Americké dějiny

Jdeme dál. Dnešní příběh se věnuje dějinám. Tak úžasnému tématu, že lidi občas přivádí k podobně šíleným experimentům: Vědci dokázali napodobit Nesyamunův hlas přetvořením jeho úst a hlasivek na 3D tiskárně. To jim umožnilo vytvořit jediný zvuk: Vynikající. Konečně odpověď na otázku, která dlouho trápila badatele. Jak by zněl starý Egypťan při orgasmu na antidepresivech?



Dějepis ale bohužel není vždy jen vtipné břichomluvectví s mumiemi, může být i bolestivý, což si Amerika nedávno připomněla. Vražda George Floyda vyvolala obtížnou konverzaci o současné Americe, která nemůže probíhat efektivně bez přezkoumání její minulosti. K takové konverzaci ale bohužel nejsou všichni Američané dobře vybaveni, protože řada lidí má trapné mezery ve znalostech amerických dějin. Sledujte, co se stalo před pár týdny, když prezident uprostřed protestů BLM oznámil plánované shromáždění v Tulse dne 19.



června. Naprosto nevhodné rozhodnutí ze dvou klíčových důvodů: V pátek 19. června je Juneteenth, každoroční oslava ukončení otroctví ve Spojených státech. Co se týče Tulsy, před 99 lety, v červnu roku 1921 bylo město svědkem rasového masakru. Jednoho z nejhorších rozpuků rasového násilí, které nedávno zobrazil seriál Watchmen od HBO. Seriál Watchmen zmiňují kvůli tomu, že se řada Američanů dozvěděla o rasovém masakru v Tulse úplně poprvé po téměř sto letech, protože sledovala tento seriál.



Když se epizoda vysílala, bílí Američané si říkali: „Do prdele, o tom jsem nevěděl.“ A černí Američané říkali: „Do prdele, běloši začnou šílet, až zjistí, že se tohle stalo. Debbie z práce si bude chtít popovídat.“ Reportáže o Trumpově shromáždění seznámily řadu Američanů s masakrem, ale také s konceptem svátku Juneteenth.



Připomínkou dne, kdy vojska Unie oznámila Texasu, že zotročení lidé musí být konečně osvobozeni, což se mimochodem stalo 2 roky po Emancipačním prohlášení. Nedávný průzkum ukázal, že šokujících 48 % Američanů neví o Juneteenth buď vůbec nic, nebo téměř nic a to není dobré. Nevadilo by, kdyby téměř půlka Američanů nevěděla nic o Dni sviště, bezvýznamném svátku s blbcem v obleku gotického Willy Wonky, který drží nevěštícího sviště s výrazem: „Mám na práci lepší věci.“ Ale Juneteenth skutečně něco znamená.



A to je jen jedna z mezer ve znalostech, které si nyní lidé uvědomují. Sledujte, jak Joy Behar vysvětluje, proč by se měly ponechat sochy George Washingtona, a během toho se něco naučí: George Washington. Mimo to, že byl otec zakladatel, velký generál a někdo tak nápomocný v naší unii, v naší republice, také osvobodil své otroky.



Když se chystáte někoho sundat, sundejte Thomase Jeffersona, který je neosvobodil. Ne? Sunny nesouhlasí. On své otroky neosvobodil, poslední rok života trávil vytrvalým pronásledováním otroků, kteří se pokoušeli utéct. Jako vlastník otroků byl příšerný. Ano, to byl.



Jako vždy, Sunny mluví velmi pravdivě a Meghan McCain je velmi přítomná. Washington svou závětí přislíbil osvobození otroků, ale upřesnil, že svobodu získají až po smrti jeho ženy. Bezprostředně po jeho smrti byla osvobozena jen jedna osoba z více než stovky. Navíc se stal vlastníkem otroků v pouhých jedenácti letech. To je tak hrozivá skutečnost, že se s ní těžko nakládá. Přinejmenším jeho dětský příběh o poražení třešně a přiznání otci se slovy „nedokážu lhát“ je o dost méně působivý, když mu následně otec řekl: „Děkuji za upřímnost, Georgi.



Za odměnu dostaneš lidské bytosti.“ Jde o to, že verze dějin podle Joy Behar je sice zkreslená, ale snáze přijatelná, zvláště pro bělochy. Co se týče klamně uklidňujících výkladů dějin, jde o vzorec, který letos vídáme znovu a znovu. Číslem jedna na Netflixu po zavraždění George Floyda je film Černobílý svět a minulý týden řekl senátor Tom Cotton, že by měly školy ztratit federální dotace, pokud mají osnovy založené na projektu 1619 od N.



Y. Times, který vynáší otroctví do popředí amerických dějin. A zřejmě největší absurdnost nastala při smutečním proslovu prezidenta Obamy za Johna Lewise, kde Obama obhajoval zrušení obstrukcí kvůli rozšíření volebních práv. Tucker Carlson to komentoval takto: Představte si, že se na pohřbu vašich milovaných objeví úlisný politik a začne rozhazovat pitomé argumenty o stranických procesech v Senátu.



Umíte si to představit? Byli byste v šoku, nejspíš byste odešli. Znesvěcení pohřbu slogany z kampaně? Jaký člověk by to udělal? Jaký člověk by ctil přítelův odkaz tím, že by pokračoval v hájení volebních práv? Jeden mě napadá, udělal by to John Lewis, kurva! Pravdou je, že řada lidí nerozumí dějinám, ať už neúmyslně, nebo značně účelově.



Řekli jsme si, že by bylo dobré promluvit o tom, jak se nyní v Americe vyučuje rasová historie. Jaké jsou mezery, proč vznikly a jak je zaplnit? Začněme tím, že neexistují národní normy pro témata a osoby k povinné školní výuce. A státní normy jsou příliš obecné. CBS toto letos zkoumala a zjistila, že sedm států v osnovách přímo nezmiňuje otroctví, pouze dva zmiňují bílou nadřazenost, ale šestnáct uvádí státní práva jako příčinu občanské války.



Natočili jsme dvacetiminutovou epizodu o tom, proč je tento argument špatný, ale tento klip to vysvětluje výrazně rychleji: Hlavní příčina občanské války je jasná. Občanskou válku způsobilo otroctví. Hlavní příčinou pro oddělení Jihu bylo otroctví. Proč jsou naše učebnice dějepisu tak špatné? Nechcete se hrabat ve sračkách, které napáchali vaši předci.



Jo, to je dost výstižné shrnutí. Může být těžké vypořádat se s tím, co dělali vaši předci. Věřte mi, jsem Brit. Jednou z našich nejslavnějších atrakcí je hrad, kde jsme staletí popravovali lidi, a nyní je plný ukradených klenotů, jako je diamant Koh-i-Noor, který byl podle webu „představen královně Viktorii“. Takové sloveso udělá spoustu těžké práce. On byl představen.



Podobně byla představena i Indie. Británie si ji představila, pak ji šlohla. Co se týče připomínek, podle kterých by změny politizovaly americkou historii, stojí za připomenutí, že její vyučování bylo vždy politické. Po občanské válce probíhala bitva o to, jak budou vypadat dějiny v učebnicích. Znáte přísloví „Historii píší vítězové“? Jih prokázal, že je toto tvrzení chybné. Organizace s názvem Spojené dcery Konfederace vedla školní kampaň k přijetí učebnic, které by „poskytly úplnou spravedlnost Jihu“.



Knihovníci měli označovat jiné knihy jako „nespravedlivé vůči Jihu“. Což je absurdní. Je to jako psát „nefér k Voldemortovi“ na knihy Harry Potter 1 až 7, „nefér k velrybám“ na Bílou velrybu nebo „nefér k L. Ronu Hubbardovi“ na knihu Troublemaker od Leah Remini s podnázvem Přežít Hollywood a scientologii. Ale tento impuls k zlehčování hrůz otroctví poznamenal způsob, jakým se od té doby učí děti ve školách.



Učebnice Georgie z 50. let říká: „Pán pro své otroky často pořádal grilování či pikniky. Pak mohli skotačit.“ Podívejte, každá omluva otroctví stojí za hovno, ale „občas jsme jim dali sendviče“ je ta největší sračka. Někteří lidé, kteří se z takových knih učili, nemohli uvěřit tomu, co se jim říká. Sledujte tuto učitelku z Alabamy, když znovu čte svou učebnici Poznej Alabamu: „Někteří otroci byli dobří a velmi oddaní pracovníci.



