Primárky a výbory

Prezidentské primárky a výbory, volební předehra, které se účastníme od února a která vyvrcholí masovou balónkovou ejakulací na letních sjezdech. Obě strany takřka dospěly ke svým kandidátům a vypadá to, že si USA budou vybírat mezi Donaldem Trumpem, chodícím a mluvícím stepním požárem, a nejspíš Hillary Clintonovou, ženou, která vykazuje buď příliš, nebo příliš málo každé vlastnosti podle toho, koho se zeptáte.



Což ale neznamená, že primárky demokratů jsou za námi. Jak jsme viděli o víkendu v Nevadě, stále běsní. Je to směšné. Celý tento proces byl zpackán. Emoce se vyhrocují na státním sjezdu demokratů v Las Vegas poté, co Hillary Clinton získala více delegátů než Bernie Sanders v sobotu. Ty krávo. Když je dav v Las Vegas takhle naštvaný, většinou je to proto, že v Cirque du Soleil nejsou sloni, jen banda úchylů z nočních můr.



Ale nejen v Nevadě jsou frustrovaní z toho, jak jsou přidělováni delegáti, kvůli zvláštnosti v systému demokratů jsme mohli ve zprávách vidět reportáže jako tyto. Ukazujeme grafiku. Bernie Sanders vyhrál 56 ku 44 % ve Wyomingu. Delegáti dali Hillary Clinton 11, Berniemu Sandersovi 7. Na co má demokratická strana vůbec volební plenty? Tento systém je tak zmanipulovaný!



Ale prosím vás, máme plenty ze stejného důvodu, proč mají boxy ve Friendly's. Abychom si v relativním soukromí mohli vybrat z velmi nevábného menu. A nejde jen o demokraty. Když Trump vyhrál v Louisianě a porazil Cruze o více než 3 %, byl rozladěn, když zjistil, že by Cruz mohl získat dalších 10 delegátů. Nebo jak to řekl on… Získal jsem Louisianu. A když je po všem, zjistím, že dostanu míň delegátů než tenhle chlápek, kterému jsem nakopal zadek.



Vlezte mi na záda. Jde o to, že vím, proč je naštvaný, a neexistuje jasnější důkaz toho, že náš systém nefunguje, nemůže to být nad slunce jasnější, než když to, co říká Donald Trump, dává smysl. Protože když vidíte takové výsledky, ten proces se zdá absurdní, takže jsme si řekli, že se zamyslíme, proč strany takto fungují, protože to tak dlouho nebylo: před 50 lety většina států primárky neměla a kandidáti byli vybíráni straníky na sjezdech, ale ten systém v roce 1968 ztroskotal, když si vedení demokratů vybralo Huberta Humphreyho, i když se neutkal ani v primárkách.



Demokraté se naštvali a ze sjezdu byl chaos. Je to velká tlačenice.



Muž, kterého tlačí, hele, převrátí to. Ten muž je delegát. Požadují ticho. Je tu kněz, desítky reportérů a muž, který se do toho zapletl, v klidu kouří cigaretu. Nekouří jen tak ledajakou cigaretu, ale chesterfieldku. Chesterfield, když z demokracie uděláte nepokoje, zasloužíte si chesterfieldku. V následujících letech obě strany reformovaly své procesy, aby řadovým členům daly větší slovo.



Ale spousta detailů byla ponechána státním lídrům, což může pomoci vysvětlit, proč každé 4 roky zažíváme nepředvídatelný bordel. Takřka každá část tohoto procesu se těžko obhajuje. Například zatímco v těchto státech probíhají primárky, v těchto jedna nebo obě strany pořádají výbory, což, jistě víte, je proces, kde se musíte v určitý čas objevit na určitém místě, třeba ve školní tělocvičně v 19:00, jste na schůzi strany, která může trvat hodiny, a pak volíte.



Což může být omezující, protože pokud večer pracujete, nemáte chůvu nebo odvoz, nemůžete se zúčastnit. A nejspíš proto byla v roce 2012 účast na republikánských primárkách 19 %, ale účast na výborech byla v průměru jen 3 %. Což je strašné. Pokud máte 3% účast na orgii, jste to v podstatě jen vy sám a masturbujete u stolu obloženého jídlem. Takže zpravidla máte štěstí, pokud žijete ve státě s primárkami, tedy pokud nejste demokrat ve státě Washington, kde jsou věci trochu komplikovanější.



Ve Washingtonu máme výbory… Chce někdo něco říct o svém kandidátovi? …a primárky, během kterých hlasujete tajně. Ale demokraté primárky nikdy rádi neměli a od prvního dne je ignorovali. To je pravda. Demokratické prezidentské primárky ve Washingtonu neplatí. Konají se, a to tohle úterý, ale delegáti byli vybráni na výboru před několika měsíci.



Znáte toho hrozného kamaráda, který říká, že nevolí, protože jeho hlas nemá váhu? Pokud je washingtonský demokrat na primárkách, má pravdu. Je pořád příšerný, ale má pravdu. A pak je problémové, jak jsou delegáti rozděleni, což je klíčové, protože vy nevolíte přímo kandidáta, volíte, abyste pomohli určit delegáty, kteří budou na národním sjezdu strany a volit kandidáta vaším jménem.



A některé státy k tomu mají další mezikroky. Jen se podívejte, co vedlo k událostem v Nevadě. V únoru pořádali výbor, kde vyhrála Hillary Clinton, ale ten výbor určil jen 23 z 35 běžných delegátů. Těch zbývajících 12 bylo určeno delegáty na státním sjezdu, kteří byli zvoleni delegáty na okresních sjezdech v dubnu, kteří byli zvoleni na těch výborech v únoru, které vyhrála Hillary.



Bohužel pro ni se na okresních sjezdech ukázalo více stoupenců B. Sanderse, takže měli výhodu na státním sjezdu, ale v tu chvíli si příznivci Hillary všimli, co se děje, a dokázali zmobilizovat účast, takže výsledky vlastně vyrovnali. V tu chvíli se obě strany snažily diskvalifikovat delegáty druhého kvůli detailům, jako že se nezapsali jako demokraté do 1. května, což bylo datum stanovené po tomto datu na sjezdu mandátovým výborem, a ať už podporujete kohokoliv, v tu chvíli se cítíte asi takhle.



Přesně. Fakt nevím, jestli existuje lepší shrnutí dosavadního procesu primárek než ten zvuk. A pro zajímavost, PolitiFact prověřil obvinění z manipulace v Nevadě a nenalezl žádné jasné důkazy, že státní strana proces napadla, s čímž můžete nesouhlasit, jak jistě příznivci Bernieho budou dávat najevo v komentářích pod videem spolu se zraňujícími poznámkami o mém vzhledu jako: Hele, to je britský Milhouse.



Nebo: Vypadá jako někdo, kdo říká, že jeho rodiče jsou jeho nejlepší přátelé, a zároveň je sirotek. Nebo: Zbenjaminbuttonoval někdo Henryho Kissingera? Všechna tato tvrzení PolitiFact hodnotí jako pravdivá.



Ale důležitější poznatek, který PolitiFact o Nevadě učinil, s kterým souhlasí asi každý, je, že tajuplné stranické struktury neodráží, jak si většina lidí myslí, že prezidentský výběr funguje. A to samo o sobě je velký problém. Jakákoliv soutěž by měla mít jasná pravidla. Na konci fotbalového zápasu neřeknete: Dobrá, kdo našel nejvíc vajíček? Počkat. Co? Tohle jsme měli dělat?



Proč mi to na začátku nikdo neřekl? Mám jen pět vajíček. A hele, tenhle slepenec komplikovaných systémů by byl dost otravný, ale každá strana má svůj způsob, jak potenciálně věci zvrátit. U demokratů jsou to superdelegáti. Asi 15 % všech delegátů letošního letního sjezdu demokratů jsou delegáti bez závazku. Jde o volené zástupce, bývalé prezidenty a různé stranické hlavouny, kterým se říká superdelegáti.



Můžou volit pro kteréhokoliv kandidáta bez ohledu na to, kdo vyhrál v jejich státě či okrese. Dobře, takže superdelegáti jsou super jako děcka v Mých super úžasných šestnáctinách. Jsou posedlí večírky, obecně nenávidění a osvobození od odpovědnosti. Superdelegáti jsou založeni na tom, že vedoucí strany můžou zasáhnout, když se jim nelíbí, kam věci směřují, a proto je tak zvláštní, že kdykoliv se na ně ptají předsedkyně DNC Schultzové, trvá na tom, že by to superdelegáti nikdy neudělali.



Podívejte se, máme stranické aktivisty, volené zástupce a další lídry, kteří jsou součástí našeho procesu, ale kteří nikdy nerozhodli o výsledném kandidátovi. Ano, ale pokud nic nezmění, proč vůbec riskovat tím, že je máme? V podstatě necháváte krysí jed vedle piksly na cukr se slovy: Hele, doteď to problém nebyl.



To je technicky vzato možná pravda, ale je tohle ten nejlepší možný systém? A republikáni mají svůj způsob, jak zmírnit moc hlasů v primárkách. V mnoha státech jsou delegáti povinni reflektovat volbu svého státu jen v 1. kole hlasování na sjezdu, poté se stávají nezavázanými delegáty a můžou volit pro kohokoliv. A Pensylvánie to dotáhla ještě dál. Z jejich 71 delegátů je jich 54 zcela nezavázaných i u prvního hlasování.



A i když jsou tito delegáti voleni voliči, ti možná neví, pro koho vlastně hlasují. Pokud hlasujete pro republikány, víte, pro kterého kandidáta chcete za plentou hlasovat. Ale když jde o volbu delegátů na prezidentský sjezd, neexistuje způsob, jak poznat, kteří podporují které kandidáty, protože se to tam prostě nepíše. Hlasujete, ale pro koho?



Nemáte ponětí. To ku*va nedává smysl! Kdyby ve StarDance měli systém, kde byste místo přímého hlasování pro Paige VanZant nebo Ginger Zee měli volit mezi Dougem a Karen, aby hlasovali vaším jménem, aniž by vám řekli, kterou tanečnici preferují, v ulicích by byly nepokoje. A co víc, letos si republikáni v S.



Dakotě prostě řekli, se*em na to, a neměli výbor ani primárky, strana prostě sama vybrala 28 delegátů. A když vysvětlovali, proč primárky nejsou tak důležité, jeden z těch delegátů to tak trochu propálil. V předchozích letech jsme primárky používali jako takový ukazatel toho, jaké jsou preference lidu. Ale delegáti na sjezdu vybírají kandidáta, ne voliči v primárkách. Takže se v podstatě k více než 27 milionům voličů v republikánských primárkách chová jako rodič k dítěti s dětskou sekačkou.



Skvělá práce, Billy, zvládl jsi to celé sám. Teď uhni, tatínek přijíždí. A abychom k oběma stranám byli féroví, jde v podstatě o soukromé kluby, můžou mít vlastní pravidla. Teoreticky můžou vybrat kandidáta, který je na abecedním seznamu první, nebo toho, kdo dokáže nejsilněji zmáčknout žábu, aniž by ji rozmačkal. Ale pokud se držíte systému se složitými a nejasnými pravidly, kterým nikdo nerozumí a kterých můžete zneužít, i když to neuděláte, znepřátelíte si voliče.



Tohle je systém, který jasně potřebuje razantní reformu. Problémem je, že jakmile ze systému vzejde vítěz, začneme se bavit o něčem jiném. A pokud k tomu potřebujete důkaz, poslechněte si Trumpa na začátku měsíce. Říkal jsem, že je to zmanipulované, ale už to neříkám, protože jsem vyhrál. Jasné?



Je to tak. Teď už mi to je fuk. Je mi to fuk. Je jasné, že nikdo nechce změnit ta divná pravidla, když vyhrají. Myslíte si, že si producenti Marťana stěžují na pravidla, která jim přinesla Zlatý glóbus za nejlepší komedii či muzikál? Samozřejmě že ne, píšou už další film tak děsně legrační jako dvouhodinové vesmírné farmaření Matta Damona. Je záhodno, aby se na to obě strany pořádně podívaly, protože tentokrát měly štěstí.



Ať už se vám tito kandidáti líbí, nebo ne, zdá se, že shodou okolností budou kandidáty stran lidé s nejvíce hlasy. Trump nad svým nejbližším soupeřem vítězí o skoro 4 miliony a Hillary vede nad Sandersem o více než 3 miliony. A Sandersovi příznivci řeknou, že to nezahrnuje všechny hlasy z výboru, ale když Washington Post odhadl zbytek, zjistil, že by stále vedla o 2,9 milionu. A i kdybyste tyto hlasy vynásobily 7, abyste započítali nižší účast, i kdybyste Berniemu dali bonusových 10 000 hlasů v každém státě, kde se hlasovalo, a i kdybyste přihodili dalších 100 000 hlasů jen pro srandu, Hillary pořád v pohodě vede.



A já vím, Bernieho příznivci, slyším vás bušit do klávesnice, slyším, jak píšete, že vypadám jako rozčilený tukan financovaný Hillary, ale to z toho neudělá o nic menší pravdu. Problémem je, že není záruka, že kandidát s nejvíce hlasy vyhraje příště. A pokud nevyhraje, všechny chyby, které jsme vyjmenovali, se znovu ukážou.



Protože se bohužel na primárky vztekáme jen během primárek, když to má dopad na našeho kandidáta. Ale nejhorší čas na změnu pravidel je uprostřed hry. Takže pokud jsou všichni tak naštvaní, jak to teď tvrdí, pojďme společně vybrat datum na začátku příštího roku, abychom napsali e-mail předsedům stran a slušně jim připomněli, ať to spraví. Já navrhuji 2. únor. To se bude dobře pamatovat, protože jsou Hromnice.



Což se zdá vhodné. Protože pokud proces primárek nespravíme, budeme ten hrůzný scénář prožívat znovu a znovu až do konce zku*vených věků. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz