Conan a sbírka rekvizitThe Tonight Show with Conan O'Brien
3
A máme tu další archivní kousek. Tentokrát se Conan vydal do skladu filmových rekvizit, aby si zkusil staré telefony, obhlídnul miniaturní pirátské truhly a zazpíval malým želvičkám pod dohledem přísného opičáka. Příští týden se těšte na nové vydání Clueless Gamera věnované Falloutu 4. ;-)
Přepis titulků
Určitě jste si všimli,
že v posledních týdnech prozkoumávám tady v areálu
Universal Studios všechna zákoutí. Už jsem si byl prohlédnout tramvaj,
studio zvukových efektů. Prostě si rozšiřuji obzory. Teď jsem se dozvěděl,
že tu máme i obrovský sklad rekvizit. Jeden z největších na světě. Slyšel jsem,
že tam mají spoustu skvělých věcí. Tak jsem si řekl, že se tam stavím.
Podívejte se, jak to dopadlo. Tady Beverley je vedoucí
oddělení rekvizit, je to tak?
- Ano. - Výborně. - Říká se tomu rekvizity? - Ano. Musíte jich tu mít statisíce. Máme tu přes 400 000 položek. - Bože můj. To je jak z jiný planety. - To máte pravdu. Jako by se tu pozvracel Liberace. Šílený. Když se projdeme jednotlivými uličkami, uvidíte plno úžasných věcí.
Tolik telefonů jsem nikdy neviděl. - A v různých barvách. - Dokonce tu máte ty starý. To je prezident Eisenhower? Rád vás slyším. Ano, ano, ano, vše jde jako po másle, prezidente Eisenhowere. Rok 1958 si náramně užívám. Hezký den. Tady jsou evropské telefony. Pronto. Chocolate?
Bene. Honem, rozhořel se tu požár! Ja, vemte šerifa! Ja! To je Ludvík XIV.? Telefony přece ještě nevynalezli. Nemůžeme vám zavolat. Beverley, rád bych vám představil Larryho Kinga. - Larry, to je Beverley.
- Moc mě těší. Rád vás vidím, paničko. Další volající. Dnes přijaly pozvání moderátorky pořadu Sama doma. Tohle je žalostně malá pirátská truhla. Přehnaně sebevědomý voják z druhé světové. Jakmile obsadíme pláž, uděláme si havajskou párty. Dívejte. Ukázka standardního přístroje, který můžete vidět v každém sci-fi filmu. První fáze.
Druhá fáze. Dokončeno. Hustý. "To je Superman! Pojďme ho odkráglovat touhle starou puškou." Pak vystřelí, Superman k němu přilétne, popadne tu pušku a začne ji ohýbat. Proč mu ji prostě nešlohneš? Nestůj tam jak blbec.
Deset minut mu budeš ohýbat pušku. "Ty jo, už mi ji vrátil. Co to má bejt?" "Superman ti ji ohnul." "Proč by to dělal?" "Nevím, trvalo mu to deset minut. A škodolibě se přitom usmíval." Připadám si jak v kůlně sériovýho vraha. Vám to tak nepřipadá? Tenhle chlápek má hned několik problémů.
Potřeboval by trochu opravit fasádu. A taky si asi jen tak nevrzne. Moc toho tam dole nemá, víte? Proč? Proč tam musím mít bouli... místo normálního vybavení? Proč? "Vítejte zpět v pořadu 60 minut."
"Uklidni se, Morley." "Uklidni se sám!" "Musíme se tomu podívat na zoubek!" Bože můj. Pokud se díváte, pane Safere, tak se vám omlouvám. Už byste měl dávno spát. Tady vidím nějakou kytaru. Moc hezká. - Nádherná.
Můžu něco zahrát? - Určitě. Tohle se hodí. Jako malý kluk jsem totiž často zpíval svým čtyřiceti umělohmotným želvičkám. Takhle nějak to vypadalo... Mé malé želvičky z police, zpívám vám, protože jsem sám převelice, převelice. Mé želvičky. Tohle bylo mé dětství v kostce.
- Přijde vám to smutné? - Ano. - Dobře. - Kdybyste aspoň měl větší želvy. Víte, co mě v dětství po nocích strašilo? Měl jsem v pokoji tuhle opici. Tuhle vyčítavou opici. Zpovzdálí se dívala, jak spím. Přesně takovou. Dívejte. "Ty tam! Ty! Co si o sobě myslíš?
Ty úchyle jeden!" - Máte tu i trofeje? - Máme jich spoustu. Tuhle jsem dostal na střední. Zasloužil jsem si ji. Když jsem ji vyhrál, měl jsem z toho velkou radost. - Tu sukni mám pořád doma. - Vážně? - Jo. To byly časy. Mé malé želvičky z police, zpívám vám, protože jsem sám převelice, převelice.
Mé želvičky. Ty úchyle jeden!
- Ano. - Výborně. - Říká se tomu rekvizity? - Ano. Musíte jich tu mít statisíce. Máme tu přes 400 000 položek. - Bože můj. To je jak z jiný planety. - To máte pravdu. Jako by se tu pozvracel Liberace. Šílený. Když se projdeme jednotlivými uličkami, uvidíte plno úžasných věcí.
Tolik telefonů jsem nikdy neviděl. - A v různých barvách. - Dokonce tu máte ty starý. To je prezident Eisenhower? Rád vás slyším. Ano, ano, ano, vše jde jako po másle, prezidente Eisenhowere. Rok 1958 si náramně užívám. Hezký den. Tady jsou evropské telefony. Pronto. Chocolate?
Bene. Honem, rozhořel se tu požár! Ja, vemte šerifa! Ja! To je Ludvík XIV.? Telefony přece ještě nevynalezli. Nemůžeme vám zavolat. Beverley, rád bych vám představil Larryho Kinga. - Larry, to je Beverley.
- Moc mě těší. Rád vás vidím, paničko. Další volající. Dnes přijaly pozvání moderátorky pořadu Sama doma. Tohle je žalostně malá pirátská truhla. Přehnaně sebevědomý voják z druhé světové. Jakmile obsadíme pláž, uděláme si havajskou párty. Dívejte. Ukázka standardního přístroje, který můžete vidět v každém sci-fi filmu. První fáze.
Druhá fáze. Dokončeno. Hustý. "To je Superman! Pojďme ho odkráglovat touhle starou puškou." Pak vystřelí, Superman k němu přilétne, popadne tu pušku a začne ji ohýbat. Proč mu ji prostě nešlohneš? Nestůj tam jak blbec.
Deset minut mu budeš ohýbat pušku. "Ty jo, už mi ji vrátil. Co to má bejt?" "Superman ti ji ohnul." "Proč by to dělal?" "Nevím, trvalo mu to deset minut. A škodolibě se přitom usmíval." Připadám si jak v kůlně sériovýho vraha. Vám to tak nepřipadá? Tenhle chlápek má hned několik problémů.
Potřeboval by trochu opravit fasádu. A taky si asi jen tak nevrzne. Moc toho tam dole nemá, víte? Proč? Proč tam musím mít bouli... místo normálního vybavení? Proč? "Vítejte zpět v pořadu 60 minut."
"Uklidni se, Morley." "Uklidni se sám!" "Musíme se tomu podívat na zoubek!" Bože můj. Pokud se díváte, pane Safere, tak se vám omlouvám. Už byste měl dávno spát. Tady vidím nějakou kytaru. Moc hezká. - Nádherná.
Můžu něco zahrát? - Určitě. Tohle se hodí. Jako malý kluk jsem totiž často zpíval svým čtyřiceti umělohmotným želvičkám. Takhle nějak to vypadalo... Mé malé želvičky z police, zpívám vám, protože jsem sám převelice, převelice. Mé želvičky. Tohle bylo mé dětství v kostce.
- Přijde vám to smutné? - Ano. - Dobře. - Kdybyste aspoň měl větší želvy. Víte, co mě v dětství po nocích strašilo? Měl jsem v pokoji tuhle opici. Tuhle vyčítavou opici. Zpovzdálí se dívala, jak spím. Přesně takovou. Dívejte. "Ty tam! Ty! Co si o sobě myslíš?
Ty úchyle jeden!" - Máte tu i trofeje? - Máme jich spoustu. Tuhle jsem dostal na střední. Zasloužil jsem si ji. Když jsem ji vyhrál, měl jsem z toho velkou radost. - Tu sukni mám pořád doma. - Vážně? - Jo. To byly časy. Mé malé želvičky z police, zpívám vám, protože jsem sám převelice, převelice.
Mé želvičky. Ty úchyle jeden!
Komentáře (0)