Mezi Němci a Moskvou už nic nestojí

To opravdu nevím, Eduarde. Co řekl sovětský lupič
Fedoru von Bockovi? Vyprázdni kapsy? To nechápu. Jsem si celkem jistý, že sovětští generálové Koněv
a Jeremenko neviděli Hvězdné války, i když se odehrávají kdysi dávno. Ale pokud ano, potom tento týden
zopakují slova admirála Ackbara: „Je to past!“ DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Minulý týden zahájili Němci
operaci Tajfun – útok na Moskvu – která si ihned připsala územní zisky. Japonci prohráli u Čchang-ša, Sověti evakuovali Oděsu a Spojenci se na setkání rozhodli poslat
Sovětům neuvěřitelnou hromadu materiálu. 5.

října německý generál týlového
zabezpečení Wagner napsal o Tajfunu: „Máme dojem, že se konečný
velký kolaps bezprostředně blíží a že si dnes večer Kreml balí kufry.“ O Hitlerovi napsal: „Tentokrát do operace rozhodně zasahuje a zatím má ve všem pravdu. Velké vítězství na jihu
je čistě jeho zásluha.“ Deník velitele tankové armády Guderiana hlásí 6.

října první sníh. Je to vtipné,
protože John Keegan píše, že není jisté,
co by bylo pro Němce lepší, jestli dlouhý podzim, nebo brzká zima. Dlouhý podzim by znamenal, že Němci budou postupovat
na rozblácených cestách, což nemusí být možné,
zatímco brzká zima, brzká ruská zima, cesty mrazem dostatečně zpevní,
ale přinese sněhové bouře a omrzliny. Ale ať už bude počasí jakékoliv, dokáží evropská uskupení
Rudé armády vytrvat?

Ztráty za tři a půl měsíce
přesáhly několik milionů. Jen dva miliony mužů padly do zajetí. A to nepočítám mrtvé a raněné. Rudá armáda v evropském Rusku
nemá ani milion mužů v 90 divizích se 770 tanky a 364 letadly. Hitler má 90 divizí
jen ve skupině armád Střed včetně 14 tankových
a 8 motorizovaných.

Ale Sověti se nevzdávají. Ruští sedláci ve světle německého postupu zapalují již sklizené obilí, odpalují domy a odvádí zvířata. Nenechají Němcům nic než zčernalou zemi a rudoarmějci začínají vracet úder. Stále však brání široké úseky fronty,
zatímco je německé tanky objíždí, a sami se vystavují dalším obklíčením.

Andrej Jeremenko
velící Brjanskému frontu požádal o svolení se stáhnout a Ivan Koněv velící Západnímu frontu upozorňuje Stalina,
že riziko obklíčení roste, ale ani jednomu není dovoleno ustoupit. Mezitím se Hoepnerovy tanky
provalily sovětskou 43. armádou a zamířily na severozápad
obklíčit 20. a 24. armádu, zatímco se připravovaly na setkání
s Hothovými tanky u Vjazmy.

Hotha podporuje Straussova 9. armáda, ale i když byl už 3. října
pouhých 60 km od Vjazmy, zastavily ho Koněvovy protiútoky,
které mu způsobily těžké ztráty. A přesto se obrněné kleště
třech tankových skupin pomalu uzavírají. První dny v týdnu
je nezvykle teplé počasí a náčelník štábu
Franz Halder si do deníku zapsal: „Operace Tajfun
se vyvíjí klasickým směrem. Nepřítel drží klidné úseky fronty, což nám usnadní vytvoření kapes.“ Na jižním křídle ofenzívy urazil Guderian za jeden den
240 km a už 3.

října dobyl Orel. Ale ne s hlavním uskupením. Do města vstoupila 6. rota
Arthura Wollschlaegera s jen čtyřmi tanky a stočtyřicetitisícové město
udržela do příjezdu posil několik hodin. Znamenité, to ano, ale Guderian
tím spotřeboval skoro veškeré palivo a k Moskvě má ještě daleko.

Na rozdíl od června
nemá luftwaffe vzdušnou převahu a rudé letectvo
Němcům na zemi pěkně zatápí, zatímco se na obloze
odehrává několik vzdušných soubojů. Němci v nich nemají takovou výhodu,
jak byste čekali. Před pár měsíci
měli kvalitativní náskok, ale týdny a týdny bojů
daly vzniknout skvělým sovětským pilotům. Co se týče německých es, tak číslo 4 Heinrich Hoffmann
byl 3.

října sestřelen u Jelni, číslo 3 Hermann-Friedrich Joppien
zemřel v srpnu, číslo 2 Heinz Bär je po havarijním
přistání stále v nemocnici a číslo 1 Werner Mölders
je se 101 sestřely z propagandistických důvodů
stažen z bojových operací. Každopádně Guderianovy tanky
nemohou využít svého úspěchu a zamířit k Tule,
dalšímu cíli, kvůli nedostatku paliva. A 5.

října zastavuje
nedostatek paliva také Hotha. Samotný Albert Kesselring
létá v zálohách své přetížené luftwaffe. Ale některé německé jednotky
mají kromě paliva i jiné problémy. Langermann-Erlancampova
4. tanková divize se 6. října snaží
postoupit z Orelu na Mcensk, ale je nucena ustoupit, ne nepřátelskou početní převahou,
ale nepřátelskou bojovou převahou. V útoku přesto pokračovala,
ale na konci týdne jí zbývalo jen 30 akceschopných tanků
a nedobyla ani píď území.

„Některé jednotky Rudé armády
se očividně naučily bojovat, a dokonce překonaly wehrmacht. Sám Guderian
po zhlédnutí části bitvy uznal: „Učili se.“ Ale učili se dostatečně rychle? 5. října obdržel sovětský
náčelník štábu Boris Šapošnikov zprávu, že 20km německá kolona
postupuje bez odporu na Juchnov, který leží asi ve třetině cesty,
zhruba 150 km, k Moskvě.

Šapošnikov zprávě nevěřil, ale když ji potvrdila dvě letadla,
řekl o ní Josefu Stalinovi. Nespornou pravdou je, že Němci operují za sovětskými liniemi
a mezi nimi a Moskvou nic nestojí. Stalin přikázal poslat do boje všechno
a zadržet Němce na týden, než dorazí zálohy. Nová obranná linie má být vystavěna
110 km západně od Moskvy kolem Možajsku. Západní, Záložní a Brjanský front
nyní dostaly svolení ustoupit, ale opět to vypadá, že už je pozdě.

7. října je katastrofa nevyhnutelná. Georgij Žukov dorazil z Leningradu
chopit se obrany Moskvy a ihned uviděl rozsah katastrofy. Západní i Záložní front
jsou v obří kapse kolem Vjazmy a cesta k Moskvě je otevřená. Ale Vjazma není jedinou kapsou. 17.

tanková divize Hanse-Jurgena von Arnima,
která je součástí Guderianovy bandy, má 5. října jen 30 akceschopných tanků, ale o den později dobyla Brjansk
a mosty přes řeku Děsnu. 8. října je kapsa
u Brjansku jakžtakž utěsněna a tři sovětské armády –
3., 13. a 50. – jsou odříznuty. V této chvíli dovezli
dostatek paliva na sever Hothovi, který přečkal sovětské protiútoky
a nyní míří na jihovýchod k Vjazmě, přičemž některé tanky
Hanse von Funcka vjely do města. Hoepnerovy předsunuté tanky
dosáhly Vjazmy z jihu 7.

října. Ve vjazemské kapse jsou nyní uvězněny
sovětské 16., 19., 20. a 24. armády. Tyto dvě kapsy představují pro velitele
SA Střed Fedora von Bocka úspěch, který možná předčí
i Minsk se Smolenskem. Hodně mu pomohlo
teplé počasí bez dešťů. Ale jak jsem řekl,
tak počasí se 6. října změnilo. Je chladněji a po dešti přišel sníh. 7. října se cesty proměnily v bláto. „S cestami na Moskvu otevřenými, skoro žádnými obrannými postaveními a třemi německými tankovými skupinami
200–350 kilometrů od hlavního města byl začátek rasputice vítanou událostí.“ Při útěku z brjanské kapsy v noci
ze 6.

na 7. října, když začalo pršet, si Vasilij Grossman,
jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, zapsal do deníku: „Prší, sněží, padají kroupy,
půda je bezednou bažinou, blátem pochodují a projíždí
tisíce a tisíce bot, kol a pásů.

A každý je zase šťastný. Němci musí uváznout
v našem pekelném podzimu.“ Ale německá morálka
je po těchto dvou triumfech na vrcholu a už plánují další kroky. Hothova 3. tanková skupina
zamíří severovýchodně ke Kalininu. Tím převálcuje křídlo
Severozápadního frontu. Hoepnerovy tanky
zamíří na Moskvu se vším, co není potřeba u vjazemské kapsy.

Hoepner nemá radost,
že nemůže odjet se všemi jednotkami, ale Kluge je neoblomný, a tak mnoho mužů u Vjazmy zůstane. Guderian trvá na tom,
že kapsu má vyčistit pěchota, takže z jeho 2. tankové armády – která byla 5. října vytvořena
z jeho 2. tankové skupiny – má u brjanské kapsy
zůstat jen Lamesonův sbor, zatímco Schweppenberg
má zamířit na Tulu a poté na Moskvu a Kempf má dobýt Kursk
a poté podpořit Schweppenberga.

Guderian však odvolá rozkaz OKH
a pošle Kempfa k Seveku. Vzhledem k situaci s palivem
to jsou optimistické cíle, ale Němci se vezou na vlně optimismu. Ve skupině armád Jih je tento týden z velení 17. armády odvolán
Carl-Heinrich von Stulpnägel. Oficiálně kvůli nemoci, ale ve skutečnosti
kvůli příliš opatrnému postupu.

Je nahrazen Hermannem Hothem. Já vím. Hoth chce zůstat se svými tanky, ale armádní velení
je technicky vzato povýšení, takže 9. října vyrazil ke SA Jih
a nahradil ho Georg-Hans Reinhardt. V deníku SA Střed z toho dne stojí: „Rozkaz pro všechny sbory zní: Vpřed!

Vpřed! Vpřed!“ A nacistické noviny
Volkischer Beobachter napsaly: „Tažení na východě je rozhodnuto!“
A „Bolševická armáda poražena!“ Jejich ofenzívě ale dochází čas. Zásoby paliva nahromaděné
u Homelu, Roslavlu a Smolenska už po prvním týdnu Tajfunu docházejí a počasí postup na konci týdne
na některých místech zastavilo a 10. října na konci týdne se početná uskupení Rudé armády
snaží probít z vjazemského obklíčení.

Ale Němci postupují také na jihu. Kleistova tanková armáda
byla v pohybu jižně od Poltavy a po porážce sovětské 12. armády
zamířila na Melitopol. Tam 7. října
obklíčila 6 sovětských divizí. Ty patří Charitonově 9.
a Smirnovově 18. armádě. Sověti utrpěli těžké ztráty
a Smirnov byl zabit, ale na konci týdne
se Sověti z pasti probojovali a uprchli podél Azovského pobřeží.

Kleist je pronásleduje až k řece Mius, kde ale musí zastavit a přeskupit se. Němci nejsou jediní,
kteří se tento týden přeskupují. 4. října dorazila do Egypta britská
22. obrněná brigáda 7. obrněné divize. Měla dorazit už v polovině září a ještě bude muset být vybavena
pro pouštní boj a posádky přecvičeny, ale armáda velitele válčiště
Clauda Auchinleka roste a za měsíc nebo dva
bude možná připravena na novou ofenzívu.

Tu povede Alan Cunningham,
který zvítězil v Habeši. Připravují ji už několik týdnů. Nejdříve měli dva odlišné plány. Postoupit k Jalu a odříznout
zásobování Osy jižně od Benghází, nebo postoupit na Tobruk
s klamnými útoky vedenými na jih. První možnost
nedovoluje koncentrovat tanky a spoléhá na zapeklité zásobování, takže 3.

října se rozhodli,
že zvolí druhou možnost – útok na Tobruk. Rommel se bude muset rozhodnout, jestli dovolí Britům
prolomit obležení Tobruku, nebo jestli vyšle své tanky
proti početnějším britským tankům, v což Auchinlek a Cunningham doufají,
aby mohli jeho tanky zničit. A jsme na konci týdne. Týdne německých úspěchů
a blížící se sovětské katastrofy, ale také týdne
zlých meteorologických znamení. Německá logistika je v troskách, jak jsme viděli,
ale alespoň morálka je vysoko.

Triumf vůle, proti všem a všemu,
je středobodem nacistického étosu. Vždyť tak pojmenovali i jeden
z velkých propagandistických filmů. Avšak nebezpečím
spoléhání na morálku je, že začnete věřit
více pocitům než faktům. Dr. Fritz Meske napsal 9. října
v Deutsche Allgemeine Zeitung: „Počasí má nezanedbatelný vliv
na vedení války motorizovanými armádami. Avšak ani tankové divize,
ani zásobování, a už vůbec pěchota nejsou tak křehké,
aby je zastavil déšť.

Navzdory dešti a rozbláceným cestám
jsme uzavřeli obří obklíčení. Počasí je stejné pro útočníka i obránce a neovlivňuje bojovou sílu ani morálku, která je pro výsledek bitvy klíčová.“ Němci mají morálku, ale nemají cesty,
palivo ani příznivé počasí, takže pro své vlastní dobro musí doufat,
že má dr.

Meske pravdu. Žena, která natočila Triumf vůle,
byla Leni Riefenstahlová. Natočili jsme o ní životopisnou epizodu,
kterou můžete zhlédnout přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne
je PCman312. Hádám, že je to Pacman312,
protože to by bylo super, a každý, kdo má rád pacmana,
je můj kamarád, ještě když nás podporuje. Pokud chcete vidět více obsahu ode mě, Astrid, Spartyho
a celého týmu včetně Pacmana, narukujte do armády
na timeghost.tv a pacman.com.

Tedy patreon.com. Nezapomeňte nás odebírat
a zapnout upozornění. Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink
pro www.videacesky.cz