Historie bankovek: Barbonova ekonomikaExtra Credits

V poslední epizodě jsme se dostali k neoficiálním začátkům bankovek. Tento týden se podíváme na rebely, kteří vytvořili intelektuální argument pro přijetí bankovek trochu oficiálnějším způsobem. Když jsme naposledy opustili Anglii v roce 1640, daly se do oběhu první neoficiální bankovky. A po roce 1660 vznikly ve Stockholmu první polooficiální bankovky, první bankovky tehdejší obdoby dnešní centrální banky, první bankovky, které začaly nahrazovat tvrdou měnu.

Ale s nimi přišel problém neregulovaného bankovnictví frakčních rezerv. Pamatujete, jak si zlatníci z Londýna uvědomili, že díky bankovkám můžou půjčit víc, než kolik mají zlata a stříbra? Ve Stockholmu to fakt vzali od podlahy. Brzy bylo v oběhu tolik bankovek, že si toho lidé ihned všimli. A když si toho všimli, spěchali do banky, aby své bankovky směnili zpět na mince, které ale nemohli dostat. A tady máte švédskou ekonomiku.

Je jasné, že tyto nové bankovky měly ještě své mouchy. Ale zpět do Anglie. O půl tuctu dalších občanských válek poté, co Karel I. rozjel díky své nucené půjčce celý tento bankovní cirkus. Píše se rok 1695. Angličané se právě nechali vykopat z kanálu Francouzi. A pokud víme něco o historii, tak to, že se nikdy nepoučí. Angličané tak založili centrální banku, Bank of England, aby získala peníze a pomohla zaplatit nové námořnictvo.

Proto vydávali bankovky. Ale myšlenka bankovek a jejich role v ekonomice byla v Anglii již několik let předmětem debat. A tak přichází první z rebelských ekonomických teoretiků, a ano, toto je jeho pravé jméno, Nicholas Kdyby-Pro-Vás-Ježíš-Kristus- Nezemřel-Byli-Byste-Zatraceni Barebone, který si logicky říkal Nicholas Barbon.

Otec Nicholase Barbona byl Chvála-Bohu Barebone, ano, vážně, který se jistě objeví v epizodách o anglické občanské válce. Nick Barbon začal jako lékař. Získal titul na univerzitě v Utrechtu a přešel ke Královské lékařské fakultě. Ale tohle bylo hodně o zachraňování lidí a málo o syslení velkého bohatství. A tak se Nicholas radši obrátil k nemovitostem a stavebnictví. Naštěstí měl volno, když v roce 1666 zachvátil Londýn velký požár a spálil asi 13 tisíc domů a udělal ze šestiny obyvatel bezdomovce.

Hurá! Barbon to považoval za skvělou příležitost, jak obnovit většinu Londýna, a dokonce ho nelegálně přetvořit. Pokud jste někdy byli v západním Strandu nebo Bloomsbury, tak tyto oblasti existují, protože Barbon neposlouchal žádné z omezení o zákazu stavby mezi Londýnem a Westminsterem. Podle něho tam byla otevřená půda, kde bylo snazší stavět.

Jo, je tu volno, protože je tu nelegální stavět. Ale co s tím? Zbourají ty postavené domy? Už stojí, tak klídek. A odteď nic nebylo nemožné. Barbon se dostal do byznysu prodejem požární pojistky ve městě, které blaflo. Potom si uvědomil, že by mohl vynalézt hypotéku. Nevím, jestli byl úplně první člověk, který vynalezl moderní hypotéku, ale určitě byl prvním významným hráčem v Anglii.

Založil Národní zemskou banku a začal vydávat půjčky zaručené domy nebo majetkem lidí. Poté měl několik stáží v parlamentu, hlavně aby se vyhnul stíhání, a pak odešel do důchodu psát. A jsou to knihy a myšlenky, které nás zajímají, protože zatímco jsem žertoval o jeho divoké a nenasytné chamtivosti, byl vysoce inteligentní a je dost těžké popsat ho jako zlého. Všechny věci, které udělal, skončily nakonec dobře.

