Conan v posilovně s Kevinem Hartem (vystřižené záběry)

- Jedno po druhém...
- Povídej. Do posilovny musíš
přijít ve stylovým oblečení. Při pohledu
na tebe nikdo neví, jestli jdeš posilovat,
nebo kouzlit. Netušej, co přijde. Vytáhne z rukávu holubici? - Tady nejde o žádný čáry!
- Co vůbec jíš? - Zdravý jídlo.


- Třeba? Hnědou rejži, brokolici,
všechnu možnou zeleninu. Dělám, co je třeba.
Proč pomáhat smrti? - Proč?
- Smrt pomoc nepotřebuje. - Proč jí pomáhat?
- Já s ní tak trošku koketuju. - Ne, to je blbost.
- Nepomáhám jí, ale občas si vyrazíme. Třeba k snídani zbožňuju
ovocný perličky. Máš je rád? - Nemám!
- S domácím mlíkem. Jasně, protože jseš
patnáctiletá puberťačka.

Proto jíš ovocný perličky? - Čeká tě čtvrtletní písemka?
- Tos nemusel. - Proč jíš ovocný perličky?
- Každá má jinou barvu. Dej si něco pořádnýho!
Jseš přece chlap! Zkus vaječný bílky! Proč se v tomhle
věku láduješ cereáliema? - Rád si čteš text na krabici?
- Jo. - Jdeš na velkou a hledáš v krabici hračku?


- Je tam. - A dost!
- Někdy tam je. Jseš dospělej chlap.
Co je moc, to je moc! - Už žádný perličky!
- Nech toho. Dobře. Posílíme jádro těla. - Na vzpírání radši kašli.
- Kde je to jádro? Tady vevnitř máš jádro. Pod tou věcí,
který jsem se právě dotknul, máš jádro a my ho zpevníme.

Parádní tlesknutí. Raz, dva... OPAKOVANÝ ZÁZNAM - Proč by tohle někdo dělal?
- Dá to vyniknout tvejm svalům. - Chceš vidět mý svaly?
- Radši ne. Dobrý. Nechceš si sednout?

- Radši bych si lehnul.
- Posaď se. Řeknu ti příběh Kevina Harta. Jednoho dne se narodil kluk,
který měl sen. A ten sen se mu splnil.
Víš proč? Protože jsem chtěl. - V tom je ten rozdíl.
- Ten kluk jseš ty? Čti. "Dej do toho srdce."

- Co máš v těle?
- Srdce. Tak ho do toho dej. Víš, co musíš?
Musíš odejít z ložnice poté, co ses s někým vyspal
a říkáš si: "Co jsem to udělal?" Já neodcházím,
já takhle vycouvávám. A dělám přitom tohle. Nebo tohle. Aspoň věděj, co dostaly.


A když si daj záležet, dostanou víc. - Takže jseš odměna?
- Jo, jsem odměna. Malá, ale slaďoučká odměna. Ovocná perlička. Ahoj, Kevine. - Páni!
- Musel jsi? Jen abys věděla,
že jsem taky nařachanej. Moment.
Víš, se mnou je to tak... Asi byste si měla kleknout.

Klekni si.
Jen ti chci nejdřív něco povědět. Řeknu vám inspirativní příběh. Jednou se narodil kluk,
který měl sen. Toho snu se držel
a pevnou vůlí ho docílil. Jmenoval se Orville Redenbacher. - To jsem byl já!
- Začal prodávat popcorn a slavil úspěch. Vytáhněte si to až nahoru.
Na obě nohy. Dobrý. Kvůli sledovanosti
budu radši zády ke kameře.

Vedle sebe.
Pokračujte. Tohle není nutný, ale klidně
to dělejte. A teď zpátky. Něco vám řeknu. Televize právě
výrazně potemněla. Za hlavou budete mít míč
a nahrajete ho Kevinovi. Váš úspěch závisí
na jeho úspěchu a naopak. - Ano?
- Já jsem mnohem úspěšnější. Pokud to bereme z pohledu
filmů, příjmů, sympatičnosti...

a toho, kdo je ve světě
známější, tak ano. - Berem to takhle?
- Hraje to velkou roli. Takže se teď musíš
snížit na mou úroveň. Moment.
Kotě, jsem ženatej! Viděli jste ji?
Jsem ženatej. - Ona po tobě vyjela?
- Jo, nevím, co si myslí. Pane, já jsem taky ženatej. Jen abyste věděl.


Mám manželku. Vyjel po mně úplně
stejně jako ona po tobě. - Snažíme se tu cvičit.
- Za půl hoďky na parkovišti. Buďte upřímná.
Dejme tomu, že nás potkáte někde v klubu, neznáte nás, vidíte naše těla. - Ke komu přijdete?
- K tomu vtipnějšímu. - Útěr!
- Sakra... Ale víte, co mám ráda?


Můžete udělat ten svůj tanec? Vidíš? Přestaň. Dost! - Ne, nedělej...
- Přesně. - Ne, Conane, přestaň.
- Objímáme se čistě profesionálně. - Prý pro mě něco máš.
- Jo, mám. - Tady to je.
- Hustý. Asi víte, že mám vlastní
řadu tenisek Hustle Hart. Tyhle jsou pro tebe.

To jsem já! - To na mě řveš? - Jo, můj hlas.
- A co řveš? - Prostě řvu. - Myslel jsem, že jseš vevnitř.
- Ne. - Jako bys byl v tý krabici.
- Zkus si je. Dobře.
Jaká to je velikost? Neboj.
Ty nemáš čtyřicítku? - Čtyřicítku?
- Já myslel, že tě trefím. Mám spíš pětačtyřicítku.

Jo! Paráda. Když chci trénovat
v o sedm čísel menších teniskách, Hustle Hart je
pro mě jasnou volbou. Jo! Jo! Hustle Hart – jsem na ni moc velkej.
Ale to říká každá. Chápeš? - To se nehodí.


- Protože mám obří péro. To je moc.
Končím. "Jsem na ni moc velkej.
Ale to říká každá." - Mám tě rád.
- Nápodobně. - Bavil jsem se.
- Proč tohle vždycky vystřihnem? To nevím, ale je to tak. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz