Kevin Hart šikanuje vlastní děti

Oba máme dvě děti.
Kolik je těm tvým? Sedm a čtyři,
dceři bylo sedm teprv nedávno. Nedávno jsem tady zmiňoval, že bych byl nejradši,
kdyby vůbec nevěděly, že jsem komik,
co má vlastní televizní pořad. Bylo by lepší,
kdyby o tom nevěděly. Tvoje děti vědí, že jsi komik? Moje děti věděj, že jsem hvězda.

Často jim to říkám. Moc dobře si to uvědomujou. Moc dobře to věděj.
Připomínám jim to každej den. Říkám jim:
"Poslyšte, taťka je hvězda." - "Já bych tady vůbec nemusel bejt."
- Takhle jim promlouváš do duše? "Posaďte se a poslouchejte.
Jsem hvězda." Ne, fakt,
moje děti věděj, čim se živím. Věděj, že jsem komik.

Nejlepší je, že to fakt chápou. Viděly několik mejch vystoupení,
takže věděj, že jejich taťka rozesmává lidi. Chápou to, ale dceři
nepřijdu moc vtipnej. Nebavíš ji? Vůbec.
Přijde jí, že nejsem vtipnej. A ještě mě popichuje a říká:
"Tati, mně nepřijdeš vtipnej. Vůbec jsem se nesmála."

Tak jí říkám:
"Ale já vtipnej jsem." Vy se tomu smějete,
ale já se s ní fakt hádám. "Ty nemáš nejmenší tušení,
jak moc je tvůj táta vtipnej." "Klidně ti teď něco řeknu
a uvidíš, že se budeš válet smíchy. Budeš se za břicho popadat." "Tak dělej."
"Fakt to chceš? Budeš zírat." "Jo."
"Tak fajn, uveď mě." Tak mě představila,
jako bych šel na pódium.

A já tam poslal skvělej fór. Jeden z těch nejlepších. Něco jako: "Jak se říká tomuhle?"
A ona jen: "Nic moc."
"Aha, chceš něco fakt dobrýho." Tak jsem tam poslal další
a ona mě vybučela. - Vybučela?
- Jo, udělala takový dětský bůůů. "Bůůů, bůůů." A i když je ještě malá,
dost mě to naštvalo.

- Přísahám, že mě to dopálilo.
- To moc dobře znám. Byl jsem zlostí bez sebe.
Seděla na takový rozviklaný židličce, tak jsem jí podkop jednu nohu,
aby spadla na zem. Musel jsem. Víš, co ti řeknu?
Skvělá výchova. To bys měl zkusit na vystoupeních. Dát lidem rozviklaný židle. A skopnout je, když se nesmějou.

Ty celkově svoje děti
zrovna dvakrát nešetříš, viď? Ne, ne, popichuju je. Fakt hodně.
Obě mý děti maj velký hlavy. A já jim to každej den říkám.
"Kámo, máš hlavu jak balón." Je to nechutný.
Jak můžeš mít tak velkou palici? Já jim to totiž vždycky
řeknu jako první. Je to součást výchovy. Připravuju je na to,
co jim budou říkat ostatní.

Moje děcka pak
jen tak někdo něčím neraní. Ony už slyšely všechno ode mě.
Nemůžeš je překvapit. Můj syn se občas nemyje, tak mu říkám:
"Jseš nechutnej. Smrdíš jako prase." "Cože?"
"Budou ti říkat, že smrdíš." To beru, ale říkat jim,
že maj velký hlavy... Je to tak. Je to tak.

- Je to tak.
- Tomu se říká předšikana. Přesně tak.
Připravuju je na opravdovou šikanu. Já si doma můžu dělat,
co se mi zlíbí. Jsem totiž hvězda! Takže mě nepoučujte... Já si pojedu svou.