Nová blesková válka proti zdi z 9 miliónů!

Takže je vrchním velitelem, ale ne vrchním velitelem? Ale musí se někomu hlásit? Kdo také není vrchním velitelem? Tohle začíná být matoucí. Dobře. Jo, promluvíme si později. Měj se. 27. březen 1942. Viděli jsme, že Malta je jedním z klíčů, ne-li tím hlavním, pro obě strany držící severní Afriku. Ale Britové, kteří drží Maltu, jsou míň a míň schopni ji zásobovat. Jak může zůstat v jejich rukou bez zásob? Co udělají? Budou se snažit dál a dál. Jsem Indy Neidell a tohle je 2. světová válka. Minulý týden Britové začali svůj program vysílání vodíkových balónů do Německa. Ty nesou vlečné dráty nebo výbušniny s cílem sabotovat elektrické sítě a založit lesní požáry. Americký velitel Douglas McArthur dorazil do Austrálie, britský velitel William Slim do Barmy a čínský nacionalistický velitel Čankajšek se strachoval o obětavost a dovednosti jeho spojenců. Byla tady taky akce, tak jako každý týden, probíhající na bojišti Sovětského svazu. Tento týden se bojovalo na Kerčském poloostrově. Na konci minulého týdne začal německý protiútok. Narušil přípravu SSSR na vlastní ofenzívu, ale byl po několika hodinách odvolán. 22. obrněná divize – čerstvá divize – ztrácí téměř čtvrtinu ze 142 tanků. 3. sovětská útočná kampaň teď začíná 26., ale utrpěla obrovské ztráty a byla odvolána po necelém dni. Zde je obecné shrnutí situace na celé východní frontě na konci března 1942, jak jej popsal John Erickson. Četné sovětské průniky byly dost hluboké a nebezpečné, aby znepokojily německé velení. U Volchova se Vlasovovi a Meretskovi podařilo odemknout 2. útočnou armádu, která stála dosud neporažená uprostřed zmrzlých bažin a močálů poblíž Ljubanu. u Děmjanska byl německý 2. sbor neporažen, ale obklíčen jako německé síly u Cholmu. Východně od Smolenska a západně od Vjazemy Bělovova první kavalérie, Jefremovův 33., 4. výsadkový sbor a silné partyzánské brigády řezaly a sekaly německé linie, zatímco na severu 11. kavalerie a 39. armáda obsadily dlouhé a nebezpečné výběžky západně od Syčovky. Purkajevova 3. útočná armáda vše vrhla směrem proti Velikije Luki, Jeremenkova 4. visí nad Vitebskem, kleště se zastavily, ale ne bez ostrosti. V Charkově Timošenko udržoval ohromný tlak a jako velká boule nad Doněckem bylo sovětské předmostí hluboké 60 mil. Pokud by se Balaklija a Slavjanks podvolily, divize ze 2 sovětských front by se vylily z obří Izjumské boule. Dále na jih stál Manstein před branami Sevastopolu, a ač zastavil invazi SSSR na Krym od Kerče, stále měl za zády 2 sovětské armády. To je situace, které čelí německá armáda, zatímco si plánuje jarní ofenzívu, o které uslyšíte brzy. Zimní akce na frontě se prozatím zastavují, jak stoupají teploty. Je to paradox ruské kampaně, ačkoliv zima zničila armády, je to přicházející jaro, které zastavuje operace. Tání, které nasytí náhle rozmrzlou ornici 75 cm roztátého sněhu, změní prašné cesty v tekuté a stepi v bažiny – raspustici, „pekelné moře“ bahna, které blokuje veškeré cesty. Motorizovaná doprava se propadne nad nápravy do bahna, dokonce i vytrvalí místní poníci a lehké vozy, které táhnou, tonou v bezedném bahně. Stavka odhaduje, že v zemi je 16 milionů mužů v odvodovém věku a že Rudá armáda může být do konce roku 1942 posílena až na 9 milionů mužů. To by stačilo k naplnění 400 divizí a nahrazení 3 milionů zajatých a další milion dosud padlých. Během zimy továrny na Uralu vyrobily 4500 tanků, 3000 letadel, 14 000 velkých děl a 50 000 minometů. Němci také rozšiřují své síly. Letos zatím náhradní armáda – Ersatzheer – vytvořila 22 divizí. Ženy začaly dělat jako úřednice a řidičky, aby muži z těchto pozic mohli k pěchotě. Mezi ruskými zajatci se našli dobrovolníci ochotní změnit strany a bojovat s Němci, místo aby hladověli. Takže z 1,5 milionu mužů v německé armádě, což před 4 týdny Franc Halder odhadoval, že tolik jich ztratili v SSSR, bylo 900 000 tisíc nahrazeno. O tancích a transportech se toto však říct nedá. V tuto chvíli jim chybí 1600 tanků Mark III a Mark IV a polovina z 500 000 koní, se kterými začali kampaň loni v červnu, je nyní mrtvá. Ale to jim nebrání v plánování. Už 7. března poslal britský ministr Winston Churchill telegram americkému ministerstvu války: „Všechno věští obrovské obnovení německé invaze do Ruska na jaře a je jen velmi málo, co můžeme udělat pro pomoc jediné zemi, která je v kontaktu s německými armádami.“ To jaksi boří všeobecné americké válečné plány, které o den dřív shrnul admirál Ernest King takto: Držet Hawai, podporovat Austrálii, postupovat na sever od Nových Hebrid. Je to člověk zaměřený na Pacifik. Americký prezident Franklin Roosevelt a Churchill se oba obávají, že sovětský vůdce Josef Stalin podepíše separátní mír s Adolfem Hitlerem, pokud se jim nepodaří uvolnit ten tlak na něj. A to umožňuje americkému veliteli Georgi Marshallovi znovu zkusit upřednostnit válku v Evropě stejně jako před měsícem nebo dvěma. Takže minulý týden, 16. 3., se Sbor náčelníků štábu sešel s FDR, aby probrali možnosti. Předpokládají, že mají 3. King chce své zbraně a velkou ofenzívu, aby vyhnal Japonce z Rabaulu, což by ukončilo bezprostřední hrozbu pro Austrálii, i kdyby to znamenalo neposlat nic do Evropy. Štáb armádního letectva je pro totální útok v západní Evropě a porážku Hitlera. To znamená neposlat posily do Pacifiku, i kdyby je to mělo stát Austrálii. Protože si myslí, že pokud zkolabuje Německo, zkolabuje i Japonsko. Marshall předloží kompromisní strategický plán vypracovaný Eisenhowerem. V podstatě to znamenalo atlantickou strategii s přidělením omezených sil pro tichomořské bojiště, pouze pro udržení Austrálie a Havaje. Tento plán vítězí. Budou si zachovávat stávající závazky v Pacifiku a generálové dokonce omezují počty bombardovacích a stíhacích letek, aby námořnictvo nebylo schopno útočit směrem od Nových Hebrid. Britský velitel Alan Brook si myslí, že je to od Marshalla chytrý tah, jak omezit Kinga a zadržet amerického velitele Douglase MacArtura. MacArthur je v Melbourne, kam se evakuoval z Filipín, pořádá tiskové konference a zuří, že ještě nemá novou armádu, které by velel. O to méně je šťastný, když se ukáže, že nebude žádný vrchní velitel, který by řídil celý Pacifik, což si myslel, že bude on. Rivalita mezi armádou a námořnictvem tomu zabránila. Místo toho admirál Chester Nimitz bude vrchním velitelem pacifických oblastí, což je západně od 160. stupně a zahrnuje Nový Zéland, Fidži a Samou. MacArthur má být vrchním velitelem spojeneckých sil v jihozápadním Pacifiku, tedy západně odtud, Austrálie, Nová Guinea atd. Britové budou nadále kontrolovat oblast Indického oceánu. MacArthur je ještě více znepokojený, že Sbor bude mít stále velkou kontrolu. Musí se hlásit Marshallovi, Nimitz Kingovi a jakékoliv jejich problémy bude řešit Sbor náčelníků. Už jsem říkal, že Churchill chce vyhrát v severní Africe a pak vést invazi do Evropy z jihu. Ale aby to někdy bylo možné, musí udržet Maltu. A aby udrželi Maltu, musí ji zásobovat. Důležitý konvoj je tam poslán 20.–23., ale protože ztrácejí lodě a další potřebují na dálném východě, prostě nemají tak velké doprovodné síly, 5 lehkých křižníků a 17 torpédoborců, které se musí potencionálně postavit celému italskému námořnictvu. 22. března bitevní loď Littorio, 2 těžké křižníky, jeden lehký křižník a 10 torpédoborců zaútočily na konvoj, ale i přes svou velkou převahu jsou zahnány kouřovými clonami a torpédy. Přesto se pouze 5 000 tun z 26 000 tun paliva v konvoji dostane k přistání na Maltě kvůli německým a italským leteckým útokům. Britové mají také problémy se zásobováním a leteckými útoky v Barmě. Pád Rangúnu před 2 týdny má vážné následky. Ten totiž celou oblast zásoboval. A samozřejmě pád jihu země znamenal, že Japonci ovládli nejlepší letiště a Spojenci nyní nemohou přes Rangún dostat nová letadla a posádky. Jejich radary a vybavení k prolamování kódů byly odvezeny do Indie, takže základna Magwe, kterou používají od té doby, doslova nemá žádný systém varování před přicházejícím nepřítelem. Teď RAF a Americké dobrovolné skupině v Číně zbývá v Barmě 38 letadel. Japonci jich mají 271. 21. 3. zasáhlo 151 bombardérů Magwe a zničilo 15 letounů za cenu 2. 23. se počet amerických letadel sníží na 4 a evakuují se do Loiwingu za hranice Číny. Do 27. se z Barmy evakuovalo také RAF. Tento týden, 24., bylo po zemi napadeno Taungoo. 200. divize 5. čínské armády jsou nejlepší čínské jednotky, které v Barmě mají. Tvoří je 8500 mužů a jsou mechanizované, ačkoliv jejich tančíky a obrněná vozidla se nevyrovnají japonským lehkým a středním tankům. Jejich generál An-Lan Taj zřizuje perimetr okolo Taungoo, ale japonská 55. divize dělostřelectvem ostřeluje jeho pozice na západním břehu řeky Sistaun. Japonský 56. pluk dorazí do oblasti, zaparkuje motorová vozidla, překročí řeku, blíží se k mostu a hrozí obklíčením 200. čínské. Boje jsou brutální po zbytek týdne. Týden bojů na Barmě, týden bojů na Krymu a Spojenci, teda Američané, stále zvažují, na koho se zaměří první. Na Japonce, nebo na Němce. Hodně se změnilo v prosinci 1941 vstupem USA do války a zastavením německé armády před vstupem do Moskvy. Hlavní síly, které se postavily Ose, USA, Británie, SSSR, Čína a svobodní Francouzi, kontrolují přes 80 % surovin na Zemi. USA samotné produkují 2/3 ropy a vyrábějí třetinu světové elektřiny. Světová průmyslová produkce dosáhla v roce 1937 hodnoty okolo 145 miliard dolarů, z toho 52 miliard čili 36 % je Amerika, 17,5 miliard čili 12 % je Německo. Mimochodem tato čísla pocházejí z Německo a 2. sv. válka, díl 6. Protože mají přístup k celému severoamerickému kontinentu, USA mají prakticky neomezené množství surovin. Nebo téměř. A věci jako guma se dají synteticky vyrobit. Německo má nedostatek skoro všeho kromě uhlí. Ale i kdyby bylo vše vyrovnané, USA mají proti Německu obrovskou výhodu. Jejich ekonomika je imunní proti fyzickému poškození od nepřátel. K tomu všemu se přidává, že SSSR bez spojenecké pomoci, protože zásoby teprve začínaly přicházet, přežil. Udržel si svou existenci a nezávislost na západních spojencích a tím položil základní kámen pro vzestup ke statusu velmoci. Už neměl být vyloučen z úvah Spojenců o budoucím světovém řádu. To je další velká věc. Během událostí jako loňské konference Atlantické charty Spojenci předpokládali, že SSSR bude poražen a Německo získá nadvládu nad celou pevninskou Evropou, takže mír předpokládaný chartou už není proveditelný a budou si na to muset zvyknout. Pro Josefa Stalina, když se USA připojily do války, byla kapitalistická strana války proti Hitlerovi najednou mnohem silnější než socialistická strana. A on byl velmi znepokojen, jak by to mohlo vypadat v poválečném světě. Ale teď spolu všichni musí vycházet a všichni se podezírají z postranních úmyslů. Anthony Eden, který se setkal se Stalinem v prosinci, si myslí, že hranice SSSR z roku 1941, ne ty s Polskem, ale ty se státy Pobaltí, budou oficiálně uznány a na oplátku by se Británie zapojila do polsko-sovětských hraničních rozhovorů a spolupracovala by na rekonstrukci Evropy se Sověty a na vytvoření konfederací na Balkáně a ve střední Evropě. Britové předpokládali, že to Američané odmítnou, což také udělali, ale britský válečný kabinet to schválil. Je toho mnohem víc, mnohem víc, o čemž se později podrobně zmíním, ale to kam tím mířím, je návrat ke změně válečných plánů ze 7. 3. Churchill také napsal Rooseveltovi ten den: „Rostoucí závažnost války mě vede k pocitu, že princip Atlantické charty by neměl být konstruován tak, aby Rusku odepíral hranice, které okupovalo, když na něj zaútočilo Německo.“ Dva postřehy: Moderní válka vytváří velmi podivné společníky. A bezpečnost často přebíjí principy. V moderní válce. Zatímco druhá světová vytvořila velmi podivné společníky, tohle nebude platit navždy. Pokud chcete sledovat sérii, kde si USA a Sovětský svaz jdou po krku, můžete tak učinit na kanále TimeGhost History s naší minisérií o kubánské raketové krizi, která je právě tady někde. Pokrývá po dnech, jak to šlo, fakt super. Náš TimeGhost člen týdne je Andreas Kvalvik. Díky členům Timeghost armády, jako je Andreas, je možné vše, co děláme, a vy se můžete připojit a podpořit nás na www.timeghost.tv nebo na Patreonu. Nezapomeňte odebírat, uvidíme se příští týden.