Eminem - When I'm Gone

Pamatuji si, když jsem tu byl poprvé. Prožil jsem drsných šest let. A jsem šťastný,
že už nejsem tím člověkem. Stejně tak moje žena. Děkuji vám, že jste mi to umožnili. To je vše,
o co jsem se chtěl podělit.

Chtěl by se nám dnes večer
ještě někdo s něčím svěřit? Jo. - Jmenuji se Marshall.
- Ahoj, Marshalle. Tohle je můj život.
Tak, jak bych ho popsal já sám. Milovali jste někdy někoho natolik,
že byste za něj dali ruku? Nemyslím ten výraz,
ale doslova dali ruku. Když ví, že jsou ve vašem srdci,
a vy víte, že jste jejich brnění. A zničili byste každého,
kdo by se jim pokusil ublížit.

Ale co se stane, když se
karma obrátí a pokouše vás. A vše, na čem vám záleží,
na vás zničehonic spadne. Co se stane, když je
z vás hlavní zdroj bolesti? "Podívej, co jsem udělala, tati."
"Taťka musí stihnout letadlo." "Tati, kde je maminka?
Nemůžu ji najít, kde je?" "Co já vím, běž si hrát,
Hailie zlatíčko, taťka má práci." "Píše totiž písničku
a ta se sama nenapíše." Akorát do tebe šťouchnu
a houpat už se budeš muset sama.

Otočíš se k té svojí písničce
a jí řekneš, jak ji máš rád. Uhodíš její matku, která
jako by jí z oka vypadla. To je Slim Shady.
Jo, zlato, Slim Shady je blázen. Díky Shadymu žiju, ale dneska
už Shady šel dávno na kutě. Až budu pryč, přenes se
přes to a netruchli, raduj se pokaždé,
když uslyšíš můj hlas. Nezapomeň, že se na tebe
seshora s úsměvem dívám. A vůbec nic jsem necítil,
tak nepodléhej bolesti a usměj se na mě.

Až budu pryč, přenes se
přes to a netruchli, raduj se pokaždé,
když uslyšíš můj hlas. Nezapomeň, že se na tebe
seshora s úsměvem dívám. A vůbec nic jsem necítil,
tak nepodléhej bolesti a usměj se na mě. Každou noc se mi zdá,
jak Hailie houpu na houpačce. Ona křičí, nechce už,
abych zpíval. "Maminka kvůli tobě brečí.
Proč? Tak proč maminka brečí?" "Zlatíčko, ale tatínek už vás neopustí."


"Akorát lžeš, tati." "To říkáš pokaždé.
Vždycky říkáš, že už je to naposled." "Ale já už tě nikam
nepustím, jsi můj, tati." Staví před dveřmi zeď z krabic,
chce je zablokovat. "Prosím, tati, neodjížděj.
Nech toho, tati!" Sahá do kapsy, vytahuje
malinký přívěšek na krk. Je na něm fotka. "Tohle tě
ochrání, tati, vezmi si to s sebou." Zvednu hlavu a vidím
akorát sebe před zrcadlem. Tyhle zkurvený zdi snad mluvěj,
protože já je slyším.

Říkají: "Máš poslední šanci
to napravit, a to dneska." Tak už jim utíkej projevit
svou lásku, než bude pozdě. A jakmile projdu
dveřmi do ložnice, vše se promění v pódium, oni zmizí,
já stojím v záři reflektorů a zpívám... Až budu pryč, přenes se
přes to a netruchli, raduj se pokaždé,
když uslyšíš můj hlas. Nezapomeň, že se na tebe
seshora s úsměvem dívám. A vůbec nic jsem necítil,
tak nepodléhej bolesti a usměj se na mě.

Až budu pryč, přenes se
přes to a netruchli, raduj se pokaždé,
když uslyšíš můj hlas. Nezapomeň, že se na tebe
seshora s úsměvem dívám. A vůbec nic jsem necítil,
tak nepodléhej bolesti a usměj se na mě. 60 000 lidí je
doslova u vytržení. Opona se zavírá
a k nohám mi hází růže. Ukloním se a všem
poděkuji, že přišli. Křičí jak o život,
naposledy se podívám do davu.

Shlédnu dolů a nevěřím
svým vlastním očím. "To jsem já, tati. Pomoz mamince,
její zápěstí jsou celá od krve." "Ale zlato, vždyť jsme ve Švédsku.
Jak ses sem dostala?" "Pronásledovala jsem tě, tati.
Říkal jsi mi, že už nás neopustíš." "Lhal jsi mi, tati, a maminka
je teď kvůli tobě smutná." "Koupila jsem ti tuhle minci,
je na ní 'Nejlepší táta'." To je všechno, co jsem chtěla.
Dát ti tuhle minci. "Chápu tě.

Jak chceš,
my s maminkou odcházíme." "Ale počkej, zlatíčko."
"Je pozdě, tati. Už ses rozhodl." "Takže se koukej zvednout
a ukázat jim, že je miluješ víc než nás." "Přesně to oni chtějí,
chtějí tebe, Marshalle." "Neustále vyřvávají tvoje jméno."
Není divu, že nemůžeš usnout. Kopni do sebe další prášek.
Je mi jasný, že to uděláš. Rapuješ o tom. Paráda,
přesně takhle to má vypadat. Slyším potlesk, celou dobu
jsem byl zaslepený. Jak je to možné, že se
zavírá právě ta moje opona?

Otočím se, na podlaze
najdu zbraň a natáhnu ji. Přiložím si ji k hlavě, zařvu
"Chcípni, Shady!" a zmáčknu spoušť. Obloha se zatemní, můj život
se mi promítne před očima, letadlo, ve kterém jsem měl sedět,
spadne a shoří na popel. Tehdy se probouzím za zvonění
budíku, venku pějí ptáci. Je jaro a Hailie
se venku houpe. Nakráčím ke Kim, políbím ji
a řeknu jí, jak moc mi schází. Hailie se vesele usmívá
a mrká na svou malou sestřičku.

Skoro jako by chtěla říct... Až budu
pryč, přenes se přes to a netruchli, raduj se pokaždé,
když uslyšíš můj hlas. Nezapomeň, že se na tebe
seshora s úsměvem dívám. A vůbec nic jsem necítil,
tak nepodléhej bolesti a usměj se na mě. Až budu pryč, přenes se
přes to a netruchli, raduj se pokaždé,
když uslyšíš můj hlas. Nezapomeň, že se na tebe
seshora s úsměvem dívám. A vůbec nic jsem necítil,
tak nepodléhej bolesti a usměj se na mě.

Děkuji vám. Děkuji, že jsem
se vám mohl svěřit. Překlad: bakeLit
www.videacesky.cz