#20: Mario a Fafa hrají klasikyGlove and Boots

- Pojďme hrát hry. - Ne! - Proč ne? - Nový hry jsou moc komplikovaný se všemi těmi tlačítky. - A vždycky mě porazíš. - Proto je to sranda. Chci hrát starý hry. Stýská se mi po nich. - Pac-Man ani tlačítka neměl! - Tak jo. - To můžeme? - Stáhneme je na Wii. - Co je Wii? - Herní konzole. - Tak to držím v rukou.

Jdeme na to. - Fajn. - Dáme Mario Bros.? - Samozřejmě budu Mario... - Můžu být Mario já, prosím? - Zmate mě, když nebudu Mario. - Protože jsem Mario. - To jsi pořád! - Chceš ho, protože je oblíbenější než Luigi. - Smůla, mám první ovladač. - Dej mi ho! - Nech mě! - Chci být Mario! - Já jsem Mario! - Nech mě být pro jednou Mariem... Tak fajn, budu Luigi. - Bratr, kterýho nikdo nemá rád.

- Já jo. - Já taky, je to borec. - Šetři POW. - Tady ho máš. - Ne, šetři to! - Vzbudil jsem ho. - Pokazils to. Proč tam jde? Ne! - Dostal jsem tě. - Zůstanu nahoře, co ty na to? - Můžu svůj ovladač odložit, co ty na to? - Klidně. - Tak jo. - Sejmu... - Tu želvu sejmu já. Ne! Máme být tým!

Bacha... Vyhrál jsem! - Spokojenej? - Jo. - Teď musíš hrát sám. - Jo. Ten zelený plamen je můj duch! Luigiho duch! Přišel tě zničit! Chci dál hrát Mario Bros. Chceš hrát Lost Levels? Tohle už hrát nechci. Jde o japonskou verzi Super Mario Bros.

2. Co? Je to stará hra, ale pro nás Američany byla moc těžká. Tak udělali tamtu. - Proto se jmenuje "Ztracené úrovně"? - Jo. - Myslíš, že je na mě těžká, Japonsko? - Je to těžký. Prubnu to! Luigi Game. Nechceš být Mario?

Ne, jsem už zvyklý na toho zelenýho divňouse. Divný, že má zelený knír. Vidíš? Přeskočil mě. Brnkačka. A máš to, Japonsko! Mince, houbičky. Tohle houbičky dělat nemají! - Je to těžší, jsou tam zlý houbičky. - Fajn, tak znova. Zlý? Houbičky jsou mí jediní kamarádi. - Dohodnu se s ní.

- Ne! Ahoj houbičko... Ne! - Možná mě zabila ta rostlina. - Ne, to ta houbička. 50% šance, že ti houbička pomůže. - Kde byla ta zlá? Tady? - Jo. Když se odrazí, je v pohodě. - Ne! - Vůbec ti to nejde. - Sklapni. - Možná je to Luigim... Jo, zkusím hrát za Maria.

Vše je připraveno. Mariova hra. Přesně tak! Mariova hra. Jsi tak meta. Neberu, že to zvládnou jen Japonci. Tahle hra je za Ameriku! Jak krásnou a rozlehlou máš oblohu... Neeee!!! Pac-Man! Opravdová klasika. - Jo a má to multiplayer. - Fajn, jsi první hráč? - Jo, půjdu první.

- Fajn. - Umíš to? - Jo, šlo mi to na automatu. Pamatuju si to rychlejší. Takže jde o to jíst tečky a třešně a vyhýbat se duchům. A nikdy nejde na záchod. - Pac-Man? - Jo, sní toho tolik... Hele, teď šel na záchod! - Jde ti to. - Můžu takhle jet celý den. Jen to ne, chci taky hrát.

- Jak ti můžou duchové ublížit? - Můžou. - Jo? - Copak jsi neviděl Krotitele duchů? - Billu Murraymu neublížili. - Zeslizují tě. - To není tak hrozný. - Možná je Pac-Man alergický na sliz. Možná. Koukej, animace! Psst! Předstírám, že to ovládám.

Jedině tak to můžu hrát. Double Dribble! - Tu hru jsem měl, ale nikdy ji nehrál. - Já taky ne. - A víš proč? - Titulní obrazovka. - Je boží. - Připrav se... - Počkej si... Double Dvibble! Ještě jednou. - Připraven? - Jo. - Double Dvibble.

- Double Dvibble. Znova! Double Dvibble. Asi je to Double Dvibble. Je hrozný smát se vadě řeči? Double Dvibble. Double Dvibble! - Excitebike! - Super hra! - Je vzrušující a jsou v ní motorky.

- Můžeme tvořit vlastní úrovně. - Jo, tím byla ta hra revoluční. - Vytvoříme něco? Jo, něco vytvořím. Malý skokánek, bahno, jiný bahno... Co je... Tohle tam dám! - Hotovo! - To je všechno? Dokonalá úroveň! Jo! Jo!

Nejlepší! Vytvořil jsem tu nejzábavnější úroveň! - Můžu ji zkusit? - Jo. Celou dobu jeď naplno. Ne... nezpomaluj. Nikdo nepřekoná Tvůrce úrovní v Excitebike. Tato úroveň byla navrhnuta na míru mému hracímu stylu. - Stupidnímu stylu.

- Funguje to. Překlad: Ninjer www.videacesky.cz