Státní dluh

Naše dnešní hlavní téma se týká státního dluhu, nejnudnějších 28 bilionů dolarů na světě. A chápu, že jen tak říct 28 bilionů se může zdát matoucí. Kolik to je? No, jednak je to 28 bilionů dolarů. Jinak řečeno je to 28 milionů milionů. A ještě jinak: je to zatracená spousta peněz. Ale nehledě na to je tato země státním dluhem naprosto posedlá. Tady v New Yorku máme i dluhové hodiny, které počítají v reálném čase.



Dostaly se na přední stránky novin před 10 lety, když dluh dosáhl 14 cifer. Státní dluh se vyšplhal na 10 bilionů dolarů, takže správci hodin museli vměstnat jedničku a znak dolaru do jednoho políčka. Je to docela děsivé. - Je to dost velké číslo. - Nepochopitelné. Je to moc velké. Hodiny byly vyvěšeny roku 1989 dědečkem Heleny Durstové, když byl státní dluh těsně pod 3 biliony. Když teď dluh překročil 10 bilionů, Durst ráda recituje báseň svého dědečka.



Neboj se půjček, půjček, půjček. Užij si dnešek a zítřek, neb zítřek bude strašný. Pardon, ale to je strašná básnička. S rýmy se zachází všelijak, a pokud bude zítřek strašný, proč si ho užívat? To je očividně dílo muže, kterému jde psaní poezie, jako mu jde vychovávat děti, které nejsou sérioví vrazi. Ach ano, ty hodiny vyvěsili tihle Durstovi. Ti, co se o vraždách prořekli v koupelně. Tak fakt díky za ty debilní hodiny, co neříkají čas, vy bohatí vraždící mluvkové.



Ale pravdou je, že je náš státní dluh fakt vysoký a kvůli bilionům za stimulační balíky a za plány na rozvoj infrastruktury, které Biden právě odhalil, ještě naroste. A zvlášť republikány to pobuřuje. Tenhle graf, který nám ukazuje dluh, není jen o tom velkém čísle. Nejde jenom o 30bilionový dluh.



Jde o tyranii. Historie nás varuje. Země, které se přivedou na mizinu a zničí své ekonomiky, tu zkrátka moc dlouho nebudou. Přijde den zúčtování. Dluhová krize. A nebude to hezké. Na schodcích záleží. Jak dlouho by to vydržela vaše rodina, kdybyste měsíčně utrácel na kreditní kartu víc a víc a splácel jen minimální částku? Ne dlouho. Hele, vím, že to zní děsivě, ale státní dluh není jako kreditní karta.



Zaprvé nemáme 28 bilionů leteckých mil ani nedostáváme každý den dopis, že nás schválili pro nový státní dluh. Nechte nás na pokoji, vy zasraní paraziti! Ale jelikož máme hodiny, které ho měří, možná vydáme 2 biliony za infrastrukturu a někteří naznačují, že se naši věřitelé brzy vyrojí s baseballovými pálkami, aby si vzali zpět naše mosty a přehrady, říkali jsme si, že by bylo dobré si o státním dluhu promluvit.



Jak funguje, jak opodstatněné jsou ty obavy a jak o něm smýšlet do budoucna. A začneme od základů, třeba jaký je rozdíl mezi dluhem a schodkem. Země hospodaří se schodkem, když utrácí víc na armádě, sociálních programech a dalších vládních věcech, než vydělává, převážně na daních. Aby schodek zaplatila, vláda si půjčuje peníze, tedy hromadí dluh. Takže schodek je roční míra toho, jak moc jsme v červených číslech, a dluh je celkový obnos, který dlužíme, který se za léta nahromadil.



A léta se v politických reklamách dluh zobrazuje jako břímě, které předáváme dalším generacím. V podstatě říkají, že platíme jejich kreditkou a ten účet jednou někdo bude muset zaplatit. Vládě USA dlužíte zaokrouhleně 50 000 dolarů. Co by sis přála k Vánocům? Přeju si, abys splatil ten dluh, abych mohla mít budoucnost.



Přísahám věrnost americkému dluhu a čínské vládě, která nám půjčuje peníze. Kongres musí přestat kopat dluhovou jámu, ze které se nikdy nedostaneme. Přestaň kopat prosím. Dost dramatický, co? Plačící mimina, rozhořčený Santa, a dokonce dítě, které pozoruje, jak si Strýček Sam kope hrob. A rychlá rada, děti. Pokud spatříte muže v jakémkoliv kostýmu, jak v poušti kope velkou díru, nepřibližujte se k němu, nepleťte se do jeho kopání.



Neříkám, že by to měl dělat, jen říkám, že není na vás ho zastavit. Pokud je schopnej hloubit velkou díru, bude hloubit i malou. Utečte a nahlaste to dospělému. Dospělému bez kostýmu! Ale takové reklamy jsou hrozně zavádějící, třeba ta se slibem věrnosti zmiňovala, kolik dlužíme čínské vládě. O tom slýcháme často. Ale pro zajímavost, většinu vládního dluhu vlastní američtí investoři.



Například pokud berete důchod, možná kus dluhu vlastníte jako dluhopis, protože je to bezpečná investice. Zahraniční investoři vlastní pouze kolem třetiny našeho dluhu. A ano, je pravda, že Čína z toho vlastní přes bilion dolarů, což není nic, je to kolem 5 %, ale Čína není ani náš největší zahraniční věřitel. Je to Japonsko. A i když se o dluhu často mluví jako o něčem, co nabíráme s novými výdaji, pravdou je, že před pandemií byla většina dluhu výsledkem dlouhého, stabilního růstu v programech, ke kterým jsme se zavázali před lety, jako Medicare a podobně.



Takže se nám něco vrací za peníze, co utrácíme. A to nás dovádí k tomu důležitému: dluh může být pro zemi dobrou investicí. Jak vám řeknou ekonomové, klíčovou otázkou je, zda utrácíme peníze za ty správné věci. O dluhu musíme smýšlet tak, zda vytváříme peníze na skutečnou ekonomickou aktivitu. Pokud tím jen někomu dáváte peníze, to je problém.



Ale pokud jsem soukromá osoba, půjdu do banky a řeknu: „Mám skvělý nápad, jen potřebuju peníze na stavbu továrny.“ Nikdo vám neřekne: „To je strašné, právě jsi zvýšil peněžní zásobu.“ Protože vznikne továrna. Skutečná věc. Jo. Zadlužit se, abyste postavili továrnu, která vytvoří pracovní místa a zvýší ekonomický výkon, je chytrá investice. Zvlášť vyrábí-li tento povlak na polštář s nahým Nicolasem Cagem, jak si hoví v banánu, s dvěma liškami v pozadí.



Jen se na to podívejte. Jak říká popisek, má „ofistikovaný“ šev a „stylový styl“ a pod obojí se rád podepíšu. Kde beru tu jistotu? Můžete mě považovat za spokojeného zákazníka. Cítím se o tolik ofistikovanější. Jde o to, že republikáni rádi tvrdí, že by měla být vláda řízena jako firma, ale mají tendenci zapomínat, že některé hodnotné společnosti se dostaly na výsluní, protože po dlouhou dobu utrácely o tři prdele víc, než vydělávaly.



Takže vidíte, že to není tak snadné jako „Strýčku Same, přestaň kopat prosím“. A měli bychom se podívat na historii diskuze o státním dluhu. Protože republikáni často argumentují tím, že oni jsou ti zodpovědní, co chtějí dluh snížit a brzdit výdaje, a demokratům je dluh u prdele a rádi vyhazují peníze oknem.



Ale to se prostě neshoduje s realitou. Třeba Ronald Reagan. Roky si stěžoval, že schodky jsou známkou toho, že federální vláda sešla z cesty. Odpovědí na to, jak zvrátit inflaci, je vyrovnaný rozpočet. A jak na to? Jak vyrovnáte rozpočet? - Vyrovnat rozpočet je jako… - Neutrácíte víc, než vyděláte. Je to jako chránit svou čest.



Musíte se naučit říct ne. To jako fakt? Pauza na potlesk za tohle? Je dost divný nazývat něčí panenství ctí. Protože co se týče ctí, tahle je dost naprd. Neříkám, že je něco špatně na tom, když nemáte sex. To je osobní volba. Já jsem často neměl sex kvůli osobním volbám spousty lidí. Ale pokud je to na vás to nejlepší, měli byste si najít i jiné cti. Ale měli byste vědět, že Reagan během svého mandátu nakonec utrácení neřekl ne. Protože nesliboval, že nebude utrácet, ale že nebude utrácet na určitých lidech.



Jeho kampaň o „královnách na dávkách“ stála na rasistickém klišé, že černoši podvodně profitují z výdajů rozhazovačné vlády. A jako prezident navázal tím, že dělal škrty v základech sociálních služeb, např. na potravinových poukázkách, dávkách a Medicaid. Ale zároveň masivně navýšil výdaje na obranu a snižoval daně, takže vláda dostávala méně peněz, čímž se vytvořily velké schodky, které nakonec ztrojnásobily státní dluh. Což z něj jeho slovy dělá nejrajcovnější couru Ameriky.



A pak přišli tihle dva a Bush starší a Clinton dělali víceméně to, co Reagan sliboval: snižovali výdaje a zvyšovali daně, aby na konci 90. let dosáhli rozpočtového přebytku. A dluh se na chviličku začínal snižovat, dokud se na scéně neobjevilo tohle milé porušování lidských práv. Protože on okamžitě podepsal obrovské škrty na daních, zahájil drahou válku proti terorismu a pak podepsal další škrty na daních, čímž náš státní dluh explodoval, ale kupodivu to bylo republikánům u prdele.



Tedy dokud se prezidentem nestal Obama. Zdědil historickou recesi a ihned podepsal rozsáhlý stimulační balíček, ale poté čelil horlivému odporu vůči dalšímu utrácení, převážně od republikánů, kteří si najednou uvědomili, že schodky nesnáší. A občas to vyjadřovali opravdu pozoruhodnými způsoby. Věci, které dnes dostáváme zadarmo, se platí tím, že našim dětem bereme peníze a půjčujeme si od Číny.



Až bude potřeba zaplatit tenhle účet… A tohle není rasistické, jen si to zkuste, ale není to rasistické. Ale bude to jako otroctví, až to bude potřeba splatit, ne? Budeme patřit cizímu pánovi. Hm… Ne. Nic z toho takhle nefunguje. Lhůta splatnosti nevyprší zničehonic celému dluhu a dlužit někomu není to samé jako být jeho otrokem.



Pokud si myslíte, že když cizí investoři vlastní státní dluhopisy, je jak otroctví, víte velmi malé množství o finančním systému a rasistické množství o otroctví. A když i něco nerasistického začnete slovy „tohle není rasistické“, bude to znít rasisticky. Dokážu vám to. Pokud řeknete: „Spousta lidí kupuje džíny v Old Navy.“ V pořádku. Ale pokud řeknete: „Spousta lidí – a tohle není rasistické, klidně si to zkuste, není to rasistické – ale spousta lidí kupuje džíny v Old Navy.“ Najednou to zní jako něco, na co budou potřeba 3 stránky v aplikaci Poznámky.



Jde o tohle: to, že republikáni zabrzdili Obamovo utrácení na obnovu, dnes většina považuje za velkou chybu. Většina expertů se shoduje, že federální vláda neutratila za stimulaci tolik, kolik měla po finanční krizi, nutilo to tak státní a místní vlády, aby se uskromnily, a hospodářské obnovení to zbrzdilo o 4 roky.



A pak přišel tenhle zasranej chlap. Jeho kampaň stála na tom, že odstraní celý státní dluh, jenže pak zavedl obrovské škrty na daních, což vedlo k obrovským schodkům. Většina korporací ale peníze neinvestovala do stavění továren, ale na zpětný odkup akcií. A fyzické osoby?



Takřka polovina škrtů na daních se vrátila nejbohatším 5 %. Takže jsme dali více peněz lidem, co jich už spoustu měli. A i když Trump tvrdil, že jeho škrty by si na sebe vydělaly, nevydělaly. Ve skutečnosti ekonomiku podpořily tak málo, že se očekává, že nás příštích 10 let budou stát 1,9 bilionu. Což dostalo některé „fiskálně zodpovědné“ republikány, kteří pro ty škrty hlasovali, do docela trapné pozice. Patříte do strany, která dala zelenou historickému rozmachu schodků a dluhu. A to je prostě fakt.



Přál bych si, aby pro prezidenta bylo větší prioritou, aby přibrzdil s utrácením na dluh? Ano. Myslíte, že se vaši kolegové, republikáni, začnou znovu strachovat o dluh a schodky? Určitě. Není to ta nejcyničtější, nejpokrytečtější… - Je v tom… - Nechce se vám z toho zvracet? Narážíte na něco, na co jsem, jak víte, nadával.



Teda Cruze nemám rád všemu navzdory, nemám rád jeho extrémně pravicové názory. Nelíbí se mi v tomto rákosí, nelíbí se mi, když s jídlem zápasí. Když u zdi stojí, je to tupec. A tyhle stračky se mi nelíbí vůbec. Nelíbíš se mi, Santův skřítku. Tede Cruzi, můžeš jít k šípku. To je docela do nebe volající přiznání dvojího metru. Očividnější už je jen, když Mick Mulvaney, Trumpův bývalý vedoucí štábu, řekl: „Nejhorší věcí na světě byly schodky, když byl Barack Obama prezidentem. Pak se prezidentem stal Donald Trump a stranu už to tolik nezajímá.“ A to na férovku přiznává, o co jde.



Ale i kdybyste nad tím zlomyslným pokrytectvím přivřeli oči, stále je tu klíčová otázka: Kolik dluhu je příliš? A odpověď na to je zajímavá. Nikdo pořádně neví. Mnoho let jsme si mysleli, že nejlépe se dluh změří srovnáním s HDP. V podstatě srovnat částku, kterou země dluží, s tím, kolik ročně vyprodukuje. A ekonomický konsenzus byl, že dluh překračující HDP nebo se mu přibližující byla zásadní hranice, přes kterou by se neměl dostat bez rizika finanční krize.



To někdo občas vyjádřil trochu přehnaně, třeba John Stossel ve videu z roku 2011. Naše vláda pořád utrácí. Jak víte, náš dluh činí již 14,5 bilionu. Ale možná si říkáte, tak co? Podívejte se kolem. Americe se daří. Co by se mohlo stát? No, tohle by se mohlo stát. Tyto násilné protesty vypukly, když se Řecko dostalo do takových dluhů, že už si nemohlo půjčovat dál.



Řecko loni utratilo tolik, že dlužilo více peněz, než jeho ekonomika vyprodukovala. Není divu, že mají potíže. My takového dluhu nedosáhneme, dokud… No… Jejda. Docela brzy. Jsme na cestě ke krizi řeckého typu. Ale no tak, Stossele. Střihem na záběry nepokojů všechno vypadá zoufaleji, než to ve skutečnosti je. Dokážu ti to.



Regé-Jean Page prý nebude v druhé sérii Bridgertonových. No a co? Co by se tak mohlo stát? No, tohle by se mohlo stát. Do prdele. To vypadá děsivě, co? Ale pravda je mnohem složitější. Příběh jeho postavy je u konce a ve zbytku románů se neobjevuje. Je to spíš sága celé rodiny. Navíc se bez vévody obejdete.



Jeho postava totiž stojí na tom, že nedokončí něco, co začal. A je to mnohem složitější i s naší ekonomikou. Loni v červnu se událo něco fascinujícího. Z velké části kvůli častějším půjčkám kvůli prvnímu kolu stimulačního balíčku náš státní dluh překonal velikost našeho HDP. Víte co, tak trochu jako Řecko. Ale ty hrůzné scénáře, před kterými nás varoval dramatický hlas John Stossela? Nic z toho se nestalo.



Najednou nás nestálo o dost víc půjčovat si peníze kvůli vyšším úrokovým sazbám. Nestali jsme se, jak jste si mohli všimnout, Řeckem. Ve skutečnosti se i navzdory zvýšení státního dluhu o 4 biliony úrokové platby na ten dluh snížily. A to není ojedinělý případ. Se zvyšováním dluhu v posledních letech se úrokové sazby snížily na historická minima. Takže co za tím stojí? No… Nevím.



Nejsem ekonom a ani nevím moc o matice. To vás možná překvapilo, jelikož vypadám jako někdo, kdo má oblíbený druh grafické kalkulačky. Je ale šokující, že ani experti mezi ekonomy to nedokážou vysvětlit. Tady máte bývalého předsedu MMF, jak to v podstatě přiznává. Abych byl zcela upřímný, nevíme, tedy aspoň já nevím, nechci mluvit za obec. Jsme svědky plynulého poklesu úrokových sazeb od poloviny 80. let, během krize to klesalo víc, ale pokračuje to dodnes.



A nemáme pro to vysvětlení. No jo, neví. Pak poukázal na různé možné důvody, může to souviset se stárnoucími populacemi vyspělých států, vysokými mírami úspor v Číně, nedostatkem kapitálově náročných možností nebo s tím, že Richard Campbell z Omahy 30 let nešlape na skuliny na chodníku. Ale jde o to, že ekonomové nemají nejmenší ponětí. Rozpočtový úřad Kongresu teď dokonce prohlásil, že poměr dluhu vs.



HDP nemá bod zvratu, po kterém by hrozila bezprostřední krize. Takže tohle všechno způsobilo, že ekonomové začínají přemýšlet o dluhu jinak. V podstatě si myslí, že dokud naše ekonomika roste měrou vyšší než úrok, který na dluh platíme, můžeme z toho vyjít vítězně. Podobně jako kdybyste si půjčili peníze s 2% úrokem, ty pak někam investovali a získali 5% návratnost.



Ale v širším smyslu jde o to, že ta celá sféra teď prochází změnami. Někteří ekonomové si myslí, že bychom neměli zahálet, protože dluhová krize na nás pořád číhá, jen je ten bod zvratu jinde, než jsme si mysleli. Jiný, radikálnější pohled říká, že vláda může vytvořit tolik peněz, kolik na utrácení potřebuje, dokud to nevytvoří inflaci. Jde o to, že by měla probíhat diskuze v dobré víře o tom, jak zacházet s dluhem v dlouhodobém měřítku.



Ale právě teď si většina ekonomů myslí, že s tak nízkými úrokovými sazbami bychom se neměli ptát, kolik dluhu nabíráme, ale jaká je hodnota věcí, které z toho dostáváme nazpátek. A určitě tu jsou hloupá fiskální rozhodnutí, třeba daňové škrty pro bohaté. Zkoušeli jsme to už několikrát, a kdyby to byl kouzelný způsob, jak se zbavit dluhu, už bychom si toho po takové době nejspíš všimli.



Ale existují chytrá finanční rozhodnutí, která ospravedlňují zadlužení, třeba utrácení za sociální programy, infrastrukturu nebo na individuální úrovni za polštář s Nicolasem Cagem. Je to druhá nejlepší investice, jakou jsem provedl, samozřejmě hned po koupi druhého polštáře. Měl jsem strach, že by má žena žárlila, takže ten druhý nahradil mou ženu. A uprostřed aktuální krize se mnozí experti nebojí o to, že utratíme příliš, ale že utratíme málo.



A pokud se ukáže, že inflace nebo úrokové sazby začínají stoupat, musíme nutně začít snižovat schodky, ale ne škrty v programech, které lidé potřebují, ale zdaněním lidí, kteří na to mají. Hele, nikdo věrohodný neříká, že na schodcích nezáleží nebo že bychom si měli půjčovat do nekonečna, ale říkají, že bychom neměli diskutovat o tom, zda je dluh dobrý, či špatný, ale o tom, zda za to zvolené investice stojí, či ne.



A pokud máte z dluhu strach, protože vám tvrdili, že zatěžujete budoucnost svých dětí a dětí svých dětí, mám pro vás dobré zprávy, protože ty budoucí generace mají speciální vzkaz právě pro vás. - Ahoj. - Ahoj. - Ahoj všichni. - Jsme vaše děti. - Vaše vnoučata. A vaše pravnoučata.



A máme pro vás vzkaz. Přestaňte nás využívat na strašení lidí o státním dluhu. Vy blbci očividně nevíte, jak to funguje. - Třeba ty blbý dluhový hodiny. - Víte vůbec, co jsou hodiny? - Tohle jo, tohle ne. - Tohle jo, tohle ne. - To jo, to ne. - Chápeš? - Navíc dluh není vždycky špatný. - Jo. Zadlužit se, abyste dali peníze lidem, co jich už mají dost, je hloupý.



Třeba tenhle. Super plamenomet, kámo. Ale můžete dluh použít na stavbu nových silnic a mostů. - Na kterých budeme jezdit. - Můžete vylepšit školy, aby z nás byla schopnější pracovní síla. Můžete zlepšit zdravotnictví, abychom byli zdravější a produktivnější. Můžete dokonce koupit tyhle polštáře, z kterých budou drahocenné rodinné památky. - Na dluhu je hlavní, co z něj dostanete.



- A co z něj dostaneme my. Vidíš, dluh může pomoct růstu. Poměr dluhu vůči HDP není tak spolehlivý ukazatel, jak se myslelo. Doktrína ze 70. let měla spoustu much kvůli inverznímu vztahu mezi vyšším dluhem a nízkými úroky, z toho vyplývá, že schopnost ekonomiky zvyšovat dluh bez větších následků je větší, než si ekonomové Carmen Reinhart a Ken Rogoff dřív mysleli. - Je to tak snadné. - Jo! - Jak facka!



- Je mi devět, a dokonce já to chápu. A pokud se tak bojíte o naši budoucnost, možná byste měli začít utrácet za přípravy na důsledky klimatické změny. Tam se čas krátí. - To nejsou hodiny! - No tak! - Tak prosím. - Prosím. - Prosím. - Prosím. - Věřte nám… - …že se nebojíme dluhu… …ale bojíme se, že naše země neinvestovala do naší budoucnosti. - A bojíme se toho chlapa, co kope díru.



- To se rozumí samo sebou. Takže co se týče dluhu, vašich dětí, vnoučat a pravnoučat, všichni pro vás máme vzkaz: Už kurva dospějte! Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz