Historie bankovek: Mississippská bublinaExtra Credits

Naposledy jsme skončili u zavádění bankovkové doktríny, když lidi jako Nicholas Barbon začali se zásadní myšlenkou, že zlato a stříbro nemají žádnou vnitřní hodnotu, jen tu, kterou jim dáme. Což nevyhnutelně vede k argumentu, že zlatem a stříbrem jsme připoutáni k systému, který má všechny nevýhody komoditní měny, ale nezajišťuje nám nic lepšího, než co nám dají bankovky.

Dnes uvidíme, co se stane, když se někdo opravdu pokusí převést bankovkovou doktrínu do praxe. John Law. Syn bohatých skotských zlatníků a poté bankéřů. Až do 17 let se věnoval rodinnému podnikání. Ale když jeho otec zemřel, rozhodl se, že bankovnictví je pro něj moc čestné, a přestěhoval se do živější části Londýna. Zde rychle zjistil, že se mu ženy a karty líbí mnohem víc než fascikly a účtenky.

Žil si jako pán v nižším Londýně. Ale mezi kyprými ženami, vysokou módou a nízkými kartami musel několikrát běžet domů a požádat mámu o půjčku, aby vystačil. Ale vše vyústilo v konflikt jeden mlhavý večer na Bloomsbury Square. Law měl rivala jedné své milenky. Opilecká hádka vyústila v souboj. Čepele byly taseny. Krok, zásah. Jeden muž padl.

Rudá mezi dlaždicemi. Než mohl Law utéct, byl zadržen. Byl předveden před slavného soudce, Salathiela Lovella, a odsouzen k smrti. Zatímco čekal na šibenici, jeho přátelé a dobrodinci změnili jeho trest na zabití, a tak dostal pokutu a byl propuštěn. Ale rodina jeho soupeře tahala za nitky také a rozhodli se odvolat. Tentokrát Law musel zdrhnout. Hasil si to do Holandské republiky, užíval si kavárny, hazardní hry a možná ze všeho nejvíc akciový trh v Amsterdamu.

I když byl vždy intelektuálním jedincem, tak teprve tady začal zdokonalovat své myšlenky o hazardu i financích. Sledoval tuto republiku bez přírodních zdrojů jiných velkých evropských zemí, jak dominuje světové ekonomice, což podnítilo jeho myšlenky. Usoudil, že kdyby pochopil, co tam způsobilo takovou ekonomickou revoluci, mohl by ji přenést do národů s přirozenějšími výhodami.

Takže strávil půl desetiletí přemýšlením o problému. A tyto úvahy ho vedly k jedinému závěru. Byly to nabídka peněz a dostupnost úvěrů, které utvořily Holandskou republiku. A kde viděl zádrhel v dostupnosti peněz, a tedy i v dostupnosti úvěru? V zásobách zlata a stříbra. Pokud chcete půjčovat jen zlato a stříbro, musíte to zlato a stříbro mít.

A to dává vaší ekonomice strop, který, i když není absolutní, je mnohem pevnější než papír. A tak začal formulovat své pojednání „Peníze a obchod zváženy: S návrhem na poskytnutí peněz národu“ s cílem přimět své rodné Skotsko k vytvoření národní banky. Skotsko bylo bohužel chudé z rizikových středoamerických podniků a špatné sklizně. Skotové neměli náladu riskovat nějakou teorii. Aby toho nebylo málo, zákony o unii z roku 1707 nejenže zničily veškeré Lawovy šance na přesvědčení skotského parlamentu, ale také se stal psancem jak ve Skotsku, tak v Anglii.

A tak náš ironicky pojmenovaný hrdina prchl opět na kontinent. Příštích 10 let se pohyboval mezi Francií a Holandskou republikou, spekuloval, hazardoval a socializoval se. Ale Law se vždy poučil ze svých chyb. Už zkrátka jen nehazardoval. Teď to byl systém. Uvedl do praxe mnoho myšlenek, které si vzal z finančního světa.

Rozebíral hry, které hrál, a vypracoval skvělé tabulky výsledků. Dokázal vypočítat přesné šance za pochodu a udržet je v hlavě. A brzy se to vyplatilo. Nyní se neprosázel do chudobince, ale stal se jedním z nejbohatších Evropanů a shromáždil, co by dnes byly zřejmě stovky milionů dolarů jen z karet a tržních spekulací. Ale jeho hazardní hry mu daly ještě jednu věc.

Otevřely mu dveře. Byl přátelský, okouzlující a velmi dobře oděný. Když hrál po celé Evropě, vypracoval se k soukromým, velmi vysokým sázkám v Paříži. Sázkám, kde byli někteří z nejmocnějších mužů země. A v těchto zakouřených místnostech měl více příležitostí přesvědčit je o svých nápadech než ve Skotsku. A pravdou je, že ti muži byli připraveni být přesvědčeni.

Války Ludvíka XIV. nechaly státní pokladnu prázdnou a stát zatížily neskutečným dluhem. Nový regent a jeho rada hledali cestu ven. Takže když Law řekl, že má plán, poslouchali. Plán byl ambiciózní. Založí centrální banku, která převezme dost ekonomických funkcí státu, i vydávání peněz, které by měly podobu jeho milovaných bankovek.

A co je nejdůležitější, jeho plán financování byl geniální. Dovolil lidem nakupovat akcie v bance, platit jen šestinu hodnoty akcií v hotovosti a zbytek splácet obchodem s vládními dluhopisy, dluhy, které vláda dlužila. Plán byl geniální, protože Francouzi věděli, že vládní dluhopisy jsou bezcenné, protože vláda je nemohla splatit.

Ale většina dluhu, který vládu ochromil a který udržovala, byla dluhem, který měli Francouzi. Takže když ho všichni vyměnili, tento dluh zázračně zmizel. A lidé, kteří si mysleli, že byli zničeni bezcennými vládními dluhopisy, měli něco, co mohli prodat nebo vyměnit. Akcie v nové bance. Protože všichni nové bance věřili.

Geniální. A jak Johnova banka šlapala, všechno se zdálo v pořádku. Papírová měna byla mnohem stabilnější než stará stříbrná měna, nikdo jí nemohl oříznout hrany a padělky byly... no, trestány smrtí. Nyní, s první částí svého ekonomického systému v ruce, Law zahájil druhou část svého plánu. Založí obchodní společnost. S úplnou kontrolou nad ekonomikou založil monopol na obchod s francouzským územím Louisiany a dal monopol své společnosti jménem Společnost Západu.

Plán byl jednoduchý. Vydat akcie na 500 liber za akcii, patnáct procent platba předem a zbytek na splátky. A prodat dostatek těchto akcií, aby splatily zbytek vládního dluhu. Brzy, nakopnutá právními investicemi do společnosti, začala cena akcií růst, a to se rozneslo.

Tahle příležitost v Louisianě se nesměla propást. Law se stal vévodou z Arkansasu a brzy akcie skočily o 100 procent, pak o 1000 procent, pak o 3000 procent. Problém byl v tom, že z Louisiany nepřicházelo žádné bohatství. Když to všechno začalo, na území žilo pouze 800 Evropanů. A brzy se Law musel uchýlit k nabídnutí milosti zločincům, pokud si vezmou prostitutku a odjedou do Louisiany. Mezitím cena akcií vytvořila ještě větší poptávku po papírové měně.

Jak lidé rozhazovali nehledě na své akcie, které teď stály třicetinásobek původní ceny, inflace se vymkla kontrole. Jestli vám to z nějakého důvodu zní povědomě, tak se nemýlíte. Něco podobného se dělo na druhé straně kanálu. Brzy se Lawův systém, který měl za neúplatný, musel ohnout. Musel stáhnout část bankovek, snížit hodnotu oběživa a zakázat prodej nebo držení velkého množství zlata.

Ale jen tím dal lidem vědět, v jak špatném stavu Společnost Západu, a tím pádem i banka, byla. Brzy už to nevydrží. Utvořily se davy. V bance bylo rušno. A Law se opět ocitl v nočním kočáru a prchal z další země. Ale na rozdíl od svých protějšků přes kanál to Law nedělal z chamtivosti, ale spíše z touhy prosadit nápad, který mu nedal spát.

A zatímco jeho banka a obchodní společnost byly katastrofou, které Francii skoro složily, tak byly více neúspěchem v realizaci než v konceptu. A i přes toto katastrofální neštěstí tu byli Evropané, kteří uvažovali nad snad jeho nejslavnějším dohadem. Peníze jsou hodnota, za kterou je zboží vyměňováno, a ne hodnota, pro kterou je zboží vyměňováno. Přijďte i příště, až uděláme poslední krok k moderním penězům a vystoupíme ze zlatého standardu.

Překlad: Kara www.videacesky.cz