VlasyLast Week Tonight

Náš dnešní hlavní příběh se týká vlasů, konkrétně černošských vlasů. Tématu, které nám přineslo nejlepší epizodu Paniček, když Kenya Moore narušila parukovou show s kapelou, aby zpropagovala své vlasové produkty, na což Porsha Williams reagovala takto: I kdybych s Kenyou a s tím, že na podrostech záleží, souhlasila, tak dneska na nich nezáleží, mrcho. Mýlíš se. To je úplně na hlavu, jasný? Dneska ne. Ale zítra jo, na podrostech záleží a ten produkt použiju. Víte co?

Jako vždycky má Porsha pravdu hned několikrát. Kenya se mýlí, na podrostech záleží a já, jako Porsha, ten produkt zítra použiju. Pondělí je den, kdy si myju vlasy. A uvědomuju si, že nejsem ideální člověk na téma černošských vlasů. Vypadám jako někdo, kdo chodí k holiči jménem Valentino a chce „uhlazenou Lizu Minnelli“. A též vím, že když běloch začne v televizi sebevědomě mluvit o černošských vlasech, i s těmi nejlepšími úmysly to může dopadnout jako toto. Nechtěl jsem, aby se čajová svíčka přehřála, a najednou je z toho reportáž.

- Jestli se rozjede zavlažovač, končím. - No jo. - To není… - Sedět tu a vypadat jak mop. Zavlažovač a nádherný příčesek, ty k sobě nejdou. Co? Vypadáš nádherně. - Říkala jsi, že to je příčesek, ne? - Není. To je správná reakce na to, když živě v televizi oznámíte, že má vaše černošská kolegyně příčesek.

Zvednout se a utéct. Utíkat navždy, dokud se život za tebou nevytratí a nedosáhneš oceánu. Měli byste vědět, že ti dva kolegové se přes to dostali. Vydali video s názvem „Blaine a Laila o příčesku: vyvrácení“, kde Blaine říká, že se naučil rozdíl mezi rychlopříčeskem a našívaným příčeskem díky jejich přátelství. Ale faktem zůstává, že běloši toho o černošských vlasech moc nevědí. Pokud vaše reakce byla „Hele, ne všichni běloši“, chvilku se zamyslete, proč je tohle vaše odpověď.

Ale jde o to, že málo porozumění a málo zájmu porozumět může mít skutečné dopady v osobní i profesní sféře, což nejspíš víte z vlastní zkušenosti nebo z příběhů, jako je tento. Chastity Jones se zapletla do takřka 10leté soudní pře poté, co řekla, že zaměstnavatel stáhl nabídku práce v alabamském call centru, protože si odmítla ostříhat vlasy. Zeptala se: „To jsou dredy, co máte na hlavě?“ A já se…

na ni jen podívala a řekla: „Tohle?“ A ona na to: „Ano.“ A já: „Ano, to jsou dredy.“ A ona: „No… To je zde nepřijatelné.“ Umíte si představit odmítnout někoho, kdo chce pracovat v call centru? V té nejnevděčnější práci na světě? Na místě, kde zvednete telefon a okamžitě na vás řve ženská, že brokolice v její FreshBedýnce nevoní, jak má, a tak chce mluvit s panem Freshem.

Pokud někdo tu práci chce dělat, nechte je. Co mají na hlavě, s tím nesouvisí. Můžou přijít s parukou ze živých fretek a zaslouží si nejenom to místo, ale dvojitý plat. Jde o to, že černošské vlasy a účesy jsou dalším terčem diskriminace. Tak si o nich dnes promluvme. A zkusme nejdřív pochopit, proč jsou černošské vlasy tak důležité.

Staletí černoši v Africe vytvářeli metody, jak své vlasy chránit a udržovat zdravé. Tato praxe pokračovala a vyvinula se v krásné a jedinečné účesy, úzce napojené na kulturu a dědictví. A po celou tu dobu se s tím běloši nedokázali smířit. Jednou z prvních věcí, co otrokáři udělali, bylo, že otrokům oholili hlavy, vymazali jejich kulturní identitu. Černošské vlasy se v dějinách dehumanizovaly, např.

Charles Hamilton Smith popsal hierarchii třech hlavních lidských typů: vousatý bělošský typ, nevousatý mongolský typ a vlnatý tropický typ. Jediná chvíle, kdy je „vlnatý tropický typ“ vhodný termín, je v případě, kdy mluvíte o avahi vlnatém, tropickém miláčkovi, který vypadá, jako že zprávu omylem odeslal všem. V ostatních případech je to nepřípustné. Na konci 19. století kosmetické firmy propagovaly zesvětlovače kůže a žehličky, čímž lidi utvrzovali, že černošské vlasy jsou špinavé a neupravené a čím víc vypadáte jako běloch, tím líp.

Třeba tahle reklama z roku 1900 na magnetický hřeben, která slibuje, že zničí vlasové bacily a z kudrnatého černocha z vás udělá bělocha s rovnými vlasy. A touha, aby černošské vlasy byly jemnější a rovnější, byla tak silná, jen si poslechněte to čiré blaho, které nad tím vyjadřuje britský týdeník. Na řadu přichází hřeben. Je neustále rozpálený a projde každou sekcí vlasů, dokud nezmizí všechny kadeře. Není to bez zádrhelů a není to úplně trvalá trvalá, pokud víte, co myslím.

Pokud se vlasy namočí nebo zvlhnou, znovu se zvlní a kadeře jsou zpátky. To ne. Pokud slyšíte o tomto ideálu krásy od tohoto konkrétního hlasu, je to známkou toho, že je něco hodně špatně. A vím, že některým divákům může nažhavený hřeben ve vlasech připadat jako kuriozita z dávné minulosti. Ale jsem si jist, že někteří z vás se vrátili do doby, kdy jim bylo 8, seděli ráno v kuchyni v den školního focení a zakrývali si uši, zatímco máma držela žhavý hřeben nepříjemně blízko.

Pro některé je zápach spálených vlasů známka toho, že něco nehraje, pro jiné to jsou vzpomínky. V 60. a 70. letech se přijetí přirozené struktury vlasů a kulturních účesů stalo radikálním aktem přijetí sebe sama a politické moci. Kdo vás naučil nenávidět strukturu vašich vlasů? Kdo vás naučil nenávidět barvu vaší kůže? Až do té míry, že si ji bělíte, abyste vypadali jako běloši?

Běloši. Odpovědí jsou běloši. Je to rétorická otázka. Podobně jako kdo nechává, aby je psi líbali na rty, kdo sbírá jablka pro radost a kdo přijde do pořadu Iny Garten. Odpovědí jsou běloši. Ale i přes hnutí za přirozené vlasy znepokojení a neznalost bělochů v této oblasti přetrvávají. Jedna studie zjistila, že je o 80 % pravděpodobnější, že černošky budou souhlasit s větou „Musím změnit účes, abych zapadla v práci“, a jiná zase, že ty s přirozenými účesy jsou vnímány jako méně profesionální, méně kompetentní a mají menší pravděpodobnost dostat se na pohovor.

Jde o to, že jak jsou vnímány vaše vlasy, a tedy i vy, se může projevovat různorodými způsoby. Znám tu úzkost, kterou lidé mají po návštěvě kadeřníka. Co se stane, až dorazím do práce? Řeknou něco? Na pracovišti je to důležité. Spousta lidí na sebe nechce poutat pozornost, tak se drží normy.

Často lidé poznamenávají, jak jsou mé vlasy hebké, - a chtějí se jich dotknout. - To nemůžou. - Dělají to i dospělí. - Jsou to dospělé ženy. Žádný černošce na vlasy sahat nebudeš. Pak si připadám, jako bych byla v zoo. Nikdo by vás neměl dostat do situace, že si připadáte jako v zoo. A taky, i když to není to hlavní, pokud se dotýkáte zvířat v zoo, takhle to v zoo nefunguje.

Nestresujte vydry nevyžádanými otázkami a neprostrkujte mřížemi ruku, abyste si sáhli. Jasně, peří orla bělohlavého je hebké, ale neřvěte „Válíš!“ a nesnažte se ho pohladit, stejně jako vaše kolegyně vám chňapne prsty a koledovali jste si o to. Bohužel bělošská předpojatost a neznalost čekají na správný moment, kdy se projevit. J. Sutherland je fotbalový kapitán Penn State a jeden z nejlepších studentů, ale dnes lidé řeší jeho vlasy.

A to díky tomuto dopisu. Autorem je prý dávný absolvent jménem David Petersen. Sutherlandovy vlasy označil za „strašné“. Říká, že jeho dredy jsou „nechutné a rozhodně ne přitažlivé“. Dodává, že „by ocenili znovuzavedení pravidel oblékání pro sportovce“. Vše je na tom znepokojivé. Od rasistického postoje přes zraňující výrazy až po fakt, že se naštval na studentský fotbal, ale ne na to, že NCAA vydělává miliony na studentských sportovcích, ale na to, že z jeho helmy trčí vlasy.

Ten muž pak vysvětlil, že ten dopis napsal proto, že „byl rozladěný z účesů, které vidí. Pod Penn State si představíte partu upravených chlapců.“ „Pod Penn State si představíte“ není věta, která může skončit dobře. Zvlášť když si uvědomíte, že ten muž vystudoval Penn State roku 1966, ve stejném roce jako Jerry Sandusky. A z něj se, i když měl krátké vlasy, vyklubal odporný sexuální zločinec. Vím, že to zní směšně, ale skoro jako by na účesu nezáleželo.

A to začíná dávno před vysokou. Možná si pamatujete na hrozný případ Andrewa Johnsona, kterého donutili si dredy ostříhat, nebo se vzdát v důležitém zápasu. Ten případ se dostal do národních zpráv, ale to se stovkám dalším nepovede. Třeba škole v Kentucky, která zakázala dredy a „copálky“, nebo dvojčatům v Massachusetts, která byla hodiny po škole kvůli zapleteným vlasům, nebo školce na předměstí Chicaga. Mámě to možná voní, ale podle dopisu, který Tionna Norris umístila na svůj FB, to nevonělo Amiině učitelce, která v podstatě řekla: Vaše dítě smrdí.

Nedávejte jí do vlasů kokosový olej. Děti si z ní utahují. Norris říká, že Amia je jediné černošské dítě v její třídě ve školce v Elmhurstu. Bylo mi mého dítěte líto. Zvláště poté, co se Norris potkala s učitelkou a ředitelem a zjistila, že si děti nikdy nestěžovaly. Jen učitelce se ta vůně nezdála.

Do školy jsme volali a zanechali zprávy. Přišli jsme osobně a tohle se stalo. - Dobrý den, jsem Dorothy Tucker ze zpráv na Channel 2. - Nashle. Páni, to vypadá jako dokonale sehrané 5vteřinové drama, které shrnuje dějiny rasových vztahů v Americe. Černoch se snaží probrat rasovou nerovnost s bělochem a ten na to: Nashle. Černochům se od raného věku říká, že jejich vlasy jsou neatraktivní a potřebují nápravu.

A už to je hodně, než se vůbec ponoříte do všech situací, kdy vám společnost kvůli vašim vlasům ztrpčuje život. I pouhé nakupování vlasových přípravků může být nadbytečná výzva, když jsou černošské vlasové produkty zamykány, aby za vámi někdo přišel s klíčem, nebo vás dokonce dovedl k pokladně, ve stejné uličce, kde stejně drahé nebo dražší bělošské produkty prostě vysedávají na regálu.

A vysvětlení není nikdy dobré. Šla jsem za vedoucím a řekla jsem, že čekám na klíč kvůli šampónu a kondicionéru. A říkám: Můžu se vás zeptat, proč jsou černošské produkty zamčené, a bělošské ne? A on na to: A jeho kolega řekl: No, byly tu nějaké krádeže. Jo. Ten Walmart tvrdil, že to je založeno na datech o krádežích v daném obchodě. Ale když členka městské rady o data požádala, obchod jí řekl, ať zavolá na 1-800-Walmart.

A jen pro zajímavost, kde na tlačítkovém telefonu najdete tlačítko na zhovadilá data, která obhajují uzamčení gelu za 4 dolary? Je to tlačítko 7, nebo si nejdřív musíte vyžádat zástupce manažera? Už tak je těžké sehnat vlasové produkty na domácí péči o vlasy, ale najít kvalifikovaného stylistu může být i těžší. Kosmetický průmysl se především točí okolo a míří na péči o rovné, netvarované vlasy, takže nemáte záruku, že stylista poblíž pracovat s černošskými vlasy umí.

Podívejte se na tiktokerku, co obvolá 23 salónů ve svém rodném městě, ale dostane jen tyto odpovědi: Chci se zeptat, jestli pracujete s afroamerickými vlasy, konkrétně s typem 4C? Ne, žádná z holek tady, ne. Nemáme s tím moc zkušeností. Takže se nejspíš ještě poptejte kolem.

Chtěla jsem se zeptat, jestli umíte pracovat s afroamerickými vlasy, s typem 4C? Jen chviličku, pozeptám se. Umí někdo s afroamerickými vlasy? Ne nijak zvlášť. Jo, to není moc dobré, ale zbožňuju, jak se zeptala celého personálu, jako by jí zrovna volal přítel z Milionáře. Donno, je to otázka za 25 000: Můžeš udělat silk press a natočit konečky?

Finální odpověď: Nemůžeš. A to není problém jenom salónů, dokonce i Hollywoodu. Stylisté, kteří umí s černošskými vlasy a jsou i ve svazu stylistů, jsou vzácní. A herci jsou si vědomi, když produkce nenajala kompetentního. Hrál jsem v jedné show, stálá role, fakt jsem byl nadšenej. Poprvé jsem došel do maskérny a říkal si: Ty vole, tady jde výplata. Jsem zvědavej.

Kámo, běloška, poplácala mě po vlasech. - No jo. - Nekecám, poplácala. Postříkala je vodou, ani hřeben, ani kartáč a odešla. A já si říkám: Hustý. Doporučuju vám se podívat na celé video, kde se každý herec dělí o svůj příběh. Protože zjistíte, že se každý vidí v tom, o čem mluví. A není značka ideál, že spousta stylistů se s černošskými klienty vypořádává, jako když kočku chcete dostat z kuchyňské linky. Trochu ji pocákejte a poplácejte po hlavičce, ať ví, že se nezlobíte.

A když zvážíte vše, co se černochům staví do cesty, jde jen těžko skousnout, když běloši nosí stejné účesy, za které oni schytávají kritiku. Ať už jde o Bo Derek se slavnými copánky ve filmu 10, Adele a Miley Cyrus, které zkoušely černošské účesy pro zábavu, nebo módní show Comme des Garçons, kde modelové nosili paruky s copánky, což bylo strašné ze všech úhlů pohledu. Jen se na to podívejte! Mezi každým copem je místo na přistání letadla a ani nemusíte být blízko, abyste viděli vykukovat jeho vlasy.

No tak, nejdřív si na hlavu nasadíš síťku, potom paruku. Popadneš lepidlo na paruky, rozpustíš krajku a podrosty tak hezky uhladíš, až usnou. Jen ve dvou případech si můžete dovolit tak úděsné nasazení paruky. Buď hostujete v epizodě SNL, nebo se vydáváte za britskou chůvu, abyste po rozvodu byli dětem nablízku. Toť vše.

A když si běloši přivlastní černošské účesy, není to jen k zbláznění, může to i černochům ztížit boj proti diskriminaci na základě vlasů. V roce 1981 probíhala soudní pře, černoška jménem Renee Rogers podala žalobu za diskriminaci. Pracovala pro American Airlines a nosila copánky. Její argument byl, že její účes je součástí kulturního dědictví. Soudce federálního soudu rozhodl v její neprospěch, protože řekl, že si vlasy nechala zaplést po premiéře filmu 10.

Neexistoval právní základ pro tvrzení, že jde o kulturní dědictví, protože dělala něco, čím imitovala účes Bo Derek. Ano, to je pravda. Mezi důvody, proč její žalobu zamítl, bylo, že černoška nosící tradiční černošský účes jen kopíruje bělošskou celebritu, která to černochům ukradla. To je prostě směšné. Účesy mají kulturní kořeny, nepřicházejí jen tak odnikud, aby strhly národ, tedy s výjimkou účesu „Rachel“, který si žádnou kulturu nepřisvojoval.

Prostě se vyrojil v plné podobě z konceptu známého jako „devadesátky“. A rád bych řekl, že je to otázkou minulosti, ale není. Chastity Jones, kterou jste už viděli, strávila roky odvoláváním, ale prohrávala částečně proto, že soudci vztahovali občanské právo na ochranu před diskriminací pouze na „neměnné nebo nezměnitelné rysy spojené s rasou, jako je barva kůže“. Takže několik desetiletí dle soudů účesy, i když se pevně pojí s rasovou identitou, do toho nespadají.

A to všechno znamená, že mladší generace se s tím pořád bude muset vypořádávat. 19letá Destiny Thompkins pracovala v tomto obchodě Banana Republic v obchodním domě Westchester pouhý měsíc. Ve středu si ji zavolal na schůzku její vedoucí a zcela ji zaskočilo, co se stalo pak. Řekl: Stavila se tu obvodní manažerka a zmínila se o tvých vlasech. A já se ptám: Co je s nimi?

A on: Pro naši image a náš look jsou trochu moc hiphopové a neupravené. Chtěli jsme se zeptat, jestli je prostě nemůžeš shodit? Dobře, přejdu užití slova hiphopové – což trochu nesedí s názvem obchodu Banana Republic – ale prostě je shodit? To jsou slova někoho, kdo netuší, kolik úsilí je vůbec stálo vytvořit. A to říká muž, který nestrávil, hádám, 7 hodin v kadeřnickém křesle s iPadem plným filmů a batůžkem se svačinou.

Měli byste vědět, že to obchod označil za nepřípustné a manažerku propustil. Problém je, že když profesionalitu definují bělošské standardy a očekávání, černošské vlasy na tato očekávání spíš narazí. Takže co s tím? Co se týče těch menších problémů, už nastaly změny. Některé supermarkety, včetně Walmartu, řekly, že nebudou zamykat černošské produkty. To je sice to nejmenší, ale aspoň něco.

Větší změnu by přinesly zákony jako CROWN Acts neboli Za svět uctivý a otevřený k přirozeným vlasům. Jejich verze již byly přijaty v těchto 11 státech. V různých zněních rozšiřují definici rasy v antidiskriminačních zákonech, aby obsahovala rysy historicky spojené s rasou, např. ochranné účesy jako copy, dredy a twisty. Bohužel se tyto zákony opakovaně potýkají s odporem republikánů. V Utahu při nedávném jednání na Zoomu o jejich zákonu senátor Derrin Owens, který hlasoval proti, argumentoval vůči zastánkyním zákona takto.

Chtěl bych něco říct. Lidičky, vypadáte nádherně. Normálně to nedělám, ale něco vám ukážu. Nedávno jsem byl v obchodě a asi tu fotku neuvidíte, ale tento pán přede mnou, černoch, měl s sebou dvě děti a ty jen blbly kolem, honily se uličkou.

A normálně si děti nefotím, ale byly rozkošné, dvě černošské děti. Byly to ty nejroztomilejší děti na světě. Jedno s copánky, jedno s dredy. Kéž byste to viděly. Co to děláš, ty mimořádně podivný chlapíku? Shrňme si to. Začal tím, že skupince černošek řekl: „Lidičky, vypadáte nádherně.“ Pak řekl: „Normálně si děti nefotím, ale…“ Což je věta zcela v pořádku do toho ale.

Pak vyprávěl příběh o tom, proč má v telefonu fotky cizích dětí. Což vyvolává reakci, kterou nejlíp vyjadřuje tento výraz, což je podle mě mistrovské vyobrazení spojení „Co to dopr…“ jen za použití obočí. A pokud vás zajímá, jak se od tohoto dostal k tomu, že hlasoval proti, jeho argument zněl, že si myslí, že jsou současné zákony dostatečné a že to vypadá, že se snažíme o něco, co neexistuje. Ale tahle diskriminace není něco, co neexistuje, neexistuje to pro bělochy, kteří o tom nikdy nemuseli přemýšlet.

Následky diskriminace na základě vlasů jsou skutečné. Jen si poslechněte senátora Connecticutu G. Winfielda, který iniciativu hájí, aby se z ní stal zákon, prostřednictvím příběhu své tříleté dcery. Momentálně žije svůj život s veškerou energií, s veškerou krásou, se svými přirozenými vlasy. To je ona.

Není to jen věc, co jí sedí na hlavě, to je ona. Ale chci, aby v tomto světě mohla žít naplno, a i když žije svůj život s přirozenými vlasy, bude se diskutovat o tom, co znamená žít život s přirozenými vlasy. A zjistí, že ať už si vybere žít s přirozenými vlasy, nebo ne, něco, co je její součástí, není přijatelné. To je strašné.

Je hrozné, že černošské děti musí přidat diskriminaci na základě vlasů na dlouhý seznam věcí, na které musí myslet. Třeba hrozbu policejního násilí, riziko obtěžování rasistickými bělochy a samozřejmě velmi reálné riziko, že vás vyfotí utažský senátor Derrin Owens v zatracené frontě u pokladny. Dcera toho muže a všichni černoši by si měli vybírat účes podle toho, jak se jim zrovna chce, a ne na základě úvahy, zda mě za to urazí nebo vyhodí.

Chceš mít vlasy přirozené? Super. Chceš mít vlasy rovné? Super. Jak se ti zachce. Jde o to, že černošské vlasy by neměly být omezovány nebo posuzovány bělochy. Protože to bělochům nepatří, bělochy to neovlivňuje a běloši na to nemusí mít názor. A naše zákony by to měly reflektovat. A vím, že zákony CROWN Acts mají své limity. I když nějaký projde na federální úrovni, může nastat případ, že bělošský soudce bude muset rozhodnout, zda se daný účes pojí s rasou, a totálně to posere.

Ale je to začátek. A hele, pokud nejste černoch, je snadné poslouchat tyhle příběhy a říct si: Jsou to jen vlasy. Ale jde o to, že nejsou. Vůbec ne. Černoši nejsou zaměstnáváni nebo je propouštějí, černošským studentům se posmívají a vylučují je ze škol, to vše kvůli jejich vlasům.

A zákony CROWN Acts by to mohly změnit. A jelikož společenské stigma a nerealistické ideály krásy nezmizí přes noc, existují věci, na které by zvlášť bělošští diváci měli pamatovat. A pokud se mezi ně řadíte, následuje něco, co byste si měli vyslechnout. - Zdravím, běloši, já jsem Uzo Aduba. - Já jsem Craig Robinson. Čau, běloši, já jsem Leslie Jones.

Jak se máte, černoši? Bratři a sestry. Jde to? Co vaše máti? Fajn. Hele, musím chvilku mluvit s bělochama. Uvidíme se na schůzi. Hele, běloši, vím, že máte spoustu otázek. Možná příliš mnoho otázek? Třeba jak často si černoši musí vlasy mýt. - Co je silk press?

- K čemu je do-rag? Dobrá zpráva, máme pro vás info. Máme pro vás odpověď na všechny vaše otázky o našich vlasech. - Jste ready? - Jste ready? Tady to je. - Vygooglete si to. - Vygooglete. - Googlete, kurva. - Googlete. - Nemusí to být Google. - Může to být zatracenej Bing, YouTube, Wikipedie, je mi to u prdele.

- Informace jsou dostupné. - A jakmile se k nim dostanete, můžete ocenit tu krásu a úsilí, které to stojí, aby mé vlasy vypadala prďácky, jasný? A pokud vás to nezajímá a nechcete googlit, existuje jiná možnost. - Odprejskněte. - Nechte nás na pokoji. Odprejsknout je vždycky možnost. Běloši, netvrďte mi, že to sami nezvládnete. - Zvládli jste Osadníky z Katanu. - Loni jste zvládli kvásek. Zvládnete si vygooglit příčesek.

Zvládnete si vygooglit boxerský cop, vy šulini. - Tak to je asi vše. - Prostě si to vygooglete. - Nedotýkejte se. - A poslední věc. Nepostřikujte mé vlasy vodou a neplácejte mě po hlavě. Nejsem kočka. - Čau. - Zatracení běloši. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz