Historie bankovek: Původ směny

Jak lidstvo přijalo obdélníkové kusy dřevoviny jako něco, pro co pracovat od osmi do deseti hodin denně? Znáte nějaké bizarní platidlo, které ve videu nezazní? Napište do komentářů. Je to dost trhlý příběh. Tato změna z tvrdé měny, jako je zlato nebo stříbro, je opravdové terno. Bez ní by zřejmě nebyly dnešní masivní industriální a postindustriální ekonomiky. Tato změna způsobila revoluci v podnikání a navždy změnila způsob financování vlád.



Učení se o této velké změně proudu, jak jako lidský druh uvažujeme nad penězi, nám může pomoci uvažovat o historickém posunu, od vnímaní papíru jako peněz až po bity, digitální jedničky a nuly. Než začneme mluvit o lidech snažících se nahlodat jiné lidi, že papír něco stojí, a o tom, proč je to takové terno, musíme si nejdříve promluvit o vnímání peněz před papírem. Pokud se navrátíme k počátku společnosti, najdeme obchod.



Než se lidé začali poprvé usazovat, existují důkazy, že jsme si vyměňovali věci, které jsme vyrobili nebo našli. A když jsme začali obdělávat zem a tvořit společnosti, začali jsme se specializovat. A tudíž jsme nejen rádi obchodovali, byla to nutnost. Když přemýšlíme o obchodu, přemýšlíme o obchodu dálkovém. Myslíme na karavany s exotickým zbožím. Ale my si musíme promluvit o obchodu místním, protože tady narazíme na problém shody potřeb.



Nebo na něj narazíme všude, ale pokud ho nevyřešíme na místní úrovni, společnost se rozpadne a my nemůžeme mít specializované obchody známé už od nejranějších lidských skupin. Co je to tedy shoda potřeb? Je to základ, na kterém obchod existuje. Řekněme, že vyrábím trička a vy pěstujete jídlo. Jestli chcete tričko a já jídlo, boží, můžeme měnit. Ale jestli nechci vaše blbý jídlo nebo vy máte mých trik už dost, tak nemůžeme měnit, že ne?



A společnost tak má problém, pokud chci jídlo, ale vy nechcete trička. Možná bych mohl splašit někoho se třetím zbožím, které chcete, ale takto je spoustu času ztraceno obchodem. A jestli nenajdu něco jiného, za co byste chtěli měnit, budou trable. Tento problém je ještě hlubší, než si někdy myslíme, když zvážíme nedostatek chlazení a přepravy. Představte si, že jsem rybář a vy farmáři.



Řekněme, že chceme obchodovat. Jenže to má háček. Vy sklízíte jen jednou do roka. Nemůžu měnit za to, co ještě nemáte. A než něco sklidíte, budou ty ryby navíc, které jsem dnes chytil, pořádně zkažené. A i když se to může zdát jako velmi konkrétní příklad, obchod s jídlem byl zřejmě nejrozšířenějším obchodem starověku. Takže musíme najít třetí zboží, které oba chceme a za které můžeme měnit. A nebylo by příhodné, kdyby bylo nějaké všeobecné třetí zboží, které by každý chtěl a měnil za něj?



Odpadl by tak dlouhý řetězec výměn vždy, když bychom něco chtěli. Přichází peníze. Všechny peníze jsou třetím zbožím, které se nezkazí a shodneme se na tom, že má cenu, čímž se stává jednotkou směny. Meziprodukt, za který může být ostatní zboží vyměňováno. A i když si často představíme mince z drahých kovů k tomu vyrobené, tak pokud je to dost odolné a dost těžké na obstarávání, cokoliv může být penězi. Odbočka!



V historii jsme používali hodně ujetých věcí jako peníze. Třeba dobytek často sloužil jako peníze. Je poměrně odolný, vydrží roky, je praktický a poměrně vzácný. Když Evropané dorazili do Ameriky, jako měna často sloužil alkohol. Mohli jste doslova propít výplatu. Cigarety se často staly penězi vězňů a zajateckých táborů. Ve starověké Číně se peníze ve formě nástrojů a nožů staly jedním z prvních drahých kovových peněz.



A moje oblíbené. Obrovské vápencové donuty na ostrově Yap sloužící jako peníze. Jsou tak obří, že jakmile jsou přivezeny na ostrov, nikdo s nimi ani nehne. Jen si tam pamatují, kdo které vlastní. Tyto kameny musely být těženy mimo ostrov, protože na Yapu není žádný vápenec. A jednou, když se posádka vracela z těžební výpravy, udeřila bouře a kámen skončil na dně oceánu, ale posádka přežila a všem řekla, co se stalo.