Mnoho jich bylo hrdých na to, co dělali. Milovali své chatky a plantáže tak, jako by je sami vlastnili. Jiní byli líní, neposlušní a občas zákeřní.“ Říkám si, jaký otrok bych asi byla? Patřila bych mezi ty líné otroky, kteří prostě nechtějí pracovat pro nic?



Nebo mezi ty neposlušné, protože nechci být otrok? Jo, takové opovržení je zde zcela opodstatněné. Prezentovat otrockou lenost jako charakterovou vadu namísto rozšířeného aktu protestu proti brutálnímu a neférovému systému je pobuřující. Název Know Alabama nezní jako název učebnice, spíše jako něco k řvaní. Ne, Alabamo!



Přestaň s tím! Zlá učebnice, ne! Tyto pasáže byly ve standardní učebnici dějepisu v Alabamě až do 70. let. Tehdejší čtenáři mohli být ovlivněni obsahem, dnes jim je 50 let, mohou například řídit firmy nebo zastávat volené funkce. Novější učebnice sice nemusí být tak pobuřující, ale stále mají problémy. Začátkem roku objevil historik dost pozoruhodný eufemismus v současné učebnici Texasu: Zde je ten obrázek, popisek říká: „Někteří osadníci přivedli otroky do Texasu, aby pomáhali s prací na polích a v domácnostech.“ Nemyslím si, že bychom měli popisovat otroctví jako domácí práce.



Jo, máte pravdu, to bychom asi neměli. Nazvat otroctví domácími pracemi je eufemismus na úrovni označení Hitlera za nejlepšího spisovatele s vedlejšákem, vraždy JFK za den špatného účesu a této show jako komediální. Podívejte, státními normami a učebnicemi vše pouze začíná. Dění ve třídách závisí převážně na učitelích, kteří mají velmi obtížnou práci a často pracují s omezenými zdroji, což mimo jiné znamená, že nemusí sehnat upravené verze učebnic.



A někteří usilovně pracují na zlepšení špatných podkladů, ale jiní mohou věci naopak zhoršit tupými úkoly a třídními cvičeními, která můžete znát z podobných lokálních zpráv: Toto je požadovaná činnost. Žáci si mají vybrat, zda budou otroci, či otrokáři. Do deníku mají zaznamenat popis denních aktivit před občanskou válkou.



Čteme otázku o otroctví: „Vlastníte plantáž či farmu a potřebujete více pracovníků. Stanovte cenu za otroka. Ti mohou být velmi drazí.“ Babička ze Severní Karolíny nemohla uvěřit úkolu svého vnuka ve 4. třídě. Tato hra se jmenuje Útěk z otroctví. Otrokářská hra připomínající Monopoly, kterou hrají žáci základních škol. Žáci v malých skupinách dostávají děrný štítek svobody. Když se skupina ocitne v potížích, podle štítku bude vážně potrestána a pošlou ji zpět na plantáž k otrockým pracím.



Budou je i věšet? Budou je zabíjet? Kurva, co to tam vyvádíte? Osvobození od otroctví nemůžete nacpat do dárkové karty od Jimmyho Johna. Představte si, jak se musí cítit černé dítě v takové třídě. Nebo si to nemusíte představovat, stačí si vzpomenout. Bolestivá zde není jen historie, ale i to, jak se cítíte během učení. Pravidelnost, s jakou se podobné příběhy objevují, může souviset s faktem, že převážná většina učitelů je bílá a mnoho z nich se mohlo učit stejně zkreslené verze dějin, které nyní předávají.



Když to vše zkombinujete, dáváme dětem neúplné vzdělání v dějinách a zároveň působíme skutečné škody. Protože tyto děti dospívají. Poslechněte si, jak se cítil chlapík z Tulsy, když se konečně dozvěděl o masakru z roku 1921, který se stal na místě, kde žil: Když jsem v roce 1998 šel na univerzitu, byl jsem ve třídě pro afroamerické dějiny.



Profesor vyprávěl o místě, kde měli černoši firmy a peníze, měli doktory a právníky. Řekl, že šlo o Tulsu. Přihlásil jsem se a řekl jsem: „Ne, já jsem z Tulsy. To nesouhlasí.“ Začal mluvit o masakru a nepokojích. O čem to mluví?



Chodil jsem do Greenwoodu, nikdy jsem o tom neslyšel. To je příšerné. A k tomu ho dovedla jeho škola. Zamyslete se nad emocemi, které musel cítit. Zjistil, že v jeho bydlišti kdysi existovalo něco úžasného, pak to něco hrozivého sebralo a dějiny to před ním tajily. To vše se stalo ani ne před 100 lety. Dinosauři vymřeli před 65 miliony lety, ale naprosto by vás uzemnilo, kdyby vám o nich někdo zrovna pověděl.



Cože to bylo? Kde? Jak to myslíš, všude? Jak byli velcí? Někteří uměli létat? Co se jim stalo? To ne! Jak je kurva možné, že se to dozvídám až teď? Je dost jasné, že musíme zlepšit způsob výuky dějepisu. Samozřejmě zde nemám čas procházet celé dějiny, ale možná by mělo smysl projít tři zásadní chyby, na které upozorňují historici a které by se měly napravit ve školách i mimo ně.



První: Plně nepřipouštíme historii bílé nadřazenosti v Americe, od jejího založení až po současnost. Vím, že kdykoli někdo navrhne říkat dětem cokoli jiného, než „Ježíš a Lincoln by byli nejlepší kámoši“, protistrana se ostře ozve. Sledujte, jak Laura Ingraham vezme diskuzi školní rady o osnovách antirasismu a přetočí ji do dystopické vize k vystrašení sledujících: Každý předmět, každá mimoškolní aktivita se zvrhne a změní vaše děti v malé verze Ilhan Omar.



Budou se učit, že kapitalismus je rasistický, konvenční vyučování dějepisu je rasistické, většina literatury je rasistická, vlastenecké písně jsou rasistické. A Deklarace s Ústavou? Samozřejmě, jsou rasistické. Cítíte v tom problém? Laura Ingraham nevypadá na člověka schopného sledovat cokoli kromě černých puberťáků při nákupu v CVS.



Ale zdá se mi, že skutečně naznačila problém. Viděli jste, jak zmínila Ústavu? Promluvme si o ní. Ten dokument je řadou věcí. Skutečně je revoluční, jde o základ nepravděpodobně dlouhověké demokracie, ale také je neoddělitelně spojený s otroctvím a odkazem rasové nerovnosti. Od klauzule tří pětin po klauzuli uprchlých otroků. Ústava zároveň kodifikovala otroctví a jednotlivcům ztížila možný útěk.



Fakt, že Ústava obsahuje rasismus, neznamená, že se tím ruší. Není to youtuber, který nyní pochopil, že je špatné 14 let předstírat černocha. A rozhodně to neznamená, že se o ní děti nemají učit, ale měly by se učit vnímat ji jako nedokonalý dokument s nedokonalými autory, kteří sice velebili myšlenku svobody pro všechny, ale v tu samou dobu zároveň kodifikovali otroctví. A to se dá zvládnout. Děti pochopí, že věci mohou být rasistické, ale přitom i jiné.



Ústava může být revoluční, ale i rasistická. Filmy mohou být romantické, a zároveň rasistické. Dětské knihy mohou okouzlit, ale být rasistické. Hlasatelé mohou být nesmírně úspěšní, ale přitom rasisté. Když se děti učí neúplné dějiny, buď nikdy nepochopí celý příběh, a pokud ano, neznají kostru, do které mají poskládat všechny kousky. Zde profesor vysvětluje, jak obtížně se jeho žáci učí pravdu o Jeffersonovi: Co takové dítě udělá?



Řekne si: „Počkat. Proč jsem tohle nevěděl dříve? Dříve jsem tu pobíhal a pěl chválu na Thomase Jeffersona, ale neuvědomil jsem si, že je jako R. Kelly své doby.“ I když to může být nepříjemné, říká, že musíte být upřímní. Řeknu jim, že v Ohiu nebyly pašerácké podzemní dráhy. Kdo ze třídy by pašoval lidi dráhou? Každá bílá ruka vyletí nahoru. Říkám jim, že kdyby všichni pašovali, nebylo by nutné podzemí. Zaprvé, o Jeffersonovi dost vypovídá to, že kdybyste mu mohli popsat R.



Kellyho a vysvětlit ono přirovnání, obvinění z dětské pornografie by nebyla hlavní urážkou takového srovnání. Ale ten profesor měl vážně dobré poznámky. Čím méně víte o dějinách, tím jednodušší je představa, že jste v nich byli vždy na správné straně. Pravdou je, že americké dějiny jsou historií změn Ameriky, která se silně brání změnám. To nás přivádí k druhé časté chybě.



Vnímání progresu americké historie, jako by šlo o neustálý růst. Příliš často se americké dějiny omezují na otroctví, po něm přišla občanská válka, pak nebylo otroctví, potom přišlo hnutí za občanská práva a po něm už nebyl rasismus. Pouze strmé stoupání vzhůru. Okamžiky na obou stranách těchto milníků to celé pekelně komplikují, protože jsou plné bílého nepřátelství a drsných pádů. Například století mezi koncem občanské války a zákonem o občanských právech, které se často přechází, ale mělo by se vyučovat důkladněji.



Začněme rekonstrukcí. Zhruba tucet slibných let, kdy by Jih donucen přepsat své ústavy a povolit registraci černých voličů. Přesně tak. Černoši na jihu mezi lety 1860 a 1870 chodili volit. Když po roce 1960 bojovali za zákon o občanských právech, zkoušeli vybojovat něco, co už dříve měli. Účinek byl téměř okamžitý, zhruba 2000 černochů v tomto období sloužilo ve volených funkcích, včetně zástupců v Kongresu.



Jen se na ně podívejte. Jednička za úspěchy, jednička s hvězdičkou za vousy. Můžete si myslet, že z knírku vypěstujete plnovous. Zkuste to. Ani hovno. V odezvě na tento pokrok běloši tvrdě odporovali. Byl založen Kukluxklan, 2000 černochů bylo lynčováno a roku 1877 Jih opět získal místní kontrolu. Toto je šílený příběh, který zřejmě neznáte.



Roku 1899 se multirasová vláda z Wilmingtonu v Severní Karolíně stala cílem jediného násilného svržení, které proběhlo na americké půdě. Dav zhruba 2000 ozbrojených bělochů zabil přes 60 černých obyvatel a nahradil městské radní bílými nadřazenci. Jestli nyní poprvé slyšíte o jediném násilném svržení na americké půdě, nejste sami. Tato událost se buď vůbec nevyučuje, nebo se učí velmi zavádějícím způsobem, na což upozorňuje autor knihy o masakru: Učebnice z roku 1949, cituji: „Řada černochů byla uvězněna za vyvolání vzpoury a vládu Wilmingtonu převzala bílá administrativa.“ Konec citace.



Jo, to je vše. Nejenže to popírá události, je to ještě horší. Přenáší to odpovědnost na oběti. Technicky by se to ani nemělo nazývat knihou dějepisu, spíše Knihou lží, protože jsme se cítili divně kvůli rasistickému převratu.



Wilmington přitom nebyl ani za půlkou tohoto kolísavého století. Lidé jako Laura Ingraham by nejspíš řekli: „Jo, to je hrozné, ale ve znamení americké výjimečnosti vše ukončilo hnutí za občanská práva, když se splnil sen Martina Luthera Kinga.“ Takovou verzi se učí většina Američanů na školách, ale dost věcí se vynechává. Třeba Pochod na Washington. To nebyl jeho plný název, šlo o Pochod na Washington za práci a svobodu.



Část o ekonomické spravedlnosti byla v popředí, King byl v tomto problému mnohem otevřenější v následujících letech. A sám King chápal, proč byl pokrok na této frontě složitější: Národ nevěnoval ani cent na integraci bister. Národ nevěnoval ani cent, aby zaručil právo volit! Nyní se potýkáme s problémy, které nemohou být vyřešeny, aniž by národ utratil miliardy dolarů a podstoupil radikální přerozdělení ekonomických sil.



Jo, ukázalo se, že Martin Luther King měl více snů a jeden z nich byl o přerozdělování bohatství. Vím, že je snadné překroutit Kingův odkaz na jeden vyčnívající proslov, ukázat na obsazení This is Us a říct: „Vidíte, dokázali jsme to. Vše je napravené.“ Pravdou je, že hnutí občanských práv bylo delší, složitější, radikálnější a zejména bylo zmařeno ve více směrech, než řadě z nás tvrdili na školách.



To nás přivádí k poslednímu bodu, nespojujeme si body do současnosti. A body zde rozhodně jsou. Podívejte se na rozdíly ve mzdách a bohatství. Dnes jsou větší, než byly v dobách Kingova proslovu. A naše systémy vzdělávání a bydlení jsou i v liberálních městech, jako jsou New York a L. A., stále ostudně segregované. Když neučíte dějepis správně, vidíte jen důsledky, ale ne příčiny. Pravdou je, že existuje přímka mezi poválečným vracením půdy plantáží bývalým stoupencům Konfederace přes masivní převody půdy skrze zákon o usedlostech, převážně pro bělochy, až po růst předměstí v 20.



století, kdy systémové zamítání udržovalo černochy mimo bílá sousedství napříč celou zemí. Poslechněte si ženu z Levittownu v Pensylvánii, jak vysvětluje své námitky k přistěhování černé rodiny v roce 1957 s opravdovou upřímností: Máme rádi výhody, které Levittown nabízí v porovnání s jinými městy.



Pochopili jsme, že zde budou všichni bílí, proto jsme zde rádi koupili dům. Myslíte, že přistěhování rodiny negrů ovlivní komunitu jako celek? Rozhodně. Problém s integračním byznysem je v tom, že to nakonec nejspíše skončí sociálním smícháním. Budeme mít… Myslím, že chtějí mít smíšená manželství a být rovni bělochům. Vždy je divné slyšet člověka, který ani nevypadá jako Betty Crocker, když označí rovné jednání s lidmi jako negativum.



Je to jako říct: Problém se smícháním krekrů, tabulek čokolády a marshmallow je v tom, že můžeme dostat s'more. Jo, přesně! To je dobrá věc, něco takového může odmítat jen zasrané monstrum. Zřejmě vás nepřekvapí, když vidíte neskutečného rasistu z padesátých let. Ale problém se způsobem výuky dějepisu je v tom, že po hnutí občanských práv často vyšumí.



Když skáčete přes polovinu století, nemůžete vidět protesty, po kterých se bílá nadřazenost namísto zmizení spíše adaptovala. Tento proces nejlépe ukázal Lee Atwater, přední republikánský stratég pro kampaně, pracující u Reagana a George H. W. Bushe. Zde objasňuje celou hru v roce 1981. Varuji vás, že slovo na „N“ uslyšíte často: Začali jste v roce 1954 tím, že jste říkali negři, negři, negři.



Od roku 1968 nemůžete říkat negr, obrací se to proti vám, takže mluvíte o vynucených autobusech, právech států a podobně. A dnes je to tak abstraktní, že mluvíte o daňových škrtech a podobných věcech, které jsou zcela ekonomické, a jejich vedlejší produkt je ten, že černé bolí více než bílé. Chceme škrtnout toto, tamto… Je to ještě abstraktnější než ta věc s autobusy a daleko abstraktnější než řvát: negři, negři.



A do prdele! Očividně je s tím slovem trochu moc v pohodě, tak hladce ho slýcháte jen ve filmech od Tarantina nebo na online fórech, kde bílé děti hrají videohry. Toto vlastně byla stručná historie jistého politického vlákna v posledním půlstoletí. To nás opět přivádí do současnosti. Doslova k poslední středě.



V ten den americký prezident oznámil odklon od Obamovy éry a zákonu o spravedlivém bydlení. Zveřejnil tweet, ve kterém oznámil lidem, kteří žijí svůj předměstský sen, že už nebudou obtěžováni a finančně zasaženi stavbami nízkopříjmových bydlení v jejich sousedstvích. To je v podstatě příslib kampaně utvořené Leem Atwaterem, aby se zavděčil této ženě, která je dnes nejspíš mrtvá. Nejde o to, že Trump je rasista.



To není ani vzdáleně překvapivé. Jde o to, jak úhledně zapadá do systémového rasismu, který byl v této zemi od jejího počátku a který zde zůstane i po jeho odchodu. A pokud se děti toto neučí, jaká je šance, že pochopí, co se právě děje? Toto se samozřejmě musí nastavit pro všechny věkové skupiny, nikdo nechce pouštět nahrávku Leeho Atwatera třeťákům. Je to trochu jako sexuální výchova, neskočíte rovnou k ejakulaci. To je mimochodem skvělý tip pro každého s penisem. Ale prvním pololetím sexuální výchovy neplýtváme tak, že učíme děti o tom, jak je přinesl podělaný čáp.



Protože by se to později musely odnaučit. Vím, že zaměření na tyto chyby nebude snadné. Budou padat obvinění, že jde o politickou činnost, ale namítl bych, že není političtější než současný způsob výuky dějepisu. A není pochyb, že někteří rodiče budou instinktivně vzdorovat. Když v roce 2010 Texas prověřoval své osnovy, dal jeden rodič jasně najevo, že chce, aby se jeho děti učily dějiny americké výjimečnosti: Až mé děti vyjdou ze školy, chci, aby o Americe věděly jednu věc.



Že nejhorší den v Americe porazí nejlepší den v každé jiné zemi. Je to jednoduché. Zdá se, že se klade velký důraz na negativa amerických dějin. Vezměme si například otroctví. Co takhle pohled v pozitivním světle, kdy Američané překonali něco tak zlého a stále zůstali skvělým národem.



To by měla být ukázka amerického ducha, který v této zemi existuje. Tady je toho trochu moc. Zaprvé, tvůj nejhorší den v Americe závisí na tom, kdo jsi a co jsi. Existuje důvod, proč byl Marty McFly bílý. Černoši se obvykle neflákají kolem cestovatelů v čase, kteří vypadají jako John C. Calhoun. Zadruhé, Američané nepřekonali otroctví. Jistí Američané překonali jisté další Američany a otroctví bylo ukončeno, ale jeho překonání je jiná záležitost.



Rozumím tomu, že rodiče chtějí, aby se děti učily něco inspirativního, ale on v podstatě žádá, aby jeho dítě bylo špatně informované. A to jim moc neposlouží, až vyrostou. Neposlouží to nikomu. Ignorování historie, která se nám nelíbí, se neobejde bez obětí. Dějiny Ameriky, které ignorují bílou nadřazenost, jsou dějinami amerických bílých nadřazenců. A na tom záleží. Může se to zdát zjevné, ale historie není u konce.



Stále se píše. A víte, kdo to chápal? John Lewis. On je velkou součástí americké historie a chápal důležitost linky z minulosti do současnosti. Možná proto jedním z jeho posledních činů byla návštěva Black Lives Matter Plaza. Dokonce napsal článek určený k posmrtnému vydání, který přímo vypovídá o tom, co jsme dnes probírali. Úryvek vám přečte Morgan Freeman: Také musíte studovat a učit se lekcím z dějin, protože lidstvo bylo vtaženo do duši drásajícího, existenčního boje na velmi dlouhou dobu.



Lidé na všech kontinentech byli ve vaší situaci celé dekády a staletí před vámi. Pravda se nemění. Právě proto vám dávno objevené odpovědi mohou pomoci s nalézáním řešení na výzvy naší doby. Přesně tak.



Když se dějiny učí správně, ukazují nám, jak zlepšit svět. Ale když se učí špatně, nepravdivě tvrdí, že není co zlepšit. Takže je musíme učit lépe a pokračovat v poznávání, protože pro nás všechny je důležité naslouchat hlasům historie. Ať už jde o volání do akce, čirou hrůzu, nebo orgasmus smutné mumie. Stále vynikající. To byla naše show, děkuji za sledování. Vrátíme se 16. srpna. Dobrou noc. Překlad: L1ght www.videacesky.cz