Rozesmívání policajtůGabriel Iglesias show
8
V dnešním vydání našeho pravidelného stand-up okénka uvidíte další úryvek z vystoupení Gabriela Iglesiase alias Fluffyho. Tentokrát vám řekne, jak zaručeně rozesmát policistu.
Přepis titulků
Někdo se mě tuhle ptal, na mýho kámoše
jménem Felipé, o kterým často mluvím, jestli fakt existuje.
Fakt existuje. Je to starej kámoš.
Znám ho už roky. Ale patří k těm komikům,
který nevěděj kdy přestat. Takže je občas dost na zabití. Já vím kdy přestat,
obzvlášť s policajtama. Jakmile slyším...
končí sranda. Když slyším...
rychle se omluvím. Ale můj kámoš to nikdy neodhadne. Jednou jsme spolu někde byli a naštvali jsme poldu. "Vy si myslíte, že je to sranda, co? Myslíte si, že to máme lehký? Vidíte tuhle jizvu? V roce 1992 mě bodli nožem. A tohle? Střela z 96. Co vy na to?" Tak říkám: "K tomu nemám co dodat." A Felipé začal: "Vážně?" "Co blbneš?" "Tak sleduj tohlee." "Co to děláš?"
Vyhrnul mi košili a řek tomu poldovi: "Vidíš ty strie?" "Koblihy, 1996." "Co blbneš, vždyť nás zabije!" "No a? Bylo to vtipný, ne?" A mě jednou zastavil polda dvě minuty po tom, co jsem vyjel od cukrárny. Moje chyba. Odbočil jsem doleva místo doprava, ale nemohl jsem se soustředit. Jel jsem s krabicí koblih a už jsem si říkal: "Já si vás doma podám!" "Vy rošťandy moje!
Vy..." "Já vám ukážu." Nedával jsem pozor, a špatně jsem odbočil. Hned na to... Zastavil jsem. "Zatím." Seděl jsem a poslušně čekal, ale ten polda furt nešel. Loudal se, tak mi to nedalo. Vzal jsem tu krabici, dal jsem si ji na klín, otevřel jsem ji...
Chystal jsem se utrhnout ze řetězu. Ale když jsem se do toho chtěl pustit, ten polda dorazil k okýnku a řek to, co říkaj vždycky: "Víte, proč jsem vás zastavil?" Říkal si o to. Podíval jsem se na něj a říkám: "Páč jste je cejtil." Byl z toho vedle. "Ty parchante jeden..." Ale co? Nechal mě jet. Tak bacha, ale když policajta rozesmějete, třeba vás nechá.
Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz
rychle se omluvím. Ale můj kámoš to nikdy neodhadne. Jednou jsme spolu někde byli a naštvali jsme poldu. "Vy si myslíte, že je to sranda, co? Myslíte si, že to máme lehký? Vidíte tuhle jizvu? V roce 1992 mě bodli nožem. A tohle? Střela z 96. Co vy na to?" Tak říkám: "K tomu nemám co dodat." A Felipé začal: "Vážně?" "Co blbneš?" "Tak sleduj tohlee." "Co to děláš?"
Vyhrnul mi košili a řek tomu poldovi: "Vidíš ty strie?" "Koblihy, 1996." "Co blbneš, vždyť nás zabije!" "No a? Bylo to vtipný, ne?" A mě jednou zastavil polda dvě minuty po tom, co jsem vyjel od cukrárny. Moje chyba. Odbočil jsem doleva místo doprava, ale nemohl jsem se soustředit. Jel jsem s krabicí koblih a už jsem si říkal: "Já si vás doma podám!" "Vy rošťandy moje!
Vy..." "Já vám ukážu." Nedával jsem pozor, a špatně jsem odbočil. Hned na to... Zastavil jsem. "Zatím." Seděl jsem a poslušně čekal, ale ten polda furt nešel. Loudal se, tak mi to nedalo. Vzal jsem tu krabici, dal jsem si ji na klín, otevřel jsem ji...
Chystal jsem se utrhnout ze řetězu. Ale když jsem se do toho chtěl pustit, ten polda dorazil k okýnku a řek to, co říkaj vždycky: "Víte, proč jsem vás zastavil?" Říkal si o to. Podíval jsem se na něj a říkám: "Páč jste je cejtil." Byl z toho vedle. "Ty parchante jeden..." Ale co? Nechal mě jet. Tak bacha, ale když policajta rozesmějete, třeba vás nechá.
Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz
Komentáře (0)