A jeho knihy ukazují, že to věděl. Pojištění lidí proti ohni mu zajistilo zaručený zisk, ale také vytvořilo pro anglickou ekonomiku mnohem větší stabilitu. Požáry byly stále důležitým tématem, ale už ne velkým ekonomickým problémem. Teď každý přispěje, aby se pomohlo těm, kterým vyhořel dům nebo obchod, a on slízne smetanu. Skvělé pro ekonomiku. A hypotéky? Dnes bereme hypotéku jako způsob, jak nás banky utiskují, ale v Anglii bylo takové jmění v nemovitostech, že bylo pro hospodářství obřím tahounem.

Když si lidé koupili dům, ty peníze zůstaly v domě. Neprocházely ekonomikou, nefinancovaly podniky, jen tam trčely, dokud se je někdo, o generace později, nerozhodl prodat. Ale hypotéka, největší aktivum, na které si většina lidí půjčila, nyní pomáhala s řízením ekonomiky. Místo toho, aby prodávající dostal peníze a kupec dostal nevýnosný dům, hypotéka tuto hodnotu uvolnila.

Nyní můžete za svůj dům utrácet a také v něm žít, takže peníze mohou kolovat ekonomikou znovu a znovu. A Barbon byl také jedním z prvních, kteří oddělili morálku a výdaje, což zní ďábelsky, přiznávám, ale až do této chvíle bylo hodně peněz v rukou církve, která chtěla, aby všichni žili co nejprostší život. A to je v mnoha ohledech dobrá rada, ale ne pro dynamickou ekonomiku.

Barbon obhajoval módu a inovace, protože nutily lidi nakupovat nové zboží, než úplně spotřebují to předchozí, čímž vytvoří poptávku. A i když ještě nejsme u Adama Smitha, tak základní koncept poptávky vytvářející nabídku a růst ekonomiky je v Barbonově práci. Ale pro nás jsou asi nejdůležitější prací jeho argumenty proti merkantilismu. Merkantilismus byl tehdy hnací politickou a ekonomickou teorií ve většině Evropy.

Je to takový druh vnímání zemí ve stavu věčné hospodářské války. Cílem každé země bylo získat pro sebe tolik zlata a stříbra, kolik jen šlo, a pokusit se nikomu jinému nic nedat. Jinými slovy bylo cílem nechat váš stát zcela soběstačný. Dovážet co nejméně a vyvážet co nejvíce. Kolonie měly nasytit mateřskou zemi a nesměly obchodovat s jinou zemí než se svou koloniální mocí. A když se muselo dovážet, cílem bylo dovážet pouze suroviny, které mohly být ve vaší zemi přeměněny na cennější hotové zboží.

Zatímco dnes vidíme mnoho důvodů, proč každá země snažící se vyrábět každý druh zboží je hrozný nápad, tak dává merkantilismus větší smysl u ekonomik s komoditními penězi jako zlato a stříbro. Pokud celá vaše ekonomika stojí na zlatu a stříbru, pak vaše ekonomika může být jen tak velká jako vaše množství zlata a stříbra. Zatímco mnozí začínali vidět toto dilema, Barbon se s tím nepáral.

Řekl, že ani zlato, ani stříbro není nijak hodnotné. Stojí jen tolik, na kolik je trh ocení. Takže místo hromadění více zlata a stříbra pro růst ekonomiky, proč se nezbavit zlata a stříbra úplně a nepřejít k papírovým penězům? Ale tyto Barbonovy myšlenky jsou jen začátkem intelektuálního podkladu, kdy bude svět přijímat kousky papíru výměnou za bochník chleba, mobil nebo dům. Přijďte i příště a uvidíte člověka, co se pokusí své teorie o bankovkách uvést do praxe v největším měřítku.

Překlad: Kara www.videacesky.cz