Sovětům přichází posily ze Sibiře

Zaútočíš na koho? I na toho? Na toho taky? Počkej, na ty všechny? Nenapadlo tě,
že se tě někdo pokusí zastavit? Ale ti jsou neutrální. 24. října 1941. Zabijí jednoho tvého,
ty zabiješ jednoho jejich.

Ale co když je to nezastaví? Zabijí jednoho a ty padesát? Sto? Kolik jich musí padnout, aby se vzdali? DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden se Němci přiblížili
k Moskvě, kde vypukla panika, i když déšť, bláto a sníh
veškerý pohyb ztěžoval. Přesto wehrmacht
uzavřel dvě obří kapsy a zajal stovky tisíc rudoarmějců.

Také jsem pár minut mluvil
o politické situaci v Japonsku, kde Fumimaro Konoe
rezignoval na post premiéra. 18. října jej nahradil
válečný štváč Hideki Tódžó. Japonsko plánuje brzy začít
válku v jižním Pacifiku, aby si zajistilo potřebné suroviny. Jediné námořnictvo,
které tomu může zabránit, je to neutrální americké.

22. října probíhá v Tokiu nácvik
protivzdušné obrany a výpadku energie. Japonské průzkumné letadlo také
přeletělo z Indočíny nad Malajsií. Pilot ohlásil, že by letiště
Kota Bharu a Alor Setar měla být v případě
invaze primárními cíli. 18. října je v Tokiu se svými komplici
zatčen sovětský špion Richard Sorge. Byl to on, kdo varoval Stalina
před německou invazí do SSSR, která je tento týden v plném proudu. Minulý týden jsem hovořil
o uzavření vjazemské kapsy, ale nezmínil jsem brjanskou kapsu, ve které se rovněž vzdaly
stovky tisíc rudoarmějců.

Její nejsevernější část
byla utěsněna minulý týden a tento týden 18. října
prohlašuje velitel SA Střed von Bock za uzavřenou i jižní část. Zbytky Brjanského frontu však
zdržovaly Guderiana už dva týdny, čímž Rudé armádě poskytly
čas vybudovat nová postavení, a také tento měsíc
připravily Guderiana o 4 000 vojáků, čímž jeho celkové ztráty od začátku
tažení narostly na 45 643 vojáků, což ho velice znepokojuje, protože poskytnuté zálohy postrádaly
zkušenosti a houževnatost ztracených vojáků.

Co se týče jeho cíle Moskvy, tak tam 18. října
dorazily jednotky ze Sibiře. Jednotky začnou brzy přijíždět
z celého rozhlehlého Sovětského svazu. 19. října je v Moskvě
vyhlášeno stanné právo a stav obležení. Josef Stalin trvá na tom,
že ve městě zůstane, i když většina vlády odjela.

500 000 mužů a žen bylo zmobilizováno a pověřeno vykopáním 8 000 km zákopů
a protitankových příkopů kolem Moskvy. Bylo položeno 300 km ostnatého drátu. Němci jsou jen 100 km od města. Klugeho 4. armáda už několik dní
postupovala na možajskou obrannou linii podél minské,
varšavské a kyjevské dálnice. Západně od Moskvy Sověti nyní sloučili
Západní a Moskevský záložní front s 5., 16., 43.

a 49. armádou
bránící Možajsk, Volokolamsk, Malojaroslavec a Kalugu. Boje o tato čtyři města
pokračují po celý týden, i když Kaluga již padla
a mrazivé počasí, obleva a deště vytváří ty nejhorší
možné podmínky pro boj. Možajsk a Malojaroslavec
padly 18. října a Němci pomalu,
ale soustavně postupují. 21.

října padl Naro-Fominsk. Dále na severu padl minulý týden Tver,
což je důležitý strategický bod. Nikolaj Vatutin dostal rozkaz zformovat
zvláštní operační skupinu a dobýt ho zpět. Tu tvoří dvě střelecké divize,
dvě jízdní divize, tanková brigáda a motocyklový pluk. Celý týden zuřily v oblasti tuhé boje,
avšak město zůstalo v německých rukou. Tato skupina je nově součástí
Koněvova Tverského frontu. Na konci týdne se v Tveru setká Straussova
9. armáda s Reinhardtovými tanky, odkud plánují vyrazit na Toržok.

Ale i když Němci mají v Tveru letiště
a denně přiváží 30–50 m³ paliva, postupující tanková divize
spotřebuje za den až 220 m³ paliva. Reinhardtovy tanky
prozatím zůstanou v Tveru. „Rychlý postup,
který na začátku října roztříštil Sověty, protože cesty byly suché a tanky
koncentrovanější, nyní nebyl možný. Hoepnerova tanková skupina
zaměstnaná frontálním postupem rychle vysávala zdroje SA Střed, které přetížený zásobovací
systém nebyl schopný nahradit.

Rovněž opuštění mnoha těžkého vybavení
v zájmu zachování rychlého postupu připravilo německé velitele
o palebnou sílu, kterou potřebovali k prolomení
betonových bunkrů a obranných pozic
nových sovětských linií.“ Přesto se očekává, že budou Žukovova
slabá uskupení smetena z cesty a Hoepner a Kluge
brzy dorazí do Moskvy. Guderianův postup na jih
na Tulu má začít 23.

října. Gotthard Heinrici,
jeden z jeho velitelů sboru, napsal 23. října své rodině, že náklaďákům trvá
36 hodin ujet 35 kilometrů a že cesty jsou poseté
mrtvými koňmi a porouchanými vozidly. Guderianovy předsunuté jednotky
si hned první den stěžují, že nemohou postoupit,
protože nemají dostatek paliva, ale Guderian
jim nehledě na to přikáže postoupit. Den předtím se velitel armády
Walther von Brauchitsch zeptal Bocka na názor
na útok k Voroněži.

To je ve skutečnosti Hitlerův nápad. Podle Bocka je to příšerný nápad, protože vzdušnou čarou
by to vojáci měli 285 km na jihovýchod. Na jeho názor se ale nehledí
a 24. října přišel rozkaz, aby se jižní jednotky SA Střed
přeskupily a zamířily na Voroněž. Hitler, jak víme, na názory
polních velitelů nehledí často. Už v noci 21.

října řekl: „Nikdy jsem nechtěl velet armádě. Pokud se zabývám vojenskými problémy, tak proto, že vím,
že by nikdo nepřišel s ničím lepším.“ Takže Guderian bude pokračovat k Tule, ale některé jeho jednotky
budou poslány k Voroněži s Weichsovou 2. armádou,
která je nyní u Kursku. Ale podívejme se na další válčiště. „Zatímco se německá a sovětská pozornost
soustředila na postup wehrmachtu na Moskvu, stejně významné události se vyvíjely
na severozápadní a jižní strategické ose.

I když nenaplnily
Hitlerovy strategické ambice, připsaly si v říjnu
SA Sever a Jih spektakulární úspěchy.“ Na severu Žukov před pár týdny
zastavil Leebův postup na Leningrad. Leeb nyní plánuje
město ještě více izolovat jeho obklíčením z východu
Schmidtovým XXXIX. motorizovaným sborem – jeho posledním, neboť zbylé tanky
zamířily na jih na Moskvu. Plánuje zamířit na severovýchod
a dobýt Tichvin a Volchov, poté se setkat s Finy východně
od Ladožského jezera u řeky Svir a poté prostě Leningrad vyhladovět.

Další jednotky obejdou
Ilmeňské jezero ze severu a z jihu a na dalších místech přetnou
železnici z Leningradu do Moskvy a poté se připojí
k nejsevernějším jednotkám SA Střed. Na konci minulého týdne
překročil Schmidt řeku Volchov, rozdrtil sovětskou 52. a 4. armádu a tento týden 23.

října
obsadil Malaju Višeru. Na jihu Kleistova 1. tanková armáda
prozatím odpočívá v Taganrogu. Ale Reichenauova 6. armáda
a nyní už Hothova 17. armáda postupují z Poltavy a Mirhorodu. Sovětské armády,
kterým čelím, nebo spíš které drtí, jsou 6. a 38. armáda, které se snažily
reorganizovat po kyjevské katastrofě. Po obklíčeních u Brjansku,
Vjazmy a kvůli obraně Moskvy jim nemůže Stavka
poslat žádné zálohy, takže rudoarmějci mají rozkaz
stáhnout se k řekám Severní Doněc a Mius.

Stahují se celý týden, i když Reichenau útočí
na 38. armádu v Charkově. Stavka však zvládla zformovat 56. armádu pod velením Fjodora Remezova
pro obranu Rostova a Kavkazu. 24. října padl Charkov. 18. října Mansteinova
11. armáda zaútočila na Krym. Krymský poloostrov je důležitým cílem. Nachází se na něm hlavní
černomořská základna Sevastopol a Kerčský poloostrov na východě
je vstupem na Kavkaz.

Za Mansteinem
postupuje rumunská 3. armáda a proti nim stojí
Kuznětsovova 51. nezávislá armáda. Kuznětsov je však odvolán
a nahrazen Pavlem Batovem. Tyto jednotky
byly nedávno evakuovány z Oděsy. Mají 4 jízdní divize a 12 střeleckých, avšak Kuznětsov se obával vylodění,
a tak rozmístil muže podél pobřeží a neponechal dostatečné síly
k obraně severních přístupů.

Takže Manstein
si celkem rychle připisuje velký úspěch a po celý týden je v pohybu. A 23. října
je sovětské velení reorganizováno. Žukov přebírá velení
nad severní polovinou fronty a Semjon Timošenko
nad jižní polovinou. Ale na nynějším a bývalém
sovětském území neumírají jen vojáci. 22. října začíná masakr v Oděse. Potrvá dva dny a během něj
zemře přes 25 000 Židů.

Masakr začíná po výbuchu bomby – kterou Sověti při ústupu
nastražili ve městě – která na rumunském velitelství
zabila přes 60 rumunských vojáků, včetně velitele.
Ze sabotáže byli obviněni Židé. První den jich byly tisíce oběšeny
a mnohem více tisíc vyvedeno z města. Mnoho jich bylo zastřeleno,
další byli upáleni zaživa a ostatní zabiti výbušninami
v uzavřených budovách. Tento týden
dochází i k jiným odplatám.

20. října je zavražděn Karl Hotz,
německý velitel v Nantes. V odplatě mělo být zastřeleno 50 lidí,
2 byli nakonec ušetřeni. Jinde Němci uplatňují systém 100 místních
za každého zabitého Němce a 50 za každého zraněného Němce. Tento týden došlo k masakrům
také v Kraljevu a Kragujevaci. První se odehrál po útoku partyzánů
a četniků na německou osádku v Kraljevu. 10 německých vojáků bylo zabito
a 14 zraněno.

V odvetě bylo zavražděno
zhruba 1 750 lidí. Druhý masakr přišel 21. října po zabití 10 Němců
a zranění dalších 26. V odplatě bylo zabito 2 324 lidí,
většinou srbských chlapců a mužů. Oba masakry
však mají okamžité dopady. Němci považují masové vraždění
Srbů za kontraproduktivní, protože se tím připravují o dělníky
a vhání lidi do náruče rebelům. Draža Mihailović, vůdce četniků, došel k závěru, že další četnické útoky
povedou k dalším zbytečným srbským obětem, takže své partyzánské aktivity zeslabí.

Těmto událostem
se zde věnuji jen povrchně, protože více do hloubky je pokrýváme
v sérii Válka proti lidskosti. Některé zmiňujeme na Instagramu,
kde pokrýváme válku den za dnem. Co se týče týdenního pokrytí války,
tak tento týden je u konce. Němci navzdory počasí
postupují na všech třech frontách, Japonsko se připravuje na válku
a zatýká super špiona a na okupovaných územích
dochází k odplatám.

Na rozdíl od německého vrchního velení
si Josef Goebbels nemyslí, že se po pádu Moskvy přihrnou nabídky
o příměří, stejně jako po pádu Paříže. „Goebbels byl k takto přehnaným
očekáváním čím dál skeptičtější. Věděl, že pokud se brzy
nezhroutí sovětský odpor, zhroutí se německá podpora války. Z tohoto pohledu to nebyli jen Sověti,
kteří měli s bitvou o Moskvu co ztratit. Německo se veřejně
naparovalo tak moc, že prestiž celého nacistického státu,
včetně opěvovaného wehrmachtu, byla reálně veřejně ohrožena.“ 19.

října si italský ministr zahraničí
hrabě Ciano napsal do deníku: „Příchod zimy
sledují s obavami všichni. Tolik iluzí bylo vytvořeno,
záměrně či náhodou, o krátkosti konfliktu
a snadném vítězství.“ Den předtím napsal
o německém postupu na Moskvu: „Nezačali s vítěznou písní příliš brzy?“ Vítěznou písničku
zpívali už od 22.

června. Možná už začíná být ohraná. Zmínil jsem zatčení
špeha Richarda Sorgeho. Jeho příběh je fascinující
a my o něm natočili životopisnou epizodu. Můžete se na ni podívat přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne
je Cash Otts a jeho matka Noelle, kteří využívají náš pořad
k domácí výuce. Armáda financuje tento pořad,
speciální epizody a Válku proti lidskosti, náš Instagram a další věci,
takže narukujte na timeghost.tv a patreon.com a pomozte nám tvořit
více skvělého obsahu.

Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink
pro www.videacesky.cz