Po dramatickém odhalení z konce minulého dílu panuje ve Fanfictasii chaos. Každý si musí vybrat stranu, na kterou se postaví. Justiční systém Fanfictasie pracuje rychle a nesmlouvavě, ale Harley a Deadpool se svých dětí nehodlají jen tak vzdát. Podaří se jim získat děti zpět? A vážně říkali cestovatelé časem pravdu?
Trezor byl vykraden a skupina podezřelých je jasná. Jenže dokážou Hela a Thor všechny vrcholné politiky Fanfictasie včas vyslechnout? Co prozradí probuzená Alita? A v jak vážné krizi je manželství Harley Quinn a Deadpoola? To všechno ve třetím díle seriálu Fanfictasie, který navazuje na boje v arénách superhrdinů a superpadouchů. Pokud už si nejste jistí, co všechno se v příběhu stalo předtím, můžete si u nás na webu osvěžit první i druhý díl.
Mario i Peach už toho mají dost a rozhodnou se si vyzkoušet, jak by se jim dařilo, kdyby si vyměnili role. Co na to Bowser?
Téměř před rokem u nás vyšla 1. epizoda seriálu Fanfictasie. Nyní přichází pokračování, ve kterém se situace celého světa filmových, seriálových a herních postaviček dále komplikuje. Množí se oběti i nejrůznější vodítka. Regenerovat mrtvé je možná jediná možnost, jak se dozvědět pravdu a zastavit sérii děsivých vražd. Co byste řekli vy, kdo to celé způsobil? Na opravě komentářů už se pracuje, zatím nám své teorie můžete psát na Facebook nebo na e-mail info@videacesky.cz. Poznámka k překladu: Nautilus je firma vyrábějící fitness vybavení.
Mario už toho má dost a přišel se Bowserovi postavit. A na žádné pasti, pasti, pastičky už nemá náladu!
Ani další hry nechtějí s protiepidemickými opatřeními zůstat pozadu!
I další videoherní postavičky se chtějí izolovat a udržovat si odstup. Více či méně úspěšně.
Pandemie pořád ještě neskončila a i videoherní postavičky se snaží dodržovat různá doporučení. Jaké to má ale důsledky?
„Mario, princezna je v jiném hradě.“ Toadova nesmrtelná hláška. Ale ve kterém hradě? Co, Toade? Ve kterém hradě?!
Ve třetím díle historie videoher se zaměříme na společnost, která se i bez mnoha zkušeností v herním průmyslu ocitla na vrcholu slávy díky své revoluční video konzoli páté generace. Sony a PlayStation. Nintendo a SEGA mají nového konkurenta a spouští se velký komerční boj o klienty. Mezi sebou bojují PlayStation, Nintendo 64 a Sega Saturn. V těchto zlatých časech herních domácích video konzolí se objevily hry, které jsou známé dodnes. Super Mario 64, Wipeout, Resident Evil, Final Fantasy, Crash Bandicoot, Tomb Raider, GoldenEye 007... a mnoho dalších. Historie videoher (1972–1983) Historie videoher II (1983–1994) Poznámka: Polygonová síť: Studium polygonových sítí je velké podpole počítačové grafiky a geometrického modelování. Polygonové sítě jsou rozšířené v prostorových animacích a vizualizacích pro vizuální a zábavní účely včetně animovaných filmů, efektů a videoher. *Ve všech dílech videoher jsou zmíněny herní kazety, které jsou u nás známé také pod jménem cartridge .
V prvním díle Historie videoher sledujeme vznik a vývoj prvních herních konzolí. Obrovský úspěch Pac-Mana nebo Donkey Konga a poté rychlý pád herního průmyslu kvůli přeplněnému trhu nekvalitních her. Krizi v roce 1983 a následný vznik nové a úspěšné etapy videoher s příchodem Nintendo Entertainment System – NES. Poznámky: Ralph Baer – bývá označován za „otce videoher“. S myšlenkou, že by televizní obrazovka mohla sloužit k interaktivním hrám, přišel již roku 1951, když pracoval v elektronické firmě Loral. Tehdy byl jeho nápad vedením firmy odmítnut. Roku 1966 ho však znovu nabídl novému zaměstnavateli – firmě Sanders Associates. Výsledkem byla první herní konzole na světě – Magnavox Odyssey. Atari – průkopnická firma v oblasti počítačových her (počátky jsou v oboru arkádových her). V 80. letech minulého století patřila mezi nejvýznamnější tvůrce domácích počítačů i počítačových her. Nolan Bushnell – americký vynálezce a podnikatel. Průkopník videoherního průmyslu, zakladatel firmy Atari. Pong – jedna z nejstarších videoher. Je to tenisová počítačová hra s jednoduchou 2D grafikou pro dva hráče. Pac-Man – v době vzniku této hry byly všude jen arkádové střílečky nebo hry podobné Pongu. Pac-Man vytvořil zcela nový typ hry. Jeho tvůrce Tóru Iwatani, podle jehož názoru bylo v té době většina her příliš násilných, chtěl udělat hru, která by násilí postrádala a byla by přijatelná i pro ženy.
Nezdá se to, ale i v Mariově domovině, Houbičkovém království, jde většině postav jen o jedno. Akorát je potřeba vyčíhnout moment, kdy není nablízku ten zpropadený italský instalatér.
Poznatek z našeho letošního překladatelského teambuildingu: Houby, které neznáte, byste rozhodně neměli jíst! A platí to i pro Maria.
V Mariovi je spousta různých zkratek. Ne všechny ale vedou přesně tam, kam byste chtěli.
Snad jste si nemysleli, že celou dobu hrajete za kladného hrdinu...
Dnes už popáté o tom, jak by to vypadalo, kdyby byly videohry realističtější.
S bývalými přítelkyněmi je to někdy těžké. A s těmi aktuálními zrovna tak. Poznámka: Předtím, než se vydal zachraňovat princeznu, která je skoro vždy v jiném hradě, zachraňoval Mario právě Pauline, a to ve své vůbec první hře, v Donkey Kongovi z roku 1981.
Poradil by si nejslavnější videoherní instalatér ve světě modrého ježka?
Ve spoustě her musí hlavní hrdina zachránit princeznu ze spárů záporáka. Je to ale vždy rozumné?
Každá hra má svoje pravidla. Jak by to ale vypadalo, kdyby videoherní protagonisté mohli tato pravidla svévolně porušovat?
Jak by to vypadalo, kdyby byli videoherní záporáci inteligentní a na hlavního hrdinu se pořádně připravili?
Občas to vypadá, že jsou na všechno to zlovolné plánování videoherní padouši dočista sami. A podle toho pak někdy vypadají i jejich nepovedené plány. Jak by to ale vypadalo, kdyby měli asistenta? Dnes se podíváme na Bowsera, záporáka z her o Mariovi a Luigim.
Hry bývají v naprosté většině případů navržené tak, aby se daly dohrát. Jak by to ale vypadalo, kdybyste si mohli zvolit nemožnou obtížnost?
Pokud vás bavil první, druhý, i třetí díl, zkuste další pokračování této minisérie Dorkly Bits o tom, jaké by to bylo, kdyby byly videohry více realistické.
Nedivili jste se někdy, že po deseti zásazích mečem se někteří nepřátelé ve hrách chovají, jako byste je lechtali peříčkem? Jak by to vypadalo, kdyby zbraně ve videohrách měly stejný efekt jako ve skutečnosti?
Videohry, zvláště ty starší, zrovna nevynikají svou realističností. Je ale realističnost něco, o co bychom měli stát? Dozvíte se ve třetím díle tohoto miniseriálu. Koukněte také na první a druhý díl.
Realističnost není zrovna silnou stránkou her. Pokud vás tenhle díl bavil, doporučujeme předchozí díl na stejné téma.
