Dylan Moran o konverzaci se ženami

Myslím, že občas každý muž
závidí ženám a chce být ženou, jen aby mohl říkat věci,
které ženy říkají. Jednou jsem ženě, se kterou jsem byl,
položil jednoduchou otázku. "Jedla jsi někdy bažanta?" Celkem přímá otázka, že? Uzavřená otázka,
stačí jednoduše odpovědět. A ona řekla krásnou věc. Řekla...

Zamyslela se a pak řekla: "Ani ne." Co to znamená?
Co to sakra znamená? Vysála ho a pak ho nechala tak? Hodil jí ho někdo do pití? Co se stalo? Olízla ho ve sporťáku? Co?

Co? Jindy jsem zase platil za taxík a když jsem vystupoval, tak jsem špatně došlápl. Špatně jsem došlápl a věděl jsem, že spadnu. A neměl to být dobrý pád. Takový ten "bum, tak jsem spadl". Měl to být takový ten trapný
"jejda, zdá se, že padám..."

Pardon, haha. A ona po tom skočila
jak slepice po flusu. Okamžitě přiskočila a říká: "Co to jako děláš?" "Ale nic, jen zabíjím čas." A myslím, že muži také
často ženám závidí jejich radar, tu citlivost,
kterou ženy mají. Když vám totiž manželka
nebo přítelkyně řekne, že si jde do kavárny sednout
s tamtou a tamtou a za chvíli bude zpátky.

A když se vrátí,
vy se ptáte, jak se ta dotyčná má. A ona odpoví, že nic moc. Nic moc. Časné stádium cukrovky, taky má milence,
což je komplikované. A taky je dost dobře možné,
že přijde o práci. A vy se divíte a ptáte se, jak je možné,
že tohle vše zjistila za 15 minut.

"Tohle všechno ti řekla?" "Ale ne, neřekla nic.
Ale nedopila čaj." Což je o dost sofistikovanější
než konverzace mezi muži. Její pravidla jsou velmi jednoduchá. Mluvit můžete, když má ten druhý
u obličeje skleničku s pitím. Když ji zase odloží, možná bude chtít něco říct. Musíte přestat mluvit.

A samozřejmě se
navzájem neposloucháte, protože pijete a mozek
se vám plní tekutinami. Proto, když se po setkání s někým,
koho znáte dvacet, třicet let, vrátíte domů k manželce
nebo přítelkyni a ona se zeptá, jak se dotyčný má,
odpovídáte jen: "Jak to mám vědět?" "Vždyť jste spolu byli osm hodin!" "Jen jsme si dali skleničku. Ticho buď." Překlad: Xardass
www.videacesky.cz