Zima se blížíDruhá světová válka

Žádné zimní oblečení? Ale vždyť je zima. Proč nějaké nepošlou? Protože nechtějí přiznat, že budou válčit i v zimě? Počkej, cože? 31. října 1941. Mnozí se ji snažili porazit, mnozí ji podcenili a všichni byli zaskočeni její nevlídností.

Jsou tu deště a bláto podzimního SSSR. Je tu rasputica. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden pokračoval německý postup Sovětským svazem na všech třech frontách a po celé okupované Evropě si odboje vyžádaly desítky tisíc životů. Guderian je tento týden v pohybu. 25.

října dobyl Chern, který je však vzdálený jen 28 km od jeho výchozího bodu v Mcensku, a do jeho cíle Tuly mu zbývá ještě 95 kilometrů. Ale alespoň je konečně v pohybu. Avšak po prolomení hlavních sovětských linií jižně od Tuly se musí vypořádat s minovými poli a nedostatkem paliva. 27. října padl do rukou plukovníka Heinricha Eberbacha Plavsk, vzdálený 36 km od Chernu. Udržují si hybnost, ale postupují pouze po cestě Orel–Tula–Moskva.

29. října jsou jen 5 km od Tuly, ale pokusy dobýt město selhaly, protože Sověti měli čas vybudovat dobrá postavení a Tula, domov 250 000 lidí, má dobrý zbrojařský průmysl, který může přímo zásobovat bránící 50. armádu. Tula je stejně ještě 175 km od Moskvy a v momentě, kdy k ní Němci dorazili, začaly 50. armádě přicházet čerstvé posily. Líbí se mi tato slova Davida Stahela: „Guderianova ofenzíva dosáhla nejvyššího bodu, ve kterém, jak řekl Clausewitz, začala síla obrany převažovat nad silou útoku.

Útok na Tulu byl poslední vichřicí německého Tajfunu.“ Avšak 26. října Hitler prohlásil, že by Guderian neměl dobýt Tulu, ale raději zamířit na jih pomoci Weichsově 2. armádě dobýt Voroněž. Guderianův nadřízený Fedor von Bock je v šoku, doslova se při té představě zhrozil, avšak písemné rozkazy ještě nedostal.

Dostal je však 27. října a Bock nejen silně protestoval, ale také je rovnou odmítl poslat dál. Řekl prostě ne. Ne. Do deníku si napsal, že jestli to armádní velení chce, tak to tankové armádě musí říct samo. „Postupu tankové armády, včetně jejích pěších sborů, předcházelo neuvěřitelné úsilí a překonání velkých obtíží. Jestli jí teď přikážu zastavit, bude mě mít za blázna.“ Bock té noci obdržel další dva telegramy, které mu nařizovaly Guderiana zastavit, ale oba odmítl uposlechnout.

Odpoledne 28. října nakonec přišel rozkaz, že Guderian tedy v postupu na Tulu pokračovat smí, když už s ním začal. To už ale většina německého útoku na Moskvu stojí, především kvůli počasí. Německá 9. armáda a 3. tanková skupina se snaží postoupit z Tveru na Toržok a Vyšnij Voločok, ale sovětský Tverský front je zadržel a 29. října Němci útok odvolali. Dále na jihu dobyl 27.

října Kluge se 4. armádou Volokamsk, který pomalu ale jistě postupoval už dva týdny, „avšak kombinace tvrdého a někdy zoufalého odporu a silných dešťů německý postup dočasně zastavila. Do 30. října se operace Tajfun u možajské obranné linie zastavila.“ A „přišla nechvalná ruská rasputica, která znemožňovala pohyb stejně jako v minulých válkách. To samozřejmě představovalo velký problém pro mobilní operace, ale ani Hitler, ani OKH, ani generálové SA Střed nevzali sezónní komplikace v potaz.

Vojáci se podzimním blátem museli jednoduše probrázdit.“ SA Střed dělá, co může, aby se se zimou vypořádala. Během léta brala sedlákům spoustu zásob jídla a nyní jim bere zimní oblečení. Což vyvolává otázku, co budou sedláci v zimě jíst a nosit. Mluvíme o 1,5 milionu vojáků ve skupině armád Střed a opravdu neexistuje způsob, jak je do příchodu zimy vybavit.

Po celé tažení bylo prioritou palivo a výzbroj a i s tím měla logistika co dělat. Válka do zimy trvat neměla, takže žádosti o zimní oblečení byly nejen zamítány, ale velitelům bylo řečeno, aby takové zbytečné žádosti neposílali. „Představa, že by byla drahocenná přepravní kapacita vyhrazena pro zimní oblečení, byla ve vrchním velení vnímána jako poraženecká. Uznávající, že zimní tažení je nevyhnutelné.

Rozsah problému byl tedy přehlížen a pro jeho řešení nebylo nic uděláno.“ 30. října se Tajfun zastavil, dokud zimní počasí zemi nezmrazí, aby se Němci mohli opět trochu pohybovat. Toho dne Hitler schválil plán pro obnovený postup na Moskvu. K tomu má dojít nejpozději 15. listopadu. Moskva má být s Rudou armádou obklíčena ze severu i z jihu, zatímco se Němci setkají u Orechovo-Zujeva a Kolomny. Severní útok bude tvořit Reinhardtova 3.

tank. sk. a Straussova 9. armáda, které postoupí přes Klin a přes kanál Volha-Moskva. Guderian zamíří severovýchodně přes Tulu a Kaširu a setká se s nimi východně od Moskvy. Hoepnerovy tanky a Klugeho 4. armáda zamíří přímo na východ na Moskvu. Němci jsou však stále v pohybu u Černého moře. Minule jsem říkal, kam Stavka nařídila sovětským silám se stáhnout, ale 28.

října je pravé křídlo o 70 km východněji, než Stavka chtěla, a střed a levé křídlo o 35 km západněji. Přesto se fronta jakžtakž stabilizovala, ale Němci jsou v dobrých pozicích. Obsadili průmyslovou charkovskou oblast a mají na dosah Rostov, vstup na Kavkaz. Rostov je jeden vstup na Kavkaz. Kerč je dalším vstupem na Kavkaz a na konci října jej Sověti opouští a přes průliv se stahují do Tamanu. Manstein tlačil celý týden Sověty přes Krym na východ a na západ, dokud neobklíčil sovětskou 51.

nezávislou armádu v Sevastopolu. Tento týden se dějí zajímavé věci i na moři. 31. října je americký torpédoborec Reuben James torpédován a potopen ponorkou U-552 poblíž Islandu. Zemřelo 100 amerických námořníků. Je to první neutrální americká válečná loď potopená nepřátelskou akcí. Americký prezident Roosevelt nepodnikl žádné ostré kroky. Už podruhé během měsíce a potopení je zameteno pod koberec. Pořád nechce být vtažen do války.

Přesto den předtím schválil miliardovou bezúročnou pomoc Sovětskému svazu a první splátky mají začít až pět let po válce. Za měsíc říjen potopily německé ponorky v Atlantiku 156 500 tun zásob. To je méně než v září, ale některé ponorky byly převeleny do Středomoří. Němci mají nyní 80 akceschopných ponorek. Námořníci z Reuben James nejsou jediní, kteří se neúčastní bojů, a přesto umírají. 25.

října se Judge Alfred Wetzel podílí na návrhu zabít Židy poslané do Rigy mobilními plynovými komorami. Wetzel je poradcem pro židovské otázky Ministerstva pro okupaci východních území. Píše, že doktor Viktor Brack, který stál v čele dnes již pozastaveného programu eutanazie, koordinoval dodávky nástrojů a vybavení pro zabíjení lidí jedovatým plynem a že je Brack ochotný poslat do Rigy svého chemika, který se má postarat, aby příští popravy nebyly veřejné. Nechtějí také, aby armáda a zvláštní uskupení musely chladnokrevně střílet ženy a děti.

Mnoho vojáků nad tím vyjádřilo znepokojení. Takže od 27. října pokračuje v Kališi do konce týdne experimentální plynování. Židům je řečeno, že budou převezeni do jiného domova, ale do vnitřku náklaďáku byl hadicí vyveden výfuk, takže se všichni udusili výpary. „Rozvíjející se plány pro vraždění plynem zajistí, že většina budoucího vraždění bude provedena tajně metodami, kterých se zúčastní jen pár lidí, a v podmínkách, které značně sníží riziko odhalení.“ 31.

října ve zprávě z okupovaných východních území č. 6 od Ericha von dem Bach-Zelewskiho stojí: „V Estonsku již žádní Židé nejsou.“ A s koncem těchto životů končí i tento týden. Končí operace Tajfun, tedy německý postup na Moskvu, avšak již brzy útok obnoví.

Používám pro výzkum mnoho zdrojů, nyní už několik desítek, a hodně z nich je jen o Barbarosse. Líbí se mi Operace Barbarossa od Davida Glantze, protože je na rozdíl od jiných knih stručná, a tady jsou některé jeho poznámky ke konci října 1941. „Katastrofy, které Stavka v říjnu viděla a které Rudá armáda utrpěla, překonaly ty z června, srpna a září ve skoro každém aspektu.“ To je zajímavé, protože pohledem na nynější situaci byste to neřekli, ale je to tak.

„Protože k nim však došlo na přístupech k Leningradu, Moskvě, Rostovu a Kavkazu, neměla Stavka prostor pro manévrování. Na severu Němci drželi vstup k Ladožskému jezeru a Leningradu. Na jihu byl v německých rukou Charkov, Donbas a většina Krymu a Kleistovy tanky zamýšlely vyrazit na Rostov, Kavkaz a Stalingrad. Po ztrátě milionu vojáků za jediný měsíc měla Stavka každý důvod zpochybňovat své možnosti ve válce pokračovat.“ Jako jo, pro Moskvu a Leningrad to nevypadá dobře, ale navzdory tomu…

„Z mnoha důvodů nebyl wehrmacht schopný využít obřích úspěchů z poloviny října a ve všech kritických sektorech se jeho postup s koncem měsíce zastavil. V případě skupiny armád Střed vyčlenil Bock pro dvě obklíčení přes polovinu svých mužů, čímž ztratil příležitost postoupit na nechráněnou Moskvu. Německé operace řídily velké ambice a opovržení domnělými zbytky Rudé armády.“ Poslali třetí tankovou skupinu na sever a druhou na jih, protože pád Moskvy považovali za hotovou věc, ale potom přišla rasputica a připravila Němce o největší výhodu: mobilitu.

Jakmile zabředli v blátě, dokázala si s nimi Rudá armáda poradit celkem dobře. A k tomu do Moskvy začaly přijíždět posily ze Sibiře a Dálného východu. Na jihu Kleistovy tanky přesáhly možnosti logistiky a Mansteinova fronta se zvětšuje, zvětšuje a zvětšuje.

Abych to shrnul. Být Glantzem, tak bych nebyl tak dramatický, i když Němci musí vyřešit hromadu logistických problémů, ale Glantz o zítřku napsal toto: „1. listopadu 1941 byl wehrmacht lákavě blízko k dosažení Hitlerova vítězství nad Rudou armádou a podmanění SSSR. Jestli toho však dosáhne, teprve uvidíme.“ USA se zatím do války většinou nezapojovaly.

Pokud chcete vědět něco o meziválečném období izolacionismu, podívejte se na tuto epizodu Mezi dvěma válkami. A sledujte rovněž válku den za dnem na našem Instagramu. Členem TimeGhost armády týdne je Jon Perelstein. Doufám, že jsem to vyslovil správně. Jestli ne, tak se určitě ozve. Moc si vážím celé své armády, protože bez ní by tento pořad nebyl. Narukujte na timeghost.tv a patreon.com. Nezapomeňte odebírat a uvidíme se za týden.

Přeložil Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz