Policejní výslechy

Naše dnešní hlavní téma se týká policejních výslechů. Nejspíš je znáte z různých televizních pořadů včetně těch trochu nečekaných. Zabil jste otce touto sekerou? Ne. Ještě jednou zalžete a zatknu vás za vraždu, kapišto? Zlato, dal bych si minerálku, bez ledu. A já zase tvý koule v mixéru, ale nejsem mrcha.



Ne, nerozumíš mi. Chci, aby ses přiznal. - Přiznal? - Přiznal! No do prdele. Pinkie Pie si toho draka pěkně podává. Nečekal jsem, že scéna z Můj malý Pony bude vypadat jako scéna z Training Day. Ale asi chápete, proč jsou scény výslechu v TV tak populární. Jsou ze své podstaty dramatické a můžou vést k přiznání, což posouvá děj. Ale nepůsobí tak jenom na diváky, ale i na poroty.



Přiznání jsou považována za pádný indikátor viny, jelikož jsou zdánlivě přesvědčivější než důkazní DNA. Poslechněte si porotce ze sledovaných případů, jak mluví o důkazu, co je přesvědčil. Měli jsme pocit, že by se nikdo nepřiznal třikrát, kdyby to neudělal. Mohl to dál popírat. Pokud tomu dítěti neublížil, na smrtelné posteli by říkal, že to neudělal. Těžko si lze představit, že by si někdo vymýšlel něco, co by ho nejen usvědčilo ze zločinu, ale i něco tak detailního, co zní jako něco, co se opravdu stalo.



Ano, přiznání jsou velmi přesvědčivá, protože si myslíme, že to patří mezi věci, co dělají jenom viníci, jako omlouvat se přes aplikaci Poznámky nebo odmítat odpovídat Ronanu Farrowovi. Ale ve všech těchto případech se ukázalo, že šlo o falešná přiznání. Poslední porotce byl u případu „Pětky z Central Parku“, dnes tzv.



„Očištěné pětky“. 29 % případů odsouzení, která byla anulována díky testům DNA, zahrnovalo falešná přiznání. Tomu se možná těžko věří, protože se těžko chápe, jak by se někdo mohl přiznat k něčemu, co neudělal. Nedokáže to pochopit ani Lester Holt při rozhovoru s novinářem, který se takovým případem zabýval. Čím déle jsem se tím zabýval, tím více jsem věřil, že říká pravdu. - Neexistuje žádný forenzní fyzický důkaz.



- Ale přiznal se. Ano. Většina lidí si nedokáže představit, že by se přiznala k něčemu, co neudělala. - Nikdo by to neudělal. - Nikdo si nemyslí, že by to udělal. Ale zkušený vyšetřoval by nás dokázal donutit přiznat, že jsme unesli Lindberghovic dítě. Přesně tak. Mě by nejspíš dokázal přinutit přiznat i to, že Lindberghovic dítě jsem. Dává to smysl, jelikož moje postava by se dala nejlépe popsat jako 92leté mrtvé miminko. Existuje několik důvodů, proč by se nevinný mohl přiznat k něčemu, co neudělal.



Hodně z toho se týká dění ve výslechové místnosti. Podívejme se dnes tedy na policejní výslechy, na jejich taktiky a na to, jak ničivé můžou být, zvláště pro nevinné. A začneme historií. Dříve mohla policie lidi prakticky mučit, aby se přiznali. Této praxi se říká „výslech třetího stupně“. Ale v roce 1936 prohlásil Nejvyšší soud fyzický nátlak za protiústavní, policie tedy musela vyvinout nové postupy.



A mezi jejich rané pokusy patřily dost základní pokyny jako v tomto klipu z Texaského oddělení veřejné bezpečnosti. Dívejte se podezřelému do očí a pozorujte pohyby očí a fyzické změny, které můžou značit klam. Pokud se mu nemůžete dívat do očí, představte si X na jeho čele nebo nosu. Má to stejný účinek. Jakmile odhalíte klam, víte, že jste na správné stopě. Momentík.



Bylo opravdu nutné psát to X? Opravdu měli obavu, že by policisté nevěděli, jak se podívat na čelo bez vizuální pomůcky? Protože pokud nepoznají čelo, nevím, jestli jim důvěřovat, že dokážou poznat zločince. Ale z jedné techniky se nakonec stal standard: Reidova technika, pojmenovaná po svém tvůrci Johnu E. Reidovi, bývalém policistovi a expertovi na polygraf. Založil výcvikovou firmu, která tvrdí, že vycvičila stovky tisíc vyšetřovatelů a měla vliv téměř na všechny aspekty moderního policejního výslechu.



Reidova technika se stala přirozenou součástí policejního povolání stejně jako jejich obliba koblih nebo spoluvina na násilí sponzorovaném státem. Co se týče výslechu podezřelých, Reidova technika má dvě fáze. Rozhovor, při kterém rozhodnete, jestli je člověk podezřelý, a výslech, při kterém se z nich snažíte dostat přiznání. Ve fázi rozhovoru je cílem odhadnout, jak pravdivých odpovědí se vám dostává. Podobá se to testu na detektoru lži.



Začnete s jednoduchými otázkami pro stanovení základní čáry, pak přejdete k tzv. otázkám vyvolávajícím reakci, při kterých analyzujete verbální a hlavně neverbální chování podezřelého. Toto výcvikové video vysvětluje, jak obranné postoje, třeba křížení rukou, jsou známkou toho, že lžete. V dalších dvou ukázkách uvidíme, jak oba subjekty přejdou do obranného postoje poté, co se jich zeptají na zásadní otázku.



Proč podle vás Bob řekl, že vás viděl prodávat marihuanu? Jak bych to měla vědět? Kdo ví, proč lidi něco říkají? Já určitě ne. Marku, přemýšlel jsi někdy nad tím, že by ses sexuálně dotkl dítěte? Ne. Ne vážně. Zadržte. Zaprvé musíme brát na vědomí, že to jsou ochotníci, co se snaží seč můžou hrát vinu.



A první herečka si zaslouží květiny, páč na ten bezodborový kšeft přišla připravená. A co se týče jeho, dost se mu daří napodobit Kevina Spaceyho. Má jeho obličej, účes a nepřesvědčivě popírá sexuální přitažlivost k dětem. Fakt mu to jde. A vím, že to vypadá staře, ale pořád se to používá. Toto video si můžete zakoupit právě teď na Reidových stránkách.



Stálo 100 dolarů a ani náhodou to za ty prachy nestálo. Spoléhat se na takovou behaviorální analýzu je problematické, protože ačkoliv Reid tvrdí, že vyšetřovatelé z jejich kurzů správně identifikují lživé subjekty v průměru v 83 % případů, pravda je mnohem méně působivá, což dokládá tento bývalý vyšetřovatel vražd. Lidé z Reid přiznávají, že to není založeno na žádné vědě, jen na pozorováních.



Opravdová věda říká, že je to nesmysl. Nefunguje to. Když s tím dělali experimenty, ukázalo se, že je to přesné, jako když hodíte mincí. Padesát na padesát. Ano, je to v podstatě o štěstí. Je to přesné asi jako kvíz na BuzzFeedu. Odpovězte na 17 dotazů o pizze a řekneme vám, která Gilmorka jste. Cože, že jsem Rory?



O čem to do prdele mluvíš, BuzzFeede? Jsem Lorelei se vším všudy: mluvím rychle, nesu na sobě tíhu světa a panebože, jak mi to sluší v kabátu! A musím vám říct, že Reid & Associates tvrdí, že jejich technika je součástí komplexního přístupu, který funguje, pokud dodržujete všechny pokyny v jejich 400stránkovém manuálu. Ale tahle věc je plná problematických věcí a kontradikcí. Můžete tam najít podporu pro cokoliv, k čemu chcete dojít. Například oční kontakt.