A ostrované si řekli: „No co, furt to platí.“ Takže dodnes někdo vlastní ten obrovský kus kamenných peněz na dně moře. A i když je dnes dost nepoužitelný, tak byl tento kámen stovky let používán pro nákup a prodej věcí, i když ho nikdo nikdy neviděl. Což dělá z Yapu jeden z nejpromyšlenějších předmoderních měnových systémů. Ale pokud chceme mluvit o králi všech, o formě peněz, která se používala nejdéle a nejrozšířeněji po celém světě, musíme zmínit jednu věc.



Ne, zlato ne. I když to bych si tipl také. Ne, jsou to kauri ulity. Jsou odolné, nelze je padělat a bez moderních technik sklizně nejdou lehce získat, čímž nehrozí inflace. Konec odbočky. Zpět na cíl. Máme mnoho různých typů předmoderních peněz, včetně zlata a stříbrných mincí, které si s minulostí spojíme.



Ale všechny tyto typy peněz mají jednu věc společnou. Jsou tím, co nazýváme komoditní peníze, protože jejich cena je komoditou samotnou. I kauri byly považovány za vzácné a krásné a mohly být použity jako šperky, a tak měly také svou vlastní hodnotu. Také zlato má vnitřní hodnotu pro jeho nedostatek a použití. Jako měna je to tedy v pořádku. Vypadá bezpečně a rozumně.



Můžete věřit hodnotě té zlaté mince ve své ruce. A když jste zvyklí vyměňovat jednu věc za druhou, proč byste měnili něco cenného jako koně za něco bezcenného jako hromadu papíru? Ale zlato a kauri, to je jiná. Ale když vaše ekonomika roste, začíná tento systém mít jisté meze. Zaprvé, komoditní peníze jsou těžké. Pokud obchodujete ve velkém, je těžké je převážet. A je riskantní je převážet územím bez zákona.



Komoditní peníze se také často znehodnocovávají, když někdo, běžně člověk zodpovědný za to, aby si měna udržela svou hodnotu, zředí whisky, nebo vezme zlatou minci, roztaví ji, překová ji s menším množstvím zlata a pošle ji dál za stejnou hodnotu. Ale když se dostanete do gigantických ekonomik, tak nedostatek komoditních peněz, díky čemuž mají cenu, se stává nepřítelem. Vezměte si třeba zlato a stříbro.



Co když se ekonomika dostane do bodu, kdy ho zkrátka nemáte dost? Účinky tohoto jsme vlastně viděli u opiových válek, kde skončilo v Číně tolik anglického stříbra výměnou za čaj, že to způsobilo inflaci a bránilo základním ekonomickým transakcím doma. A nevyhneme se tomu obzvláště u moderních vládních financí a války. Co se stane se zemí, když musí drasticky zvýšit své výdaje, ale nezíská hotovost na pokrytí nákladů ani od těch, kteří jsou ochotni půjčit? Jak jistě uvidíme v budoucích dílech Extra History, zacloumá to s ekonomikou a i se schopností dál vést válku.



A opak je také pravdou. Měny založené na nedostatku podléhají změnám v nedostatku dané komodity, což může být problém, když někdo najde haldu vaší měnové komodity. Když Španělsko začalo přivážet obrovské množství zlata a stříbra z Ameriky, všechny měny na bázi drahých kovů v Evropě poznamenala inflace. Všechny ty zlaté mince tedy nebyly vůbec tak cenné, protože někdo právě hodil novou hromadu zlata na evropské pobřeží.



A když vláda nebo finanční sektor vykopává novou hromadu minerálů a vy neuřídíte vlastní fiskální politiku... no, špatné zprávy. Ale tyto nevýhody lze snadno vidět, pokud jste hlavou státu nebo pracujete s největšími transakcemi. Pokud jste ale prostý člověk na ulici a nějaký zazobanec chce vyměnit vaše obilí za tento pěkný lístek... To je papír?



Bylo by v pořádku, kdybyste cítili levárnu. Přijďte i příště, až se konečně ponoříme do původu bankovek a začneme řešit problém lidí, kteří se bojí vzdát svého starého zlata. Překlad: Kara www.videacesky.cz