Louis C.K. nesnáší mobilyCONAN

Spousta rodičů má přístup: "Všechna ostatní děcka tu hroznou věc maj, takže moje musí taky." Tak ať jdou vaše děcka těm ostatním sígrům příkladem. To, že maj ostatní zblbý děcka mobil, neznamená, že moje dcera musí taky zblbnout, jen aby nevybočovala. Chápu. Podle mě jsou mobily škodlivý, obzvlášť u dětí. Dělaj pak furt tohle.

Nedívaj se na toho, kdo s nima mluví. Chybí jim empatie. Děcka jsou zlý, protože si to trénujou. Stačí jinýmu děcku říct: "Jseš tlustej." To děcko je z toho smutný a dotyčnej si řekne: "To bych asi neměl říkat." Ale musej si to zkusit. Jenže když tu urážku napíšou, řeknou si: "Ty jo, to je fajn pocit." "To mi dělá dobře."

Přesně tak. Musíš si... Musíš si vybudovat schopnost být sám sebou a chvíli nic nedělat. Bez mobilu bys mohl takhle sedět. To z tebe dělá člověka. Dneska musí každej co minutu něco kontrolovat. Každej totiž máme někde hluboko v sobě takový to místečko věčně naplněný prázdnotou. Víš, o čem mluvím?

Ano! Ano, vím... Vím, o čem mluvíš. Všichni víme, že nic nemá smysl a jsme na to sami. Někde to tam máme. A někdy se to prostě semele tak, že si jen tak sedíš sám v autě a začneš si říkat: "A jéje, připadám si osaměle." Ta prázdnota tě prostě pohltí. Začneš bejt smutnej. protože život je neskutečně smutnej už jen tím, že ho musíš žít. Takže řídíš a najednou tě to přepadne.

Proto esemeskujem při řízení. Dělaj to takřka všichni lidi. Vzájemně se vražděj svejma autama, protože jsou ochotný riskovat vlastní život i život ostatních, jen aby nebyli chvilku sami. To je totiž hroznej pocit. Já takhle jednou seděl v autě a z rádia začala hrát písnička Bruce Springsteena. - Byl jsem z ní smutnej. Jak se jmenuje? Jungle... - Jungleland? Řve v ní...

Jako by řval z hrozný dálky... Počkej. - Takhle řve v každý druhý. . Já vím. Ne, dělá spíš... Ale je to z hrozně velký dálky. Zvládneš přidat ozvěnu? Zkusím to. - Takhle?

- Jo. Jo. Jen to byl Springsteen. Kdybys to byl ty, řeknu si: "Kdo mi to vlez do rádia?" Umím to stejně dobře jako Bruce. Kvůli tý písničce mě pohltila totální depka. Úplně jsem si říkal: "A jéje, začínám bejt smutnej." "Musím popadnout mobil a napsat aspoň padesáti lidem ahoj." Někdo cool mi odepsal.

Pak odepsal nějakej trapák. "Na tebe se*u. Mám tu větší ryby." Ale... Proč jsi mi neodepsal? Když už jsme u toho... To víš, Conan mi napsal dřív než ty. Prostě mě přepadnul smutek, už jsem sahal po mobilu, a pak jsem si řekl: "Kašli na to a buď smutnej." "Ať ti ten smutek pořádnou ubalí."

A to jsem taky udělal, Bruce mi k tomu řval a já byl úplně v hajzlu. Zastavil jsem u krajnice a rozbrečel jsem se jak malá holka. Bulel jsem o sto šest. Ale bylo to nádherný. Smutek je hrozně poetickej. Člověk by si měl ty smutný chvíle vychutnat. A pak jsem byl šťastnej, protože když ten smutek nepotlačíš, tvý tělo začne vytvářet protilátky, který přivolaj štěstí... - Na pomoc.

- Jo, aby zničilo ten smutek. Byl jsem rád, že cítím smutek, ale pak jsem ho přebil čirým štěstím. Byla to fakt jízda. Lidi se často toho prvotního smutku bojej, takže si radši zamačkaj čudlíky, pohoněj nebo se nacpou, aby dostali aspoň trošičku toho... Pak nikdy necítěj absolutní smutek ani absolutní štěstí. Prostě jsou jen tak nějak spokojený s tím, jak to maj...

a pak natáhnou brka. Proto nekupuju dětem mobil. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz