Mario i Sonic jsou velmi dobře známé postavy, stejně tak jejich parťáci – Tails a Luigi. Jak by to ale vypadalo, kdyby si ti dva prohodili místa? Kdo by z toho těžil? Poznámka: Pomocí ocásku tanooki dokážou Mario a Luigi létat.
Nezdá se to, ale i v Mariově domovině, Houbičkovém království, jde většině postav jen o jedno. Akorát je potřeba vyčíhnout moment, kdy není nablízku ten zpropadený italský instalatér.
Poznatek z našeho letošního překladatelského teambuildingu: Houby, které neznáte, byste rozhodně neměli jíst! A platí to i pro Maria.
V Mariovi je spousta různých zkratek. Ne všechny ale vedou přesně tam, kam byste chtěli.
Snad jste si nemysleli, že celou dobu hrajete za kladného hrdinu...
Dnes už popáté o tom, jak by to vypadalo, kdyby byly videohry realističtější.
S bývalými přítelkyněmi je to někdy těžké. A s těmi aktuálními zrovna tak. Poznámka: Předtím, než se vydal zachraňovat princeznu, která je skoro vždy v jiném hradě, zachraňoval Mario právě Pauline, a to ve své vůbec první hře, v Donkey Kongovi z roku 1981.
Poradil by si nejslavnější videoherní instalatér ve světě modrého ježka?
Ve spoustě her musí hlavní hrdina zachránit princeznu ze spárů záporáka. Je to ale vždy rozumné?
Každá hra má svoje pravidla. Jak by to ale vypadalo, kdyby videoherní protagonisté mohli tato pravidla svévolně porušovat?
Jak by to vypadalo, kdyby byli videoherní záporáci inteligentní a na hlavního hrdinu se pořádně připravili?
Občas to vypadá, že jsou na všechno to zlovolné plánování videoherní padouši dočista sami. A podle toho pak někdy vypadají i jejich nepovedené plány. Jak by to ale vypadalo, kdyby měli asistenta? Dnes se podíváme na Bowsera, záporáka z her o Mariovi a Luigim.
Hry bývají v naprosté většině případů navržené tak, aby se daly dohrát. Jak by to ale vypadalo, kdybyste si mohli zvolit nemožnou obtížnost?
Pokud vás bavil první, druhý, i třetí díl, zkuste další pokračování této minisérie Dorkly Bits o tom, jaké by to bylo, kdyby byly videohry více realistické.
Nedivili jste se někdy, že po deseti zásazích mečem se někteří nepřátelé ve hrách chovají, jako byste je lechtali peříčkem? Jak by to vypadalo, kdyby zbraně ve videohrách měly stejný efekt jako ve skutečnosti?
Videohry, zvláště ty starší, zrovna nevynikají svou realističností. Je ale realističnost něco, o co bychom měli stát? Dozvíte se ve třetím díle tohoto miniseriálu. Koukněte také na první a druhý díl.
Realističnost není zrovna silnou stránkou her. Pokud vás tenhle díl bavil, doporučujeme předchozí díl na stejné téma.
Všichni znají jen Maria. Ale v následující písni se o slovo hlásí jeho opomíjený bratr Luigi.
Dnes vám místo pecek 20. století přinášíme trošku jiné hudební video.
Jak by vypadaly videohry, kdyby pobraly trochu víc realističnosti? To uvidíte v dnešním videu z kanálu Dorkly.
Někdo opět odvedl mizernou práci a power-upy se pomíchaly. Co se ve hrách stane tentokrát?
Mechaniky v Super Mario 3D World jsou precizně navrženy na level design. Kdo za tím stojí a čím se inspiroval? O tom více ve videu. Ve videu se vyskytují tyto hry: Super Mario 3D World (Nintendo, 2013) Super Mario Galaxy (Nintendo, 2007) Super Mario Galaxy 2 (Nintendo, 2010) Super Mario 3D Land (Nintendo, 2011) Captain Toad: Treasure Tracker (Nintendo, 2014) Super Mario Bros. (Nintendo, 1985) Super Mario Bros. 3 (Nintendo, 1988).
I ve hrách se pořádají výměnné pobyty. Jak by to vypadalo?
K čemu všemu mohou sloužit hudba a zvuky ve hrách?
Mario vystoupil moc brzy a zůstal trčet ve světě Pokémonů. Jak si s tím poradí?
Stalo se to opět! Power-upy se pomíchaly a míří do jiných světů. Co se stane tentokrát?
Každá hra má své power-upy, které hlavního hrdinu posílí. Ale co když se lehce pomíchají?
Svět Maria má svá specifika. Ale co kdyby do něj byl uvržen obyčejný a nic netušící instalatér?
