Dara O'Briain zkouší pocit beztíže

Během následující hodiny, možná dvou,
vystoupá tohle letadlo do devíti kilometrů a následně prudce klese.
Pětadvacetkrát. My přitom pokaždé
na chvíli zažijeme stav beztíže. Můžu tvrdit, že je to jen kvůli vědě,
ale jsem natěšený jako malý kluk. I když je to pro mě hlavně o vzrušení,
tohle celé se nedělá jen tak pro zábavu. Takhle se astronauti připravují
na život ve vesmíru. Máme se zaměřit na to,
jak je člověk dezorientován. To já jsem už teď, nikdy jsem
nebyl v tak prázdném letadle.

Jsou tu jen čtyři řady sedadel
a velká, vypolstrovaná místnost. Bude to zajímavé. Po vzlétnutí si vědecký tým
chystá svoje experimenty. A já si mezitím ujasním,
co způsobuje stav beztíže. Kdybyste byli na vesmírné stanici... Gravitační síla tam je asi
devadesát procent toho, co tady... Kdybyste z té stanice vylezli ven,
spadli byste zpátky dolů. Stav beztíže je vlastně volný pád.

To vám tady předvedeme. Připravte se na stav beztíže! Ve výšce devíti kilometrů
pilot začne prudce klesat. Bude s námi prudce stoupat a klesat. A když bude letadlo na tmavém
úseku křivky, zažijeme stav beztíže. Je to neuvěřitelný pocit. Ale i ty nejjednodušší úkoly,
jako dívat se do kamery... jsou skoro nemožné.

Končí to stejně nečekaně, jako to začalo. Ale ne na dlouho. Proč zažíváme pocit beztíže? Neuvěřitelné. Takže... Je to úžasné. Najednou veškerá vaše
hmotnost zmizí a začnete se vznášet. A přitom teď jenom padáme dolů. Zároveň s letadlem. Tohle bych
měl před kamerou dělat častěji. Stejně jsou na tom
astronauté na oběžné dráze.

Vesmírné stanice
vlastně pořád padají k zemi. Neustále. Kdepak jste,
na chvíli jste se mi ztratili. Zažívají stav beztíže pořád.
Á, zase na podlahu. Jediný rozdíl mezi námi je... že já padám chvílemi dolů... Promiň, Bette. zatímco astronauté
padají neustále okolo země.

Vysvětlím vám to. Představte si astronauta,
který padá dolů, jako já. Postrčte ho do boku
a bude padat šikmo dolů. Strčte ho moc
a odletí někam na Měsíc. Ale když do něj strčíte tak akorát,
zůstane na oběžné dráze. Při konstantním volném pádu
bude pořád prožívat stav beztíže. Zatímco pro mě
je to potešení jen krátkodobé. Jsem v pohodě.

Jasně. Je to hrozně neintuitivní.
Já se hodně potápím. Okamžitě jsem kolem
sebe začal kopat. Ale není se o co zapřít,
takže jsem prostě velký chlap... co kope do všeho okolo. Jednou jsem se zapoměl u stropu.
Naštěstí jsem dopadl na jednoho z vědců. Ať už jste astronaut ve vesmíru,
nebo jen chlapík v overalu... pocit beztíže vám
nezpůsobuje nepřítomnost gravitace. Překlad: Rhea
www.videacesky.cz