Stojí tam, že když není osoba upřímná, nemusí udržovat přímý oční kontakt. Ale také tam stojí, že jiní to můžou kompenzovat zíráním. Což znamená, že pokud máte oči, jste v prdeli. A neříkám, že Reid je jediný problém. Existuje na to celý průmysl, který má policisty učit, jak poznat lháře. Ale všechno to jsou kecy. Dlouholeté výzkumy dokazují, že behaviorální projevy jako mrkání nebo křížení rukou nejsou spolehlivé ukazatele lhaní. Což dává smysl.



Lidé těly pohybují různými způsoby, ať už lžou, či ne. Jediný upřímný pohyb, kterého jsou lidé schopní, je ten, když projdete pavoučí sítí. V té chvíli, a jedině v té, jsou vaše gesta naprosto upřímná a bez známky… Do prdele už! Kvůli této pseudovědě se policisté můžou utvrdit v tom, co si myslí. A pokud se rozhodli, že jste vinen, máte problém.



V tu chvíli začíná výslech. A i když tvrdí, že hledají pravdu, Reid policisty učí odvést řeč jinam, pokud nevede k přiznání. Mnoho viníků, než začne popírat, řekne dovolovací frázi. Například: Můžu jen něco říct? Můžete mě poslouchat? Pane, když mi to dovolíte vysvětlit… Když vyšetřovatel tyto fráze uslyší, musíte do toho vstoupit a zabránit tomu, aby osoba pokračovala, protože pokud ji necháte mluvit, nakonec řekne: Neudělal jsem to.



A čím častěji to osoba bude říkat, tím těžší pro nás bude z ní dostat přiznání. Ach ano, vypovídající známky viny. Můžete mě poslouchat? Můžu to vysvětlit? Říkám, že jsem to neudělal. A pokud se z vás vyšetřovatel snaží dostat přiznání, může vás pěkně drtit. Výslech může trvat i přes deset hodin. Jedna studie zjistila, že k falešnému přiznání došlo v průměru po 16,3 hodiny, což může být naprosto vyčerpávají.



Nevinní lidé se můžou přiznat jen proto, aby se z té stresové situace dostali. To byl případ Roberta Davise, který byl v 18 letech podezřelý z dvojité vraždy a byl vyslýchán přes pět hodin. Co mám říct, abych se odsud dostal? Kdy půjdu domů? Kdy dneska půjdu domů? Můžu už jít domů? To ti nemůžu slíbit.



Spolupracuj se mnou a udělám, co můžu, aby tvoje máma… Abychom tě dostali domů. Roberte, budu upřímný a řeknu ti, na čem jsme. Když mi to nechceš říct. - Tu ženu jsi bodl. - Bodl jsem ji. - Bodl jsi ji, že je to tak? Jednou nebo dvakrát. Když vám to řeknu, budu moct jít dneska domů? Dneska? O tom pochybuju. Tak proč vám o tom všem lžu jen proto, abych mohl jít domů?



- Nelžeš. - Lžu. Lžu vám přímo do tváře. Lžu vám. Ano. Lhal o tom, že někoho bodl, pak se okamžitě přiznal, že lhal, ale v tu chvíli už bylo pozdě. Šel na 13 let do vězení, než ho zprostili viny. To, že se lidé pod tlakem falešně přiznají, by nemělo být tak těžké pochopit. Tento koncept najdeme i v animácích. Pamatujete si na tu scénu z Můj malý Pony?



Takhle pokračovala. Ne, ne, ne, ne! Co chceš slyšet? Řekni mi, co chceš slyšet, a já to řeknu. Řekni mi, co chceš slyšet, a já to řeknu. Unesl jsem Lindberghovic dítě! To chceš slyšet, ty růžová psychopatko? Lidé se možná domnívají, že i když se falešně přiznají, můžou to později vzít zpět a fyzické důkazy to přebijí. Ale to je nepravděpodobné. Jakmile policie dostane přiznání, důkladné vyšetřování většinou končí.



A nyní odpovím na to, na co se už dlouho v duchu ptáte: Proč lidé neuplatní své ústavní právo na právníka? Asi 80 % lidí se tohoto práva vzdá a dobrovolně se výslechu podřídí z mnoha pochopitelných důvodů. Říkají si třeba: Právníka nepotřebuju, nic jsem neprovedl. Nebo si myslí, že jsou tam pouze jako svědek, ne podezřelý. Ale bez právníka jste neuvěřitelně zranitelní. Právník vás může poučit o neskutečně velké moci, jakou policie v USA od Nejvyššího soudu dostala.



Ve Spojených státech může detektiv podezřelému ze zákona o důkazech lhát. Je pro ně legální podezřelému říct: Říkáte, že jste to neudělal, ale máme vaše otisky na vražedné zbrani. Nebo: Oběť držela v dlani několik vlasů. Vlasy jsme otestovali. Jsou vaše. Nebo: Stopy, které jsme našli na místě činu, jsou vaše. Nebo: Selhal jste v testu na detektoru lži.



Je to tak. Policie vám v této zemi může prostě lhát, abyste měli pocit, že se musíte přiznat. A některé jejich lži jsou prostě směšné. Vyšetřovatel z Floridy řekl podezřelému, že mají laser, jako ten ze Star Wars, kterým snímají otisky prstů z těl obětí. To je technologie, která pro vaši informaci neexistuje. Ale když už jsem to řekl, jsme si jistý, že nepotrvá dlouho a laser dostane vlastní 10dílný seriál na Disney+.



Laser namluví Oscar Isaac a všichni se z toho uděláme. Dovolit policii podezřelým lhát je šílenost. Většina zemí to nepovoluje, a to z dobrých důvodů. Je to příliš mocný nástroj. Pamatujete na Roberta Davise? Možná si pořád nedovedete vysvětlit, proč se přiznal k něčemu, co neudělal, ale podívejte se na to, co mu vyšetřovatel tvrdil. Mám důkazy.



Většina prachu je odumřelá lidská kůže. To můžeme odebrat. Tu DNA… Když se nepřiznáš, nebudu tě moct ochránit před nejhorším, Roberte. - Já tam nebyl. - Do p*dele, byl. Byl jsi tam. Důkazy ukazují, že jsi tam byl. Důkazy to ukazují. O důkazech nemůžu lhát. „O důkazech nemůžu lhát,“ lhal, zatímco lhal o důkazech, a to s teatrálními gesty středoškoláka na konkurzu do Pár správných chlapů.



Kvůli ohromnému tlaku policejního výslechu a vymyšleným důkazům můžou lidé začít zpochybňovat vlastní vzpomínky. To se stalo Christopheru Tappovi. Odseděl si 20 let za vraždu, kterou nespáchal, a během výslechu byl výrazně manipulován. Já tam nebyl. Ale mluvíte o tom, jako bych tam byl. Policie mi několikrát řekla, že kdyby se stalo něco tak strašného, schoval bych to do podvědomí.



Mně se to stává. Tolik brutálních věcí, co se venku dějí… Mysl se mi vypne, protože si to nechci pamatovat. Začal jsem o sobě během toho pochybovat. Přestával jsem věřit tomu, kdo jsem. Nevím. Vše, co jsem si říkal, co jsem si myslel, bylo špatně. To je strašné. A je opravdu hrozné, že ho vyšetřovatel dohnal k pochybování o vlastní paměti s tím, že se to prý děje pořád.



Skoro byste čekali, že se zeptá: Že si nepamatujete, jestli je správně Berenstein, nebo Berenstain Bears? Nebo jestli byl Shaq ve filmu Shazaam, nebo to byl Sinbad ve filmu Kazaam? To teď dělá mozek vám, ale s vraždou. Mozky jsou divný, co? Tyto taktiky jsou velmi manipulativní a na určitých lidech fungují velmi dobře. Výzkum ukazuje, že falešná přiznání hrála roli ve 34 % nespravedlivých odsouzení dětí a v neuvěřitelných 69 % případů, ve kterých byly očištěni lidé s duševní nemocí nebo intelektuálním hendikepem.



I pro policii ale existují hranice. Někteří soudci přiznání nepřipustí, pokud vám za něj policie slíbila shovívavost, ale spousta policistů se té hranici přiblíží, když nadnese, že to může zkrátit uvěznění nebo zabránit trestu smrti. To se stalo Davisovi, když mu policista řekl, že ho může uchránit před nejhorším.



Policie vám také nemá o zločinu poskytovat informace, které nejsou veřejně dostupné. Pro porotu je samozřejmě průkazné, když znáte detaily, které by znal jen viník, ale i to se děje neustále. Jedna studie o zproštění viny díky DNA ukázala, že 94 % falešných přiznání bylo zamořeno interními informacemi.



A i když policie takový postup zvolí, porotě se ukáže jen přiznání, ne výslech, který k němu vedl. Jen 30 států vyžaduje vůbec nahrávku výslechu a jinde je rozhodnutí na policii, která může nahrát jen přiznání. Toť vše. Z jednoho krátkého klipu nemůžete pochopit všechny souvislosti. Co kdyby tenhle klip byl to jediné, co kdy uvidíte ze show One Tree Hill? ORGÁN K TRANSPLANTACI Víte, o čem One Tree Hill je?



Je to o středoškolském basketbalovém týmu. Z toho klipu to nemáte jak poznat. Jen z toho víte, že obsahuje nejdokonalejších 20 vteřin televizní zábavy v dějinách. Problém s policejními výslechy je tentýž, co máme s policií obecně. Můžou jednat, jak se jim zlíbí, v systému, kde mají příliš velkou moc, s velmi malou ochranou civilistů, zvláště těch nejzranitelnějších.



Za získání falešného přiznání čelí minimu nebo žádným důsledkům. Poslechněte si tohoto muže, bývalého 19letého studenta speciální pedagogiky zatčeného za znásilnění a zavraždění ženy. Čtyři dny byl vyslýchán, přičemž mu v té době Reid & Associates udělali dva testy na detektoru lži, a nakonec se pod tlakem přiznal a strávil skoro 20 let ve vězení, dokud ho viny nezprostila DNA.



Všichni policisté a státní zástupci, kteří pracovali na mém případu, odešli do důchodu s plnou penzí. Nemělo to následky, nebyli potrestáni, žádná obvinění, nic. Dokonce byli povýšeni. Odcházeli do důchodu jako kapitáni, majoři, poručíci. Jeden státní zástupce dokonce dostal plaketu za dobře odvedenou práci. To je k zbláznění.



Ten státní zástupce si určitě takovou plaketu nezaslouží. Tedy pokud na ní nebylo napsáno: Dobře odvedená práce v kurvení životů nevinných lidí, ty kolosální kreténe. A i když jsem vám ukázal očištěné lidi, spousta dalších je pořád ve vězení a snaží se zvrátit odsouzení s jasnými znaky falešného přiznání, třeba Brandon z Jak vyrobit vraha, který se v 16 přiznal k vraždě, kterou nedokázal popsat. Nebo Melissa Lucio, jejíž manipulativní výslech jsme ukázali v epizodě Nespravedlivá odsouzení a která má být popravena za pouhých 10 dní.



Co tedy můžeme dělat? Určitě bychom měli požadovat, aby se všechny výslechy nahrávaly celé, aby měly poroty komplexní představu o tom, co se v té místnosti dělo. Také by mělo být pro policii nelegální podezřelým lhát. Je šílené, že to můžou dělat. A začínají se objevovat první reformy. Tyto tři státy policii zakázaly lhát nezletilým podezřelým a New York představil zákon, který by zakázal lhát všem a požadoval by ověření spolehlivosti přiznání, než bude moci být použito.



A to by se mělo přijmout úplně všude. A pokud si říkáte, jak policie donutí viníky se přiznat, když je nemůže zastrašovat nebo jim lhát? No, sice nechci být za čůráka, ale jejich prací je vyšetřovat, takže by mohli zkusit trochu toho.



Navíc je možné účinně vyslýchat, aniž byste jim lhali. V Británii nyní používají tzv. metodu PEACE. Pokládají otevřené otázky a nechávají podezřelého mluvit. A neříkám, že jejich systém je dokonalý. Očividně není, protože ještě nedonutili královnu přiznat na kameru, že zabila Dianu. Ale je to alespoň začátek a v mezičase bychom měli začít měnit to, jak výslechy vnímáme kulturně.



Zamyslete se. Kolik jste v televizi viděli krimiseriálů, kde hrubý nátlak na záporáka vedl k vyřešení zločinu? Kolik seriálů existuje, kde se policistovi zdálo, že je záporák vinen, a jeho intuice se na konci epizody potvrdila? Krimiseriály nám o výsleších v mysli vytvořily mylné představy a ty se nám zaryly hluboko. A jeden ze způsobů, jak tyto škody napravit, je možná to, aby seriály vyobrazovaly pravdivěji, co se v té místnosti může dít.



Letos na podzim poznejte dva tvrďácké policajty, experty na výslech… Ťuk, ťuk. …pro které „ne“ není odpověď. Ty zmrde. Jseš vinen, ty hnusnej mizero. - O čem to mluvíte?



- Víš o čem. - O vraždě v uličce. - Já to ne… - Ne! To nesmíme slyšet. Tohle od tebe nemůžeme slyšet. Mají špičkový trénink… - Lžeš! - Nelžu. Podíval se bokem. Takže lže. Teď zíráš. To taky znamená lež. Další lži. …a neuvěřitelné schopnosti.



- Co děláte? - Navazuji oční kontakt. - Nene. - Ale ano. - Díváte se mi na čelo? - Ne. Řeknou cokoliv, aby dostali, co potřebují. - Viděl jsi Rogue One? - Ten Star Wars film? Ten Star Wars snímek! Asi jednou jo. Tak to asi znáš laserové meče.



Ale nejspíš nevíš, že je máme. A mají schopnost sejmout z mrtvého těla DNA jediným vžum. O tom nemůžu lhát. Říká pravdu. Nemůže lhát o tom vžum. A tím myslím cokoliv. Víš, jak si nepamatuješ nic z dojíždění do práce? Možná to je takhle, ale s vraždou. Jsou tyto šaty černo-modré, nebo zlato-bílé?



Vyber si. Přiznej se k jedné vraždě druhého stupně, nebo ke dvěma prvního stupně. Pomoz nám ti pomoct. Pomoct nám pomoct ti pomoct nám tě odsoudit. - Vrah říká co? - Co? To platí! Platí to! Ach ne, jsi snad alergický na svou vlastní oběť? Foukl jste na mě mrtvého?



Foukl jste na mě mrtvého? Ano. Důkazy na mě vykukují ze všech děr na mým těle! To nemůžou být mé jediné možnosti! - Máš jen dvě možnosti! - Chci třetí možnost! Jedna vražda druhého stupně, dvě vraždy prvního stupně! - Chci jinou možnost! - Dvě možnosti! Chlapi, už je to 15 hodin a půl.



Už to o moc déle nezvládnu. Pokud nám trochu vyjdeš vstříc, možná dnes budeš moct spát ve vlastním. Dobře. Udělal jsem to. - Jo! - Eso v rukávu, kámo! Pardon za zpoždění, kluci, tady je váš pachatel. Už podezřelé nepotřebujeme, ten včerejší se teď přiznal. Včera jste ale měli vyslýchat jeho.



Kdo je teda tohle? Jen jsem si sem šel nabít telefon. Dokonalý. To je teda něco. Pořád jdeš do vězení. Nasaď mu želízka. S radostí. Došla mu baterka a teď jde do vězení.



Půjdu si nabít mobil do výslechové místnosti. Kdo něco takovýho udělá? Nezapomeň si mobil. Já se z toho pochčiju. VYSLECHOVATELÉ Co? Mně to život nezničí. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz