Conan na lekci moderního tance

- Mám velkou radost.
Tohle je Tracy Inman. - Ano. Spolurežisér ze známé
taneční školy Alvina Aileyho. - Děkuji za pozvání.
- Není zač. Těší mě. Jsem tu, protože chci perfektně
ovládnout umění moderního tance. Aha. A jaké máš zkušenosti? Jako malý,
a teď si vážně nevymýšlím, jsem několik let chodil
do stepařského kroužku. Vidím předpojatost.


Čekal jsem jinou reakci. Třeba že si se mnou
plácneš, ale nestalo se. Teď už je pozdě.
Nech to bejt. V šatně jsem viděl
vedle svých punčocháčů i tanga. - Nikdy jsem je neměl na sobě.
- To nejsou tanga, ale taneční pás. Ale zezadu to jsou tanga,
co se mi budou zařezávat mezi půlky. Všechno je jednou poprvé. Nebudeš v tom sám.
Ostatní tanečníci je nosí taky. - Takže tu bude hromada
chlapů v tangáčích.

- Jo. Lákavé, že? Vlastně i jo. - Vážení, tohle je Conan.
- Zdravím! - Dnes se k nám připojí. - Těší mě.
- Alicia. - Ahoj, Alicio.
- Těší mě. - Ahoj.
- Ahoj. - Conan.
- Jenerys. Nádherné jméno.

Chlapi, rád vás vidím. - Ahoj. Jak se jmenuješ ty?
- Maya. - Ahoj, Mayo.
- Grace. - Těší mě. Chlapi, nic proti... Aryo, těší mě. Ahoj, jak se máš?
Vidím, že trpíš jak zvíře. Už jdu na místo. Můžu se vám všem s něčím svěřit?

Dnes na sobě mám
poprvé v životě tangáče. - Už se aklimatizuješ.
- Je to zvláštní pocit. Připadám si jako pašerák. Jen vám chci něco předvést. Hlavně mě hned nezatracujte. Ale když jsem viděl ten trikot... čekal jsem spíš něco takovýhleho. Tohle mě dneska čeká?

- Těžko.
- Jak se tomu říká? Nemám tušení. Podívejte. Pak si narazíte
tu buřinku trochu do čela a uděláte tohle. A potom tohle.
A pak... Tak jo, dobrý.
Stačilo. Děkujeme.
Jdeme makat. Začínáme.

Protáhnout. A otevřít. Výborně. A otevřít. Ano! No tak, neflákej to. Pozor, jedem dál. Rychleji, rychleji! Jo! Uznávám, že na konci
už jsem jen máchal rukama. Nezvládnul jsem to.

Moc se omlouvám. - Ale jinak mi to celkem šlo.
- Výtečně! Jak bys mě ohodnotil
na stupnici od A do E? A? Cože?
Tobě přeskočilo? Tak F? Teď mě chceš akorát nasrat. A sestavu.


Raz a dva, tři a čtyři. Pět, drž, šest, sedm, osm. Přes náklon devět,
deset, jedenáct, dvanáct. Pokrč, třináct, čtrnáct,
patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct,
devatenáct, dvacet. Otočit, jednadvacet, dvaadvacet,
třiadvacet, čtyřiadvacet. Nahoru, pětadvacet, šestadvacet
sedmadvacet, osmadvacet. Promenáda, devětadvacet,
třicet, jednatřicet a dvaatřicet. Tohle bylo na áčko.

Mohl by mě při tom
někdo fyzicky podpírat? - Paráda!
- Napnout. Neskutečný! Jsem stejně dobrej jako on. Teď pohni hrudním košem vpravo vpřed. Teď krok a vrať ho zpátky. A vlevo.. A dopředu.

Teď to přijde.
Jdeme na to! Boky. A pěkně do strany.
Boky. Kde jsou ty boky? Díky! Tenhle baletní prvek
znám ze hry Hrdý zajíc. Vnímej hudbu! Pěkně do rytmu. Nestojíš na místě,
za což tě chválím...

Mně přišlo,
že jsem skákal do rytmu. - Skákal jsem do rytmu?
- Ano, skákal. Až budete shánět práci
v Los Angeles, ozvěte se. Děkuju. Teď tě čeká opravdová výzva. Raz a dva a tři.
Nahoru, dolů. Raz, dva... Nahoru, dolů.


Raz, dva, pravá noha vpřed. A levá vpřed. Co kdybysme na jeho tělo v postprodukci nasadili moji hlavu? Postavu máme podobnou. Raz a dva... Ne! - Proč ležíš na podlaze?
- Jsem tu v bezpečí. - Nejsi.


- Jak to? Protože si vyzkoušíš kostrční balet. - Na zem.
- Cože? Ne! Ne! Otočit. - Ne.
- Zvednout. Co? Už jsem zvednutej. - Víc!
- Víc? Nerad bych se svalil. - No dobře...


- Takhle. - Drž. Nohy výš.
- Asi tě miluju. Jestli to neopětuješ, nevadí,
ale respektuj mé city. Dolů, dolů... Ha! Pohnul ses. Ven! Ha! Mám tě. Sbohem. Ty!

Dobrá, vy, co jste tu zbyli,
můžete zůstat v tanečním souboru. Z vás tří jsou od teď taxikáři. Je mi líto! - To je Robert Battle.
- Robert? - Umělecký režisér.
- Moc mě těší. Když se vám bude líbit můj výkon,
můžu se k vám přidat - a být součástí company?
- Chápu. - Neodpověděl jste.


- Přesně. Naučil jsem se spoustu figur
a teď vám je předvedu. - Nemůžu se dočkat.
- Ukaž, co v tobě je. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz