslíte, že má policie příliš velkou moc? Využívá podle vás nepřiměřené síly? Povězte nám, byl někdy v ohrožení váš život? Povězte nám, máte vůbec pocit viny? Jste součástí organizovaných protestů?
Jednáte na pěst vlastní? Že má tento případ rasový podtext, je podle vás pravdivé tvrzení? Nejspíš právě křičíte CO? hlasitěji a hlasitěji. Nechte mě to vysvětlit. To je scéna z Cop Rock, skutečného policejního seriálového muzikálu stanice ABC z roku 1990, který měl celých 11 epizod. Představte si to tak, jako by se Ladíme! srazilo s The Wire a nikdo by nepřežil. Rád bych řekl, že tohle byla nejlepší nejhorší věc, co jsem viděl v TV, ale viděl jsem z Cop Rocku víc.
Je tam vedlejší zápletka o prodávání dětí. A jestli prodavač dětí zpívá? Jo! Jsem obchodník s dětmi. Škvrňata, to jsme my. Zajistím vám plný servis a zůstane to mezi námi. Dejte obchodníkovi s dětmi jen týden nebo dva. Seženu pro vás caparta. Ta písnička trvá tři minuty a nic jiného se tam nestane.
Ten pár tam jen stojí, zatímco jim muž oznamuje, že obchoduje s dětmi, celé tři minuty. Ten seriál běžel v televizi, v Americe. A i když už v televizi dlouho řešíme, jestli mají policejní zásahy, omlouvám se, rasový podtext, moc jsme se v samotném řešení problému neposunuli. Jak už jsme v této show řešili, minulost i přítomnost policejních zásahů v USA se pojí s rasismem.
A dnes se chceme zaměřit na jednu konkrétní oblast: policejní razie. To je postup, který loni vzbudil pozornost těsně po případu Breonny Taylor. Byla zabita poté, co policisté během noci rozrazili dveře jejího domova a vypálili 32 nábojů. O rok později nikdo z policistů nebyl obžalován v souvislosti s její smrtí. A pokud není ničí vina, že nevinná žena byla zabita uprostřed noci ve svém vlastním domě, možná je s raziemi něco špatně.
Dat o nich máme docela málo, takže je těžké určit, kolik jich v USA probíhá, ale odhadují se desítky tisíc ročně. A může je vykonat skoro kdokoliv z pořádkových složek: federální agenti, týmy SWAT v rámci policejních oddělení, detektivové i strážníci. I když byly původně zamýšleny pro případy, kde šlo o život, útočníky se zbraněmi nebo situace s rukojmími, jeden průzkum zjistil, že jen 7 % nasazení jednotek SWAT těmto kritériím odpovídalo, zatímco ve více než 60 % případů šlo o hledání drog.
A ten posun byl výsledkem záměrných změn ve strategii. Razie byly poháněny válkou proti drogám a ta taktika se tak zpopularizovala, že Geraldo Rivera natočil pořad, kde razie ukazoval v reálném čase. Tohle je skutečnost, první ze série razií, které vám dnes večer ukážeme. Při této členové policejního oddělení San Diega zasahují v tzv. kokainovém domě, kde dealeři prodávají kokain lidem v této oblasti. Během posledních šesti měsíců jsme natáčeli policisty, kteří musí vniknout, vtrhnout do kokainových domů naší země a probít se do feťáckých doupat.
A v přestrojení jsme konfrontovali dealery, kteří na tom vydělávají. Ty jo, zdá se, že se tam všichni dobře baví, od strážníků, kteří utíkají, jako by ve Walmartu měli zlevněnou trávu, až ke Geraldovu směšnému převleku: vypadá jako panák z Pringles ucházející se o roli v Miami Vice. I když je to pořád lepší než jeho aktuální podoba, která odpovídá na otázku, co kdyby se všichni Jokerové spojili v jednoho?
A razie můžou mít očividně hrozné důsledky. Šetření Timesů odhalilo, že v letech 2010–2016 při nich bylo zabito aspoň 81 civilistů. A ty postupy jen zřídka odpovídají údajným zločinům, na které míří. V Louisvillu, kde žila Breonna Taylor, se rok a půl před razií, ve které byla zabita, stalo toto. Policejní osobní kamera ukazuje, jak louisvillská jednotka SWAT vniká do domu na West Chestnut Street.
Pospěš si, no tak, dej ruce vzhůru. Pár a tři děti, kterým bylo pod 16 let, tvrdí, že byli ohrožováni střelnou zbraní 26. října 2018 ráno. Sedmnáct strážníků SWAT vtrhlo dovnitř, protože detektiv odtamtud cítil marihuanu. Cítil marihuanu. No tak. Pokud jen cítíte marihuanu, nepřijdete s nabitými puškami jako v Call of Duty.
Přijdete s Osadníky z Katanu a sušenkami ze Subwaye za 50 dolarů. Nebuďte tak zatraceně škrobený! Jde o to, že absurdně neúměrné a nebezpečné zásahy jsou v případě policejních razií naprosto běžné. Tak si o nich dnes povězme. Proč jsou u policie tak oblíbené, proč by neměly a co s tím máme dělat. A začneme tím, co už asi víte. Tedy že ne všem ve stejné míře hrozí, že na ně přijde razie.
Když CBS 2 v Chicagu vyšetřovala historii povolení k domovním prohlídkám, zjistili, že některé čtvrti jsou tím zasažené mnohem víc než jiné. Pro Englewood bylo vydáno 872 povolení k prohlídce. V hlavní pětce jsou i čtvrti Austin s 668, North Lawndale s 455, Garfield Park s 442 a Humboldt Park s 376. Sčítání lidu ukázalo, že jde z 90 % o černošské a latinskoamerické čtvrti. Jen malá část se odehrává v bělošských čtvrtích a k žádným nedošlo v Edison Park, Printers Row, Wrigleyville, Museum Campus a Magnificent Mile.
Jo, to je asi tak na hlavu, jak jste čekali. I když jste nemuseli říkat, že jde o převážně bělošské čtvrti, protože Edison Park Museum Campus a Magnificent Mile patří mezi ty nejbělejší názvy, jaké jsem kdy slyšel. Společně s Alabaster Prim, SPF-50-Ville a Vermontem. A ten rasový nepoměr se objevuje znovu a znovu. V Louisvillu se zjistilo, že domovní prohlídky neúměrně míří proti černochům, a roční studie povolení k prohlídkám ve Washingtonu zjistila, že byly vykonávány takřka výlučně mezi černochy.
A policie má stále silnější prostředky, jak tyto prohlídky může vykonávat. Policejní oddělení jsou militarizovaná poté, co zakoupila nebo obdržela vojenské vybavení. A někteří se ani nesnaží skrýt, jak rádi ho používají. Jen si poslechněte tohoto policistu, jak své hračky ukazuje v přímém přenosu pro děti.
Říkáme mu velký zlý vlk. Protože se správnou silou můžu tímhle beranidlem vepředu prorazit cihlovou zeď. A dostanu se k vám domů, pokud musím. Ne k vám domů, protože vy jste hodné děti. Děláme to jen těm zlobivým. Jen těm zlobivým? Tak to jsem klidný. Proč bychom se báli, že zrovna vy určíte, kdo je hodný a kdo zlobivý? Jste jen milý upovídaný pán, co evidentně v příběhu o třech prasátkách fandí vlkovi. Jen kdyby měl vlk vojenské vybavení, říkáte svým dětem, když leží v postýlkách.
Naštěstí váš všemohoucí otec tímto limitován není. Spěte sladce, hodné děti. Můžeme se ptát, jestli policisté skutečně takové vybavení potřebují, ale také na to, jaké poselství si odnáší ze cvičení, která podstupují. Podívejte se na jedno konkrétní extrémní cvičení členů jednotek SWAT. Vůdce sekty si uvědomí, že na něj jdou s obrněným vozidlem. Řekne si: Fajn, zmáčkněme spoušť. Je vyslán granát a vraždění začíná.
- Panebože. - Je to masová sebevražda, ale ve skutečnosti vražda a sebevražda. Žádný ze scénářů, které jsme viděli, nenabízel prostor pro nenásilná řešení. A tady vzadu vůdci sekty v podstatě systematicky vraždí miminka. Ruce vzhůru, ruce vzhůru! Když je počet hodin strávených na střelnici větší než počet hodin, kdy se učíte řešit konflikty, v poměru 10 nebo 15 ku 1, spíše použijete taktiku, na kterou jste lépe vycvičeni. Ne asi.
Hele, neříkám, že by neměli být připravení na vůdce sekty vraždící mimina. Ale ke kolika případům, kdy vůdce sekty vraždí mimina, budou ročně přivoláni? A vím, na co myslíte: Ale Johne, pokud tu sekta vyvraždí mimina, jak je všechna nahradíme? Nebojte, znám někoho, kdo nám může pomoct. Jsem obchodník s dětmi. Škvrňata, to jsme my. Vážně, trvá to tři minuty, je to fakt divný. Netvrdím, že se na to musíte podívat, ale musíte vědět, že to existuje. Je nebezpečné policii militarizovat a cvičit policisty, jako by byli v akčním filmu, protože by se pak tak mohli chovat.
Tady je razie v Little Rock. Policie vyrazí dveře bytu, který patří muži jménem Roderick Talley, protože se mylně domnívali, že prodává kokain. Ale když žádný nenašli, uvědomili si, že má bezpečnostní kameru, a požádali ho, když byl stále připoutaný k židli, jestli můžou nahrávku zhlédnout, aby se podívali, jak to vypadalo.
- To je skvělý. Natočím si to. - Pusť to znovu. - Za tohle ta práce stála. - Ještě jednou? Nesmějeme se ti. No jo, neboj, nesmějeme se ti, jen si plácáme, jak hustě to vypadalo, když jsme ti vyrazili dveře. Ale ty to chápeš. Byls u toho. Dík, že to bereš sportovně, i když máme zbraně, takže vlastně musíš. Tahle práce je boží. A policie může tvrdit, že nepoužívají jenom palné zbraně, ale i zbraně bez smrtících účinků.
Ale přesto můžou vznikat problémy. Třeba takové zábleskové granáty. Teoreticky mají jen omračovat a dezorientovat. Ale můžou vygenerovat teploty nad 2 000 stupňů. Takže byste doufali, že s nimi strážníci budou opatrní. Určitě opatrnější než tady. Uslyšeli jsme hlasitý rámus, který rozrazil dveře. Potom zábleskový granát dopadl do postýlky dvouletého dítěte. Na této fotografii můžete vidět, jak moc byla poškozená.
A prosila jsem strážníka, ať mi dá syna. Nechte mě ho držet, bojí se, potřebuje mě. Policista mi řekl: „Zmlkni a posaď se.“ Policie hledala drogy, ale žádné nenašla. Jo, policie hodila zábleskový granát do dětské postýlky. Hele, nejsem policista, nestudoval jsem všechny směrnice, nemám doktorát v granátologii, ale jako úplný laik si myslím, že policie neměla házet zasranej granát do zasraný postýlky. A pokud policie nemá možnost zjistit, jestli hází granát do postýlky, možná by granáty neměla mít.
Tady je pravidlo platící pro podkovy i ruční granáty: pokud je hodíte do postýlky, i když jen jednou, co se stane? Už si s nimi nebudete hrát! Díkybohu tohle miminko přežilo. Ale je s podivem, že si policie neuvědomila, že jsou uvnitř děti. Ta rodina na té adrese žila dva měsíce a na příjezdové cestě stál minivan se čtyřmi sedačkami.
A když konečně našli muže, po kterém pátrali, v jiném domě, pokojně se vzdal, když strážníci zaťukali. Takže ve zpětném pohledu nemuselo být nutné házet granát do postýlky. A zase – hledali drogy. A zase – nenašli, co hledali. Tohle se děje pořád. A je znepokojivé, že není tak těžké získat povolení k tomu, abyste někomu vyrazili dveře. Soudci musí povolení k prohlídce schválit a ideálně by to měli kontrolovat.
Ale v praxi moc podrobně policejní odůvodnění nezkoumají. V Utahu jeden průzkum více než 10 000 elektronicky zaslaných povolení odhalil, že polovina těchto povolení byla schválena do tří minut. A stovky byly schváleny do 30 vteřin. To je absurdní. I případy Chrissy's Court trvají déle, a to byl pořad na Quibi, platformě, kterou jsme si všichni vyblouznili. A laťka toho, co musíte udělat, abyste dostali povolení, je dost nízko. Potřebujete jen pravděpodobný důvod nebo důvodné podezření, že na místě naleznete důkazy zločinu.
A to podezření může vzniknout všelijak: ať už jde o zápach marihuany, nebo slovo tajného informátora, který může udávat pro peníze nebo shovívavost. A ukazuje se, že spousta z těchto udání jsou naprosté kraviny. Aby obdrželi povolení k prohlídce bytu Rodericka Talleyho, policie řekla soudci, že informátor od něj koupil kokain a že předávku viděli.
Ale naštěstí měl Talley u vstupních dveří kameru, která ukazuje informátora, jak přijde ke dveřím, sám, stojí tam a pak jde pryč. Běžně kamerám u vstupních dveří nefandím, protože jen natáčí, jak se před každou party pět minut hecuju. Ale jsem fakt rád, že tady kamera byla. A policie byla přistižena, že si informátory vymýšlí, udává zavádějící informace v žádosti o povolení a nedokáže si ani zkontrolovat, jestli je jejich podezřelý vůbec v domě, ve kterém zasahuje, nebo někde jinde, kde by o jeho přítomnosti měla vědět.
Jolanda Blassingame říká, že bylo naprosto děsivé, když chicagská policie údajně rozrazila její dveře v North Lawndale a zbraněmi mířila na její děti v případu, kterému se říká kolosální policejní bota. Neobtěžovali se provést to nejjednodušší, nejběžnější ověření. Cíl prohlídky, pan Bell, si v tu dobu odpykával 20letý trest odnětí svobody za odsouzení za vraždu 300 kilometrů daleko v Hillově nápravném zařízení v Galesburgu v Illinoisu.
No, to je docela trapas. Asi jako když obrátíte dům vzhůru nohama, když hledáte klíče, a nato zjistíte, že jste je měli v kapse. Jenom v tomto případě jsou klíče člověk, dům není váš a vaše kapsa je vězení se střední ostrahou s jiným PSČ. Se špatnou policejní prací na jedné straně a minimálním soudním dohledem na druhé je až moc jednoduché dostat povolení k prohlídce.
A když už ho policie má, není moc omezená tím, co může dělat. Skoro všechna povolení dávají strážníkům právo rozrazit dveře k provedení prohlídky. A vím, že se teď hodně mluví zvláště o raziích „bez zaklepání“, ale je nutno říct, že hranice mezi „se zaklepáním“ a „bez“ je velmi tenká, a to kvůli rozsudkům, jako je tento. Nejvyšší soud USA dnes rozhodl, že policie nemusí čekat víc než 20 vteřin, než vrazí do domu člověka podezřelého z držení drog.
Jednomyslné rozhodnutí usoudilo, že delší doba dává podezřelým čas spláchnout důkazy. Jo, to rozhodnutí bylo, že dát vám 20 vteřin na otevření dveří, je rozumné, protože jinak byste mohli důkazy spláchnout. Pak se nabízí otázka, proč do prdele děláme razie u lidí, jejichž množství důkazů může být spláchnuto během 20 vteřin? Dokud někdo není obviněn z obchodování se šmouly nebo z krádeže nejcennější zlaté rybičky, možná bychom to měli dělat jinak.
A policie vám často nedá ani těch 20 vteřin. Protože roku 2006 Nejvyšší soud rozhodl, že i když poruší pravidlo, že mají zaklepat, ohlásit se a počkat, obžaloba může i tak použít důkazy zadržené během takové prohlídky. Takže když vám rovnou vyrazí dveře, nemá to často smysluplné důsledky. A taková rozhodnutí znamenají, že rozdíl mezi razií „bez zaklepání“ a „se zaklepáním a ohlášením“ prakticky neexistuje. Jak řekl soudce v Georgii, buď se rozrazí dveře a lidé zakřičí „tady šerif“, nebo lidé zakřičí „tady šerif“ a rozrazí dveře.
A to je v zásadě to samé. To je jako srovnávat Bryce Dallas Howard a Jessicu Chastain. Jsou odlišné? Formálně? Jistě, ale ne tak, aby to cokoliv znamenalo. Pokud je ale potřebujete rozeznat, Bryce Dallas Howard je ta, co vypadá trochu víc jak Jessica Chastain. A navrch toho všeho dělá policie případ za případem v provedení razií chyby, které se pohybují na škále od strašlivých až po dětinsky hloupé. Třeba tady pátrají po dealerovi, ale místo toho zasáhli v domě jeho souseda, Onreeho Norrise, 78letého kardiaka, který naštěstí přežil, i když policie dělala jednu chybu za druhou.
Jak mohli policisté zakročit v domě jiné barvy, samostatnou příjezdovou cestou, vlastní schránkou a jinou adresou? - Co se děje? - Přejel jsem to. - Do p*dele. - Do p*dele, pos*ali jsme to. Přejeli jsme to.
Nejdřív se taktický tým ztratil poté, co následoval pokyny z mobilní GPS. - Odbočte vpravo na… - Poté, co se dostali na správnou adresu… …byli okamžitě zmatení. Kde je ten dům? Kde je ten zas*anej dům? Prošli kolem cílového domu, aniž by ho prověřili, a mezi stromy zamířili k dalšímu domu na ulici. I poté si nebyli jistí. Je to tenhle dům?
Tenhle dům? Neustále těkali mezi oběma domy, ale už bylo pozdě. Zásahová jednotka si už razila cestu do Onreeova domu. Do prdele už. Je ponižující sledovat vycvičenou taktickou jednotku, vybavenou vojenskou výzbrojí, vyvedenou z míry záhadou více než jednoho domu. A možná si říkáte: No tak, to je výjimka. Ale pravdou je, že takovéto chyby se dějí pořád.
Pro tuto rodinu bylo totální noční můrou, když policie vpadla do jejich domu, přičemž měla špatnou adresu. Tohle je ten špatný byt a tam vstoupila jednotka SWAT. Sean a jeho žena, zaměstnaní na plný úvazek, žijí zde. Lidé, po kterých policie pátrala, bydlí tady. Úřad pro potírání drog se omlouvá za vtržení do domova Renckových s týmem SWAT okresu Bradley, když později zjistili, že šlo o špatný dům.
Takové chyby se nedělají. K čertu, mohli se podívat na schránku. Jo, přesně tak. A že si policie splete adresu, je naprosto nepřípustné, když hrozí takové nebezpečí. I Jedlé pugéty zvládají doručovat na správnou adresu. A ten podnik je ryzí chaotické zlo. Šťastné výročí! Pochutnejte si prosím na tomto ukřižovaném melounu bez chuti. Kupodivu podobné případy často nemají důsledky. Strážníci jsou jen zřídka obviněni a ještě méně často odsouzeni.
Zpackané razie se ani neprošetřují, pokud někdo není usmrcen, nezapojí se média nebo se nepodá žaloba. A i když dojde na soud, policisté nemají občanskoprávní odpovědnost kvůli kvalifikované imunitě. A policejní oddělení nejsou odpovědná ani za opravu rozbitých vstupních dveří nebo náhradu dalších škod majitelům, i když zasahovala na špatné adrese, což je prostě absurdní.
Hele, tohle je očividně neskutečně nebezpečné. A nejenom pro ty, v jejichž domě se zasahuje, ale i pro policisty. Ten průzkum, který zjistil, že při raziích bylo zabito 81 civilistů, odhalil, že rovněž zemřelo 13 policistů. To by nemělo být tak překvapivé. Razie mají ze své podstaty dezorientovat a lidé, kteří jsou uprostřed noci vzbuzeni hlukem ozbrojené invaze, musí v mžiku učinit rozhodnutí, jestli se mají bránit.
To může pochopit každý. V Georgii měl republikánský státní senátor potíže, když řekl, že kdyby u něj policie provedla razii „bez zaklepání“, zastřelil by je. A když se ho na to dál ptali, nevycouval. Když někdo rozrazí mé dveře bez ohlášení, setkají se s odporem, to vám garantuju. Ale pokud to jsou bezpečnostní složky, jsou… Jak to mám vědět ve tři hodiny ráno? Objeví se v černých oblecích, můžou tvrdit, že jsou policie, třeba nejsou.
Míří na mě zbraní. Co uděláte, Dale? No jo, Dale, co uděláš? Hele, vím, že ten chlap vypadá trochu jako agresivní kokot, ale v této zemi je spousta agresivních kokotů a spousta z nich má zbraně. I když je pro bílého státního senátora snadné fantazírovat o sobě nebo Dalovi, jak hypoteticky se zbraní vzdorují razii, ti, kteří se s razií doopravdy potkají, za takové činy čelí skutečným důsledkům. Pokud ne smrti, tak závažným obviněním.
Pár hodin po smrti Breonny Taylor byl její přítel Kenneth Walker, který si spletl policisty s vetřelci, obviněn z pokusu o vraždu, protože během razie údajně postřelil policistu do nohy. Obvinění byla stažena, ale šlo o celonárodně známý případ a měl dobrého právníka. Zato 18letý Tyler Harrell dostal trest odnětí svobody na 13,5 let, protože zranil policistu během překvapivé drogové razie, i když porota nenašla důkazy, že věděl, že střílí na policisty.
Policejní razie ničí životy. A i když se nikdo fyzicky nezraní, neznamená to, že to nezanechalo újmu. Napadení vašeho domova je traumatizující zkušenost, která je často zhoršována tím, jak je zacházeno se subjekty razie. Třeba Anjanette Young, sociální pracovnice z Chicaga, razii zažila a bojovala za to, aby záznamy z osobních kamer byly zveřejněny, i když je nesmírně těžké se na ně dívat.
Vidíte, jak běží k bytovce… …s beranidlem v rukou. Bylo opravdu traumatizující slyšet, jak ta věc naráží do dveří. - Běž, běž, běž. - Příkaz k domovní prohlídce. A seběhlo se to tak rychle, že jsem neměla čas se obléct. Jste na špatném místě. A měla pravdu.
Byli na špatné adrese. Zjistili jsme, že věřili informátorovi, který jim dal adresu Anjanette Young. Informátor tvrdil, že 23letý muž, známý zločinec, měl uvnitř zbraň a munici. Nevím, kdo to je. Žiju tu čtyři roky a nikdo další tu nebydlí. Dobře, nemusíte křičet. Nemusím křičet? Tohle je zas*anej výsměch! Jo, je. Bez hloubkové prověrky vtrhli do jejího bytu a spoutali ji úplně nahou, než přes ni přehodili deku, zatímco byla stále spoutaná.
A pak jí řekli: Nemusíte křičet. Křik není to drastické opatření, které zde proběhlo. Lidé křičí z mnoha různých důvodů: protože chtějí buráky, protože se nechtějí zvedat nebo protože jim to poručila písnička. Když jste spoutáni nazí ve vlastním bytě, protože policie zpackala domovní prohlídku, křik by měl patřit mezi vaše práva typu Miranda. A když se k lidem chováte takhle, je zřejmé, že nemáte zájem o budování vztahu s komunitou, které máte sloužit.
Místo toho ta komunita musí žít s vědomím, že nikde není zcela bezpečno před hrozbou policejního násilí. To je poselství, které je lidem dobře známo už od raného věku. Takže co s tím můžeme dělat? Já se domnívám, že drobné změny tu nestačí. Jistě, bylo by lepší, kdyby získat povolení k prohlídce bylo těžší a kdyby byli policisté povinni ověřovat informace od informátorů a kdybychom nedávali vojenské vybavení těm, co ho hází do zasraný postýlky.
Ale to prostě ani trochu nestačí. A i reformy, které se zdají rozsáhlé, můžou být omezené. Po smrti Breonny Taylor byly prohlídky „bez zaklepání“ zakázány mimo jiné v Louisvillu a Virginii, což zprvu zní skvěle, ale jak už jste dnes viděli, rozdíl mezi prohlídkou „bez“ a „se zaklepáním“ prakticky neexistuje. A domnívám se, že máme jedno velké řešení přímo pod nosem: přestaňme dělat drogové razie.
Prostě přestaňme. A pokud to zní extrémně, bývalý předseda Národní asociace taktických důstojníků doporučuje, aby se razie k prohlídkám kvůli narkotikům neprováděly, a říká: „Proč se hnát do přestřelky? Život se nemá riskovat kvůli drogám.“ A má pravdu. Drogové razie prostě musí přestat. A razie obecně by měly být užívány jako poslední řešení k záchraně životů, které jsou v bezprostředním ohrožení.
Protože vtrhnout někomu domů nikdy nebude pro nikoho ze zúčastněných bezpečné. A v tuto chvíli se razie užívají příliš a ničí životy lidí, kteří jsou zabiti, zraněni nebo traumatizováni, a lidí tmavé barvy pleti, kteří se s tím, co je to trauma učí, musí ztotožnit. Zaslouží si respekt a ohleduplnost policejních složek, které je mají chránit, a ne těch, co je vidí jen jako možnost převléknout se za postavu z akčního filmu, natočit televizní pořad nebo převyprávět pomýlenou pohádku s podělaným našlapaným beranidlem.
A možná, jen možná, pokud dokážeme udělat to správné a snížit aktuální nevázaný přehršel razií, tak potom, a ne dřív, budeme mít policejní příběh, o kterém je hodno zpívat. To je náš pořad. Děkujeme za zhlédnutí a zase za týden. Dobrou noc. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Jednáte na pěst vlastní? Že má tento případ rasový podtext, je podle vás pravdivé tvrzení? Nejspíš právě křičíte CO? hlasitěji a hlasitěji. Nechte mě to vysvětlit. To je scéna z Cop Rock, skutečného policejního seriálového muzikálu stanice ABC z roku 1990, který měl celých 11 epizod. Představte si to tak, jako by se Ladíme! srazilo s The Wire a nikdo by nepřežil. Rád bych řekl, že tohle byla nejlepší nejhorší věc, co jsem viděl v TV, ale viděl jsem z Cop Rocku víc.
Je tam vedlejší zápletka o prodávání dětí. A jestli prodavač dětí zpívá? Jo! Jsem obchodník s dětmi. Škvrňata, to jsme my. Zajistím vám plný servis a zůstane to mezi námi. Dejte obchodníkovi s dětmi jen týden nebo dva. Seženu pro vás caparta. Ta písnička trvá tři minuty a nic jiného se tam nestane.
Ten pár tam jen stojí, zatímco jim muž oznamuje, že obchoduje s dětmi, celé tři minuty. Ten seriál běžel v televizi, v Americe. A i když už v televizi dlouho řešíme, jestli mají policejní zásahy, omlouvám se, rasový podtext, moc jsme se v samotném řešení problému neposunuli. Jak už jsme v této show řešili, minulost i přítomnost policejních zásahů v USA se pojí s rasismem.
A dnes se chceme zaměřit na jednu konkrétní oblast: policejní razie. To je postup, který loni vzbudil pozornost těsně po případu Breonny Taylor. Byla zabita poté, co policisté během noci rozrazili dveře jejího domova a vypálili 32 nábojů. O rok později nikdo z policistů nebyl obžalován v souvislosti s její smrtí. A pokud není ničí vina, že nevinná žena byla zabita uprostřed noci ve svém vlastním domě, možná je s raziemi něco špatně.
Dat o nich máme docela málo, takže je těžké určit, kolik jich v USA probíhá, ale odhadují se desítky tisíc ročně. A může je vykonat skoro kdokoliv z pořádkových složek: federální agenti, týmy SWAT v rámci policejních oddělení, detektivové i strážníci. I když byly původně zamýšleny pro případy, kde šlo o život, útočníky se zbraněmi nebo situace s rukojmími, jeden průzkum zjistil, že jen 7 % nasazení jednotek SWAT těmto kritériím odpovídalo, zatímco ve více než 60 % případů šlo o hledání drog.
A ten posun byl výsledkem záměrných změn ve strategii. Razie byly poháněny válkou proti drogám a ta taktika se tak zpopularizovala, že Geraldo Rivera natočil pořad, kde razie ukazoval v reálném čase. Tohle je skutečnost, první ze série razií, které vám dnes večer ukážeme. Při této členové policejního oddělení San Diega zasahují v tzv. kokainovém domě, kde dealeři prodávají kokain lidem v této oblasti. Během posledních šesti měsíců jsme natáčeli policisty, kteří musí vniknout, vtrhnout do kokainových domů naší země a probít se do feťáckých doupat.
A v přestrojení jsme konfrontovali dealery, kteří na tom vydělávají. Ty jo, zdá se, že se tam všichni dobře baví, od strážníků, kteří utíkají, jako by ve Walmartu měli zlevněnou trávu, až ke Geraldovu směšnému převleku: vypadá jako panák z Pringles ucházející se o roli v Miami Vice. I když je to pořád lepší než jeho aktuální podoba, která odpovídá na otázku, co kdyby se všichni Jokerové spojili v jednoho?
A razie můžou mít očividně hrozné důsledky. Šetření Timesů odhalilo, že v letech 2010–2016 při nich bylo zabito aspoň 81 civilistů. A ty postupy jen zřídka odpovídají údajným zločinům, na které míří. V Louisvillu, kde žila Breonna Taylor, se rok a půl před razií, ve které byla zabita, stalo toto. Policejní osobní kamera ukazuje, jak louisvillská jednotka SWAT vniká do domu na West Chestnut Street.
Pospěš si, no tak, dej ruce vzhůru. Pár a tři děti, kterým bylo pod 16 let, tvrdí, že byli ohrožováni střelnou zbraní 26. října 2018 ráno. Sedmnáct strážníků SWAT vtrhlo dovnitř, protože detektiv odtamtud cítil marihuanu. Cítil marihuanu. No tak. Pokud jen cítíte marihuanu, nepřijdete s nabitými puškami jako v Call of Duty.
Přijdete s Osadníky z Katanu a sušenkami ze Subwaye za 50 dolarů. Nebuďte tak zatraceně škrobený! Jde o to, že absurdně neúměrné a nebezpečné zásahy jsou v případě policejních razií naprosto běžné. Tak si o nich dnes povězme. Proč jsou u policie tak oblíbené, proč by neměly a co s tím máme dělat. A začneme tím, co už asi víte. Tedy že ne všem ve stejné míře hrozí, že na ně přijde razie.
Když CBS 2 v Chicagu vyšetřovala historii povolení k domovním prohlídkám, zjistili, že některé čtvrti jsou tím zasažené mnohem víc než jiné. Pro Englewood bylo vydáno 872 povolení k prohlídce. V hlavní pětce jsou i čtvrti Austin s 668, North Lawndale s 455, Garfield Park s 442 a Humboldt Park s 376. Sčítání lidu ukázalo, že jde z 90 % o černošské a latinskoamerické čtvrti. Jen malá část se odehrává v bělošských čtvrtích a k žádným nedošlo v Edison Park, Printers Row, Wrigleyville, Museum Campus a Magnificent Mile.
Jo, to je asi tak na hlavu, jak jste čekali. I když jste nemuseli říkat, že jde o převážně bělošské čtvrti, protože Edison Park Museum Campus a Magnificent Mile patří mezi ty nejbělejší názvy, jaké jsem kdy slyšel. Společně s Alabaster Prim, SPF-50-Ville a Vermontem. A ten rasový nepoměr se objevuje znovu a znovu. V Louisvillu se zjistilo, že domovní prohlídky neúměrně míří proti černochům, a roční studie povolení k prohlídkám ve Washingtonu zjistila, že byly vykonávány takřka výlučně mezi černochy.
A policie má stále silnější prostředky, jak tyto prohlídky může vykonávat. Policejní oddělení jsou militarizovaná poté, co zakoupila nebo obdržela vojenské vybavení. A někteří se ani nesnaží skrýt, jak rádi ho používají. Jen si poslechněte tohoto policistu, jak své hračky ukazuje v přímém přenosu pro děti.
Říkáme mu velký zlý vlk. Protože se správnou silou můžu tímhle beranidlem vepředu prorazit cihlovou zeď. A dostanu se k vám domů, pokud musím. Ne k vám domů, protože vy jste hodné děti. Děláme to jen těm zlobivým. Jen těm zlobivým? Tak to jsem klidný. Proč bychom se báli, že zrovna vy určíte, kdo je hodný a kdo zlobivý? Jste jen milý upovídaný pán, co evidentně v příběhu o třech prasátkách fandí vlkovi. Jen kdyby měl vlk vojenské vybavení, říkáte svým dětem, když leží v postýlkách.
Naštěstí váš všemohoucí otec tímto limitován není. Spěte sladce, hodné děti. Můžeme se ptát, jestli policisté skutečně takové vybavení potřebují, ale také na to, jaké poselství si odnáší ze cvičení, která podstupují. Podívejte se na jedno konkrétní extrémní cvičení členů jednotek SWAT. Vůdce sekty si uvědomí, že na něj jdou s obrněným vozidlem. Řekne si: Fajn, zmáčkněme spoušť. Je vyslán granát a vraždění začíná.
- Panebože. - Je to masová sebevražda, ale ve skutečnosti vražda a sebevražda. Žádný ze scénářů, které jsme viděli, nenabízel prostor pro nenásilná řešení. A tady vzadu vůdci sekty v podstatě systematicky vraždí miminka. Ruce vzhůru, ruce vzhůru! Když je počet hodin strávených na střelnici větší než počet hodin, kdy se učíte řešit konflikty, v poměru 10 nebo 15 ku 1, spíše použijete taktiku, na kterou jste lépe vycvičeni. Ne asi.
Hele, neříkám, že by neměli být připravení na vůdce sekty vraždící mimina. Ale ke kolika případům, kdy vůdce sekty vraždí mimina, budou ročně přivoláni? A vím, na co myslíte: Ale Johne, pokud tu sekta vyvraždí mimina, jak je všechna nahradíme? Nebojte, znám někoho, kdo nám může pomoct. Jsem obchodník s dětmi. Škvrňata, to jsme my. Vážně, trvá to tři minuty, je to fakt divný. Netvrdím, že se na to musíte podívat, ale musíte vědět, že to existuje. Je nebezpečné policii militarizovat a cvičit policisty, jako by byli v akčním filmu, protože by se pak tak mohli chovat.
Tady je razie v Little Rock. Policie vyrazí dveře bytu, který patří muži jménem Roderick Talley, protože se mylně domnívali, že prodává kokain. Ale když žádný nenašli, uvědomili si, že má bezpečnostní kameru, a požádali ho, když byl stále připoutaný k židli, jestli můžou nahrávku zhlédnout, aby se podívali, jak to vypadalo.
- To je skvělý. Natočím si to. - Pusť to znovu. - Za tohle ta práce stála. - Ještě jednou? Nesmějeme se ti. No jo, neboj, nesmějeme se ti, jen si plácáme, jak hustě to vypadalo, když jsme ti vyrazili dveře. Ale ty to chápeš. Byls u toho. Dík, že to bereš sportovně, i když máme zbraně, takže vlastně musíš. Tahle práce je boží. A policie může tvrdit, že nepoužívají jenom palné zbraně, ale i zbraně bez smrtících účinků.
Ale přesto můžou vznikat problémy. Třeba takové zábleskové granáty. Teoreticky mají jen omračovat a dezorientovat. Ale můžou vygenerovat teploty nad 2 000 stupňů. Takže byste doufali, že s nimi strážníci budou opatrní. Určitě opatrnější než tady. Uslyšeli jsme hlasitý rámus, který rozrazil dveře. Potom zábleskový granát dopadl do postýlky dvouletého dítěte. Na této fotografii můžete vidět, jak moc byla poškozená.
A prosila jsem strážníka, ať mi dá syna. Nechte mě ho držet, bojí se, potřebuje mě. Policista mi řekl: „Zmlkni a posaď se.“ Policie hledala drogy, ale žádné nenašla. Jo, policie hodila zábleskový granát do dětské postýlky. Hele, nejsem policista, nestudoval jsem všechny směrnice, nemám doktorát v granátologii, ale jako úplný laik si myslím, že policie neměla házet zasranej granát do zasraný postýlky. A pokud policie nemá možnost zjistit, jestli hází granát do postýlky, možná by granáty neměla mít.
Tady je pravidlo platící pro podkovy i ruční granáty: pokud je hodíte do postýlky, i když jen jednou, co se stane? Už si s nimi nebudete hrát! Díkybohu tohle miminko přežilo. Ale je s podivem, že si policie neuvědomila, že jsou uvnitř děti. Ta rodina na té adrese žila dva měsíce a na příjezdové cestě stál minivan se čtyřmi sedačkami.
A když konečně našli muže, po kterém pátrali, v jiném domě, pokojně se vzdal, když strážníci zaťukali. Takže ve zpětném pohledu nemuselo být nutné házet granát do postýlky. A zase – hledali drogy. A zase – nenašli, co hledali. Tohle se děje pořád. A je znepokojivé, že není tak těžké získat povolení k tomu, abyste někomu vyrazili dveře. Soudci musí povolení k prohlídce schválit a ideálně by to měli kontrolovat.
Ale v praxi moc podrobně policejní odůvodnění nezkoumají. V Utahu jeden průzkum více než 10 000 elektronicky zaslaných povolení odhalil, že polovina těchto povolení byla schválena do tří minut. A stovky byly schváleny do 30 vteřin. To je absurdní. I případy Chrissy's Court trvají déle, a to byl pořad na Quibi, platformě, kterou jsme si všichni vyblouznili. A laťka toho, co musíte udělat, abyste dostali povolení, je dost nízko. Potřebujete jen pravděpodobný důvod nebo důvodné podezření, že na místě naleznete důkazy zločinu.
A to podezření může vzniknout všelijak: ať už jde o zápach marihuany, nebo slovo tajného informátora, který může udávat pro peníze nebo shovívavost. A ukazuje se, že spousta z těchto udání jsou naprosté kraviny. Aby obdrželi povolení k prohlídce bytu Rodericka Talleyho, policie řekla soudci, že informátor od něj koupil kokain a že předávku viděli.
Ale naštěstí měl Talley u vstupních dveří kameru, která ukazuje informátora, jak přijde ke dveřím, sám, stojí tam a pak jde pryč. Běžně kamerám u vstupních dveří nefandím, protože jen natáčí, jak se před každou party pět minut hecuju. Ale jsem fakt rád, že tady kamera byla. A policie byla přistižena, že si informátory vymýšlí, udává zavádějící informace v žádosti o povolení a nedokáže si ani zkontrolovat, jestli je jejich podezřelý vůbec v domě, ve kterém zasahuje, nebo někde jinde, kde by o jeho přítomnosti měla vědět.
Jolanda Blassingame říká, že bylo naprosto děsivé, když chicagská policie údajně rozrazila její dveře v North Lawndale a zbraněmi mířila na její děti v případu, kterému se říká kolosální policejní bota. Neobtěžovali se provést to nejjednodušší, nejběžnější ověření. Cíl prohlídky, pan Bell, si v tu dobu odpykával 20letý trest odnětí svobody za odsouzení za vraždu 300 kilometrů daleko v Hillově nápravném zařízení v Galesburgu v Illinoisu.
No, to je docela trapas. Asi jako když obrátíte dům vzhůru nohama, když hledáte klíče, a nato zjistíte, že jste je měli v kapse. Jenom v tomto případě jsou klíče člověk, dům není váš a vaše kapsa je vězení se střední ostrahou s jiným PSČ. Se špatnou policejní prací na jedné straně a minimálním soudním dohledem na druhé je až moc jednoduché dostat povolení k prohlídce.
A když už ho policie má, není moc omezená tím, co může dělat. Skoro všechna povolení dávají strážníkům právo rozrazit dveře k provedení prohlídky. A vím, že se teď hodně mluví zvláště o raziích „bez zaklepání“, ale je nutno říct, že hranice mezi „se zaklepáním“ a „bez“ je velmi tenká, a to kvůli rozsudkům, jako je tento. Nejvyšší soud USA dnes rozhodl, že policie nemusí čekat víc než 20 vteřin, než vrazí do domu člověka podezřelého z držení drog.
Jednomyslné rozhodnutí usoudilo, že delší doba dává podezřelým čas spláchnout důkazy. Jo, to rozhodnutí bylo, že dát vám 20 vteřin na otevření dveří, je rozumné, protože jinak byste mohli důkazy spláchnout. Pak se nabízí otázka, proč do prdele děláme razie u lidí, jejichž množství důkazů může být spláchnuto během 20 vteřin? Dokud někdo není obviněn z obchodování se šmouly nebo z krádeže nejcennější zlaté rybičky, možná bychom to měli dělat jinak.
A policie vám často nedá ani těch 20 vteřin. Protože roku 2006 Nejvyšší soud rozhodl, že i když poruší pravidlo, že mají zaklepat, ohlásit se a počkat, obžaloba může i tak použít důkazy zadržené během takové prohlídky. Takže když vám rovnou vyrazí dveře, nemá to často smysluplné důsledky. A taková rozhodnutí znamenají, že rozdíl mezi razií „bez zaklepání“ a „se zaklepáním a ohlášením“ prakticky neexistuje. Jak řekl soudce v Georgii, buď se rozrazí dveře a lidé zakřičí „tady šerif“, nebo lidé zakřičí „tady šerif“ a rozrazí dveře.
A to je v zásadě to samé. To je jako srovnávat Bryce Dallas Howard a Jessicu Chastain. Jsou odlišné? Formálně? Jistě, ale ne tak, aby to cokoliv znamenalo. Pokud je ale potřebujete rozeznat, Bryce Dallas Howard je ta, co vypadá trochu víc jak Jessica Chastain. A navrch toho všeho dělá policie případ za případem v provedení razií chyby, které se pohybují na škále od strašlivých až po dětinsky hloupé. Třeba tady pátrají po dealerovi, ale místo toho zasáhli v domě jeho souseda, Onreeho Norrise, 78letého kardiaka, který naštěstí přežil, i když policie dělala jednu chybu za druhou.
Jak mohli policisté zakročit v domě jiné barvy, samostatnou příjezdovou cestou, vlastní schránkou a jinou adresou? - Co se děje? - Přejel jsem to. - Do p*dele. - Do p*dele, pos*ali jsme to. Přejeli jsme to.
Nejdřív se taktický tým ztratil poté, co následoval pokyny z mobilní GPS. - Odbočte vpravo na… - Poté, co se dostali na správnou adresu… …byli okamžitě zmatení. Kde je ten dům? Kde je ten zas*anej dům? Prošli kolem cílového domu, aniž by ho prověřili, a mezi stromy zamířili k dalšímu domu na ulici. I poté si nebyli jistí. Je to tenhle dům?
Tenhle dům? Neustále těkali mezi oběma domy, ale už bylo pozdě. Zásahová jednotka si už razila cestu do Onreeova domu. Do prdele už. Je ponižující sledovat vycvičenou taktickou jednotku, vybavenou vojenskou výzbrojí, vyvedenou z míry záhadou více než jednoho domu. A možná si říkáte: No tak, to je výjimka. Ale pravdou je, že takovéto chyby se dějí pořád.
Pro tuto rodinu bylo totální noční můrou, když policie vpadla do jejich domu, přičemž měla špatnou adresu. Tohle je ten špatný byt a tam vstoupila jednotka SWAT. Sean a jeho žena, zaměstnaní na plný úvazek, žijí zde. Lidé, po kterých policie pátrala, bydlí tady. Úřad pro potírání drog se omlouvá za vtržení do domova Renckových s týmem SWAT okresu Bradley, když později zjistili, že šlo o špatný dům.
Takové chyby se nedělají. K čertu, mohli se podívat na schránku. Jo, přesně tak. A že si policie splete adresu, je naprosto nepřípustné, když hrozí takové nebezpečí. I Jedlé pugéty zvládají doručovat na správnou adresu. A ten podnik je ryzí chaotické zlo. Šťastné výročí! Pochutnejte si prosím na tomto ukřižovaném melounu bez chuti. Kupodivu podobné případy často nemají důsledky. Strážníci jsou jen zřídka obviněni a ještě méně často odsouzeni.
Zpackané razie se ani neprošetřují, pokud někdo není usmrcen, nezapojí se média nebo se nepodá žaloba. A i když dojde na soud, policisté nemají občanskoprávní odpovědnost kvůli kvalifikované imunitě. A policejní oddělení nejsou odpovědná ani za opravu rozbitých vstupních dveří nebo náhradu dalších škod majitelům, i když zasahovala na špatné adrese, což je prostě absurdní.
Hele, tohle je očividně neskutečně nebezpečné. A nejenom pro ty, v jejichž domě se zasahuje, ale i pro policisty. Ten průzkum, který zjistil, že při raziích bylo zabito 81 civilistů, odhalil, že rovněž zemřelo 13 policistů. To by nemělo být tak překvapivé. Razie mají ze své podstaty dezorientovat a lidé, kteří jsou uprostřed noci vzbuzeni hlukem ozbrojené invaze, musí v mžiku učinit rozhodnutí, jestli se mají bránit.
To může pochopit každý. V Georgii měl republikánský státní senátor potíže, když řekl, že kdyby u něj policie provedla razii „bez zaklepání“, zastřelil by je. A když se ho na to dál ptali, nevycouval. Když někdo rozrazí mé dveře bez ohlášení, setkají se s odporem, to vám garantuju. Ale pokud to jsou bezpečnostní složky, jsou… Jak to mám vědět ve tři hodiny ráno? Objeví se v černých oblecích, můžou tvrdit, že jsou policie, třeba nejsou.
Míří na mě zbraní. Co uděláte, Dale? No jo, Dale, co uděláš? Hele, vím, že ten chlap vypadá trochu jako agresivní kokot, ale v této zemi je spousta agresivních kokotů a spousta z nich má zbraně. I když je pro bílého státního senátora snadné fantazírovat o sobě nebo Dalovi, jak hypoteticky se zbraní vzdorují razii, ti, kteří se s razií doopravdy potkají, za takové činy čelí skutečným důsledkům. Pokud ne smrti, tak závažným obviněním.
Pár hodin po smrti Breonny Taylor byl její přítel Kenneth Walker, který si spletl policisty s vetřelci, obviněn z pokusu o vraždu, protože během razie údajně postřelil policistu do nohy. Obvinění byla stažena, ale šlo o celonárodně známý případ a měl dobrého právníka. Zato 18letý Tyler Harrell dostal trest odnětí svobody na 13,5 let, protože zranil policistu během překvapivé drogové razie, i když porota nenašla důkazy, že věděl, že střílí na policisty.
Policejní razie ničí životy. A i když se nikdo fyzicky nezraní, neznamená to, že to nezanechalo újmu. Napadení vašeho domova je traumatizující zkušenost, která je často zhoršována tím, jak je zacházeno se subjekty razie. Třeba Anjanette Young, sociální pracovnice z Chicaga, razii zažila a bojovala za to, aby záznamy z osobních kamer byly zveřejněny, i když je nesmírně těžké se na ně dívat.
Vidíte, jak běží k bytovce… …s beranidlem v rukou. Bylo opravdu traumatizující slyšet, jak ta věc naráží do dveří. - Běž, běž, běž. - Příkaz k domovní prohlídce. A seběhlo se to tak rychle, že jsem neměla čas se obléct. Jste na špatném místě. A měla pravdu.
Byli na špatné adrese. Zjistili jsme, že věřili informátorovi, který jim dal adresu Anjanette Young. Informátor tvrdil, že 23letý muž, známý zločinec, měl uvnitř zbraň a munici. Nevím, kdo to je. Žiju tu čtyři roky a nikdo další tu nebydlí. Dobře, nemusíte křičet. Nemusím křičet? Tohle je zas*anej výsměch! Jo, je. Bez hloubkové prověrky vtrhli do jejího bytu a spoutali ji úplně nahou, než přes ni přehodili deku, zatímco byla stále spoutaná.
A pak jí řekli: Nemusíte křičet. Křik není to drastické opatření, které zde proběhlo. Lidé křičí z mnoha různých důvodů: protože chtějí buráky, protože se nechtějí zvedat nebo protože jim to poručila písnička. Když jste spoutáni nazí ve vlastním bytě, protože policie zpackala domovní prohlídku, křik by měl patřit mezi vaše práva typu Miranda. A když se k lidem chováte takhle, je zřejmé, že nemáte zájem o budování vztahu s komunitou, které máte sloužit.
Místo toho ta komunita musí žít s vědomím, že nikde není zcela bezpečno před hrozbou policejního násilí. To je poselství, které je lidem dobře známo už od raného věku. Takže co s tím můžeme dělat? Já se domnívám, že drobné změny tu nestačí. Jistě, bylo by lepší, kdyby získat povolení k prohlídce bylo těžší a kdyby byli policisté povinni ověřovat informace od informátorů a kdybychom nedávali vojenské vybavení těm, co ho hází do zasraný postýlky.
Ale to prostě ani trochu nestačí. A i reformy, které se zdají rozsáhlé, můžou být omezené. Po smrti Breonny Taylor byly prohlídky „bez zaklepání“ zakázány mimo jiné v Louisvillu a Virginii, což zprvu zní skvěle, ale jak už jste dnes viděli, rozdíl mezi prohlídkou „bez“ a „se zaklepáním“ prakticky neexistuje. A domnívám se, že máme jedno velké řešení přímo pod nosem: přestaňme dělat drogové razie.
Prostě přestaňme. A pokud to zní extrémně, bývalý předseda Národní asociace taktických důstojníků doporučuje, aby se razie k prohlídkám kvůli narkotikům neprováděly, a říká: „Proč se hnát do přestřelky? Život se nemá riskovat kvůli drogám.“ A má pravdu. Drogové razie prostě musí přestat. A razie obecně by měly být užívány jako poslední řešení k záchraně životů, které jsou v bezprostředním ohrožení.
Protože vtrhnout někomu domů nikdy nebude pro nikoho ze zúčastněných bezpečné. A v tuto chvíli se razie užívají příliš a ničí životy lidí, kteří jsou zabiti, zraněni nebo traumatizováni, a lidí tmavé barvy pleti, kteří se s tím, co je to trauma učí, musí ztotožnit. Zaslouží si respekt a ohleduplnost policejních složek, které je mají chránit, a ne těch, co je vidí jen jako možnost převléknout se za postavu z akčního filmu, natočit televizní pořad nebo převyprávět pomýlenou pohádku s podělaným našlapaným beranidlem.
A možná, jen možná, pokud dokážeme udělat to správné a snížit aktuální nevázaný přehršel razií, tak potom, a ne dřív, budeme mít policejní příběh, o kterém je hodno zpívat. To je náš pořad. Děkujeme za zhlédnutí a zase za týden. Dobrou noc. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře (36)
fuj (anonym)Odpovědět
22.03.2021 03:38:03
fuj
MART-anonym (anonym)Odpovědět
09.03.2021 06:32:19
To, že policie nemusí zaplatit ani škody způsobené při vtrhnutí do domu, kde se pak nic neprokázalo, je na hlavu. Už jen kdyby museli nést náklady na podobné věci a standardně tam bylo nějaké odškodnění za způsobené nepohodlí, tak by je to aspoň trochu omezovalo a nutilo pečlivěji zvažovat, kam a kdy vtrhnout.
Tvé jméno je (anonym)Odpovědět
09.03.2021 07:26:23
zaplatí svojí karmou v příštím nebo současném životě každou vteřinou života si určujeme jaký bude příští život . :)
Karma (anonym)Odpovědět
12.03.2021 20:17:51
+Tvé jméno jeA co když doma karmu nemají?
brixy123 (anonym)Odpovědět
08.03.2021 21:09:17
Ten záběr "zásahového týmu" bloudící mezi dvěma domy je ale super :-)
Takové chování jde vidět u dvanáctiletých dětí, které jsou poprvé na airsoftu :-)
Jen je smutné, že zde byla porušena práva nevinných a pokud by byl potřeba opravdu zásahový tým, během pár vteřin by značná část z něj zahynula...
Zemetras (anonym)Odpovědět
08.03.2021 11:51:32
Porad se to toci kolem zakladniho problemu - policie. Je evidentni ze policie v USA mas radu problemu, zejmena s kvalifikaci a treninkem policistu samotnych.
Komentáře (25) (anonym)Odpovědět
08.03.2021 07:04:48
To co se děje v usa každýho zajímá, co se děje doma nikoliv. Bando idiotů.
první komentář (anonym)Odpovědět
07.03.2021 18:42:30
můj úplně první komentář a docela mě zaráží, že nikdo se nepozastavil nad tím, že škody při špatné razii, rozbité věci, vyražený dveře apod. nemusí nikdo hradit a zůstává to na rezidentech :D což mi přijde dost absurdní. Nebudu poukazovat jestli je to ok nebo ne, že se dělají razie.. ale že ani nezaplatí škody, které napáchají? :D to mi přijde šílené.
AnonyMařka (anonym)Odpovědět
07.03.2021 19:26:39
Přesně. Ale to je ještě ten lepší případ. Horší je, když ti vlezou do baráku, zastřelí člena rodiny a tebe obviní z pokusu o vraždu za to, že ses proti vetřelcům bránil legálně drženou zbraní.
Tim (anonym)Odpovědět
07.03.2021 22:34:35
+AnonyMařkaTak to platí všude ve světě i u nás. Policie už od dvěří dává nahlas najevo že se jedná o policii, navíc na uniformách májí nápisy policie také. Pokud i za těchto okolností je někdo schopen po policistech střílet tak mu zbraň nepatří do rukou.
Ridia-chan (anonym)Odpovědět
08.03.2021 20:13:02
+TimA cože přesně zabrání komukoliv jinému (lupičům, gagsterům apod) řvát "policie" když ve tři ráno vrazí do baráku?
okurka s nutelou (anonym)Odpovědět
07.03.2021 20:30:23
to je výhoda být policista může lidem níčit životy a třeba jim i zastřelit psa nebo mučit lidi a projde ti to maximálně tě vyhodí z práce když někoho zabiješ.
PraseTveMatky (anonym)Odpovědět
07.03.2021 18:14:51
God bless America! lol
guliverove cesty (anonym)Odpovědět
07.03.2021 02:12:45
zrazu si nemieša do politiky keď už trump neni prezident
Tim (anonym)Odpovědět
07.03.2021 00:06:18
Achjo, mám sice Olivera rád ale tady je zcela mimo. Afroameričané a latinoameričané vedou (v tomto pořadí) ve statistikách násilné kriminality se zbraní, je tedy logické že na domovní prohlídku nejedou dvě hlídky sebrané náhodně z ulice. Policisté musí především chránit sebe. Je tedy i logické že se razie dělají tam kde se odehrává zločin a kjdyž se víc děje u černochů a hispánců... je to snad problém policie? Naprosto překrucuje fakta, policejní techniky jako třeba užití zábleskových granátů nebo užití taranu skrze zeď a podobně... Mohl taky zdůraznit proč se tyto postupy zavedly a kolika lidem zachránili život. Vzbuzovat dojem že ten zábleskový granát hodil někdo dopostýlky schválně když se háže do místnmosti hned po vyražení dveří, to už je nechutné. To se má policista zastavit ve dveřích, rohlédnout se a pak po pěti vteřinách to hodí? Co na tom že už by po něm dávno někdo střílel. Nebo nedělat razie kvůli drogám... jasně, ty totiž nikoho nezabíjí, nevytváří zločinnost v podobě loupeží a krádeží a už vůbec každý dealer v USA není ozbrojený... :D Netrénovat reakce na masové násilí... a až k němu dojde tak co, budou snad policisté vědět co mají dělat po přečtení jedné stránky v manuálu? Jsou věci ve kterých měl pravdu, policie by po sobě měla uhradit škody, povolení k domovní prohlídce by jistě mělo vyžadovat prostudování podkladů a samotná hláška od informátora by neměla stačit. Pokud jde o zbytek reportáže tak tady Oliverovi prostě vadí efektivní práce, stejně tak jako by mu vadilo to když by policisté nedělali nic. To je prostě optika dnešní společnosti, nadávat na policii ať už dělá cokoliv.
Erich (anonym)Odpovědět
07.03.2021 00:41:46
"Policisté musí především chránit sebe" - Ne. Policisté mají chránit především veřejnost. Pokud je někdo tak připosraný, že potřebuje zbraň na každou kravinu, možná by neměl být policistou.
Tim (anonym)Odpovědět
07.03.2021 01:06:51
+ErichPolicisté tu jsou k ochraně veřejnosti, to ale neznamená že mají riskovat svůj život když tomu lze předejít, nebo jej snad rovnou zbytečně obětovat. Trošku nám to překrucujete. ;)
Erich (anonym)Odpovědět
07.03.2021 13:10:36
+TimJe dost velký rozdíl mezi rozumnou sebeobranou a komandem se samopaly a granáty na prohledání bytu kvůli jointům. Nic nepřekrucuji. Policisté v USA často používají zbytečně mnoho síly, někdy s tragickými následky. A počet nevinných lidí, kteří byli zabiti, protože se policista bál o svůj život, je příliš vysoký.
Tim (anonym)Odpovědět
07.03.2021 16:03:42
+ErichUvědomte si ale kolik zbraní je tam ve veřejnéím sektoru, kolikrát za rok se střílí na ulici tam a kolikrát u nás. Ráznost policie v USA není bezdůvodná. Jinak domovní prohlídku u lidí kde je důvodné podezření že jsou ozbrojeni prostě dělat nelze. Ano, je pravda že ta razie kvůli tomu že detektiv cítí marihuanu byla dost mimo.
Captain Potato (anonym)Odpovědět
07.03.2021 23:47:58
+ErichTaky nesmíte zapomínat na to, že v americe si můžete koupit pistoli ke svačině v Tescu. A to už vůbec nemluvím o nelegálních zbraních. Proto jsou tak ostražití.
Dd (anonym)Odpovědět
07.03.2021 13:02:56
Ano, policista musí vidět kam háže granát, jestli to nevidi, tak nemá házet... Je to otřesný názor a razie jen kvůli podezření na držení drog musí být zakázány.
Tim (anonym)Odpovědět
07.03.2021 14:05:29
+DdJinými slovy, má riskovat že ho zastřelí? Kolik asi myslítě že lidí za rok ten zábleskový granát zraní, jednotky? :)
12345 (anonym)Odpovědět
07.03.2021 18:48:40
+Timano má
pokud to riskovat nechce nemá se nikomu vloupávat to bytu nebo může zkusit zaklepat
Tim (anonym)Odpovědět
08.03.2021 13:37:22
+12345Vloupání je neoprávněný násilný vstup do bytu, policie to oprávnění má. ;) Sakra chlape, víc čtěte slovníky.
Bananovnik (anonym)Odpovědět
08.03.2021 23:23:42
Flashbang byl vyvinut pro SAS v rámci boje proti terorismu a první ho použila GSG-9 v Mogadišu. Elitní oddíly se zvláštním výcvikem pro nejtěžší situace. Ta věc nepatří do rukou random šerifovi, který si po sebrání M4 usmyslel, že si udělá Falůdžu doma, protože ho nevzali do armády.
To že mají na sobě keramické pláty, helmu a armádní pušku ještě neznamená, že to je jednotka SWAT.
Bacon nepřihlášený (anonym)Odpovědět
03.08.2021 02:11:29
Afroameričané a latinoameričané vedou (v tomto pořadí) ve statistikách násilné kriminality
Souhlas. Porovnávat počet zásahů s barvou pleti je zcestný. Měli raději ukázat, kolik procent trestné činnosti se v těch oblastech děje. To by mělo mnohem větší vypovídací hodnotu, ale bohužel by to asi nehrálo na BLM notu.
Potěr (anonym)Odpovědět
06.03.2021 23:36:34
chcete legálně zabíjet lidi ? buďte policista
Tim (anonym)Odpovědět
07.03.2021 00:27:17
V roce 2017 bylo v USA zabito 68 lidí při policejních zásazích kteří nebyli ozbrojeni. To bude koli, tisícina procenta z celkového množství situací u kterých byla policie? Policistů ve službě mimochodem ve stejném roce bylo zabito 46.
Erich (anonym)Odpovědět
07.03.2021 17:25:54
+TimO 68 víc než akceptovatelné číslo.
jjkOdpovědět
06.03.2021 23:02:42
Česko nakonec není tak špatná země...
aco (anonym)Odpovědět
07.03.2021 01:52:19
Ostrava a incident MP
AAAAAA (anonym)Odpovědět
07.03.2021 19:27:50
+acoO kterém víme, že zásah byl adekvátní a správný.
igor777 (anonym)Odpovědět
06.03.2021 21:55:52
dobre budem mozno za blbca, ale neda mi. tam kde hovori o zasahoch ze su (latino a cernoske stvrte) a nie su ziadne zatahy (beloske stvrti), tak sa zamyslam ci to ma ozaj do cinenia s rasou, co by bolo fakt naprd, alebo ci to ma nieco docinenia jednoducho s tym ze sa zasahuje prosto tam, kde sa deje trestna cinnost. bez ohladu na to co je to za stvrt. lebo mi to pride ako nabadanie na to, ze podme robit zasahy aj v stvrtiach kde ziadne zasahy nerobime len preto, aby bol vesmir v rovnovahe. neviem, len sa pytam.
Marun (anonym)Odpovědět
06.03.2021 22:09:54
Nejde o zásahy, jde o lidi. Vyšší kriminalita v dané oblasti má své přičiny, a ty nejsou dané rasou (nejsme zločinci od narození), ale okolnostmi (např. výchova, výuka), které jsou právě v takových čtvrtích na pytel (kdo by mohl, tj. měl k tomu okolnosti, odstěhoval by se jinam), a tak je na problém nahlíženo tak, že ty špadné okolnosti jsou systémový rasismus. Na někoho to hodit musí, tak to hází na systém, a fízli jsou součástí systému. Nutno podotknout, že vina jednotlivce je černoprdelnická pohádka.
Ale no tak (anonym)Odpovědět
06.03.2021 20:59:49
Olivere, kéž bys to neprokládal účelově použitými statistikami ve stylu: "V nemocnicích umírá nejvíce lidí, nezakážeme je raději?" Pak by se na kovbojské chování tamní policie dalo dívat skutečně kriticky.
Tim (anonym)Odpovědět
06.03.2021 23:28:48
Je to tak... afroameričané a latinoameričané vedou (v tomto pořadí) ve statistikách násilné kriminality se zbraní, je tedy logické že na domovní prohlídku nejednou dvě hlídky sebrané náhodně z ulice. Policisté musí především chránit sebe.