Neteř v nouzi

EPIZODA 14
NETEŘ V NOUZI Pyramity jsme porazili. Neebs udělal chybu,
ale vše se v dobré obrátilo. Získali jsme totiž
zbraně, peníze a koně. - Ty, Broofe...
- Copak, Doraleousi? - Jseš u nás spokojenej?
- Jo, jsem. Fajn.
Jsem rád, že nám pomáháš. - Já vám pomáhám rád.


- A my jsme za to rádi. Takhle šťastnej
jsem nebyl už hodně dlouho. - Vypadáš šťastně.
- Vidíš můj obličej? - Dívám se na něj.
- To je můj šťastnej obličej. Fakt? Ale je to i tvůj smutnej obličej. A taky naštvanej. - Dívej na Neebse.
- Debil jeden. Hele, jak kecá
s těma dvěma buchtama.

Asi si myslí, že zasune. Ale nezasune ani ve snu.
Vlastně možná jo. A teď se začne vychloubat. Spustí to svoje:
"To já jsem skolil Titanuse." Jo, zmetek prolhanej. - Přesně. - Neřekne jim, že srabácky
střílel, když Titanál nedával pozor. - Je to ulhanej lhář.
- Lže, jako když stiskne. Pak mi Titanus
pohleděl do očí a pravil: "Žádný muž si mě nikdy
nedovolil vyzvat na souboj."

"Budeš jen dalším mrtvým
na mém kontě, Neebsi." A já na to: "Titanusi... dnešek je prvním dnem
konce tvého života." - Tos mu fakt řek? - Jo.
A pak jsem ho bodnul přímo do srdce. - Mečem?
- Jo, mečem. Vtipný. Prej ho zabil
srabácky z dálky lukem nějakej mrňous se špičatejma ušima.

Ne, to není pravda.
Byl jsem přímo u toho. Nevím, jak to... - Nemůžu se rozhodnout.
- Sklapněte a už si něco objednejte. Nechci si objednat... něco, v čem je nejspíš
hlavní ingrediencí koriandr. Zkazí mi to chuť vepřovýho. Hlavně si objednejte něco levnýho. - Nezapomeňte, že platím.


- Dám si sendvič. - Já možná taky.
- Víte co? Taky si asi dám sendvič. Co to vidím?
Není to náhodou Doralingus? - Cože?
- Jo, je to on. Ne, ne! Sakra, sakra! - Schovat, schovat!
- Proč? - Schovejte se, volové!
- Dobře. Ale proč? - Nesmí nás vidět.
- Proč? Protože by nás poznal
a věděl by, že máme něco za lubem.

- Jasně že by nás poznal.
- Doralingus bude ještě litovat! Ale teď jsme
na něj bohužel jenom tři. Tak bude prostě litovat někdy jindy.
Pojďme radši oslavit vaše narozeniny. Ať lituje třeba zítra. Jak si mám užít narozeniny, když kousek ode mě sedí
namachrovanej blbeček Doralingus? Zkuste si objednat sendvič. Při pohledu na toho sráče
mě nějak přešel hlad.

Brej, brej, chlapi, jak se vede? - Dobře. Jak vám?
- Dobře. Todle je má knajpa.
Díky, že jste přišli. Bavte se. Jste celkem urostlý.
Copak vás živí? - Jsme nájemní bojovníci.
- Bojovníci? - Jo.
- Děláš si srandu. - Taháš mě za fusekli.
- Ne. - Vodíš mě za nos.


- Nevodím. - Určitě mě houpeš.
- Ne. Nehoupu. - Takže jste bojovníci? - Ano.
- To je skvělý. Jedna skupinka bojovníků
údajně vyvraždila nějaký Pyramity. - To jsme byli my.
- Vy? - Vinni! Taháš mě za fusekli. - Vodíš mě za nos.
- Nevodím. - Ale dost o mně...
- Čau! - Zdar! - Jak je, kámo?


- Seznámíš nás? - Jo. Kdopak to je?
- Nechce se mi, ale... Sereno, Bethany, to jsou
Mirdon a Drak, mí kolegové z... - Z party.
- Nazdárek, dámy. Ahoj...
Jak se máte, holky? - Draku, Mirdone...
- Co je? Nechcete si zase jít sednout? Řeknu vám...
ty Pyramiti mi pěkně pili krev. - Jsou hrozný.


- Jo, holomci. - Zlý lidi. - Je to smutný,
ale prodali mou neteř do otroctví. - To ne.
- Na mou duši. - Vážně?
- Úplně mě to zničilo. - To chápu.
- Vy jste teda nájemný bojovníci? - Přesně tak.
- Předpokládám, že jste profíci. - Prvotřídní.
- To si piš. - Doraleousi! Doraleousi!
- Ty, elfe, kolikrát ti to mám říkat? Slez z toho baru!

To je ale drzost. - Kdo si tohle dovolí?
- Netuším. To snad není možný.
Každopádně... vy dva jste profíci. Sháním někoho,
kdo mi přivede neteř. - Zaplatím sto zlaťáků.
- Sto? Sto zlaťáků.
Je to ranec, ale stojí to za to. Tak to jsi přišel na správné místo,
i když to tu patří tobě. Naposledy ji viděli v Mightopolis.


Nemáte tam namířeno? - Můžeme mít.
- Úžasný. - Jak vypadá?
- Tady mám její obrázek. Tu už jsem někde viděl. Byl jeden los,
co chodil bos, spad na něj strom,
slušnej kolos. Ještě se to úplně nerýmuje,
ale dělám na tom. - I tak je to nádherné.
- Úžasná báseň. - Děkuju.


- Moc hezká. Políbíš mě? - Protože...
- Měl jsem dojem, že... Draku, musíš nejdřív
tu báseň chvíli chválit. - Pochval ji ještě.
- Já znám taky jednu. Poslouchejte. Byl jeden los,
co chodil bos a ukecal dvě buchty,
aby mu ukázaly párek koz. - Ne.
- Mirdone, náhodou slušný. Že jo?

Jsem dobrej. - To není poezie.
- Tohle rozhodně ne. - Ukažte kozy!
- Přivedeme ji. - Vážně?
- To si piš. Vodíte mě za nos. - Určitě mě houpete.
- Ne, nehoupem. - Škrábete mě na zádech.
- Ani náhodou. Ne. Vůbec na tebe nesahám. - Ani to nedává smysl.


- Jste úžasný. - Jo. Mám nápad. Všichni teď pomalu
vstanem a jakože půjdeme na záchod. Až napočítám do tří, zvedejte zadky. Ani muk.
Odejdeme v naprosté tichosti. - Dobře.
- Tak jo. Dobře. Raz, dva... - Hodně štěstí, zdraví, hlavně toho zdraví!
- Do hajzlu! - Hodně štěstí, zdraví, štěstí, zdraví tobě!
- Kdo jim to vyžvanil? - To je jedno.

Máte narozky.
- Já vím, že mám narozky, ale nedělám kolem toho divadlo. Pánové, vracíme se do Mightopolis. - Všechno nej, Callasi.
- Nemusí to vědět všichni. Do hajzlu. Hodně štěstí, zdraví, štěstí, zdraví tobě! Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz Nové epizody s českými titulky
každou středu a neděli na www.videacesky.cz.