Conan v Koreji #1: Uvítání a lekce korejštiny

Zdravím vás. Před nějakou dobou mi přišel dopis
od fanynky z Jižní Koreje jménem Sunny Lee. Pozvala mě do své rodné země prostřednictvím tohohle dopisu,
který je napsaný na zkouškový arch. Psala, že se nemůže učit na zkoušky,
protože musí sledovat epizody mého pořadu. Spolu s dopisem mi poslala
i spoustu skvělých korejských dobrot. A tak jsem se rozhodl,
že ji navštívím a osobně jí poděkuju. Po příjezdu jsem zjistil, že ačkoliv můj pořad žádná
korejská televizní stanice nevysílá, díky internetu tam nějaké
ty fanoušky přece jen mám.

Mám rád Koreu! Bože můj, to je krása! Sem? Sunny Lee! Sunny Lee mě sem pozvala! - Sunny Lee, děkuju za pozvání.


- Není zač. Teď se pojedu na hotel osprchovat,
protože hrozně smrdím. Mám vás rád! Mám vás rád! Ahoj. Ahoj, jak se máte? Ahoj, jak to jde? Děkuju moc!
Díky! Panebože!

Jižní Korea zažívá zlatý věk
velkého pokroku a ekonomického růstu. Za pouhých 25 let se
z válkou zdecimované země stala 12. ekonomicky
nejvyspělejší země světa. Stát, který nám dal Samsung, je také znám
vysokou internetovou gramotností. Sociální sítě jsou
pro Korejce tak důležité, že mají dokonce svůj
vlastní mobilní messenger, prostřednictvím kterého pošlou
denně 55 miliard textových zpráv. Chtěl jsem na ně udělat dobrý dojem,
a tak jsem se musel naučit jejich řeč.

Tohle je Kim Shield.
Vyslovuji to správně? Jin-sil. - Jim Shield.
- Jin. - Gin Shield. - Jin-sil.
- Gin Shield. - Jo, jen ne s tím...
- Cože? - Jin-sil.
- Chin Cheel. Bez "ch". - Jin-sil.


- Jo. Výborně. Chci se od vás naučit korejsky... a po hodině... umím akorát tak vyslovit vaše jméno. Jin-sil. Povězte mi něco o vaší kultuře. Jak se mám správně chovat? Můžu s ženami navazovat oční kontakt,
nebo mám radši odvracet zrak? Oční kontakt můžete, ale ne...

takhle. - Jde z vás trochu strach.
- Strach? Naháním vám strach? Takže se mám lidem
dívat do očí, ale ne moc zblízka. Řekněte mi, až budu moc blízko. - Budu se naklánět, dokud neřeknete...
- Stop. To stačí. - Takhle?
- Ano, to stačí. - Můžu dát najevo radost?
- Jo. Ale ne...

divným úsměvem. Divným?
Co je na mém úsměvu divnýho? - Usmívejte se přirozeně.
- Přirozeně? Tohle je můj přirozený úsměv. Jak řeknu: "Dobrý den"? Anneyeong haseyo. - Anneyeong haseyo.
- Anneyeong haseyo. Anneyeong haseyo. Chápu.

Jsem moc blízko
a moc se směju. Pardon. Eolmayeyo? Eolmayeyo?
To znamená: "Kolik to stojí?" Eolmayeyo? Když se probudím vedle ženy
a zeptám se jí, co jsem dlužnej... - jedna mi přilítne.
- Dobře. - Joh-a. - Joh-a.
-Správně. - "Dobře."
- Ano. Nebo: "Hezké." Joh-a!

- Joh-ayo.
- Joh-ayo. - Moc hezký.
- Dobře. Apa. - "To bolelo."
- Ano. - Apa.
- Apa. To bolelo. - Na co myslíte? - Proč myslíte,
že hned myslím na něco špatnýho? Vaše myšlenky jsou deoleowo.

Deoleowo. Co to znamená?
"Oplzlý"? - Mám oplzlé myšlenky?
- Ano. Potlačuju to. Víte, co je to potlačení? Jako když irští katolíci v Americe
potlačí své sexuální choutky. - Deoleowo.
- Zatlačí je pod povrch. - To je deoleowo.


- Zatlačí je někam hluboko. Ty choutky se pak někdy v nešťastných
chvílích omylem vyderou na povrch. Deoleowo, vaše ruce jsou deoleowo. - Co dělám?
- Nehýbejte s nimi tak deoleowo. - Mé ruce působí oplzle?
- Ano, přesně to je deoleowo. - Nechte toho!
- Dobře. Pardon, já nechtěl. Saranghae. "Miluju tě."

- Saranghae.
- Saranghae! Dobrý, stačí. Řekněte saranghae.
Ne saranghae. - Jen saranghae, prosím.
- Dobře. - Saranghae. Miluju vás.
- Správně. - Saranghae. Saranghae. Saranghae. Fuj.

To je ukazovátko,
co používám na studenty. Můžu ho ukázat na kameru?
Tohle používáte na studenty? - Používám ho na lásku.
- Na lásku? - Pro studenty.
- Máte milostné ukazovátko. - Ne.
- A já jsem oplzlej. - Máte ho na tohle?
- Jo. Neříkejte mi,
že je tím fakt mlátíte. - Občas.


- Mě budete taky mlátit? - Dejte mi co proto.
- Nějak takhle. - Vám se to líbí?
- Jo, líbí. - Nechte toho!
- To nejde! Jed! Přestaňte! Dobře. - Vy nechápete, že jsem vždycky snil
o přísné ženě... - Nemám vás ráda. Nedělejme ukvapené závěry. Jste přísná "učitelská" milenka, která je ze mě nešťastná
a "trestá mě" tím...

že mi ubližuje svým
milostným ukazovátkem. - Nic lepšího mě v životě nepotkalo.
- Bože můj! - Co je? - Jste divnej.
- Nejsem! - Dobře, tak jsem.
- Ano, jste divnej. To jste si o mně nic předem nezjistila?
Je to o mně veřejně známo. - Jsem prvotřídní úchylák.
- Přestaňte se usmívat a... - Nemám se usmívat?


- A přestaňte hýbat prsty. - O čem to mluvíte?
- Ježiši! - Nemůžu hýbat prsty ani se smát?
- Zkusíte si napsat své jméno v korejštině. - To bych si moc rád zkusil.
- Jo. - Potřebujeme tohle.
- Dobře. Já myslel, že je to jídelák. - Fakticky.
- Tohle je "Conan". Tohle?
Tady je "Conan" v korejštině. - Podívejte na to!


- Conan. - Jo. Umíte psát? - To jako vážně?
- Bez té nápovědy. - Ne.
- Dám vám tři vteřiny. Jak to mám asi za tři vteřiny stihnout? Jsem hodně blízko? Ne. - Do toho! Potrestejte je obě.
- Bože můj! Vy to kazíte naschvál. Zasloužím si trest.

- Ano! Ještě sem.
- Bože můj! - Ještě sem. Díky. Víte, co vám řeknu?
Apa. Bolelo to. - Správně.
- Ale líbilo se mi to. Jak se řekne,
že to příjemně bolelo? Dobře. - Tohle jste vy.
- Vážně? Je to docela přesný. - Dobře.
- Taky nosím dětské spoďáry. - Dobře.

Co je tohle?
- Cože? To je meori. - Meori.
- Meori. - A tahle část?
- Jasně. Hrudník. - Dobře.
- To je gaseum. - Správně.
- A bradavka? Jeojkkogji. Ukažte mi ji ukazovátkem. - To se jí mám dotknout?


- Jo. - Nemůžeme to vynechat?
- Ne, prosím. - Proč to děláte?
- Chci se vzdělat. Bože můj!
Nechte toho! Vážně! Takhle mě neodradíte. Kde máte eongdeong-i? Kde máte eongdeong-i? - Podle mě se nikdy nic nenaučíte.
- Vážně si to myslíte? Jste totiž zvrácený.

Taháte do toho oplzlosti. Já myslím, že jsem
se řídil vašimi pokyny, vyslala jste signál,
já ho zachytil svými... jak že se jim říká? - Gwi.
- Gwi. Výborně! Je to spíš gwi. - Můžeme být přátelé?
- Dobře. - Šlo by to?


- Jo. Jak řeknu:
"Ahoj, kamarádko"? - Annyeong chingu.
- Annyeong chingu. Annyeong chingu. Říkám to spr...