Louis C.K. si zakázal internetCONAN

Tvůj život se hodně změnil. Mnohem víc filozofuješ. Jo, jsem teď trochu rozvážnější. Například už nejsem online. Zakázal jsem si internet. - Vážně? - Jo. Na nějakou dobu. Ještě před rokem mě hrozně lákaly online kurzy. Našel jsem si spoustu kurzů, co mě zajímaly, pustil jsem si... jednu přednášku a tím jsem skončil. Skoro to vypadá, že ti bylo fuk, o čem ta přednáška je.

Nechal jsem v zákulisí něco, co jsem vám chtěl ukázat. Jsem hroznej blbec. Může pro to někdo doběhnout? - Bohužel tu nemáme žádný zaměstnance. - Chápu. - Franku, skočíš tam? - Prosím. Pardon, moje chyba. Chci vám to ukázat. Pomalejc už jít nemůže. Frank Smiley, dámy a pánové! Tohle je Frank.

Frank je producentem tvého segmentu. Poprosils ho, aby tam došel, a on šel takhle. Už je zpátky. Díky moc. Frank Smiley, dámy a pánové! Když se vracel na místo, šel mnohem rychlejc. - Už ho nechte bejt, je to fajn chlap. - Fajn chlap. Teď jsme to měli utnout a dát přechod do černý. Lidi by nevěřili vlastním očím. "Divnější konec talk show jsem ještě neviděl."

"Frank je fajn chlap." Přechod do černý. Takže jsem se prostě rozhodl, že už nechci bejt online, protože z toho mívám výčitky. Nejvíc mě vytáčej mobily. Nemám rád zírání na ten malej displej. Je mi z toho vždycky smutno. Cíleně si prohlížím věci, o kterých vím, že mě naštvou. Prostě to chci schytat a povzdechnout si... Na počítači si občas vygoogluju fotky něčeho, co nechci vidět.

A najednou jich mám plnej monitor. Třeba "hřebíky zatlučené do obřích penisů". Ne! "Pane, musím vás požádat, abyste opustil knihovnu." - Už to nechci zažívat... - Takže sis zakázal internet? Mám totiž dvě dcery a někdy se s nima bavím, najednou mi zapípá mobil a já takhle sklopím oči. A moje dcery jsou vychovaný, takže trpělivě čekaj.

Ale tuhle jsem si něco uvědomil. Došlo mi, že nestačí brát v potaz jenom to, jak dotyčnej reaguje. Nemůžu si říct: "Asi jí to nevadí." Je to přece moje dcera. Pokaždý, když to udělám, hrozně ji tím raním. Protože se s tebou baví, najednou něco pípne... Jo, stává se to často. S někým se bavíš a on najednou udělá tohle. V tu chvíli je duchem nepřítomen. Úplně tě zavrhne.

A když ti takhle tvůj otec řekne: "Hm, vážně, broučku?" To je strašný! Ale má dcera to skousne a dělá jakoby nic. A já si vždycky říkal, že jí to nevadí, ale pak mi došlo, že se nemůžu řídit jen výrazem v jejím obličeji, kterým nedává najevo svý zklamání. Musím přemýšlet, jak to na ni působí. Neměl jsem z toho dobrej pocit, takže jsem to začal omezovat.

Dal jsem dceři svůj mobil, aby mi v něm zaheslovala přístup na internet. - Normálně to funguje obráceně. - Jo. - Jde o rodičovský zámek... - Jo. ...kterým zakážete internet dětem. Ale já jsem o to poprosil svou dceru. Heslo má ona. Já ho neznám. Takže teď nemůžu z mobilu ani ostatních zařízení na internet. Už měsíc jsem nic negoogloval.

Když něco potřebuju, prostě se na to někoho zeptám. Je to větší sranda! - A ti lidi pak sklopěj pohled... - Jo! - Což je v pohodě. - A jsou duchem mimo. Každopádně jsem se díky tomu vrátil ke čtení. Když jsem byl s dcerou na dovolený, přečetl jsem Pýchu a předsudek. - Tys četl Pýchu a předsudek? - Jo, neznal jsem to. - Já to taky ještě nečetl.

- Je to dobrý. Fakt dobrý. Ale... - Páni! - I když je to uhozený. Kdyby mu radši normálně řekla, že se jí líbí. Znáte to, dvanáct let si říká: "Jestlipak mě znovu osloví..." Prostě jdi a řekni mu: "Čau, líbíš se mi." Každopádně už to držím asi měsíc.

A teď se dostanu k tomu, pro co mi Frank běžel. Je to vzkaz od mé dcery. Je jí 10 a než jsem sem odjížděl, dala mi tenhle vzkaz. Je hrozně naškrábanej, ale je jí 10. Nekritizuju ji, jen říkám, že je jí teprv 10. Ale mohla se víc snažit. To mohla. To mohla. Rozhodně.

Píše tu: "Drahý taťko, mám tě moc ráda..." Bla, bla, bla. A tak dále a tak dále... "Jsem na tebe pyšná za to, že sis zakázal internet a přečetl jsi skvělou knihu. Chci, abys věděl, že to pro mě moc znamená a těší mě, když tě vidím šťastného, aniž bys neustále zíral do mobilu. A děkuju za dovolenou v Mexiku. Fakt jsem ji potřebovala." - Takže jsem se...

- To je moc pěknej vzkaz. Jo, lidi by si měli uvědomit, že když přestanou civět do mobilů, jejich děti to náležitě ocení. Chápu. Tak nic, pardon. Ne, je tomoc hezký poselství. Za to se přece nemusíš omlouvat. Já vím. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz